Bystřec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o obci v okresu Ústí nad Orlicí. O zaniklé osadě na Drahanské vrchovině pojednává článek Bystřec (zaniklá osada).
Bystřec
Kostel Bystřec.JPG
Znak obce BystřecVlajka obce Bystřec
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0534 579971
Pověřená obec Jablonné nad Orlicí
Obec s rozšířenou působností Žamberk
Okres (LAU 1) Ústí nad Orlicí (CZ0534)
Kraj (NUTS 3) Pardubický (CZ053)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 166 (2020)[1]
Rozloha 18,13 km²
Katastrální území Bystřec
Nadmořská výška 490 m n. m.
PSČ 561 54
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 1
Kontakt
Adresa obecního úřadu Bystřec 182
ou@bystrec.cz
Starosta Ing. Tomáš Šťastný
Oficiální web: www.bystrec.cz/obec-bystrec-informace.aspx
Bystřec
Bystřec
Další údaje
Kód části obce 16756
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bystřec (německy Waltersdorf) je obec v okrese Ústí nad Orlicí. Žije zde přibližně 1 200[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci je z roku 1227 jako majetek Kojaty Hrabišice, který jej odkázal bratřím Sezemovi a Milotovi. Název Waltersdorf byl pravděpodobně odvozen od jména Walter německého lokátora. V roce 1304 ves patřila k lanšperskému panství a král Václav II. ji postoupil Zbraslavskému klášteru. Roku 1402 se připomíná zástavní držitel Jan z Brandýsa, který podle archeologických nálezů obýval zdejší tvrz, jež zpustla během 2. poloviny 15. století a zanikla po třicetileté válce. Tvrziště na pahorku bylo zlikvidováno při úpravě tanečního parketu a vodní příkop při vybudování koupaliště v letech 1964–1965[2].

Exulanti[editovat | editovat zdroj]

V době pobělohorské, hlavně během slezských válek, emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska. Dělo se tak pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci evangelíků zprvu organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu,[3] bylo trestné. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené „kacíře“, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Migrační vlnu zastavil až toleranční patent. Z obce Bystřec uprchli (někteří přes městečko Münsterberg v pruském Slezsku, jiní už dříve – před rokem 1742) tito evangelíci:

  • Adam Kristek (24.12.1714 – 2.8.1785 Český Rixdorf) – strana 589
  • Jan Kristek (19.11.1716 – 23.10.1776 Český Rixdorf) – strana 591
  • Pavel Kyral (29.6.1695 – 18.10.1782 Český Rixdorf) – strana 597
  • Anna Vašíčková (březen 1737 –20. 8. 1777 Český Rixdorf) – strana 671

Životopisy těchto exulantů, rodáků z Bystřece, se zachovaly a byly publikovány na výše uvedených stranách v knize Edity Štěříkové „Běh života“.[4] Potomci exulantů žijí v Německu, USA, Kanadě, Austrálii, někteří byli repatriováni v roce 1945 do českého pohraničí z Polska (jež po válce netolerovalo národnostní menšiny).[5]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • František Uher (1825–1870) – právník a ztroskotanec, hlavní postava povídky a filmu Batalion.
  • Hugo Vaníček (1906–1995) – důstojník duchovní služby čsl. armády, r. 1949 propuštěn z armády, v 50. letech internován

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

  • Lidová pověst spojuje vznik vsi s rytířem Walterem jako zakladatelem tvrze.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. T.Šimek a kolektiv:Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl VI. Praha 1989, s. 63
  3. LOSKOT, František. O indexech zakázaných knih [online]. Praha: Volné myšlenky, 1911 [cit. 2020-07-15]. Dostupné online. 
  4. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 746 pages s. ISBN 80-7017-253-3. 
  5. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Země otců : z historie a ze vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich 498 pages s. ISBN 80-7017-018-2. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Emanuel Poche a kolektiv: Umělecké památky Čech I. A-J. Praha 1978
  • Tomáš Šimek a kolektiv:Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy. Svoboda Praha 1989, s. 83.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]