Mary Wollstonecraftová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mary Wollstonecraftová
Mary Wollstonecraftová, obraz od Johna Opie, 1797
Mary Wollstonecraftová, obraz od Johna Opie, 1797
Narození27. dubna 1759
Spitalfields
Úmrtí10. září 1797 (ve věku 38 let)
Somers Town
Příčina úmrtísepse
Místo pohřbeníSt Pancras Old Church (od 1797)
St Peter's Church, Bournemouth (od 1851)
PseudonymMr. Cresswick
Povoláníspisovatelka, překladatelka, filozofka, historička, romanopiskyně, esejistka, guvernantka, obchodnice, autorka cestopisů a autorka dětské literatury
Žánrfeminismus
Témataesej a genderová studia
Významná dílaA Vindication of the Rights of Woman
Letters Written During a Short Residence in Sweden, Norway, and Denmark
Manžel(ka)William Godwin (od 1797)
Gilbert Imlay
Partner(ka)Gilbert Imlay
DětiMary Shelleyová[1]
Fanny Imlay[1]
RodičeEdward John Wollstonecraft[2][1] a Elizabeth Dixon[2][1]
PříbuzníCharles Wollstonecraft[3] (sourozenec)
William Shelley[2][1], Percy Florence Shelley[2][1], Clara Shelley[1] a Clara Everina Shelley[1] (vnoučata)
VlivyThomas Paine
Richard Price
Joseph Johnson
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mary Wollstonecraftová (Mary Wollstonecraft) (27. dubna 1759, Hoxton (dnes Londýn) – 10. září 1797, Londýn) byla anglická spisovatelka, feministka a sociální reformátorka působící ve Velké Británii, Irsku a Francii. Dnes je Wollstonecraftová považována za jednu ze zakladatelek feministické filozofie.

Během své kariéry napsala kromě románů a esejí také cestopis, dílo pojednávající o dějinách francouzské revoluce, knihu o mravech a knihu pro děti. Její nejznámější dílo je Obrana práv žen (1792), kde tvrdí, že ženy nejsou od přírody podřadné mužům, ale pouze se tak jeví, protože jim není dopřáno vzdělání. Navrhuje, aby jak muži, tak ženy byli považováni za racionální bytosti a představuje si sociální řád, který je založený na rozumu.

Po smrti Wollstonecraftové zveřejnil její vdovec dílo Memoir (1798), které pojednává o jejím životě a odhaluje její neortodoxní životní styl, což ji zničilo reputaci na téměř celé století. Nicméně začátkem 20. století, kdy vznikalo feministické hnutí, nabyly její myšlenky ohledně rovnoprávnosti žen a kritiky konvenční ženskosti znovu na důležitosti.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mary Wollstonecraftová se narodila 27. dubna 1759 v Londýně jako druhé ze sedmi dětí Elizabeth Dixonové a Edwarda Johna Wollstonecrafta. I když příjmy její rodiny jí během jejího dětství zajišťovaly příjemný život, rodina začala kvůli pochybným investicím jejího otce strádat. Údajně to byl násilník, který během opilosti napadal svou ženu. Během dospívání lehávala Mary Wollstonecraft přede dveřmi ložnice své matky, aby ji ochránila.[4] Podobně ochranitelskou roli hrála i v životech svých sester Everiny a Elizy. Během jejího mládí ji ovlivnila přátelství s dcerou filozofa a vědce Jane Ardenovou a ilustrátorkou Fanny Bloodovou, k jejíž rodině se přestěhovala po smrti své matky v roce 1780. Mary a Fanny si byly velmi blízké - když Fanny Bloodová zemřela při porodu v roce 1785, Mary Wollstonecraftovou to velmi zasáhlo. Fannyina smrt byla později částí inspirace pro první knihu Wollstonecraftové Mary: A Fiction (1788).

Počátky literární kariéry[editovat | editovat zdroj]

S pomocí přátel získala Wollstonecraftová v roce 1785 pozici guvernantky u rodiny Kingsboroughových v Irsku. Některé ze zážitků, které nabírala během roku v této pozici se později objeví v její jediné knize pro děti, Original Stories from Real Life (Původní příběhy ze skutečného života, 1788).

Po roce v pozici guvernantky se rozhodla započít svou kariéru spisovatelky. Tehdy to bylo radikální rozhodnutí, málokterá žena se zvládla uživit psaním. Své sestře Everině napsala v roce 1787, že se snaží stát „první nového druhu.“[5] S pomocí liberálního nakladatele Josepha Johnsona se přestěhovala do Londýna a našla si příbytek i způsob obživy. Naučila se německy a francouzsky a pracovala jako překladatelka.[4] Psala také recenze románů pro Johnsonovo periodikum Analytical Review. Její intelektuální záběr se v této době rozšiřoval i díky společnosti, ve které se vyskytovala - účastnila se Johnsonových večírků a seznámila se například s Thomasem Painem, spisovatelem pamfletů, kterými loboval v USA za revoluci nebo filozofem Williamem Godwinem. Při prvním setkání si Mary Wollstonecraftová s Godwinem nepadli do oka - Godwin si přišel poslechnout Paina, ale Wollstonecraftová se do něj celý večer navážela a téměř v ničem s ním nesouhlasila.

