Palác Pachtů z Rájova (Celetná 36)
| Palác Pachtů z Rájova na nároží Celetné ulice a Ovocného trhu | |
|---|---|
 Palác Pachtů z Rájova na nároží Celetné ulice a Ovocného trhu | |
| Účel stavby | |
mincovní úřad, městský palác, sídlo soudu | |
| Základní informace | |
| Sloh | Pozdní baroko |
| Architekt | Jan Josef Wirch |
| Výstavba | 1755 |
| Materiál | Zdivo |
| Stavebník | František Josef Pachta z Rájova |
| Další majitelé | Pachtové z Rájova |
| Současný majitel | Obvodní soud pro Prahu 1 |
| Pojmenováno po | Pachtové z Rájova |
| Poloha | |
| Adresa | Celetná 587/36 110 00, Praha 1, Staré Město,  Česko |
| Ulice | Celetná a Ovocný trh |
| Souřadnice | 50°5′13,92″ s. š., 14°25′33,6″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 38672/1-320 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Palác Pachtů z Rájova, či Pachtovský palác, původně Langerovský palác, zvaný též Nová mincovna, nebo Seebergerovský palác[1], je barokní budova čp. 587/I na nároží Celetné ulice a Ovocného trhu, jeho adresa je Celetná 587/36 a Ovocný trh 587/14, Staré Město, Praha 1. Je chráněn od roku 1958 jako kulturní památka.[2]
Dějiny a popis paláce
[editovat | editovat zdroj]V místech dnešního paláce, na nároží Celetné ulice a Ovocného trhu, místě blízko Králova dvora, stával dům staroměstské patricijské rodiny rodu Velfloviců. Roku 1409 jej získal král Václav IV. a využíval ho pro potřeby dvora; dům byl údajně pověstný tím, že na jeho fasádě byly vymalovány nahé lazebnice.[3] V roce 1420 byl dům zkonfiskován staroměstskou obcí, která jej upravila na mincovnu. Ta byla v provozu do roku 1434 a poté byla zrušena. Nejpozději v roce 1454 dům na čas připadl královně Johaně († 1475), manželce Jiřího z Poděbrad, a byl proto nazýván Dvůr králové.[4] Johana zde pobývala i po manželově smrti r. 1471, byla v dobrých vztazích i s králem Vladislavem, ale i tak nakonec kolem roku 1473 Johana přesídlila do sídla českých královských vdov, věnného města Mělníka. Je možné, že se zde narodil i syn Jiřího a Johany, Hynek z Poděbrad (nebo se tak stalo v královském paláci).
Mincovna byla znovu obnovena roku 1539 a fungovala až do roku 1784,[5][6] kdy se zde usídlilo Zemské vojenské velitelství. Rozsáhlý objekt měl současně obytné prostory, v nichž v polovině 19. století bydlela rodina Seebergerova, která palác dala adaptovat a po níž se pak nazýval Seebergerovský.
Stavbu rokokového paláce ihned po koupi roku 1737 zahájil Josef Ignác rytíř Langer, pravděpodobně podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera.[7] Po roce 1755 ve stavební činnosti ještě pokračoval nejvyšší mincmistr František Josef hrabě Pachta; ten dal palác adaptovat do podoby pozdně barokního paláce podle projektu, jehož autorem je Jan Josef Wirch. Za pozornost stojí trojdílný portál z těchto úprav s plastikami horníků a vojáků, vytvořený sochařem Ignácem Františkem Platzerem roku 1759. Palác v roce 1784 ještě upravoval Filip Heger pro vojenské velitelství.[3]
V revolučním roce 1848 se před palácem střetli pražští vzbouřenci s vojáky pod velením zemského velitele, generála Alfreda z Windischgrätze. Za neznámých okolností se obětí bojůvek stala manželka generála Windischgrätze, Marie Eleanora rozená ze Schwarzenbergu, která přihlížela dění z okna.
V roce 1849 přešel palác pod správu ministerstva spravedlnosti a zemského soudu, a v letech 1857–1861 pak došlo k dalším stavebním úpravám, snad podle projektu Josefa Maličkého.[7] Především byla soudní budova rozšířena o křídlo do Ovocného trhu a z původního polopatra bylo vytvořeno druhé patro. Z novodobých úprav je nejvýznamnější prolomení loubí v Celetné ulici v roce 1938.[4]
Také v současné době v areálu sídlí soudní instituce, Obvodní soud pro Prahu 1 a Obvodní soud pro Prahu 7.[8]
Dispozice areálu je v důsledku jeho vzniku v mnoha etapách složitá. Palác tvoří historická budova a novostavba z 19. století. Z historické budovy, původně pětikřídlé, zůstala zachována křídla obklopující dvůr. Jižní křídlo bylo v 19. století zbouráno. Fasáda do Celetné ulice má 9 os, v přízemí je monumentální portál s postavami od I. F. Platzera, které podpírají balkon s kovovým rokokovým zábradlím. Fasáda historické budovy do Ovocného trhu je mírně zalomená, má šestiosou a pětiosou část. V základech paláce je pozdně gotické sklepení, klenby v přízemí jsou z doby pozdně barokní.
Novější budova je obrácená do Ovocného trhu, má 17 os. Člení ji trojice tříosých risalitů, nad středním risalitem je štít.[2]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Průčelí hlavní budovy (Celetná) -
Portál průčelí v Celetné -
Postavy vojáků -
Průčelí novější budovy (Ovocný trh) -
Jeden ze dvou portálů novější budovy
,_Praha_1,_Ovocn%C3%BD_trh,_Celetn%C3%A1,_Kr%C3%A1lodvorsk%C3%A1,_Templov%C3%A1_14,_Star%C3%A9_M%C4%9Bsto_-_p%C5%99edn%C3%AD_strana_(z_celetn%C3%A9_ulice).JPG)
_03.JPG)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ https://pamatkovykatalog.cz/seebergrovsky-palac-15699333
- ↑ a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-09-17]. Identifikátor záznamu 150670 : Soud Pachtův palác. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b Poche (1985), s. 166
- ↑ a b Vlček (1996), s. 392
- ↑ FUČÍKOVÁ, Eliška (ed.). Tři francouzští kavalíři v rudolfínské Praze: Jacques Esprinchard, Pierre Bergeron, François de Bassompierre. Praha: Panorama, 1989. 136 s. S. 110. Dále jen Tři francouzští kavalíři.
- ↑ POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 3., aktualizované a doplněné. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2001. 536 s. ISBN 80-7185-373-9. S. 187.
- ↑ a b Vlček (1996), s. 391
- ↑ CHVÁTAL, Marek. Nová mincovna (Pachtovský palác) [online]. Praha: Královská cesta [cit. 2014-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-30.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl 1. Praha: Pavel Körber, 1903. Dostupné online. S. 110–112.
- Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 54.
- POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 472 s. S. 166.
- VLČEK, Pavel, et al. Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 639 s. ISBN 80-200-0563-3. S. 392–393.
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Palác Pachtů z Rájova v Celetné ulici 585/31, zvaný též Langerovský nebo Seebergovský
- Palác Pachtů z Rájova na Anenském náměstí č. 4
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Palác Pachtů z Rájova na Wikimedia Commons
