Bedřich z Talenberka

Bedřich z Talenberka
Bedřich z Talenberka
	Erb Talenberků
Nejvyšší zemský hofmistr ; Českého království
	Ve funkci:; 1638 – 13. října 1643
Panovník	Ferdinand III.
Předchůdce	Jaroslav Bořita z Martinic
Nástupce	Jindřich Libštejnský z Kolovrat
Nejvyšší zemský komorník Českého království
	Ve funkci:; 1628 – 1638
Panovník	Ferdinand II., Ferdinand III.
Předchůdce	Jaroslav Bořita z Martinic
Nástupce	Jindřich Libštejnský z Kolovrat
Nejvyšší zemský sudí Českého království
	Ve funkci:; 16. května 1625 – ?
Panovník	Ferdinand II.
Předchůdce	Jaroslav Bořita z Martinic
Karlštejnský purkrabí za panský stav
	Ve funkci:; 1623 – 16. května 1625
Panovník	Ferdinand II.
Předchůdce	Jaroslav Bořita z Martinic
Nástupce	úřad zanikl
Prezident rady nad apelacemi
	Ve funkci:; 1621 – 1643 ?
Panovník	Ferdinand II.
Předchůdce	Václav Budovec z Budova
	Ve funkci:; 21. října 1616 – 1619
Předchůdce	Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka
Nástupce	Václav Budovec z Budova
Narození	16. století
Úmrtí	13. října 1643
Choť	Marie Benigna Popelová z Lobkowicz
Rodiče	Jiří z Talmberka († 1623) ; Alžběta z Lobkowicz
Děti	Polyxena Marie z Talmberka
Příbuzní	Mariana Alžběta z Valdštejna a Jan Bedřich z Valdštejna (vnoučata)
Zaměstnání	úředník, politik
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich (Fridrich) z Talmberka (též Talenberka, Thalenberka) na Vlašimi (pol. 16. stol. – 13. října 1643) byl český šlechtic z rodu pánů z Talmberka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn Jiřího z Talmberka a jeho manželky Alžběty z Lobkovic.

Zastával úřad prezidenta apelačního soudu jako poslední před Bílou horou. Přísahu složil 21. října 1616 a v úřadě setrval i po bitvě na Bílé hoře (v době druhého stavovského povstání tuto funkci nezastával).

Zasedal také ve vyšetřovací císařské komisi nad zatčenými povstalci. Byl velmi obávaný, nemilosrdně pronásledoval nekatolické rebely natolik bezohledným způsobem, že proti sobě popudil dokonce i některé katolíky.

Roku 1621 půjčil císaři peníze, které se mu vrátily v podobě velkého množství získaných statků. Roku 1627 se stal přísedícím reformačního soudu ve věcech náboženských.

Po dvacetisedmileté službě jako prezident rady nad apelacemi byl za své horlivé vyšetřovací služby po Bílé hoře jmenován roku 1636^[zdroj?] nejvyšším zemským komorníkem a v roce 1638 nejvyšším zemským hofmistrem.

Zemřel 13. října roku 1643 a byl pochován v pražské Loretě na Hradčanech.^[2]

Majetek[editovat | editovat zdroj]

Vlastnil Vlašim, Domašín, Věžníky, Rataje nad Sázavou a Tekov.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Oženil se s Marií Benignou Popelovou z Lobkowicz z duchcovské větve († 1634, pochována 1. 12. 1634 u Panny Marie Sněžné v Praze), dcerou Jana Václava Popela z Lobkowicz (28. 2. 1561 – 16. 12. 1608) a jeho první manželky (sňatek 10. 2. 1586) Johany Dašické z Barchova (kolem 1560 – 1592).^[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
↑ ^a ^b KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 108.

[56296c22fda8ff0509f71ed7cc067bcbe11856ac-1] Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.

[Lobkowiczové_108-2] KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 108.

[1]

[2]