Během svého života v Londýně měla Wollstonecraftová poměr se ženatým švýcarským malířem Henrym Fuselim. Wollstonecraftová navrhla platonické sdílené domácnosti s Fuselim a jeho ženou, která byla návrhem znechucena a přerušila s ní veškeré styky. Wollstonecraftová se v reakci rozhodla vycestovat do Francie, jejíž nedávné události oslavovala v díle Obrana lidských práv, které bylo odpovědí na kritiku francouzské revoluce v díle Edmunda Burka Úvahy o revoluci ve Francii (1790) a přineslo jí slávu téměř přes noc. Původně bylo dílo Wollstonecraftové publikováno 29. listopadu 1790 anonymně, poté co strávila měsíc jeho psaním. Později bylo druhé vydání zveřejněno 18. prosince, tentokrát již s jménem Wollstonecraftové jako autorky.

Francie, Gilbert Imlay a první dítě[editovat | editovat zdroj]

Do Paříže se Wollstonecraftová vydala v prosinci 1792 a přijela přibližně měsíc před popravou Ludvíka XVI. Během svého pobytu se stýkala spíše než s jakobíny s girondisty. 26. prosince 1792 spatřila bývalého krále, Ludvíka XVI, když byl odváděn před Národní shromáždění. Důstojnost, se kterou čelil smrti, ji dojala až k slzám.[6] V únoru 1793 vyhlásila Francie Británii válku. Wollstonecraftová se snažila odjet do Švýcarska, ale nebylo jí uděleno povolení. 12. dubna 1793 bylo všem cizincům ve Francii zakázáno opustit zemi. Jakobíni převzali moc nad Francií a několik přátel Wollstonecraftové bylo popraveno gilotinou.

Mary Wollstonecraftová se zamilovala do amerického dobrodruha, Gilberta Imlaye, se kterým spávala i přesto, že nebyli svoji, což bylo v té době pro řádnou britskou ženu naprosto nepřípustné. I když ve svém díle Obrana práv žen (1792) odmítá sexuální stránku vztahů, Imlay probudil její zájem o sex.[4] Wollstonecraftová byla znechucená tím, jak jakobíni přistupovali k ženám. Odmítali jim dát stejná práva jako mužům a dali najevo, že se ženy mají podrobit ideálu Jean-Jacquese Rousseaua a být pouze pomocnicemi mužů. Po začátku jakobínského teroru upadla Mary Wollstonecraft v podezření, protože byla občankou Británie a přátelila se s osobami ve vedení girondinů. 31. října 1793 byla většina vedoucích strany girondinů popraveno gilotinou; když toto sdělil Imlay Wollstonecraftové, omdlela.[7] Aby ji ochránil před zatčením, sdělil Imlay americkému velvyslanectví v Paříži falešnou informaci, že si Wollstonecraftovou vzal, čímž by se automaticky stala občankou USA.[8] Ne všichni měli takové štěstí, například Thomase Paina zatkli.

Wollstonecraftová otěhotněla a 14. května 1794 porodila své první dítě, dceru Fanny. Nepřestávala psát ani jako matka malého dítěte v cizí zemi - během svého pobytu v Le Havre v severní Francii sepsala dějiny počátků revoluce s názvem An Historical and Moral View of the French Revolution (publikováno v prosinci 1794 v Londýně). Imlayovi se nelíbily nové mateřské a domácké sklony Wollstonecraftové a opustil ji.

V červenci 1794 padla vláda jakobínů, což Mary Wollstonecraftová uvítala a vrátila se do Paříže. V srpnu 1794 odjel Imlay do Londýna a slíbil, že se brzy vrátí. Mary opakovaně Imlayovi psala a žádala ho, aby se do Francie vrátil, s tím, že v revoluci stále věří a nechce se vrátit do Británie. I poté, co v roce 1795 opustila Francii, mluvila o sobě jako o paní Imlayové, aby její dítě nabylo na legitimitě. I když v Londýně Imlaya vyhledala, on ji odmítl. V květnu 1795 se Wollstonecraftová pokusila o sebevraždu, nejspíše laudanem, ale Imlay jí zachránil život. Jakožto poslední pokus o znovuzískání Imlaye se vydala pouze se svou dcerou a služkou do Skandinávie ve snaze zachránit některé z jeho finančních ztrát. Když se vrátila do Anglie a plně si uvědomila, že jejich vztah je u konce, pokusila se o sebevraždu podruhé a zanechala Imlayovi dopis na rozloučenou. Pokusila se utopit v Temži, ale kolemjdoucí ji zachránil.

