Orfeus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Orfeus
DSC00355 - Orfeo (epoca romana) - Foto G. Dall'Orto.jpg
Národnost Řekové
Manžel(ka) Eurydika
Rodiče Oiagros a Apollón a Kalliopé
Příbuzní Linus (sourozenec)
Rhésos
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orfeus (řecky Ὀρφεύς, latinsky Orpheus) byl v řecké mytologii synem Múzy Kalliopé a říčního boha Oiagra nebo boha Apollóna. Byl to největší hudebník a pěvec řeckých mýtů.

Orfeus proslul svým zpěvem, který okouzloval lidi, uchvacoval a uklidňoval zvěř a ptactvo, tišil přírodu a nastoloval v ní klid a mír. Povídá se, že i Sirény bledly závistí před jeho kouzelným hlasem.

Stejně tak proslul Orfeus svou láskou ke své manželce, krásné Eurydice. Jenže jeho manželské štěstí dlouho netrvalo: Eurydika šlápla na zmiji, a když k ní přiběhl Orfeus, byla už mrtvá. Byl zdrcený žalem a zoufalstvím, což ho přimělo k činu, který doposud žádný smrtelník nedokázal. Vypravil se do podsvětí s odhodláním vyžádat si svou manželku zpět. Chtěl obměkčit strážce i vládce podsvětí – převozníka Charóna, boha podsvětí Háda i jeho manželku Persefonu. Zpíval jim o své lásce k Eurydice a prosil, aby mu ji vrátili, vždyť ji stejně dostanou – později, až skončí její životní pouť. Pakliže mu nemohou vyhovět, ať si vezmou i jeho, aby mohli být spolu i jako stíny.

Orfeův tklivý zpěv skutečně dojal celou podzemní říši, zjihl Tantalos, Sisyfos, Ixión – největší hříšníci, těžce potrestaní za své přečiny. Zaplakala Persefona, dokonce i Erínye a Hádés slíbil Orfeovu prosbu splnit. Podmínkou ale bylo, že cestou zpět půjde první a nesmí se ohlédnout na Eurydiku, dokud oba nebudou na světle světa.

Orfeus podmínku přijal a celou dlouhou a strastiplnou cestu ven se ovládl. Když ale zbýval poslední úsek cesty, nevydržel, ohlédl se, jestli Eurydika neklesá únavou. A v tom okamžiku spatřil už její stín, který se vrací zpět a navždy. Prosil a plakal, do podsvětí se už nedostal. V hlubokém žalu se vrátil do rodné Thrákie. Bloudil světem, zúčastnil se výpravy Argonautů. Se svou manželkou se setkal poměrně brzy – za čtyři roky zahynul rukama žen, kterým se tolik vyhýbal. Při slavnostech po něm opilé Bakchantky házely kameny, Orfea roztrhaly, jeho hlavu a lyru hodily do řeky. Celá příroda se prý tenkrát zděsila nad takovým násilím, zahalila se do smutku a skály ronily slzy, které rozvodnily řeky. Bůh řeky Hebros však nenechal tělo ani lyru utopit a tak se prý Orfeus dostal po smrti na ostrov Lesbos.

Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]

Hlava Orfea, malba z roku 1865, Gustave Moreau

Dojímavý příběh Orfea a Eurydiky okouzloval umělce všech dob, jsou známy desítky básnických zpracování, množství obrazů, reliéfů, vázových maleb. Alespoň některé z těchto děl jsou:

Výtvarné umění[editovat | editovat zdroj]

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. (Členská knižnice nakl. Svoboda). 
  • Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
  • Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
  • Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
  • Eduard Petiška, Staré řecké báje a pověsti

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]