William Blake

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
William Blake
William Blake na portrétu
od Thomase Philipse (1807)
Narození 28. listopadu 1757
Soho, Londýn,
Království Velké Británie
Úmrtí 12. srpna 1827 (ve věku 69 let)
Soho, Londýn, Spojené království Velké Británie a Irska
Místo odpočinku Bunhill Fields
Povolání básník, malíř, tiskař
Národnost angličan
Období Romantismus
Žánr Poezie, Mystika
Manžel(ka) Catherine Blakeová (od 1782)
Rodiče James Blake a Catherine Hermitage
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

William Blake (28. listopadu 1757 Londýn12. srpna 1827 Londýn) byl anglický malíř, básník a tiskař. Zatímco během svého života byl nepochopený a prakticky neznámý, dnes je považován za významnou osobnost v historii poezie i výtvarného umění preromantismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v 28 Broad Street v londýnské čtvrti Soho do rodiny londýnského obchodníka s pánským prádlem a punčochovým zbožím Jamese Blakea. Mnohé důkazy ukazují na to, že rodina alespoň v době Blakeova dětství netrpěla chudobou. Byl třetím ze sedmi dětí, z nichž dvě se nedožily dospělosti. Pokřtěn byl 11. prosince v kostele sv. Jakuba, Piccadilly. Do školy chodil pouze tak dlouho, aby se naučil číst a psát, odešel v deseti letech, později ho učila doma jeho matka Catherine Blake (narozena Wright). Už jako dítě sbíral reprodukce děl Raffaela, Michelangela a Dürera a během učení se seznámil se středověkým uměním.

Téměř celý život prožil v londýnské části Lambeth – až na tříletý pobyt ve Felphamu, kde se mu příliš nedařilo, protože nedokázal vyjít s Williamem Haylem, který celý jeho pobyt financoval a přál si stát se Blakeovým patronem.

Dne 18. srpna 1782 se ve svých dvaceti pěti letech oženil s dvacetiletou Catherine Boucher, dcerou zahradníka (v St Mary´s Church v Battersea). Catherine neuměla psát, proto je na oddacím listu podepsána: "X". Blake ji naučil číst, psát a také kolorovat jeho kresby. Manželství zůstalo bezdětné, Blake Catherine ale označoval za svého anděla a mnohé zdroje uvádějí, že vztah mezi nimi byl velmi harmonický.[1]

Myšlení a názory[editovat | editovat zdroj]

Blake byl věřící, neuznával ale anglikánskou církev a později ani žádnou jinou organizovanou formu křesťanství. Jeho velkým a celoživotním zdrojem inspirace byla Bible.

Během svého života měl finanční problémy. Jeho hlavním oborem bylo rytectví, ale rytiny byly koncem 18. století považovány za zastaralou formu umění. Ani tak se rytectví nechtěl vzdát a rozešel se kvůli tomu se spoustou ochotných mecenášů.[2]

V jeho staromilectví tkvěla obrovská rozporuplnost, protože v některých věcech byl naopak velmi inovátorský a revolucionářský. Sympatizoval s myšlenkami Velké francouzské revoluce a chvíli se pohyboval v politických kruzích kolem radikálně smýšlejících Josepha Johnsona (nakladatel), Williama Godwina, Thomase Paina a dalších.[3] Nikdy nevstoupil do žádné politické strany.

Mysticismus[editovat | editovat zdroj]

Kromě rytectví psal a maloval, v čemž mu pomáhaly jeho bohaté vize, které sám popisoval jako nespecifické, ale jasné hypnagogické obrazy přicházející mezi spánkem a probuzením. Věci se mu ve vizích jevily v jiných podobách, například slunce jako hostitel velebeného Boha a tygr jako ztělesnění kreativní a zároveň destruktivní energie. Vedle vizí budoucnosti se mu zjevovali také mrtví přátelé a andělé. Jednoznačně ale odmítal být označován za jasnovidce nebo fantastu.[4]

Ve zralém věku usiloval o vytvoření vlastní mystické filosofie navazující na J. Böhma, Paracelsa a E. Swedenborga. Zabýval se problémem zla a stal se manicheistou. Rytinu jeho "mystické svatby" převzal na obálku svého zásadního díla o mystice Ohnivý keř český autor Karel Weinfurter.

Literární činnost[editovat | editovat zdroj]

Literární význam[editovat | editovat zdroj]

Blake byl nepochopený za života, upozaďován po smrti, a nakonec zapomenut, až jeho životopis začal zpracovávat Alexander Gilchrist (asi 1860). Kniha Life of William Blake okamžitě změnila Blakeovu pověst. Skutečně doceňován začal být až ve století 20. Zasloužili se o to zejména Geoffrey Keynes, Northrop Frye a S. Foster Damon.

Mnohé osobnosti uměleckých kruhů, například June Singer, tvrdily, že Blake předběhl svou dobu. Diana Hume George dokonce prohlašovala, že Blake může být považován za předchůdce Sigmunda Freuda.

V padesátých letech 20. století měla Blakeova tvorba obrovský vliv na beatníky a zejména na velikány, jakými byli Allen Ginsberg, Bob Dylan, Jim Morrison, Van Morrison a Aldous Huxley. Zpěvák Iron Maiden Bruce Dickinson je velkým obdivovatelem Williama Blakea, zhudebněnou báseň Jerusalem můžeme najít na albu The Chemical Wedding.

