Musconský palác

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Musconský palác
Praha, Musconský palác.jpg
Základní informace
Sloh barokní architektura, renesanční architektura a románská architektura
Poloha
Adresa Malá Strana, ČeskoČesko Česko
Ulice Karmelitská
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 39437/1-808 (PkMISSezObr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Musconský palác, pod dalšími názvy Velký Musconský palác a také palác Harbuval-Chamaré, je kasicistní objekt na adrese Praha 1- Malá Strana, Karmelitská ulice 16.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pozemek objektu vznikl parcelací zahrady maltézských rytířů. Roku 1346 byly na pozemku postaveny dvě sladovny a dva domy. Po roce 1611 František Ludvík Muscon postavil nový dům na volné části parcely na místě dnešního paláce. V roce 1637 od zadluženého Františka Ludvíka Muscona převzali nemovitost věřitelé a tu spravovali s maltézskou jurisdikcí. Roku 1682 velkopřevor Ferdinand Ludvík Kolovrat-Libštejnský vyplatil hlavní věřitelku Marii Cecilii Renatu Slavatovou z Náchoda a dům ji přenechal k doživotnímu užívání. V letech 1682 - 1684 zednický mistr Hans Glier dům opravil, ve dvoře strhl a znovu postavil zadní stavení a provedl další menší úpravy. Roku 1694 kancléř maltézského řádu JUDr. Jan Jindřich Turba uvolněný objekt koupil, v té době byl čelní trakt dvoupatrový, dvorní křídla byla jednopatrová a první patro zadního křídla bylo propojeno s domem na Maltézském náměstí (Malý Musconský dům). V roce 1787 František Xaver Turba zděděný objekt prodal Janu Baptistovi Procházkovi a obě stavení byla oddělena. V roce 1800 Velký Muskonský dům koupila Rosa kněžna Kinská a podle plánů stavitele Josefa Zobela nechala dům přestavět. Dům dostal klasicistní podobu, průčelní stěna byla zvýšena o třetí patro a severní dvorní křídlo o druhé patro, uvnitř byly provedeny další úpravy. Dům se stal majetkem několika dalších majitelů. V roce 1834 objekt koupil Jan Ludvík hrabě Harbuval-Chamaré, ve vlastnictví jeho rodu dům zůstal do počátku 20. století. Posledním vlastníkem byla Zdeňka Trinkmocová. Dnes jsou v paláci nájemní byty.[1][2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LEDVINKA, Václav; MRÁZ A KOL., Bohumír. Pražské paláce. první. vyd. Praha: AKROPOLIS, 1995. 448 s. ISBN 80-85770-23-7. S. 122 - 124. 
  2. Památkový katalog