Přeskočit na obsah

Sto roků samoty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sto roků samoty
AutorGabriel García Márquez
Původní názevCien años de soledad
ZeměKolumbie
Jazykšpanělština
Žánrmagický realismus
OceněníPrix du Meilleur livre étranger (1969)
Premio Rómulo Gallegos (1972)
100 nejdůležitějších knih 20. století podle Le Monde
VydavatelEditorial Sudamericana
Datum vydání1967
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sto roků samoty (španělsky Cien años de soledad) je nejznámější románová sága kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze, držitele Nobelovy ceny za literaturu. Román byl poprvé vydán roku 1967 v Buenos Aires. V češtině vyšel poprvé roku 1971, pojedenácté roku 2021[1]. Všechna česká vydání jsou v překladu Vladimíra Medka. Román patří ke stěžejním dílům magického realismu.

Kniha se zabývá osudy sedmi generací rodu Buendíů, obývajícího fiktivní jihoamerické městečko Macondo (dějiště většiny Márquezových románů bývá ztotožňováno s autorovou rodnou Aracatacou, kde strávil i většinu dětství u prarodičů). Děj není přesně datován, nicméně podle vývoje událostí lze soudit, že se odehrává přibližně od poloviny 19. století až do 60. let století dvacátého. Je obrazem latinskoamerických dějin od koloniálních dob (retrospektivy až do časů Sira Francise Drakea) přes období občanských válek (plukovník Aureliano Buendía) až po pronikání amerického kapitálu - United Fruit Company (banánová společnost) a z toho plynoucí sociální rozpory (tzv. Banánový masakr v prosinci 1928)[2].

V knize se proplétají reálné prvky s magičnem, nadpřirozené jevy (např. létající koberce) jsou popisovány zcela samozřejmě, zatímco například led je zobrazen jako naprostý zázrak. Záležitosti každodenního života se proplétají s dějinami jihoamerického kontinentu, mnohé postavy se dožívají nepřirozeně vysokého věku, žijí po smrti, vyprávění se často vrací nazpět, časové roviny se proplétají, je vyvolána iluze věčného opakování, návratu. Historie rodu i obce je předem popsána na pergamenech cikánského kouzelníka Melquíadese, který předčasnému vyzrazení osudu Maconda zabránil tím, že své proroctví zapsal ve svém rodném sanskrtu, zašifroval a sestavil tak, že významné události proložil jevy každodenního života.

Za osudy hrdinů románu se skrývá rodové prokletí, jímž je chronická samota všech jeho příslušníků, kteří, ač obklopeni lidmi, nejsou schopni překonat své osamělé vášně. Např. zakladatel Maconda José Arcadio Buendía je uzavřen ve světě své bezbřehé fantazie, snadno se pro něco nadchne, ale nic nedotáhne do konce, jeho osamocenost vrcholí šílenstvím a posledních padesát let života stráví venku na dvoře přivázaný ke stromu. Jeho žena Úrsula roz. Iguaránová je pro změnu zcela pohlcena pozemskými starostmi a vyděláváním peněz. Jejich syn, plukovník Aureliano Buendía, neměl nikdy nikoho rád, vedl zbytečné války, plodil děti se ženami, které nemiloval, a propadal se stále více do své pýchy a samoty. Všechny postavy jsou něčím zvláštní a všichni až na Krásnou Remedios, která byla zaživa vzata na nebesa, trpí nějakou vášní nebo obsesí.

Je to velké podobenství o lidské samotě, o lásce, o válce, o stárnutí a o smrti.

Rodokmen rodiny Buendíů

[editovat | editovat zdroj]
Nicanor Ulloa
 
 
 
 
 
 
Rebeca
Montielová
 
 
José Arcadio
Buendía
 
 
 
 
 
 
Úrsula
Iguaránová
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Rebeca
 
 
José Arcadio
 
 
 
 
 
 
Pilar Ternerová
 
 
 
 
 
 
plukovník
Aureliano Buendía
 
 
Remedios
Moscotová
 
 
Amaranta
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Santa Sofía
de la Piedad
 
 
 
 
 
 
Arcadio
 
 
 
 
 
 
Aureliano José
 
 
17 Aureliánů
 
 
Fernando
del Carpio
 
 
 
 
 
 
Renata
Argotová
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Krásná
Remedios
 
 
 
 
 
 
 
 
José Arcadio
Segundo
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Petra
Cotesová
 
 
Aureliano
Segundo
 
 
 
 
 
 
 
 
Fernanda
del Carpio
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Gaston
 
 
Amaranta
Úrsula
 
 
José
Aracadio
 
 
Mauricio
Babilonia
 
 
 
 
 
 
Renata Remedios
(Meme)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Svazek:
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Aureliano
Babilonia
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
manželský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
   nemanželský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Aureliano (Rodrigo)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Černými rámečky je označena pokrevní linie.

Audiokniha

[editovat | editovat zdroj]

Román vyšel v roce 2010 také jako šestihodinová audiokniha v nakladatelství Radioservis, čte Jiří Adamíra.

  1. Sto roků samoty v Databázi knih
  2. Boris Hokr. Gabriel García Márquez žil, aby vyprávěl o magii i courám. aktualne.cz [online]. 18. 4. 2014 [cit. 2023-11-18]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]