František Křelina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Křelina
František Křelina.jpg
Narození26. července 1903
Podhradí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí25. října 1976 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníučitel, spisovatel
Národnostčeská
Děti
Příbuzní
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Křelina (26. července 1903 Podhradí25. října 1976 Praha) byl český učitel prozaik, básník a dramatik.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Hrob Františka Křeliny na hřbitově ve Veliši

František nejprve navštěvoval obecnou školu ve Veliši, od roku 1914 chodil na měšťanskou školu v Jičíně a od roku 1918 zde studoval na Učitelském ústavu. Studia ukončil v roce 1922.

Jako učitel působil v Ústí, Pecce, Roškopově, Hrádku nad Nisou a Louce. V letech 1924 až 1926 absolvoval vojenskou službu v Hradci Králové a v Žamberku. Poté učil na obecné škole v Letařovicích a ve Vyskři a to až do roku 1929.[1] V letech 1929–1938 učil na měšťance v Českém Dubu, potom několik měsíců v Kobylech. Po obsazení Sudet Němci v březnu 1939 odešel do Prahy.[2] Zde připravoval společně s Josefem Knapem a Jaroslavem Durychem výzvu českých spisovatelů k lidu, která však padla za oběť cenzuře.[3] V Praze učil na měšťanských a později jednotných školách až do roku 1951, kromě roku 1945, kdy učil v Hradišti.

V letech 1943–1948 byl členem Moravského kola spisovatelů. V Praze byl 24. srpna 1951 zatčen; v červenci 1952 byl jako člen údajné protistátní skupiny odsouzen za velezradu na dvanáct let vězení. Ve stejném vykonstruovaném procesu byli mezi jinými odsouzeni také Josef Knap, Jan Zahradníček, Bedřich Fučík, Zdeněk Kalista, Ladislav Kuncíř a Ladislav Jehlička.[4] V době věznění na Pankráci se s ním a J. Zahradníčkem a J. Knapem spřátelil dozorce Václav Sisel, který jim pomáhal. Ten ukryl na své chatě značnou část rukopisů jejich básní a textů, a to až do r. 1968.[5]

Dne 10. května 1960 byl Křelina amnestován. Do roku 1964 pracoval jako stavební dělník v Praze a znovu se věnoval literární tvorbě. Jeho články otiskovaly v té době Zemědělské noviny a Lidová demokracie. Roku 1967 byl plně rehabilitován. Zemřel v Praze, pochován je ve Veliši.[6]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Dne 2. července 1927 se v Turnově František Křelina oženil s dcerou rolníka Annou Masopustovou (1903–2001). Manželé Křelinovi měli dvě dcery: spisovatelku Hanu Pražákovou a Libuši.[1]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Roku 1936 obdržel státní ocenění a o dva roky později cenu České akademie věd a umění.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

František Křelina je sice považován za ruralistu, ale jeho texty (ať již básnické, prozaické či dramatické) nesou prvky i jiných uměleckých směrů a ruralismus u něj převládat pouze v období jeho rané tvorby, tedy během první republiky. Později se pouze klonil k utváření katolicky zaměřených textů. K jeho nejznámějším ruralistickým dílům patří Hlas kořenů, Hlas na poušti či Jalovčí stráně. Některá díla z Křelinovy pozůstalosti nebyla doposud vydána.

Romány a verše[editovat | editovat zdroj]

  • Hlas kořenů (1927)
  • Hlas na poušti (1935)
  • Jalovčí stráně (1937) – přepracováno 1947
  • Klíče království (1939)
  • Dcera královská, blahoslavená Anežka česká (1940) – dílo nevzniklo na základě historických pramenů, ale jako oslava světice sv. Anežky české.
  • Amarú, syn hadí (1942) – román o českých misionářích v peruánských pralesích na konci 17. století. Objevuje se zde mysticismus, jezuitský kněz J. V. Richter je umučen domorodci.
  • Každý své břímě (1969)
  • Půlnoční svítání (verše, 1927)
  • Předjitřní tma (verše, 1930)
  • Plaché světlo (verše, 1934)
  • Jalovčí stráně (1947)
  • Má přítelkyně Dora (1968)
  • Země dědičná (trilogie)
    1. Hubená léta (1935) – sociálně realistický román z Podještědska a prostředí tkalců, zobrazuje vliv hospodářské krize na chalupníky a dělníky.
    2. Puklý chrám (1937) – pod vlivem ruralismu, vrhá zjednodušeně světlo a stín na venkov a město. Proti zkaženému městu stojí čistý venkov.
    3. Bábel (1968, pod názvem Pokoj nám byl vysázen v r. 1939, za okupace nemohl vyjít; pro vydání 1968 přepracován[7])

Pro mládež[editovat | editovat zdroj]

  • Z bukového dřeva (1943)
  • Zmijí dědek a jiné povídky pro mládež
  • Můj otec kapitán

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • Postila

Sborník žákovských prací[editovat | editovat zdroj]

  • Děti své doby: jak se jeví v slohových zápiscích žákyň měšťanských škol pražských, uspořádal František Křelina, vydal Ladislav Kuncíř, Praha 1946

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PROCHÁZKOVÁ, Ludmila. Vybrané motivy v Jalovčích stráních Františka Křeliny. Brno, 2013. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Luisa Nováková. s. 14–18. Dostupné online.
  2. FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, K–L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola František Křelina, s. 1013–1016. 
  3. Český rozhlas: Přetěžké břímě Františka Křeliny
  4. Proces s klerofašistickou odnoží takzvané „zelené internacionály“ v Brně. Rudé právo. 5. 7. 1952, s. 2. Dostupné online. 
  5. Dokument: Jak čestný a citlivý dozorce zachránil literární poklad. Plus [online]. 2019-01-02 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. (česky) 
  6. Obec Veliš: Významné osobnosti obce. www.velis.cz [online]. [cit. 2017-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-28. 
  7. Po nuceném odmlčení. Rudé právo. 26. 6. 1969, s. 5. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech: 1918–1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6. 
  • PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]