Harbuval-Chamaré

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Harbuval-Chamaré, respektive Harbuval de Chamaré byl šlechtický rod z francouzsko-belgického pomezí. V 18. století přesídlili do Slezska a poté do Čech, kde také získali hraběcí titul. Nejvýznamnější památkou po nich je rokokový zámek Nové Hrady ve východních Čechách. Rod vymřel v roce 1972.

Erb hrabat Harbuval-Chamaré

Původ rodu[editovat | editovat zdroj]

Rod pochází z hrabství Artois na rozhraní dnešní Francie a Belgie, jako první se připomíná Jean d’Harbuval již v roce 1112. V následujících generacích zůstával rod nižší šlechtou, jeho členové většinou sloužili v různých armádách. S druhým jménem Chamaré a také s baronským titulem se poprvé uvádí Jean-Baptiste Harbuval-Chamaré, který byl v 16. století plukovníkem španělské armády.

Do císařských služeb vstoupil v roce 1675 Jean-Baptiste Harbuval-Chamaré (†1701), který padl na počátku války o španělské dědictví. Manželka Johanna Rosina, rozená Fritschová, se po jeho smrti ocitla v tíživé finanční situaci, pak se ale znovu provdala a nakonec se jí v roce 1718 podařilo zakoupit panství Altwasser ve Slezsku, nyní Stary Zdrój v Polsku.

Příchod do Čech[editovat | editovat zdroj]

O domestikaci v Čechách se zasloužil Jan Ludvík Harbuval-Chamaré (1701–1764), který v roce 1727 obdržel titul svobodného pána a v letech 1732–1741 byl ředitelem Královské rytířské akademie v Lehnici. Byl třikrát ženat a díky věnům svých manželek mohl ve třicátých letech 18. století zakoupit další statky ve Slezsku. Za války o rakouské dědictví však Slezsko připadlo Prusku a Jan Ludvík se jako katolík rozhodl přesídlit do Čech. Po prodeji majetku ve Slezsku koupil v roce 1746 za 70 000 zlatých panství Potštejn ve východních Čechách, a protože zde kromě starého mohutného hradu nebylo žádné panské sídlo, nechal zde postavit barokní zámek.

Za věrnost habsburské monarchii obdržel Jan Ludvík hraběcí titul (1751), mezitím rozšířil svůj majetek v Čechách o panství Nové Hrady, které koupil za 100 000 zlatých v roce 1750. Jako odborník na hospodářství nabídl své služby státu a především díky spolupráci s hrabětem Rudolfem Chotkem mohl realizovat své plány na oživení textilního průmyslu ve východních Čechách, v ekonomické sféře získal také postupně několik výnosných úřadů.

Zámek Nové Hrady

Pokračování rodu v 18. a 19. století[editovat | editovat zdroj]

Ze synů Jana Ludvíka byl starší Jan Zikmund (1733–1777), který sloužil v armádě a po sňatku s hraběnkou Johannou Keglevicsovou (1743–1783) přesídlil do Uher. Jeho potomci pak vlastnili statky v dnešním Chorvatsku, kde byl jejich sídlem zámek Gornja Rijeka. V této linii byl posledním mužským potomkem c.k. generálmajor Josef Harbuval-Chamaré (1793-1857).

České statky po smrti Jana Ludvíka zdědil mladší syn Jan Antonín (1737–1808), který proslul především jako neúspěšný hledač pokladů ve zříceninách hradu Potštejn. V letech 1774–1777 nechal vystavět rozlehlý rokokový zámek v Nových Hradech. Sám byl autorem návrhu, do podoby přesného projektu jej zpracoval architekt Josef Jäger.

V dalších generacích již z rodu nevzešla žádná významná osobnost, v první polovině 19. století vlastnili členové rodu dva paláce v Praze, zatímco rozsáhlý zámek v Nových Hradech kvůli finančně náročné údržbě začal chátrat. Ještě koncem 19. století však přesahovala rozloha velkostatku 2 000 hektarů půdy a roční výnos se pohyboval mezi 10–11 000 zlatých ročně. V roce 1904 koupil Nové Hrady pražský velkoobchodník Štěpán Berger za jeden milión zlatých. Panství Potštejn přešlo již v roce 1851 sňatkem Alžběty Harbuval-Chamaré (1831–1893) na rod Dobřenských z Dobřenic. Alžbětina sestra Marie Anna (1832–1912) byla manželkou rakousko-uherského ministra války hraběte Arthura Bylandt-Rheidta (1821–1891), který sňatkem získal jeden ze dvou rodových paláců v Praze (Sněmovní 16 na Malé Straně).

Po prodeji Nových Hradů žili v Rakousku, rod vymřel Janem Ludvíkem Harbuval-Chamaré (1887–1972).

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Příběhem Jana Antonína Harbuvala-Chamaré jako věčného hledače středověkých pokladů je inspirován román Poklad (1881) od Aloise Jiráska. Režisér Zdeněk Troška román zfilmoval pod názvem Poklad hraběte Chamaré (1984).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SMUTNÝ, Bohumír: Rodinný archiv Harbuvalů a Chamaré Potštejn, SOA Zámrsk, 2004
  • ANDĚL, Rudolf a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – díl VII. Východní Čechy, 1989
  • CERMAN, Ivo: Chotkové, 2008; s. 257–265 ISBN 978-80-7106-977-5
  • BRŇOVJÁK, Jiří: Šlechticem z moci úřední, 2015 ISBN 978-80-7464-461-0