Johann Gottfried Herder

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Johann Gottfried Herder
Narození 25. srpna 1744
Morąg (Polsko)
Úmrtí 18. prosince 1803 (ve věku 59 let)
Výmar
Povolání filosof, teolog, básník, překladatel, literát a spisovatel
Alma mater Königsbergská univerzita
Významná díla Plastik. Einige Wahrnehmungen über Form und Gestalt aus Pygmalions bildendem Traume
Stimmen der Völker in Liedern
Abhandlung über den Ursprung der Sprache
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Gottfried von Herder [herdr] (25. srpna 1744, Mohrungen [dnes Morąg], Východní Prusko18. prosince 1803, Výmar) byl německý spisovatel, filosof, průkopník preromantické estetiky v Německu a protestantský kazatel. Jeho myšlenky o národech a národních jazycích měly rozhodující vliv na německé i české národní obrození.

Život[editovat | editovat zdroj]

Johann Gottfried Herder (Kügelgen)

Pocházel z chudých poměrů, od roku 1762 studoval v Královci, kde mezi jeho učiteli byl také Immanuel Kant. Přiklonil se však k vlasteneckému směru J. G. Hamanna, který zdůrazňoval city proti rozumu a věnoval se dílu německého mystika Jakoba Böhmeho. Roku 1764 přišel jako duchovní a učitel do Rigy, roku 1769 cestoval po Francii a 1770 se ve Štrasburku setkal s o málo mladším J. W. Goethem, což mělo pro oba životní význam. Z jejich přátelství vznikla skupina Sturm und Drang. Od roku 1771 se stal vrchním duchovním a dvorním kazatelem v Bückeburgu a roku 1776 se s pomocí Goethovou stal superintendentem ve Výmaru. Později přivítal Francouzskou revoluci, což rozladilo řadu jeho přátel, a nakonec se rozešel i s Goethem.

Je pochován uvnitř Kostela sv. Petra a Pavla (‚Stadtkirche St. Peter und Paul‘, hov. ‚Herderkirche‘) ve Výmaru.

Myšlení[editovat | editovat zdroj]

J. G. Herder (A. Graff, 1785)

Byl sice také ovlivněn francouzským osvícenstvím, na rozdíl od univerzalistického racionalismu Kantova však přikládal velký význam národní a jazykové rozmanitosti. Jeho první významná práce, „O povaze a původu lidské řeči“ (1772), zkoumala vznik lidského jazyka vůbec a zde dospěl k závěru, že řeč nejspíše vznikla ne jako nástroj účelové komunikace, ale společného slavení a svátků. Jeho neobyčejně pronikavé náhledy na společenský význam řeči, na její vliv na myšlení a tudíž i na odlišnost lidských kultur dále rozvinul Wilhelm von Humboldt a navázala na ně řada jazykovědců a antropologů až do současnosti.

Johann Gottfried Herder

V jeho osobě vrcholí německé „národní obrození“, to jest plné uznání němčiny jako jazyka vzdělanosti a kultury a její emancipace z nadvlády latiny a francouzštiny, které o sto let později vedlo i ke sjednocení politickému a stalo se vzorem pro národní emancipační hnutí ve střední a východní Evropě. Národ je podle něj skupina lidí spojených společným jazykem, z něhož vyrůstá i jejich společná, ale ode všech jiných odlišná kultura, což dokládal na lidové poezii, kterou jako první sbíral a vydával („Hlasy národů v jejich písních“ 1773). Zabýval se Shakespearem, dávnou poezií germánských národů, ale také poezii Starého zákona, Homérem a Eddou. Proti nekritickému obdivování řecké a latinské antiky vyzvedal středověké umění, zejména gotiku, kterou pokládal za dílo Germánů, vyzvedal však i poezii slovanských národů a předpovídal jim velkou budoucnost. Na to pak navázal romantismus a nejenom české národní obrození.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Jeho dílo mělo nesmírný vliv na myšlení, kulturu i politiku celého 19. století a jeho úvahy o jazyce a jazycích jsou živé dodnes. Silně ovlivnil filosofii Hegelovu, Schleiermacherovu a Nietzschovu, ale i myslitele anglické a americké (John Stuart Mill, John Dewey), u nás zejména F. Palackého a celé národní obrození.

Čeští obrozenci druhé, ofenzivní, fáze národního obrození (první polovina 19. století) přijali Herderův popis Slovanů a často ho účelově upravovali. Ten jim věnuje poměrně krátké dva odstavce ve svém rozsáhlém díle Myšlenky k filozofii dějin lidstva. Jednotný národ Slovanů popisuje jako mírumilovné, krotké a zemědělsky zaměřené venkovany, kteří jsou mravní a pohostinní. Věnují se tedy nejvíce zemědělství, ale i drobným řemeslům a kultuře. Označoval je za národ, který nestojí o dobývání a nadvládu nad světem. Kvůli jejich postojům však často bývali podrobováni, a to nejdříve Franky, poté Sasy, a také Tatary. Slovany dále popisoval jako v boji statečné, ale v porobě lhostejné. A co bylo pro obrozence nejdůležitější, věřil, že Slovany čeká svobodná budoucnost, kdy si budou vládnout sami.[1]

Ačkoli si on sám uvědomoval i nebezpečí národních šovinismů a zdůrazňoval, že národy se „učí navzájem“ a jen ve spolupráci mohou dospět dál, dovolávali se ho všichni vlastenci i nacionalisté až do 20. století. Správně odhadl, že vzestup lidových vrstev a jejich vstup do politiky v demokracii posílí význam veřejné komunikace v lidovém (národním) jazyce, který bude hrát i stále významnější politickou roli.

Citáty[editovat | editovat zdroj]

  • „Jací jsme, takové budou naše děti.“
  • „Život nám byl dán k práci, lásce a zušlechtění.“
  • „Nejstarší úděl života je něco nebo někoho milovat tak vroucně, aby člověk proto musel nenávidět jiné.“
  • „Knihy je třeba číst s takovou rozvahou a opatrností, s jakou byly napsány.“
  • „Jazyk spojil lidi v národ.“
  • "Klesni v prach, anebo se vyzbroj řečí!“

Hlavní díla[editovat | editovat zdroj]

Herderův hrob ve Výmaru
  • „Pojednání o původu řeči“ (1772)
  • „Ještě jedna filosofie dějin ke vzdělání lidstva“ (1774)
  • „Lidové písně“ (1778–1779), později pod titulem „Hlasy národů v jejich písních“
  • „Ideje k filosofii dějin lidstva“ („Ideen zur Philosophie der Geschichte der Menschheit“, 1784–1791)
  • „O daru jazyků při prvních křesťanských Letnicích“ (1794)
  • „O Vzkříšení jako víře, události a nauce“ (1794)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://texty.citanka.cz/herder/sn1-1.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Herder, Johann Gottfried von a Binder, Jan, ed. Uměním k lidskosti: úvahy o jazyce a literatuře. Překlad Jan Binder. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2006. 281 s. Knihovna novověké tradice a současnosti; sv. 52. ISBN 80-7298-147-1.
  • Herder, Johann Gottfried von. Vývoj lidskosti. Překlad Jan Patočka. V Praze: Jan Laichter, 1941. xxxiii, 469 s. Laichterova filosofická knihovna; sv. 26.
  • Ottův slovník naučný, heslo Herder, Johann Gottfried. Sv. 11, str. 158

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]