Antonín Jan Nostic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Antonín Jan Nostic-Rieneck
Erb hrabat z Nostic-Rhienecku

Nejvyšší hofmistr Českého království
Ve funkci:
24. červenec 1708 – 1732
Panovník Josef I., Karel VI.
Předchůdce Arnošt Josef z Valdštejna

Skutečný tajný rada
Ve funkci:
1716 – ?
Panovník Karel VI.

Nejvyšší maršálek Českého království
Ve funkci:
1706 – 1708
Panovník Josef I.
Předchůdce František Antonín Berka z Dubé
Nástupce Jan Václav Gallas

Nejvyšší dvorský sudí Českého království
Ve funkci:
1. září 1695 – 1708
Panovník Leopold I., Josef I.
Předchůdce Karel Maxmilián Lažanský
Nástupce Jeroným Colloredo-Waldsee

Císařský vyslanec ve Švédsku
Ve funkci:
1684 – 1689
Panovník Leopold I.

Císařský komorník
Ve funkci:
1677 – ?
Panovník Leopold I.

Narození 1652
Úmrtí 30. října 1736 (ve věku 84 let)
Choť Marie Terezie z Herbersteinu
Rodiče Jan Hartvík z Nostic
Eleonora z Lobkovic
Děti Karel Josef
Zaměstnání politik, diplomat
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Jan hrabě z Nostic-Rhienecku (Anton Johann Graf von Nostitz-Rhieneck) (165230. října 1736) byl český šlechtic z původně slezského rodu Nosticů. Vlastnil rozsáhlé statky v Krušnohoří a v okolí Prahy. Původně působil jako diplomat, poté zastával desítky let nejvyšší úřady v zemské správě Českého království.

Původ a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako starší syn hraběte Jana Hartvíka z Nostic (1610–1683), zakladatele mocenského a majetkového vzestupu rodu v 17. století, a jeho první manželky Eleonory Lobkowiczové, ovdovělé hraběnky Berkové z Dubé († 1681). V roce 1677 byl jmenován císařským komořím a získal nižší úřad v české dvorské kanceláři.

Po otcově smrti (1683) zdědil rozsáhlý majetek v Čechách i v Německu (hrabství Rhieneck v dnešním Bavorsku) a jako říšský hrabě získal nabídku ke vstupu do diplomatických služeb. V letech 1684–1689 byl císařským vyslancem ve Švédsku. Ve Stockholmu za vlastní peníze zakoupil 133 historických listin odvezených z Prahy švédskými vojsky v roce 1648 a předal je stavovskému archivu[1]. V letech 1695–1708 byl nejvyšším dvorským sudím, po smrti svého nevlastního bratra Františka Antonína Berky z Dubé převzal i hodnost nejvyššího maršálka Českého království (1706–1708). Svou kariéru završil dlouholetým působením ve funkci českého nejvyššího hofmistra (1708–1732)[2]. Z pozice svých postů v zemské správě byl též členem sboru královských místodržících a v roce 1716 byl jmenován skutečným tajným radou, důležitou ceremoniální úlohu měl při korunovaci Karla VI. českým králem v Praze v roce 1723[3]. Mimo jiné zastával i čestnou hodnost chebského purkrabího.

Majetkové poměry a rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1683 zdědil po otci významné majetkové celky v Krušnohoří a východně od Prahy. V Krušných horách vlastnil panství Falknov (nynější Sokolov), Kraslice a Jindřichovice, na sever od Prahy mu patřila panství Pakoměřice a Měšice. V krátkém mezidobí po otcově úmrtí a před svým odjezdem na diplomatickou misi do Švédska navštívil statky v západních Čechách, ve Falknově a Kraslicích potvrdil městská privilegia, na Kraslicku se snažil udržet těžbu stříbra a železné rudy, podporoval také rozvoj živností.

I když měl na svých statcích k dispozici několik sídel (zámky ve Falknově, Jindřichovicích nebo Pakoměřicích), s ohledem na výkon funkcí v zemské správě pobýval převážně v Praze, kde byl jeho sídlem Nostický palác na Maltézském náměstí. Diplomatickou službou i výkonem státních úřadů náročných na reprezentaci se značně zadlužil, což jej nakonec vedlo k prodeji panství Kraslice, které bylo nejvzdálenější z českých statků. Za 291 000 zlatých je v roce 1723 koupil dolnorakouský vládní rada Karel von Schmidlin, který však přecenil své finanční možnosti a kvůli nedodržení podmínek kupní smlouvy se Kraslice v roce 1729 vrátily zpět do majetku Antonína Jana Nostice, tehdy zároveň došlo ke sloučení kraslického panství s Jindřichovicemi[4]. Z pozůstalosti svého nevlastního bratra hraběte Františka Antonína Berky, který byl posledním mužským potomkem starobylého českého rodu Berků z Dubé, zdědil v roce 1706 panství Jablonné v Podještědí, které však krátce poté prodal.

Jeho manželkou byla hraběnka Marie Terezie Herbersteinová († 1742), dcera císařského důstojníka Jana Ferdinanda hraběte z Herbersteinu (1640–1675) ze staré rakouské rodiny. Tímto sňatkem se stal mimo jiné švagrem polního maršála a neapolského místokrále hraběte Wiricha Dauna (1669–1741). Jediným potomkem Antonína Jana Nostice byl syn Karel Josef (1681-1703), který zemřel v mládí. Dědicem majetku se stal synovec František Václav (1697–1765).

Ve věku osmdesáti let rezignoval na zemské funkce (1732), zemřel o čtyři roky později a byl pohřben v rodinné hrobce v kapucínském klášteře v Sokolově.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOTĚŠOVEC, Václav: Kraslická kronika; Domažlice, 2006 ISBN 80-86125-71-8 s. 55
  2. Ottův slovník naučný, díl 18.; Praha, 1902 (reprint 1999) ISBN 80-7185-259-7
  3. VÁCHA, Štěpán a kol.: Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723; Praha, 2009 ISBN 978-80-7432-002-6
  4. KOTĚŠOVEC, Václav: Kraslická kronika; Domažlice, 2006 ISBN 80-86125-71-8 s. 56

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BAKEŠ, Martin: Diplomatická mise jako nejistá investice. Antonín Jan Nostic u stockholmského královského dvora (1685-1690); Český časopis historický 3/2015; Praha, 2015 s. 714–747

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]