Maarten van Heemskerck

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Maarten van Heemskerck
Heemskerck-zelfp-detail.jpg
Narození 1. června 1498
Heemskerk
Úmrtí 1. října 1574 (ve věku 76 let)
Haarlem
Místo pohřbení Kostel svatého Bavona
Povolání malíř
Významná díla Christ as the Man of Sorrows
Self-portrait with the Colosseum
Man of Sorrows
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Maerten van Heemskerck, autoportrét s Colosseem, 1553

Maarten van Heemskerck, též Maerten, narozen jako Marten Jacobszoon Heemskerk van Veen (* 1. června 1498, Heemskerk – 1. října 1574, Haarlem) byl holandský malíř portrétů, biblických a mytologických obrazů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Maarten se narodil ve vesnici Heemskerk na severu Nizozemí v rodině farmáře Jacoba Willemsz. van Veen. Podle Karla van Mandera se začal učit malířství u Corneliuse Willemsze v Haarlemu, ale otec ho povolal zpět na farmu. Nakonec z domova utekl do Delftu a s podporou své matky začal studovat u Jana Lucasze. Odtud odešel do Haarlemu a stal se žákem Jana van Scorela. Scorel strávil šest let v Itálii a italský styl malby přinesl i do Nizozemské renesance.

Ve třiceti letech se Maarten van Heemskerck stal nezávislým mistrem. Přestěhoval se do domu bohatého vlastníka pozemků v Heemskerku a administrátora Velkého kostela sv. Bavona v Haarlemu, Pietera Jana Foppesze. Pro něj namaloval rodinný portrét a několik dalších obrazů. Poté pobýval v domě haarlemského zlatníka Justuse Cornelisze.

Roku 1532 procestoval severní a střední Itálii a v červenci přijel do Říma, aby studoval klasické umění a díla tamějších mistrů. Bydlel u holandského kardinála Willem van Enckenvoirt, kde se připojil k Jan van Scorelovi. Van Enckenvoirt byl důvěrníkem papeže Adriana IV. a velkým milovníkem umění a měl dobré kontakty s italskými i holandskými umělci, kteří žili v Římě.

Roku 1536 se přes Mantovu, kde si prohlédl díla Giulia Romana,[1] vrátil do Haarlemu, kde si zřídil malířskou dílnu a provozoval úspěšnou a lukrativní praxi. Kromě malby obrazů navrhoval také předlohy tapiserií a okenních vitráží. Roku 1540 se stal předsedou haarlemského malířského cechu sv. Lukáše. Byl dvakrát ženatý. Jeho první žena Marie Jacobs Coningsdochter i dítě zemřeli během porodu 18 měsíců po svatbě. Podruhé se oženil s bohatou Martytgen Gerritsdochter a obýval s ní velký dům v Donkere Spaarne.

Oltářní obrazy od něj objednával mecenáš umění, reformátor a převor kláštera sv. Agáty v Delftu, Cornelis Musius. Až do příchodu reformace byl Maarten van Heemskerck od roku 1553 po dobu 22 let administrátorem kostela svatého Bavona v Haarlemu. V roce 1570 nechal zhotovit obelisk na hrob svého otce v Heemskerck. Roku 1572 se z Haarlemu odstěhoval do Amsterdamu, aby unikl před španělským obléháním. Město podlehlo po 7 měsících obléhání a zaplatilo výkupné, ale Španělé odvezli také několik Van Heemskerkových obrazů. Další obrazy, např. oltářní triptych s ukřižováním v Amsterdamu, podlehly řádění ikonoklastů roku 1566 během reformace.[2] Maarten van Heemskerck se do Haarlemu vrátil následujícího roku a roku 1574 zde zemřel ve věku 76 let. Podle závěti sepsané v Amsterdamu, odkázal majetek sirotčinci v Haarlemu. O jeho manželku a děti se postaral právník a starosta Haarlemu, Jan van Zuren.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Portrét rodiny Pietera Jana Foppesze, před 1532
Stavba katedrály sv. Petra, 1535
Triumfální procesí k poctě Dionýsa, 1536-1537 - Google Art Project
Triptych s Ukřižováním, Linköping, 1539-1543
Ecce Homo, 1544, Národní museum ve Varšavě
Triptych s Ukládáním do hrobu, 1559-1560

