Vita Sackville-Westová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vita Sackville-Westová
Narození 9. března 1892
Knole House
Úmrtí 2. června 1962 (ve věku 70 let)
Sissinghurst Castle Garden
Povolání zahradnice, spisovatelka, básnířka a zahradnice
Významná díla The Edwardians
All Passion Spent
Manžel(ka) Harold Nicolson
Partner(ka) Violet Trefusis
Děti Nigel Nicolson
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vita Sackville-Westová

Viktorie „Vita“ Sackville-Westová (9. března 18922. června 1962) byla britská spisovatelka, která se proslavila jak svou barvitou a současně konzervativní poezií a beletrií, tak bouřlivými vztahy s Violet Trefusisovou a Virginií Woolfovou. Narodila se v sídle Knole v hrabství Kent jako jediné dítě třetího barona Sackvilla a Viktorie, nemanželské dcery španělské tanečnice flamenga Pepity de Oliva.

Již od mládí se u ní projevovaly dvě hlavní tendence, které měly později řídit její dospělý život: začala psát a objevila svou citovou bisexualitu. Přesvědčení, že její „původ po matce jen těžko něco předčilo v malebnosti“, ji vedlo k rozhodnutí ujmout se role rodinného historika – napsala knihu Knole and the Sackvilles (Knole a Sackvillové, 1922) a životopis Pepity (1937). Láska ke Knolu a jeho legendám umocnila její pocit ztráty, když jí bylo znemožněno zdědit toto rodinné sídlo kvůli „technické chybě“, totiž že byla žena. V díle The Heir (Dědic, 1922) dala alžbětinskému paláci sbohem, ale umístěním dějiště svého nejúspěšnějšího románu The Edwardians (Edvardiáni, 1930) své vlastnictví získala pomyslně zpět. Její pouto k rodinnému sídlu bylo obohacené o láskyplnou hrdost na anglický venkov, jíž dala volný průchod jak ve své poezii – Collected poems (Sebrané básně, 1923), The Land (Země, 1926), The Garden (Zahrada, 1946) – tak při vytváření své slavné zahrady u Sissinghurtského zámku.

Roku 1913 se Sackville-Westová vdala za mladého diplomata Harolda Nicolsona, s nímž měla dva syny. V roce 1918 začal její tříletý poměr s bývalou spolužačkou Violet Trefusisovou, ale nakonec se vrátila k Nicolsonovi, „jedinému člověku, na nějž myslím s neutuchající něhou“. Sackville-Westová přenesla tento vášnivý tajný vztah na stránky svého románu The Challenge (Výzva, 1922), který se však později rozhodla nevydat a její autobiografie mapující tyto traumatické roky byla publikována až po Viktoriině smrti jejím synem Nigelem Nicolsonem v díle Portrait of a Marriage (Portrét jednoho manželství, 1973). Roku 1926 si začala „sapfický“ románek s Virginií Woolfovou, jíž byl inspirací k napsání Orlanda (1929). Ačkoli byly obě otevřeně bisexuální, zastávala ona i Nicolson tradiční postoje k manželství, jak dokazovala jejich vyjádření k tomuto tématu ve vysílání rádia BBC roku 1929. Sackville-Westová zřídkakdy opustila svůj aristokratický konzervatismus a pouze v All passion spent (Vyhaslá vášeň, 1931), příběhu stárnoucí vdovy hledající osvobození od společenských předsudků, se zabývala tématy feminismu.