Christoph Martin Wieland

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Christoph Martin Wieland
Narození 5. září 1733
Biberach an der Riß
Úmrtí 20. ledna 1813 (ve věku 79 let)
Výmar
Povolání básník, překladatel, spisovatel a vysokoškolský pedagog
Alma mater Eberhard Karls Universität Tübingen
Ocenění rytíř Čestné legie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Wielandův rodný dům v Oberholzheimu

Christoph Martin Wieland (5. září 1733 Oberholzheim u Laupheimu ve Švábsku20. ledna 1813 Výmar) byl německý spisovatel, překladatel a vydavatel epochy osvícenství a tzv. výmarské klasiky.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Wieland studoval filosofii v Erfurtu a práva v Tubinkách (Tübingen). Jeho raná díla byla ovlivněna F. G. Klopstockem a nesou známky pietismu. Od roku 1762 překládal Shakespearova dramata, čímž významně obohatil a ovlivnil pozdější německou literaturu. Dalšími autory, které překládal, jsou Horatius, Cicero a Lúkiános. V letech 17731810 vydával literární časopis Der Teutsche Merkur. Důležitým dílem je Příběh Agathonův (Geschichte des Agathon), který vyšel v různých verzích 1766/1767, 1773 a 1794), ve kterém Wieland pod antickou maskou podává obraz svého vlastního duchovního vývoje. Z roku 1780 pochází pohádková veršovaná povídka Oberon. Romantická hrdinská báseň o dvanácti zpěvech (Oberon: Ein romantisches Heldengedicht in zwölf Gesängen).

Pozdní léta strávil ve Výmaru, kde společně s Goethem, Herderem a Schillerem náležel k tzv. výmarské klasice. Zde ještě v roce 1808 vstoupil do zednářské lóže.[1]

Wielandův román Agathon, ve kterém se pojednává mj. o vzdělávání, možnosti celkové společenské reformy, ale také pádu „politického Ikara“, významně ovlivnil Adama Weishaupta při budování řádu Iluminátů.[2]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LENNHOFF - POSNER - BINDER: Internationales Freimaurer-Lexikon, 2000, s. 903.
  2. Hans GRASSL: Nástup romantismu. Praha: Malvern 2010, s. 184; 186—188.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]