Ještě před cestou do Říma vytvořil Maarten van Heemskerck rodinný portrét pro svého mecenáše Pietera Jana Foppesze[3] a kromě toho dva alegorické portréty Slunce a Měsíce a menší obraz Adam a Eva malovaný podle živých modelů. Pro Kostel svatého Bavona namaloval oltářní obraz Sv. Lukáš maluje Pannu Marii (1532). Zhotovil také obraz Ecce homo (Museum voor Schone Kunsten) a portréty měšťanů (Anna Code, Pieter Gerritszoon Bicker, 1529), které se vyznačují vynalézavou kompozicí s výrazným a pevným reliéfem, expresivním podáním figur a nepřikrášlenou a intenzivní barevností.[4]

V Římě se spolu s dalšími malíři (Antonio da Sangallo mladší, Battista Franco Veneziano, Francesco de' Rossi) podílel na výzdobě starobylé brány v římském opevnění z doby císaře Aureliána, Porta San Sebastiano, která se měla stát triumfálním obloukem na počest císaře Karla V.. Roku 1535 namaloval pro kardinála Ridolfa Pia Panoráma s únosem Heleny mezi architektonickými divy starověkého světa. Setkal se osobně s Giorgio Vasarim, který ho zařadil do svých Životopisů malířů.

V Itálii zhotovil také množství kreseb antických památek a soch, které pak užíval jako předlohy po celou malířskou kariéru.[5] Zachytil tak například právě probíhající přestavbu Baziliky sv. Petra (1535). Dva skicáře s jeho kresbami jsou ve sbírce Kupferstichkabinett v Berlíně. Byl jedním z prvních nizozemských umělců, kteří tvořili podrobné kresebné předlohy pro pozdější komerční reprodukování formou rytin. Patří k nim jeho kresby sedmi divů světa, které roku 1572 vyryl a vydal v Haarlemu Philip Galle. Roku 1553 namaloval svůj autoportrét před římským Colosseem, které v jeho době už bylo ruinou.

Po návratu z Itálie se jeho styl proměnil. Pro Sint-Laurenskerk v Alkmaar vytvořil rozměrný desetideskový oltář s ústředním tématem Ukřižování (1539-1543), který je od doby reformace v katedrále v Linköping ve Švédsku. Ukřižování ve stejném roce namaloval také pro Riches Claires v Ghentu (nyní Museum voor Schone Kunsten, Ghent). Oltář u něj roku 1546 objednal také spolek obchodníků se suknem v Haarlemu (nyní v galerii v Haagu). Tyto obrazy ukazují, jak během pobytu v Římě nastudoval malby Raphaela a Micheangela a také malířovu obeznámenost s lombardskými freskami Andrea Mantegny a Giulia Romana. Jeho figury se vyznačují expresivními výrazy, dobrou znalostí anatomie a zdůrazněnou muskulaturou.

Roku 1551 vytvořil kopii podle Raffaelova obrazu Madona di Loreto (Frans Hals Museum). Ve stejném roce dodal do kostela v Delftu oltář s Ukřižováním a výjevy z Kristova života, života sv. Bernarda a sv. Benedikta. Ten byl později rozebrán a jednotlivé desky se nacházejí v Haarlemu a Bruselu. Další oltář se sv. Lukášem malujícím Pannu Marii z roku 1556 je v Delftu. Roku 1552 nakreslil sérii pohybových studií šermířů a zápasníků.[6]

Maarten van Heemskerck byl za svého života široce oceňován a zejména v Haarlemu ovlivnil další malíře. Spolu se svým učitelem Janem van Scorelem se zasloužil o přenesení italských vlivů do malířství Severního Nizozemí. Podle jeho kreseb bylo vytvořeno na 600 mědirytů a leptů, z nichž některé vydal Gerard de Jode.


