Musconský palác

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Musconský palác
Praha, Musconský palác.jpg
Základní informace
Sloh barokní architektura, renesanční architektura a klasicistní architektura
Architekt Josef Zobel
Přestavba 1800
Poloha
Adresa Malá Strana, ČeskoČesko Česko
Ulice Karmelitská
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 39437/1-808 (PkMISSezObr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Musconský palác, nazývaný i Velký Musconský palác a také palác Harbuval-Chamaré, je klasicistní objekt v Praze 1 na Malé Straně, Karmelitská ulice 380/16. Od roku 1964 je kulturní památkou.[1]

Historie a popis[editovat | editovat zdroj]

Pozemek objektu vznikl parcelací zahrady maltézských rytířů a samotný objekt prošel postupně několika přestavbami. Roku 1346 byly na pozemku postaveny dvě sladovny a dva domy. Po roce 1611 František Ludvík Muscon postavil nový dům na volné části parcely na místě dnešního paláce. V roce 1637 od zadluženého Františka Ludvíka Muscona převzali nemovitost věřitelé a spravovali ji s maltézskou jurisdikcí. Roku 1682 velkopřevor Ferdinand Ludvík Kolovrat-Libštejnský (1621–1692) vyplatil hlavní věřitelku Marii Cecilii Renatu († 1694), vdovu po Ferdinandovi Vilémovi Slavatovi, a dům ji přenechal k doživotnímu užívání. V letech 1682–1684 zednický mistr Hans Glier dům opravil, ve dvoře strhl a znovu postavil zadní stavení a provedl další menší úpravy. Roku 1694 uvolněný objekt koupil právník, rektor Karlovy univerzity a kancléř maltézského řádu Jan Jindřich Turba (asi 1650–1704); v té době byl čelní trakt dvoupatrový, dvorní křídla byla jednopatrová a první patro zadního křídla bylo propojeno s domem na Maltézském náměstí (čp. 479, tzv. Malý Musconský dům). V roce 1787 František Xaver Turba zděděný objekt prodal Janu Baptistovi Procházkovi a obě stavení byla oddělena.

V roce 1800 Velký Musconský dům koupila Rosa kněžna Kinská (1780–1842, vdova po Josefu Kinském) a podle plánů stavitele Josefa Zobela nechala dům přestavět. Dům dostal klasicistní podobu, průčelní stěna byla zvýšena o třetí patro a severní dvorní křídlo o druhé patro, uvnitř byly provedeny další úpravy. V roce 1834 objekt koupil Jan Ludvík hrabě Harbuval-Chamaré a ve vlastnictví jeho rodu dům zůstal do počátku 20. století.[2]

Dnes jsou prostory v paláci pronajímány jako byty, kanceláře a obchody.

Západní uliční křídlo je třípatrové, severní dvorní křídlo přiléhající k paláci Thun-Hohenštejnskému spolu se zadním stavením a s vysokou ohradní zdí oddělující na jižní straně sousední čp. 382 ohraničují obdélný dvůr. Ohradní zeď je členěna nikami a doplněna klasicistní kašnou.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Musconský palác - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. 
  2. LEDVINKA, Václav; MRÁZ, Bohumír. Pražské paláce. 1. vyd. Praha: Akropolis, 1995. 448 s. ISBN 80-85770-23-7. S. 122–124. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl II. 1. vyd. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 557, 712. 
  • Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 164. 
  • POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 472 s. S. 280.