Cotkytle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Cotkytle
Socha svatého Jana Nepomuckého

Socha svatého Jana Nepomuckého

znak obce Cotkytlevlajka obce Cotkytleznakvlajka

status: obec
LAU 2 (obec): CZ0534 579980
kraj (NUTS 3): Pardubický (CZ053)
okres (LAU 1): Ústí nad Orlicí (CZ0534)
obec s rozšířenou působností: Lanškroun
pověřená obec: Lanškroun
historická země: Morava + Čechy
katastrální výměra: 18,64 km²
počet obyvatel: 390 (2017)[1] (e)
nadmořská výška: 618 m n. m.
PSČ: 561 32
zákl. sídelní jednotky: 4
části obce: 4
katastrální území: 3
adresa obecního úřadu: Cotkytle 3
starosta / starostka: Vlastimil Jureček
Oficiální web: www.cotkytle.cz
E-mail: obec@cotkytle.cz

Cotkytle
Red pog.svg
Cotkytle
Zdroje k infoboxu a částem obce

Cotkytle (německy Zottkittl, Zackiecel i Zottküttel[2]) je obec rozkládající se v okrese Ústí nad Orlicí po obou stranách historické česko-moravské zemské hranice. Žije zde necelých 400 obyvatel, přičemž v červenci 2006 to bylo 441 obyvatel.

Členění obce[editovat | editovat zdroj]

Obec se člení na tři katastrální území se čtyřmi místními částmi (zároveň ZSJ):

  • k. ú. Cotkytle (zahrnuje místní části Cotkytle a Janoušov)
  • k. ú. Herbortice
  • k. ú. Mezilesí u Lanškrouna (jako místní část pod názvem Mezilesí)

Z nich patří k Moravě pouze katastrální území Cotkytle, které však zahrnuje asi dvě třetiny území obce; zatímco k Čechám náleží Herbortice a Mezilesí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1350. Místní jméno Cotkytle je německého původu a skládá se ze dvou částí. A sice Zott, což znamená chlupatý a -kittel, což je výraz pro kytlici neboli halenu. [3]

Památky[editovat | editovat zdroj]

Turistické památky v okolí[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 572.  
  3. [1] Harvalík M.: dokumentární cyklus Divnopis, Česká televize

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]