Známá díla (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Portrét Pietera Gerritszoona Bickera, 1529, olej na dubovém panelu, protějšek k následujícímu obrazu, Rijksmuseum, Amsterdam
  • Portrét Anny Codde, 1529, olej na dubovém panelu, 87 × 66 cm , Rijksmuseum Amsterdam
  • Šlechtic Pieter Jan Foppeszoon z Haarlemu se svou rodinou, c. 1530, olej na dřevě, 118 x 140 cm, Gemäldegalerie Alte Meister, Kassel
  • Bolestný Kristus, 1532, olej na panelu, 84 × 72 cm , Muzeum výtvarného umění v Gentu, původně z kostela Saint-Corneille Machelen
  • sv. Lukáš maluje Pannu Marii, 1532, muzeum Franse Halse, Haarlem
  • Venuše a Kupido ve Vulkánově dílně, 1536, Národní galerie v Praze[7]
  • Bakchův triumf, 1536-1537, dubový panel, 56 × 106 cm , Kunsthistorisches Museum Vídeň
  • Panna Maria a sv. Jan Evangelista, donor a sv. Máří Magdaléna, c. 1540, olej na dubu, každý panel, 123 × 46 cm , National Gallery Londýn
  • Kalvárie, 1543, olej na desce, 334 × 270 cm, Muzeum výtvarného umění v Gentu, pochází z kláštera chudých klarisek z Gentu
  • Triptych Ecce Homo, 1544, olej na dřevě, 162 × 89 cm a 171 × 52 cm (křídla), Národní museum ve Varšavě
  • Sv. Lukáš maluje Pannu Marii, 1545, olej na dřevě, 205 × 143 cm, Muzeum výtvarných umění Rennes
  • Kalvárie, 1545-1550, olej na desce, 101 × 58 cm, Ermitáž Petrohrad
  • Venuše a Kupido, 1545, olej na dřevě, 108 x 158 cm, Wallraf-Richartz Museum, Kolín nad Rýnem
  • Imaginární pohled na Koloseum v troskách se sochou Apollóna, 1552, olej na dřevě, 75 121 × cm , Palais des Beaux-Arts Lille
  • Autoportrét u Kolosea v Římě, 1553, olej na panelu, 42 × 54 cm , Fitzwilliam Museum Cambridge
  • Bohové na Olympu, 1556, 55,7 x 98 cm, olej na dřevě, Museum Bojimans van Beuningen[8]
  • Ukřižování, 1557, kostel Saint-Martin-de-Fresnay, Calvados, Normandie
  • Triptych s Ecce Homo, 1559-1560, Muzeum Franse Halse, Haarlem
  • Triptych Ukládání do hrobu, 1560, trám, středový panel 219 × 66 cm, křídla 217 × 65 cm, Musée Old Masters, Brusel
  • Čtyři poslední věci člověka, 1565, olej na dřevě, King's Dressing Room, Windsor Castle[9]
  • Sedm divů světa, 1572, série sedmi rytin

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. National Gallery of Art: Heemskerck, Maerten van
  2. Carney J.E., 2001, s. 187-188
  3. Frauke K. Laarmann, Families in beeld: De ontwikkeling van het Noord-Nederlandse familieportret in de eerste helft van de zeventiende eeuw. Hilversum,2002, Verloren, ISBN 978-90-6550-186-8
  4. Argan G. C., 1969, s. 181
  5. Fifteenth to Eighteenth Century Eighteenth Century Drawings in the Robert Lehman Collection: Central Europe. New York: Metropolitan Museum of Art. p. 133.
  6. Wiktenauer: Maarten van Heemskerck
  7. ČT: Maarten van Heemskerck: Venuše a Amor ve Vulkánově dílně, 2011
  8. Google Arts and Culture
  9. Royal Collection Trust: Maarten van Heemskerck, The Four Last Things, Signed and dated 1565

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Marius Winzeler (ed.), 50 mistrovských děl, Sbírka starého umění ve Šternberském paláci Národní galerie v Praze, Národní galerie v Praze 2016, ISBN 978-80-7035-610-4
  • Marco Folin, Monica Preti, Les villes détruites de Maarten van Heemskerck. Images de ruines et conflits religieux dans les Pays-Bas au XVIe siècle, Paris, Institut national d'histoire de l'art, 2015
  • Julian M. Luxford, Bruegel to Rubens: Masters of Flemish Painting, Blackwell Publishing Ltd 2008
  • Jo Eldridge Carney, Renaissance and reformation, 1500-1620 : a biographical dictionary, Westport, Conn., Greenwood Press, 2001
  • Rainald Grosshans, Maerten van Heemskerck. Die Gemälde. Berlin 1980
  • Ilja M. Veldman: Maarten van Heemskerck and Dutch humanism in the sixteenth century. Maarssen 1977
  • G.C. Argan, The Renaissance, The Dolphin History of Painting (ed. Hans L.C. Jaffé), Thames and Hudson, London 1969
  • Kerrich, Thomas (1829). A Catalogue of the Prints which have been Engraved after Martin Heemskerck. London: J. Rodwell. Includes an English translation of van Mander's biography of Heemskerck.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]