Václav Bernard Ambrosi
| Václav Bernard Ambrosi | |
|---|---|
| Narození | 2. července 1723 Kutná Hora  České království |
| Úmrtí | 26. dubna 1806 (ve věku 82 let) Praha  Rakouské císařství |
| Povolání | malíř, kreslíř, restaurátor a soudní znalec |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Václav Bernard Ambrosi, německy Wenzel Bernard Ambrozy, Ambrozi nebo Ambrozzi, česky také Ambrož, latinsky Ambrosius (26. září 1725 Kutná Hora[1] – 30. dubna 1806 Praha[2]) byl český malíř, kreslíř, restaurátor, přísežný odhadce a znalec umění.
Život[editovat | editovat zdroj]
Václav Bernard Ambrosi se narodil v rodině Václava a Markéty Ambrožových v Kutné Hoře. V raném dětství se s rodiči přestěhoval do Prahy, kde v osmi letech přišel o otce. Studoval u jezuitů v Praze gymnázium a univerzitní přípravku filozofie. Malířství studoval nejdříve u svého bratra Josefa, který byl miniaturistou, a pokračoval školením u pražského malíře a kanovníka řádu premonstrátů na Strahově Siarda Noseckého. Zamýšlel vstoupit do řádu jezuitů, ale nakonec se oženil a zůstal malířem pracujícím na zakázku, sběratelem a znalcem obrazů, a také uznávaným restaurátorem. Díky svému talentu a společenským stykům byl jmenován dvorním malířem císařovny Marie Terezie. Byl posledním zvoleným představeným pražského cechu malířů před jeho zrušením císařem Josefem II. Tento císař i jeho následovník František I. Ambrosimu uznali statut dvorního malíře a znalce vývěsních štítů, registrovaného u magistrátu a u českých zemských desek.[3][4]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
- Bratr Josef Ambrozi, malíř-miniaturista, připomíná se pouze jednou k roku 1733.
- Václav Bernard Ambrosi měl s manželkou Annou tři syny:
- Syn František Matěj Václav (1762-1815 ) galerista, starožitník a znalec umění, vedl svou galerii, sbírku grafiky a knihovnu v Teplicích[5]
- Syn Anton Ambrozi (1768-14.5.1788 Praha), byl rovněž malíř. Podle Jána Kollára namaloval scény podle Ovidia,[6] nejspíše jeho Proměn. Jeho otec mu dal postavit náhrobek s textem:"Hic jacet Antonius Ambrozius, adolescens morum candore et artis pictoriae praestantia nulli secundus ordini naturae nimis maturae obsecundus, Die XIV May MDCCLXXXVIII aetatis suae XX."[7], podle Dlabače na obecním novoměstském hřbitově, jímž patrně mínil hřbitov Olšanský.
- Syn František Václav, také jen Václav Ambrozi (1799–1883), byl rovněž malíř, bydlel v otcovském domě ve Spálené ulici čp. 72/II., a 11.2.1844 se oženil s Marií Jaruschkovou[8]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Ambrosi maloval portréty, oltářní obrazy a nástěnné malby, fresky. Nejlépe o jeho činnosti byl informován Bohumír Jan Dlabač, z jeho životopisného lexikonu čerpali všichni ostatní encyklopedisté.
- Freska nad schodištěm v paláci Sylva-Taroucca v Praze na Novém Městě, Na příkopě čp. 852/II, po roce 1766, kdy se majiteli paláce stali Nosticové.[9]
- Nedochované fresky šesti českých knížat (Přemysla Oráče, Nezamysla, Mnaty, Vojena, Vratislava a sv. Václava) [10] na fasádě mezi okny prvního patra rohového domu čp. 415/II na nároží ulic Vyšehradské č. 9 a Na hrobci. Dům byl v asanaci zbořen, na jeho místě stojí novorenesanční dům U pěti králů z roku 1906.[11] Námět maleb bývá oceňován jako první národně obrozenecké dílo v české malbě.
