Palác Pachtů z Rájova (Celetná 36)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Palác Pachtů z Rájova v Celetné ulici č. 31 (zvaný též Seebergovský nebo Langerův dům), nebo Palác Pachtů z Rájova na Anenském náměstí.
Palác Pachtů z Rájova na nároží Celetné ulice
a Ovocného trhu
Palác Pachtů z Rájova na nároží Celetné ulice a Ovocného trhu
Palác Pachtů z Rájova na nároží Celetné ulice a Ovocného trhu
Účel stavby

mincovní úřad, městský palác, sídlo soudu

Základní informace
SlohPozdní baroko
ArchitektJan Josef Wirch
Výstavba1755
MateriálZdivo
StavebníkFrantišek Josef Pachta z Rájova
Další majiteléPachtové z Rájova
Současný majitelObvodní soud pro Prahu 1
Pojmenováno poPachtové z Rájova
Poloha
AdresaCeletná 587/36
110 00, Praha 1, Staré Město, ČeskoČesko Česko
UliceCeletná a Ovocný trh
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky38672/1-320 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Palác Pachtů z Rájova, či Pachtovský palác, zvaný též Nová mincovna, je barokní budova na rohu ulice CeletnáOvocného trhu, jeho adresa je Celetná 587/36 a Ovocný trh 587/14, Staré Město, Praha 1. Je chráněn jako kulturní památka.[1]

Dějiny a popis paláce[editovat | editovat zdroj]

V místech dnešního paláce, na nároží Celetné ulice a Ovocného trhu, místě blízko Králova dvora, stával dům rodu Velfloviců. Roku 1409 jej získal král Václav IV. a využíval ho pro potřeby dvora; dům byl údajně pověstný tím, že na jeho fasádě byly vymalovány nahé lazebnice.[2] V roce 1420 byl dům zkonfiskován staroměstskou obcí, která jej upravila na mincovnu. Ta byla v provozu do roku 1434 a poté byla zrušena. Nejpozději v roce 1454 dům na čas připadl královně Johaně, manželce Jiřího z Poděbrad, a byl proto nazýván Dvůr králové.[3]

Mincovna byla znovu obnovena roku 1539 a fungovala až do roku 1784,[4][5] kdy se zde usídlilo Zemské vojenské velitelství.

Po roce 1755 dům nechal nejvyšší mincmistr František Josef hrabě Pachta přestavět do dnešní podoby pozdně barokního paláce podle projektu, jehož autorem je Jan Josef Wirch. Za pozornost stojí trojdílný portál z těchto úprav s plastikami horníků a vojáků, vytvořený sochařem Ignácem Františkem Platzerem roku 1759. Palác v roce 1784 ještě upravoval Filip Heger pro vojenské velitelství.[2]

revolučním roce 1848 se před palácem střetli pražští vzbouřenci s vojáky pod velením zemského velitele, generála Alfreda z Windischgrätze. Za neznámých okolností se obětí bojůvek stala manželka generála Windischgrätze, Marie Eleanora rozená ze Schwarzenbergu, která přihlížela dění z okna.

V roce 1849 přešel palác pod správu ministerstva spravedlnosti a zemského soudu, a v letech 1857–1861 pak došlo k dalším stavebním úpravám, snad podle projektu Josefa Maličkého. Především byla soudní budova rozšířena o křídlo do Ovocného trhu a z původního polopatra bylo vytvořeno druhé patro. Z novodobých úprav je nejvýznamnější prolomení loubí v Celetné ulici v roce 1938.[3]

Také v současné době v areálu sídlí soudní instituce, Obvodní soud pro Prahu 1Obvodní soud pro Prahu 7.[6]

Dispozice areálu je v důsledku jeho vzniku v mnoha etapách složitá. Palác tvoří historická budova a novostavba z 19. století. Z historické budovy, původně pětikřídlé, zůstala zachována křídla obklopující dvůr. Jižní křídlo bylo v 19. století zbouráno. Fasáda do Celetné ulice má 9 os, v přízemí je monumentální portál s postavami od I. F. Platzera, které podpírají balkon s kovovým rokokovým zábradlím. Fasáda historické budovy do Ovocného trhu je mírně zalomená, má šestiosou a pětiosou část. V základech paláce je pozdně gotické sklepení, klenby v přízemí jsou z doby pozdně barokní.

Novější budova je obrácená do Ovocného trhu, má 17 os. Člení ji trojice tříosých risalitů, nad středním risalitem je štít.[1]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-09-17]. Identifikátor záznamu 150670 : Soud Pachtův palác. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b Poche (1985), s. 166
  3. a b Vlček (1996), s. 392
  4. FUČÍKOVÁ, Eliška (ed.). Tři francouzští kavalíři v rudolfínské Praze: Jacques Esprinchard, Pierre Bergeron, François de Bassompierre. Praha: Panorama, 1989. 136 s. S. 110. Dále jen Tři francouzští kavalíři. 
  5. POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 3., aktualizované a doplněné. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2001. 536 s. ISBN 80-7185-373-9. S. 187. 
  6. CHVÁTAL, Marek. Nová mincovna (Pachtovský palác) [online]. Praha: Královská cesta [cit. 2014-09-02]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl 1. Praha: Pavel Körber, 1903. Dostupné online. S. 110–112. 
  • Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 54. 
  • POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 472 s. S. 166. 
  • VLČEK, Pavel, et al. Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 639 s. ISBN 80-200-0563-3. S. 392–393. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]