Cotkytle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Cotkytle

Socha svatého Jana Nepomuckého
Znak obce CotkytleVlajka obce Cotkytle
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0534 579980
Kraj (NUTS 3) Pardubický (CZ053)
Okres (LAU 1) Ústí nad Orlicí (CZ0534)
Obec s rozšířenou působností Lanškroun
Pověřená obec Lanškroun
Historická země Morava + Čechy
Katastrální výměra 18,64 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 390 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 618 m n. m.
PSČ 561 32
Zákl. sídelní jednotky 4
Části obce 4
Katastrální území 3
Adresa obecního úřadu Cotkytle 3
Starosta Vlastimil Jureček
Oficiální web: www.cotkytle.cz
Email: obec@cotkytle.cz
Cotkytle
Cotkytle
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cotkytle (německy Zottkittl, Zackiecel i Zottküttel[2]) je obec rozkládající se v okrese Ústí nad Orlicí po obou stranách historické česko-moravské zemské hranice. Žije zde necelých 400 obyvatel, přičemž v červenci 2006 to bylo 441 obyvatel.

Členění obce[editovat | editovat zdroj]

Obec se člení na tři katastrální území se čtyřmi místními částmi (zároveň ZSJ):

  • k. ú. Cotkytle (zahrnuje místní části Cotkytle a Janoušov)
  • k. ú. Herbortice
  • k. ú. Mezilesí u Lanškrouna (jako místní část pod názvem Mezilesí)

Z nich patří k Moravě pouze katastrální území Cotkytle, které však zahrnuje asi dvě třetiny území obce; zatímco k Čechám náleží Herbortice a Mezilesí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1350. Místní jméno Cotkytle je německého původu a skládá se ze dvou částí. A sice Zott, což znamená chlupatý a -kittel, což je výraz pro kytlici neboli halenu. [3]

Památky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 572.  
  3. [1] Harvalík M.: dokumentární cyklus Divnopis, Česká televize

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]