Dům U Šalamouna
| Dům U Šalamouna | |
|---|---|
 Dům od jihozápadu | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotika, baroko |
| Architekt | Jan Blažej Santini-Aichel (?) |
| Poloha | |
| Adresa | Celetná čp. 592/23 , 110 00 Praha 1-Staré Město,  Česko |
| Ulice | Celetná a Štupartská |
| Souřadnice | 50°5′14,5″ s. š., 14°25′31,75″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 38678/1-324 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dům U Šalamouna (později U Schönpflugů (Schönfluků, Šenfloků) nebo U Broučků) je řadový dům v čp. 592/I v Celetné ulici 23, v Praze 1 na Starém Městě. Vyniká vrcholně barokní fasádou, připisovanou architektu Janu Santinimu-Aichlovi, se sochou Panny Marie s Ježíškem z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Dům je od roku 1958 chráněn jako nemovitá kulturní památka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Dům stojí na základech středověkého domu. Poprvé je písemně uveden roku 1364, kdy jej vlastnil Frana Pleyer. Po něm v letech 1404–1406 jej držel Henslin Kewschel a po něm Oldřich probošt od sv. Apolináře. Situace domu byla v roce 1414 popsána: na plácku caletníků před portálem, kterým se vstupuje do školy právníků, školou byl míněn vedlejší dům právnické koleje Karlovy univerzity, čp. 591/I.[2] Roku 1479 dům vlastnil jakýsi Šalamoun, po němž se nazýval. Roku 1525 se zde uvádí měšťan Kozel alias Modest z Pokštejna.[3]
V roce 1641 dům bez domovního znamení vlastnili Jan Ledeckej a jeho manželka Kristina.[4] Kolem roku 1725 došlo k zásadní barokní přestavbě, k níž chybí doklady o jménu navrhujícího architekta. Někteří badatelé ji dříve připisovali Františku Maxmiliánu Kaňkovi,[5] jiní Janu Blažeji Santinimu-Aichlovi.[6]
Dům vlastnila rodina Ferdinanda Ignáce Schönpfluga, povýšeného roku 1722 do šlechtického stavu s predikátem z Gamsenbergu, který měl bratra Petra v úřadu české expedice místodržitelství a několik synů. Dům pravděpodobně dědil nejúspěšnější z nich, Antonín Karel, soudní rada nejvyššího purkrabství, povýšený roku 1743 do stavu rytířů. Rod vymřel po meči na počátku 19. století,[7] ale označení domu zůstalo až do konce 19. století.[8]
Roku 1771 dům koupil univerzitní profesor Josef Ignác Buček.[9]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Z gotického domu se dochovaly dva sklepy a část obvodového zdiva přízemí, z opukových kvádříků. Patra byla postavena ve dvou etapách během 18. století. Mají barokní schodiště a první patro s nejvyššími stropy je koncipováno jako piano nobile šlechtického paláce.
Hlavní fasáda do Celetné ulice je čtyřosá a třípatrová. Rizalit dvou středních os je členěn rustikou a završen trojúhelným štítem, v jehož tympanonu je reliéf Božího oka v paprsčité svatozáři. Okna mají bohaté architektonické členění. Do suprafenester prvního patra jsou vloženy štukové maskarony. Okna druhého patra mají výrazné klenáky. Barokní portál je rekonstruovaný, dvojice příliš drobných volut v nadpraží neodpovídá charakteru vrcholného baroka, možná v ní chybí erb Schönpflugů z Gamsenbergu.
Socha Panny Marie s Ježíškem znázorňuje madonu stojící v kontrapostu na zemské sféře ovinuté hadem hříchu; je šroubovitě otočena a mírně ukloněna dolů nabízí Ježíška kolemjdoucím k adoraci. Je vytesána z pískovce, originál se značně ohlazenou modelací byl nahrazen kopií. Socha je badateli shodně připsána do vrcholného období tvorby Matyáše Bernarda Brauna. Podle chybějícího výklenku pro sochu a z absence mariánského domovního znamení Emanuel Poche soudil, že socha byla do nadpraží domu přenesena odjinud druhotně.[10]
Dvorní fasády jsou jednodušší, bez štukatur. Západní křídlo domu má ještě barokní interiéry z počátku 17. století a otevřené klenuté vstupy na pavlač s klasicistním zábradlím.[11]
Parter byl upraven novodobě vícekrát během 20. století, naposledy pro současný provoz.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Památkový katalog
- ↑ TOMEK I, 1866, s. 144: in platea czaltenariorum penes portale, qua intratur ad scolas juristarum.'
- ↑ RUTH I, 1903, s. 108-109
- ↑ LÍVA, Václav, Berní rula, svazek 3. Pražská města. Praha 1949, s. 17.
- ↑ POCHE 1986, s. 243, pozn. 409 s odkazem na názor V.V. Štecha
- ↑ VLČEK 1996, s. 395-396
- ↑ MAŠEK, 2010, s. 253
- ↑ Adresář královského hlavního města Prahy a obcí sousedních... Praha 1891, kapitola Ukazatel čísel domovních, s. 21
- ↑ RUTH I, 1903, s.109
- ↑ POCHE 1986, s. 243
- ↑ VLČEK 1996, s. 396
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MAŠEK Petr, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II. N-Ž. Argo Praha 2010, ISBN 978-80-257-0294-9, s. 253.
- POCHE Emanuel, Matyáš Bernard Braun. 2. rozšířené vydání. Odeon Praha 1986, s. 144, pozn. 408-410
- RUTH František, Kronika královské Prahy a obcí sousedních I. Pavel Körber Praha 1903, s. 108-109
- TOMEK Václav Vladivoj, Základy starého místopisu pražského, I. Staré Město pražské. 1. vyd. Praha 1866, s. 144.
- VLČEK Pavel a kolektiv: Umělecké památky Prahy – Staré Město a Josefov. Academia, Praha 1996, ISBN 80-200-0563-3, s. 395-396
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu U Šalamouna, U Schönfluků na Wikimedia Commons