Rohanský palác

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rohanský palác
v Karmelitské ulici
Průčelí Rohanského paláce z Karmelitské ulice
Průčelí Rohanského paláce
z Karmelitské ulice
Základní informace
SlohKlasicismus
ArchitektiBonifác Wolmut, Josef Zobel, Vincenc Kulhánek
VýstavbaKolem roku 1571
Přestavba1796, 1838–1841
MateriálZdivo
StavitelBonifác Wolmut
Další majiteléČernínové z Chudenic
Hohenzollern-Hechingenové
Rohanové
Současný majitelČeská republika
Poloha
AdresaKarmelitská 386/8
Harantova 386/2
Maltézské náměstí 386/2
Praha 1, Malá Strana
118 00  Praha 011, ČeskoČesko Česko
UliceKarmelitská, Harantova a Maltézské náměstí
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky39447/1-814 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rohanský palác nebo také Tyrolovský, Ottovský, Černínský či Kuronský palác je městský šlechtický palác postavený v klasicistním slohu. Nachází se v Praze na Malé Straně v ulicích Karmelitská 386/8, Harantova 386/2, Maltézské náměstí 386/2. Je chráněn jako kulturní památka.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Rohanský palác (nároží Karmelitské a Harantovy ulice)
Rohanský palác (průčelí na Maltézském náměstí)
Knížecí erb Rohanů nad hlavním průčelím

Kolem roku 1571 německý architekt, stavitel a kameník Bonifác Wohlmut stavebně sjednotil tři domy na příslušné parcele, čímž vznikl renesanční palác. Později přibyl ještě čtvrtý dům, který v roce 1596 přikoupil Jeremiáš Tirol, objekt byl však později znovu rozdělen; v jedné z budov (v tzv. Ottovském doměMaltézského náměstí) byl divadelní sál, kde se provozovala v letech 1700–1713 německá operní představení.

Barokně přestavěné objekty zůstaly delší čas oddělené, než se staly na konci 18. století majetkem Černínů z Chudenic, za nichž byly v roce 1792 opět spojeny do jednoho celku a pak v roce 1796 klasicistně přestavěny podle projektu Josefa Zobela.

V roce 1796 palác koupil Petr Biron, vévoda kuronský a zemgalský. Jeho dcera kněžna Marie Pavlína z Hohenzollern-Hechingenu (mladší sestra Kateřiny Vilemíny Zaháňské), která palác zdědila v roce 1800, nechala v roce 1807 provést některé úpravy interiérů architektem Louisem Montoyerem.

V roce 1816 palác získal vévoda Charles Alain Rohan z Bouillon-Montbazonu a přičiněním jeho bratra Ludvíka Viktora Meriadeka (v letech 1838–1841) palác získal pozdně klasicistní podobu;[2] autorem projektu byl Vincenc Kulhánek.

Od roku 1919 byla část paláce pronajímána ministerstvu školství a v roce 1945 byl palác Rohanům zkonfiskován. V budově dnes sídlí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Palác je poměrně rozlehlá dvoupatrová budova, obdélníkový půdorys zúžený v části u Maltézského náměstí je předělený středním křídlem, které tak vytváří dvojici vnitřních dvorů.

Fasáda hlavního průčelí v Karmelitské ulici je symetrická, devítiosá, se střední trojosou rizalitovou částí vyznačenou čtveřicí sloupů s korintskými hlavicemi a završenou nízkým atikovým štítem s erbem Rohanů. Uprostřed přízemí je průjezd s jednoduchým kamenným ostěním, nad středovým oknem prvního patra je oválný medailon s obrázkem Panny Marie.

Dlouhá boční fasáda v Harantově ulici je zajímavá tzv. syrským oknem, za nímž je v 1. patře asi nejvýznamnější a stylově nejzachovalejší prostor interiéru paláce, Velký zrcadlový sál s kasetovými stropy a intarzovanou podlahou, který je dílem Louise Montoyera.

Zadní průčelí paláce se obrací pěti osami na Maltézské náměstí, osy jsou odděleny pilastry s iónskými hlavicemi.

Vnitřní střední křídlo paláce zdobí v koutech niky, v nichž jsou vázy se lvími hlavami. V prostoru proti schodišti je novodobý bronzový akt dívky od Břetislava Bendy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-04-19]. Identifikátor záznamu 151476 : Rohanský palác. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Merhout, s. 28.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl II. 1. vyd. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 557. 
  • MERHOUT, Cyril: Rohanský palác v renesanční době. Časopis Společnosti přátel starožitností československých v Praze, roč. XLV, 1937, s. 14–29.
  • KUBÍČEK, Alois. Rohanský palác v Praze na počátku 19. století. Časopis Společnosti přátel starožitností československých v Praze, roč. XLVI, 1938, 65–76.
  • KUBÍČEK, Alois. Pražské paláce. 1. vyd. Praha: V. Poláček, 1946. 231 s. S. 210, 211. 
  • Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 165. 
  • POCHE, Emanuel; PREISS, Pavel. Pražské paláce. 2. vyd. Praha: Odeon, 1978. 399 s. S. 101. 
  • POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 472 s. S. 279. 
  • VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Praha: Academia, 1999. 686 s. ISBN 80-200-0771-7. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]