- Nedochované fresky v klášteře celestinek v Praze na Novém Městě v Jindřišské ulici, zbořeném po josefínských reformách.
- oltářní obrazy: pro rodinu Nosticů v zámeckém kostele v Měšicích u Prahy
- oltářní obraz sv. Havla v Cítolibech
- oltářní obraz sv. Ludvíka v Linci pro hraběte Štampacha
- Královna Ester omdlévá před Ahasverem; Královská korunovace Ester dvojice protějškových miniatur, olejomalba na mědi, 35 x 25,5 cm. aukce Berlín 2011
- votivní obrazy převážně malých formátů.
Jeho rokokový dekorativní malířský styl se blížil vrstevníkům a přátelům Josefu Hagerovi a Josefu Grundovi, v jeho stopách šel Antonín Tuvora. Inspiroval se snad i pracemi Václava Vavřince Reinera[12][13]. Dlabač a podle něj Constantin von Wurzbach uvádějí, že Ambrosi maloval v benátském stylu a užíval jasné a živé barvy. Jeho obrazy mají dobrou kompozici, tváře postav jsou dobře charakterizovány, pozadí tvoří architektura.[14]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Kutná Hora
- ↑ Archiv hl.m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsv. Trojice ve Spálené ulici, příčina smrti: zápal plic
- ↑ Schematismus des Königsreichs Böhmen ..für das Jahr 1789, s.143
- ↑ Vojtěch VOLAVKA, České malířství 19. století. SPN Praha 1968, s. 12
- ↑ Radka Heisslerová v Quirin-lexikonu
- ↑ Ján KOLLÁR, Cestopis obsahující cestu do Horní Italie a odtud přes Tyrolsko a Baworsko, se zwláštním ohledem na slawjanské žiwly roku 1841 konanau a sepsanau od Jana Kollára.
- ↑ Gottfried Johann Dlabacž: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon... I, Prag 1815, s. 42
- ↑ Archiv hl.m. Prahy, Matrika oddaných u Nejsv. Trojice ve Spálené ulici, s. 46 v původní paginaci
- ↑ Růžena Baťková a kol.:Umělecké památky Prahy 2, Nové Město a Vyšehrad, Academia Praha 1998, s. 474]
- ↑ celkové foto domu v Encyklopedii Prahy 2
- ↑ Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy 2, Nové Město a Vyšehrad, Academia Praha 1998, s. 319
- ↑ George Long, 1843, s. 443
- ↑ Vojtěch Volavka o Reinerově vlivu pochyboval.
- ↑ Constantin von Wurzbach, 1856, s. 28
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Gottfried Johann Dlabacž: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien.(Theil 1: A - H. Gottlieb Haase Prag 1815, s. 42-44.
- Georg Kaspar Nagler: Neues allgemeines Künstler-Lexicon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Formschneider, Lithographen, Zeichner, Medailleure, Elfenbeinarbeiter (Band 1, 1835, Strana 99, (On line na Google Books)
- George Long, The Biographical Dictionary of the Society for the Diffusion of Useful Knowledge, Svazek 2, Vydání 1, Longman, Brown, Green, and Longmans, 1843 (On line na Google Books)
- Friedrich Faber-Lorenz Clasen: Conversationslexicon für bildende Kunst (Band 1, 1843, Seiten 23/24, On line na Google Books)
- Constantin von Wurzbach: Ambrozy, Wenzel Bernard. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 1. Theil. Universitäts-Buchdruckerei L. C. Zamarski (vormals J. P. Sollinger), Wien 1856, s. 28 (Digitalizováno).
- Friedrich Mueller: Die Künstler aller Zeiten und Völker: oder, Leben und Werke der berühmtesten Baumeister, Bildhauer, Maler, Kupferstecher (1857, Seite 36, online bei Google Books)
- Allgemeine Realencyklopädie oder Conversationslexikon für alle Stände (Band 1, 1865, Seite 418, On line na Google Books)
- Prokop Toman: Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vydání, díl I. Praha 1947, s. 17.
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění- Dodatky. Academia Praha 2006, s. 70.