Anglie, William Godwin, narození dcery a smrt[editovat | editovat zdroj]

Mary Wollstonecraft Tate portrait.jpg

V Londýně se Wollstonecraftová postupně vrátila ke svému literárnímu životu a kruhu kolem Josepha Johnsona, kde se seznámila mimo jiné s feministkou Mary Haysovou, spisovatelkou Elizabeth Inchbaldovou a velšskou herečkou Sarah Siddonsovou. Navázala milostný poměr s Williamem Godwinem.[8] Když otěhotněla, rozhodli se milenci vzít, aby jejich dítě mělo status legitimity. Jejich svatba odhalila, že Wollstonecraftová nikdy nebyla vdaná za Imlaye a jako důsledek ztratila ona i Godwin mnoho přátel. Po svatbě, která se konala 29. března 1797, se novomanželé odstěhovali do londýnské čtvrti jménem Somers Town. Během jejich manželství si Godwin pronajímal byt nedaleko jejich domova, který využíval jako studovnu, aby si mohli oba manželé zachovat nezávislost. Jejich vztah byl šťastný, i když krátký.

30. srpna 1797 porodila Wollstonecraftová svou druhou dceru, Mary (proslavila se později, již pod jménem Shelleyová, románem Frankenstein). I když se nejdříve zdálo, že vše probíhá bez potíží, objevila se horečka omladnic a po několika dnech strávených v bolestech Mary Wollstonecraftová 10. září zemřela na sepsi. Godwin byl smrtí své ženy zdrcen a svému příteli Thomasi Holcroftovi napsal, že již nikdy nebude šťastný. Wollstonecraftová byla pohřbena na hřbitově Old Saint Pancras Churchyard v Londýně.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Je autorkou románů, esejů a prací, které se zabývají vzděláním. K jejím známějším dílům patří Několik poznámek o vzdělání dcer (Thoughts on the Education of Daughters, 1787) a Obrana lidských práv (A Vindication of the Rights of Men, 1790). Její práce Obrana práv žen (A Vindication of the Rights of Woman) z roku 1792 je jedním z prvních spisů, ve kterých byla požadována rovnoprávnost žen a jejich právo na vzdělání.

Hlavní práce Mary Wollstonecraftové mají v angličtině následující úplné názvy. Byly převážně poprvé uveřejněny v Londýně nakladatelstvím Joseph Johnson.

  • Thoughts on the Education of Daughters: With Reflections on Female Conduct, in the More Important Duties of Life. London: Joseph Johnson, 1787.
  • Mary: A Fiction. London: Joseph Johnson, 1788.
  • Original Stories from Real Life: With Conversations Calculated to Regulate the Affections and Form the Mind to Truth and Goodness. London: Joseph Johnson, 1788.
  • A Vindication of the Rights of Men, in a Letter to the Right Honourable Edmund Burke. London: Joseph Johnson, 1790.
  • A Vindication of the Rights of Woman with Strictures on Moral and Political Subjects. London: Joseph Johnson, 1792.
  • On the Prevailing Opinion of a Sexual Character in Women, with Strictures on Dr. Gregory's Legacy to His Daughters. Otištěno v časopise New Annual Register (1792), str. 457–466.
  • An Historical and Moral View of the French Revolution; and the Effect It Has produced in Europe. London: Joseph Johnson, 1794.
  • Fragment of Letters on the Management of Infants. Posthumous Works of the Author of A Vindication of the Rights of Woman. Vydavatel William Godwin. London: Joseph Johnson, 1798. [Uveřejněno posmrtně; nedokončeno.]
  • Lessons. Posthumous Works of the Author of A Vindication of the Rights of Woman. Vydavatel William Godwin. London: Joseph Johnson, 1798. [Uveřejněno posmrtně; nedokončeno.]
  • Hints. Posthumous Works of the Author of A Vindication of the Rights of Woman. Vydavatel William Godwin. London: Joseph Johnson, 1798. [Uveřejněno posmrtně; nedokončeno; částečně zpracováno vydavatelem podle jeho paměti.]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mary Wollstonecraft na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h Kindred Britain.
  2. a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. Dostupné online. [cit. 2019-07-17]
  4. a b c TODD, Janet. Mary Wollstonecraft : a revolutionary life. New York: Columbia University Press xxii, 516 pages s. Dostupné online. ISBN 0-231-12184-9, ISBN 978-0-231-12184-2. OCLC 43701583 
  5. WOLLSTONECRAFT, Mary. The collected letters of Mary Wollstonecraft. New York: Columbia University Press xxxiii, 477 pages s. Dostupné online. ISBN 0-231-13142-9, ISBN 978-0-231-13142-1. OCLC 52258031 
  6. The Cambridge companion to Mary Wollstonecraft. Cambridge, UK: Cambridge University Press 1 online resource (xxi, 284 pages) s. Dostupné online. ISBN 0-511-06703-8, ISBN 978-0-511-06703-7. OCLC 57204209 
  7. GORDON, Charlotte. Romantic outlaws : the extraordinary lives of Mary Wollstonecraft and her daughter Mary Shelley. First U.S. edition. vyd. New York: [s.n.] xviii, 649 pages s. Dostupné online. ISBN 978-1-4000-6842-5, ISBN 1-4000-6842-8. OCLC 882738700 
  8. a b ST. CLAIR, William. The Godwins and the Shelleys : the biography of a family. Johns Hopkins paperbacks ed. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press xiv, 572 pages s. Dostupné online. ISBN 0-8018-4233-6, ISBN 978-0-8018-4233-7. OCLC 22892200 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]