Štaufové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Štaufové (Hohenštaufové)
Rodový erb Štaufů
Rodový erb Štaufů
Země Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská
Tituly Baroni, hrabata, říšská hrabata, králové, císařové
Rok založení 1079
Jiné jméno dynastie Hohenstaufen

Štaufové nebo také Hohenštaufové (německy Hohenstaufen byli římskoněmeckou vládnoucí dynastií v letech 11381254. Název rodu Štaufů pochází ze jména hradu Hohenštauf na vrcholu Hohenstaufen u švábského Göppingen. Mnohdy jsou pokládaní za panovnicky nejschopnější římskoněmeckou dynastii.

Švábská hrabata, králové němečtí a sicilští[editovat | editovat zdroj]

Štaufové byli původně hraběcím rodem ve Švábsku, které obdrželi roku 1079 v léno. Sňatkem dcery císaře Jindřicha IV. Agnes (†1143) se švábským vévodou Fridrichem (†1105) si zajistili dědictví po sálské dynastii. V roce 1127 byl zvolen druhorozený syn vévody Fridricha Konrád III. římskoněmeckým protikrálem proti Lotharovi III., kterého ale podporovala většina německých knížat a papež. Roku 1135 se Konrád vzdal vlády, ale po Lotharově smrti byl zvolen za panovníka proti Lotharovu dědici Jindřichu Pyšnému z rodu Welfů. Fridrich I. Barbarossa měl za otce Štaufa Fridricha II. a za matku Welfku Juditu a byly do něj vkládány velké naděje, že dokáže konflikt překonat. Fridrichova koruna bez komplikací přešla na syna Jindřicha VI., který sňatkem s Konstancií Sicilskou, dcerou normanského krále Rogera II. Sicilského, rozšířil své državy o sicilské království, kam přenesli své hlavní sídlo.

12. a 13. století[editovat | editovat zdroj]

Ve své říšské politice usilovali zprvu Štaufové o rozšíření říšských statků jako bezprostředních opor císařské moci (území ve Švábsku, Sasku, Francích a Chebsku). Ve 2. polovině 12. století zahájili expanzívní politiku v Itálii. V polovině 13. století usilovali o babenberské dědictví v Rakousku a Štýrsku. Roku 1250 ztratili faktickou vládu v Německu, po smrti Konráda IV. i na Sicílii, kterou roku 1266 dobyl Karel I. z Anjou. Stejně jako první římskoněmecký štaufský král, Konrád III., tak ani ten poslední, Konrád IV., se nestal císařem. Pokus posledního Štaufa Konradina o obnovu rodové moci roku 1268 skončil jeho porážkou a popravou, kterou nařídil Karel z Anjou. Po ztrátě německé koruny následovalo v říši dvacetileté období interregna (bezvládí).

Seznam štaufských panovníků[editovat | editovat zdroj]

Znak Svaté říše římské za vlády Štaufů
Znak štaufské Sicílie

Panovníci Svaté říše římské[editovat | editovat zdroj]

Králové sicilští[editovat | editovat zdroj]

Kompletní seznam titulů užívaných Štaufy[editovat | editovat zdroj]

Císař svaté říše římské

Král římský

Král sicilský

Král burgundský

Král italský

Král jeruzalémský

Král sardinský

Vévoda švábský

Vévoda francký

Vévoda/markrabě toskánský

Vévoda bavorský

Vévoda z Rothenburgu

Vévoda apulijský

Kníže tarentský

Protektor burgundský

Hrabě z Riesgau

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]