Morzinský palác

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Morzinský palác
v Nerudově ulici
Morzinský palác v Nerudově ulici
Morzinský palác
v Nerudově ulici
Účel stavby

velvyslanectví
Rumunska

Základní informace
SlohBaroko
ArchitektJan Blažej Santini-Aichel
Výstavba17131714
MateriálZdivo
StavebníkVáclav hrabě z Morzinu
Další majiteléMorzinové
Současný majitelRumunsko
Poloha
AdresaNerudova 256/5
Praha 1, Malá Strana
118 00  Praha 011, ČeskoČesko Česko
UliceNerudova
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky39265/1-701 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Morzinský palác, zvaný též u Mouřenínů, je jedna z nejvýznamnějších staveb pražského vrcholného baroka stojící v ulici Nerudova 256/5, na Malé Straně v Praze 1. Od roku 1925 v něm sídlí velvyslanectví Rumunska. Od roku 1964 je palác kulturní památkou. Je součástí Královské cesty.[1]

Historie paláce[editovat | editovat zdroj]

Na pozemku bylo původně několik měšťanských domů středověkého původu, renesančně přestavěných. V roce 1668 přešly do majetku rodu Morzinů. Původní starší budovy byly pak v následujících letech 17131714 pro Václava hraběte z Morzinu přestavěny podle plánů připisovaných Janu Blažeji Santinimu-Aichelovi; spolu s protějším Thun-Hohenštejnským (Kolovratským) palácem je Morzinský palác považován za vrcholné Santiniho dílo na poli palácové architektury.

Po vydání tolerančního patentu v roce 1781 byla v paláci první protestantská modlitebna v Čechách, zřízená generálem jízdy Wurmserem.[2] Morzinům patřil palác až do roku 1881, poté přešel na rod Czerninů (větev Czernin–Morzin). Ti ho v roce 1925 prodali Rumunskému království a od té doby sídlí v paláci velvyslanectví Rumunska.[3]

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Palác je objekt tvořený šesti křídly, která svírají dva dvory s kašnami. Přední dvůr obklopený hlavní dvoupatrovou budovou obrácenou do Nerudovy ulice a dvěma bočními křídly je uzavřen přízemním zadním křídlem, za nímž další dvě jednopatrová křídla ohraničují zadní dvůr; k němu přiléhá na východní straně zahrada.[4]

Na hlavním průčelí je dobře patrná snaha barokního architekta zachovat souměrnost: vstupní portál vlevo má svůj shodný protějšek vpravo, kde jsou ale místo vrat umístěna okna. V průčelí je balkon, který podpírají heraldické postavy Maurů (znak rodu Morzinů), nad portály jsou umístěna alegorická poprsí Den a Noc a na atice stojí alegorické sochy Čtyř dílů světa. Tuto sochařskou výzdobu realizoval mistr české barokní plastiky Ferdinand Maxmilián Brokoff.[5]

V některých místnostech se dochovaly renesanční stropy, rokoková štuková výzdoba (pravděpodobně od Tommasa Soldatiho), rokoková kamna. Zařízení pokojů je klasicistní.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Morzinský palác - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. 
  2. Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy: operativní příruční seznam. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 147. 
  3. HOŘEJŠ, Miloš. Mezi dvěma světy. Proměny národnostní identity rodiny Czernin-Morzinů v 1. polovině 20. století. Securitas Imperii. ÚSTR. Roč. 2017, čís. 1, s. 13. Dostupné online. 
  4. Vlček (1999), s. 355
  5. POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 470 s. S. 71. 
  6. KAPSA, Václav. Hudebníci hraběte Morzina. Příspěvek k dějinám šlechtických kapel v Čechách v době baroka. I.. vyd. Praha: Etnologický ústav Akademie věd ČR, 2010. 245 s. ISBN 978-80-87112-36-6. 
  7. Šťastný, Ivo. Pamětní deska Michal Chrabý [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2019-09-05]. Dle databáze Spolku se deska nachází ve Sněmovní ulici. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KUBÍČEK, Alois. Pražské paláce. 1. vyd. Praha: V. Poláček, 1946. 231 s. S. 132. 
  • POCHE, Emanuel; PREISS, Pavel. Pražské paláce. 2. vyd. Praha: Odeon, 1978. 399 s. S. 64, 65. 
  • VLČEK, Pavel, et al. Umělecké památky Prahy, Malá Strana. 1. vyd. Praha: Academia, 1999. 685 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 355–357. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]