Bedřich z Talenberka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bedřich z Talenberka
Erb Talenberků

Nejvyšší hofmistr Českého království
Ve funkci:
1638 – 13. října 1643
Panovník Ferdinand III.
Předchůdce Jaroslav Bořita z Martinic
Nástupce Jindřich Libštejnský z Kolowrat

Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci:
1628 – 1638
Panovník Ferdinand II., Ferdinand III.
Předchůdce Jaroslav Bořita z Martinic
Nástupce Jindřich Libštejnský z Kolowrat

Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci:
16. května 1625 – ?
Panovník Ferdinand II.
Předchůdce Jaroslav Bořita z Martinic

Karlštejnský purkrabí za panský stav
Ve funkci:
1623 – 16. května 1625
Panovník Ferdinand II.
Předchůdce Jaroslav Bořita z Martinic
Nástupce úřad zanikl

Prezident rady nad apelacemi
Ve funkci:
1621 – 1643 ?
Panovník Ferdinand II.
Předchůdce Václav Budovec z Budova
Ve funkci:
21. října 1616 – 1619
Předchůdce Jan Zbyněk z Hazmburka
Nástupce Václav Budovec z Budova

Úmrtí 13. října 1643
Choť Marie Benigna Popelová z Lobkowicz
Rodiče Jiří z Talmberka († 1623)
Alžběta z Lobkowicz
Zaměstnání úředník, politik
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich (Fridrich) z Talmberka (Talenberka, Tallenberka) na Vlašimi (pol. 16. stol.13. října 1643).

Poslední prezident apelačního soudu před Bílou horou. Přísahu složil 21. října 1616. V tomto úřadě setrval i po bitvě na Bílé hoře (v době druhého stavovského povstání tuto funkci nezastával). Také zasedal ve vyšetřovací císařské komisi nad zatčenými povstalci. Byl velmi obávaný, nemilosrdně pronásledoval nekatolické rebely takovým bezohledným způsobem, že proti sobě dokonce popudil i katolíky. Roku 1621 půjčil císaři peníze, které se mu vrátily v podobě velkého množství získaných statků. Roku 1627 se stal přísedícím reformačního soudu ve věcech náboženských. Po dvacetisedmileté službě jako prezident rady nad apelacemi byl za své horlivé vyšetřovací služby po Bílé hoře jmenován roku 1636[zdroj?] nejvyšším zemským komorníkem a v roce 1638 nejvyšším zemským hofmistrem.

Byl pochován v pražské Loretě na Hradčanech.[1]

Majetek[editovat | editovat zdroj]

Vlastnil Vlašim, Domašín, Věžníky, Rataje nad Sázavou a Tekov.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Oženil se s Marií Benignou Popelovou z Lobkowicz z duchcovské větve († 1634, pochována 1. 12. 1634 u Panny Marie Sněžné v Praze), dcerou Jana Václava Popela z Lobkowicz (28. 2. 1561 – 16. 12. 1608) a jeho první manželky (sňatek 10. 2. 1586) Johany Dašické z Barchova (kolem 1560 – 1592).[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 108.