Štěpán Jiří ze Šternberka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Štěpán Jiří ze Šternberka na Postoloprtech
Erb Šternberků
Erb Šternberků

Hejtman německých lén
Ve funkci:
1620 – 1623
Panovník Ferdinand II.
Předchůdce Fridrich z Bílé
Ve funkci:
16. červen 1603 – 1619
Panovník Rudolf II., Matyáš, Ferdinand II.
Předchůdce Hertvík Zeidlic ze Šenfeldu
Nástupce Fridrich z Bílé

Prezident české komory
Ve funkci:
1603 – 1606
Panovník Rudolf II.

Podkomoří králové v Čechách
Ve funkci:
1603 – 1603
Panovník Rudolf II.
Předchůdce Hertvík Zejdlic ze Šenfeldu
Nástupce Adam starší z Valdštejna

Tajný rada
Panovník Ferdinand II.

Narození 1570
Úmrtí 15. prosince 1625 (ve věku 55 let)
Místo pohřbení Postoloprty
Choť 1. Johana Kateřina z Talmberka
2. Veronika z Veitmile
Rodiče Zdeněk VI. ze Šternberka
Kateřina Řepická ze Sudoměře
Děti 6
Příbuzní děd: Adam I. ze Šternberka
bratr: Adam II. ze Šternberka
pravnuk: Adolf Vratislav ze Šternberka
Zaměstnání politik
Profese šlechtic
Náboženství staroutrakvistické, později římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štěpán Jiří ze Šternberka (157015. prosince 1625, německy Stephan Georg von Sternberg auf Postelberg und Wodolitz) byl český šlechtic, zakladatel českošternberské linie konopišťské větve rodu Šternberků a držitel vysokých úřadů. V turbulentní době se projevil na jedné straně jako tolerantní politik,[1] na druhé straně jako vrtkavý a zbabělý kariérista.[2]

Původ a život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn Zdeňka VI. ze Šternberka († 1575) a jeho ženy Kateřiny Řepické ze Sudoměře. Byl utrakvistou.

Zastával úřad prezidenta české komory v letech 1603 až 1606 a hejtmana německých lén v letech 1603–1619 a znovu 1620–1623.

Před vydáním Rudolfova majestátu v roce 1609, který garantoval náboženskou svobodu, vyjednával za císaře Rudolfa II. s nespokojenými nekatolickými stavy, které vedl Václav Budovec z Budova. Argumentoval, že stačí majestát krále Vladislava II. Jagellonského (vládl 1471–1516), který se odvolával na basilejská kompaktáta. Ta se však netýkala všech všech nekatolických vyznání a především byla církví 1567 zrušena.[1]

Za stavovského povstání se přidal k rebelujícím českým stavům, po prohrané bitvě na Bílé hoře však jako kariérista přestoupil na katolickou víru a přeběhl k císaři. Neslavně se zapsal do historie jako udavač svých bývalých druhů.[1] Vedle Jana Rudolfa Trčky a Jiřího Ludvíka z Leuchtenburka byl nejbližším přítelem Albrechta z Valdštejna.[1] Císař ho odměnil titulem tajného rady.[1]

Zemřel 15. září[2] nebo 15. prosince[3] 1625 ve věku 55[3] nebo 68 let[2]. Pochován byl v Postoloprtech, na ruce mu synové ponechali zlatý prsten s velkým rubínem.[2]

Majetek[editovat | editovat zdroj]

Vlastnil Votice, podle kterých se psal na Voticích. V roce 1599 zakoupil tvrz Chotětice a připojil je ke Smilkovu.[4] Dne 14. září 1600 koupil od své manželky Veroniky z Veitmile panství a tvrz Postoloprty za 42 tisíc kop míšeňských grošů. Poté se psal na Postoloprtech. Od roku 1611 začal tamější tvrz přestavovat na zámek. Vzniklo tak reprezentativní sídlo, které mělo podobu dvoupatrové čtyřkřídlé budovy s taškovou střechou.[2] V roce 1601 koupil statek s tvrzí Odolice a připojil k postoloprtskému panství.[5] K němu připojil také Břvany, které zakoupil v roce 1614.[6] Dále v roce 1614 koupil tvrz Pátek od Alžběty z Lobkovic, Jana Libštejnského z Kolovrat, Viléma mladšího z Lobkovic a jeho manželky Benigny Kateřiny.[7]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Oženil se dvakrát. Nejdříve se oženil s Johanou Kateřinou z Talmberka († 1593). V roce 1593 si vzal Veroniku z Veitmile († 1637 Míšeň), dceru Jana Vavřince z Veitmile († 1584 Padova) a jeho manželky Elišky ze Žerotína. Narodili se mu čtyři synové a dvě dcery.[3]

Potomci z prvního manželství:[8]

  • 1. Adam "mladší" († 11. 6. 1633), hejtman Žateckého kraje
    • 1. (23. 11. 1615) Polyxena z Valdštejna († 1620)
    • 2. (1624) Eliška Marie Magdalena z Vrtby († 1643)

Potomci z druhého manželství:

  • 2. Marie Alžběta († 1654)
    • Jan Záruba z Hustířan
  • 3. Františka Maxmiliána († 1650 Freiburg)
    • Gottfried z Ingenu, plukovník
  • 4. Jan Rudolf (28. 1. 1601 Praha – 21. 3. 1638)
    • Helena Eustachie Křinecká z Ronova († 1644)
  • 5. dcera (* 2. 7. 1602)
  • 6. Vilém Jaroslav (* 15. 2. 1605)

Vyobrazení[editovat | editovat zdroj]

Dochoval se jeho portrét, na kterém pravou rukou přidržuje klobouk ležící na stole pokrytém červeným ubrusem, levou rukou se drží v bok.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2013. 208 s. ISBN 978-80-242-4065-7. S. 75. 
  2. a b c d e ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (3): Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. S. 388. 
  3. a b c MAREK, Miroslav. Rodokmen Sternberg 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2007-06-29 [cit. 2019-03-20]. Dostupné online. 
  4. BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (4): Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. S. 112. 
  5. Hrady, zámky a tvrze 3, s. 357
  6. Hrady, zámky a tvrze 3, s. 56
  7. Hrady, zámky a tvrze 3, s. 368
  8. Podle Šternberkové, s. 76 měl v prvním manželství dceru a syna.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]