V roce 2002 se William Blake umístil na 32. místě v průzkumu BBC o 100 nejvlivnějších Britů.[5]

Básnické dílo[editovat | editovat zdroj]

Mnohé z jeho prvotních literárních počinů provází pastorální motivy, jako třeba beránek v básni Beránek (Zpěvy nevinnosti - 1789, Zpěvy zkušenosti - 1794). Zpěvy nevinnosti bývají někdy kritiky označovány za až příliš naivní, Blake, kterému v době jejich vzniku bylo 30 let, se vrací do dětství a ve světě hledá, nachází a obdivuje krásu. V kontrastu k nim jsou právě Zpěvy zkušenosti, které zobrazují jakési rozčarování, uvědomění si zákonů, které lidskou duši svazují, a objevuje se zde mnohem více symbolů. [1]

Významný je také Blakeův poem Tiriel, kde se opět vrací k nevinnosti dítěte a příkazů, jež ho poutají, tentokrát ze strany rodičů, a také pozdější Kniha Thel, v níž se objevuje většina motivů vycházejících z Blakeových vizí. Nejznámější Blakeovou básní je ale bezesporu Tiger.

Literární díla[editovat | editovat zdroj]

  • Poetical Sketches (1769-1777)
  • An Island in the Moon (1784)
  • There is No Natural Religion (1788)
  • Písně nevinnosti (1789)
  • Tiriel *
  • Kniha Thel* (1788-1790)
  • The French Revolution (1791)
  • A Song of Liberty (1792)
  • Snoubení nebe a pekla (1790-1793)
  • Vidění dcer Albionových (1793)
  • Písně zkušenosti (1794)
  • Continental prophecies*
    • America a Prophecy (1793)
    • Europe a Prophecy (1794-1821)
    • The Song of Los (1795)
  • Kniha Urizenova* (1794)
  • All Religions are One (1788, editováno 195)
  • The Book of Los (1795)
  • Kniha Ahania* (1795)
  • The Four Zoas* (1997)
  • Milton* (1804-1810)
  • Jerusalem The Emanation of the Giant Albion* (1804-1820)
  • Knihy označeny hvězdičkou patří mezi takzvané prorocké knihy, Blake v nich vytvořil vlastní mytologii a vycházejí z jeho vizí.

Výtvarné umění[editovat | editovat zdroj]

Chronologie[editovat | editovat zdroj]

  • 17721779 se učil u rytce J. Basira, pro něhož kopíroval gotické obrazy ve Westminsterském opatství
  • 17791780 studoval na londýnské akademii, kde projevoval vyslovený odpor proti akademické výuce, kreslení podle antik a podle modelů
  • 1780 se osamostatnil jako grafik a ilustrátor. Spřátelil se se sochařem J. Flaxmanem a švýcarským malířem H. Füsslim.
  • 1782 se žení s Kateřinou Butcherovou, která mu pomáhala kolorovat rytiny. Po neúspěšném pokusu vést tiskařský obchod se stýkal se společenskými reformátory a pomýšlel i na politickou dráhu.
  • 18001803 pracoval jako grafik pro básníka W. Hayleye ve Felphamu v Sussexu.
  • Po r. 1800 pracoval na velkém mystickém eposu Milton a ilustracích k Blairově knize The Grave (1808), 18041818 na velké symbolické knize Jeruzalém; pouze jediný úplný exemplář tohoto díla sám koloroval. V posledních letech se zabýval ilustracemi ke knize Jób a k Dantově Božské komedii.
  • 1809 uspořádal samostatnou výstavu v krámě svého bratra, jež skončila naprostým neúspěchem.
  • 1818 se spřátelil s malířem J. Linnellem, který ho seznámil s akvarelistou a astrologem J. Varleyem; oba malíři tvořili jádro přátelského kroužku kolem něj v posledních letech jeho života

Výtvarná díla[editovat | editovat zdroj]

  • Příběh o Josefovi: Josefovi bratři prosí Josefa za odpuštění - ~1785 – The Fitzwilliam Museum, Cambridge
  • Písně nevinnosti: Ztracené dítě1789 – National Gallery of Victoria, Melbourne
  • Sňatek nebe s peklem (List 10: Přísloví o pekle) – 17901794
  • Evropa: Proroctví (List 1: Frontispis) – 1794 – Glasgow University Library, Glasgow, Velká Británie (Skotsko)
  • Vidění dcer Albionu (List 1: Frontispis) – 17951796 – Tate Gallery, Londýn
  • Newton1795 – Tate Gallery, Londýn
  • Číslo bestie je 666 ~1805 – The Rosenbach Museum and Library, Filadelfie

Přínos výtvarnému umění[editovat | editovat zdroj]

V druhé polovině devadesátých let vytvořil řadu velkých barevných monotypů technikou, kterou sám vynalezl: na desku nanesl silnou vrstvu temperových barev a pořídil z ní několik obtisků, jež pak dokončil perokresbou inkoustem a akvarelem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b BLAKE, William. Snoubení nebe a pekla. Přeložil Otto František BABLER, přeložil Jaroslav SKALICKÝ. Liberec: Dauphin, 1994. ISBN 80-901842-5-1.
  2. BLAKE, William. Svět v zrnku písku. Přeložil Jiří VALJA, ilustroval Květa KRHÁNKOVÁ. Praha: Maťa, 2010. Bouře. ISBN 978-80-7287-057-8.
  3. EDITED BY NORTHROP FRYE. Selected poetry and prose of William Blake. New York: Modern Library, 1953. ISBN 0394309863. Str. 4-8.
  4. EDITED BY NORTHROP FRYE. Selected poetry and prose of William Blake. New York: Modern Library, 1953. ISBN 0394309863. Str. 3-18.
  5. BBC – Great Britons – Top 100". Internet Archive. Archived from the original on 4 December 2002. Retrieved 12 April 2013.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ACKROYD, P.: Blake, Praha 2000, nakl. Paseka
  • ACKROYD, P.: Albion. Kořeny anglické imaginace, Praha 2004, nakl. BB/art

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]