Jitka Smutná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jitka Smutná
2020-06-26 Jitka Smutna in Adamov 1.jpg
Narození 16. dubna 1952 (68 let)
Praha
Alma mater Akademie múzických umění v Praze
Příbuzní Vladimír Smutný[1] (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jitka Smutná (* 16. dubna 1952 Praha) je česká herečka a moderátorka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako nejmladší ze čtyř dětí, má tři bratry. Dětství strávila v Nuslích.

Vystudovala DAMU (absolutorium 1974),[2] absolvovala jako Nerrisa v Shakespearově Kupci benátském a Zoja Berjozkinova v Majakovského Štěnicích (Disk, 1973). Dostala tři nabídky divadel – z Činoherního studia v Ústí na Labem, z brněnského Provázku a z Východočeského divadla Pardubice. Vybrala si Pardubice, protože si chtěla vyzkoušet běžný divadelní provoz. Setrvala dvě sezóny (1974–1976)[3] a zahrála si řadu pěkných rolí – Hyacintu ve hře Šibalství Scapinova, Celii v Jak se vám líbí nebo Haničku v Lucerně.[4]

V roce 1976 přijala nabídku Státního divadla v Ostravě,[2] protože chtěla hrát pod vedením režiséra Jana Kačera, který do Ostravy odešel z politických důvodů. Ztvárnila množství rolí a pracovala na inscenacích pro Ostravu kultovních: Sen noci svatojánské (Hermie), Lásky hra osudná (Isabella, Maria), Rváč (Máša Pěrekatovová), Třináct vůní (Maruška), Bouře (Miranda, Ariel), Loupežník (Fanka), Ženitba (Agáta), Pekař Jan Marhoul (Josefina) aj.[4]

Kromě toho natáčela pro televizi, psala poezii, skládala písně a vystupovala s nimi – byla jednou z mála folkařek v kraji. Zpívala také s Jaromírem Nohavicou. V Ostravě žila 14 let – provdala se za kameramana Jaromíra Nekudu, s nímž má syna Jakuba a dceru Terezu.[4]

S Ostravou se loučila rolemi v inscenacích Výhybka (1989) a Asanace (1990). V roce 1990 se vrátila do Prahy a stala se členkou činohry Národního divadla,[3] kam ji přizval režisér Ivan Rajmont. Hned v první inscenaci – Pekař Jan Marhoul v režii Jana Kačera – se setkala s dobře známou látkou a přáteli. Do titulní role pekaře byl obsazen Jan Vlasák, Jitka Smutná hrála pekařovu ženu Josefínu. V Národním divadle působila šestnáct let (do r. 2006), aniž by, až na výjimky, dostala výraznější hereckou příležitost z hlediska náročnosti role a typové rozmanitosti postav. Výjimkou byla zmíněná role Josefíny, role sekretářky v muzikálově laděné hře České sekretářky (2001) a role pokladní v Sigarevově Černém mléce (2004, rež. Jan Kačer), za niž byla nominována na Cenu Thálie.[5]

Hereckou potřebu naplňovala v jiných divadlech. S Töpfrovou hereckou společností nazkoušela v roce 1994 Romea a Julii (chůva) a Teatrum Passionale aneb Zrcadlo umučení Páně Ježíše (matka). V Divadle Bez zábradlí účinkovala v Rackovi (Polyna Andrejevna, 1998), Hlučné samotě (starší cikánka, 1999), v Takové spoušti (Pela, 2001) a v Rodině Tótů (Gizi, 2003). V Dejvickém divadle nazkoušela paní Jacobiovou ze Scén z manželského života (2003). Zhostila se i muzikálových rolí (předsedová ve Starcích na chmelu, 2001; Vonásková v Tančírně, 2003). Neváhala za zajímavou rolí dojíždět – v Ostravě hrála chůvu z domu Capuletů (Romeo a Julie, 1999), v Plzni v Divadle J. K. Tyla paní Johnstonovou v muzikálu Pokrevní bratři (2003).[5]

V roce 2006 přešla do Městských divadel pražských.[6] Hostuje na jevištích dalších pražských scén (Divadlo Bez zábradlí, Divadlo v Řeznické, Divadlo Na Prádle, Dejvické divadlo, Divadlo Palace, Divadlo v Celetné, Divadlo Na Prádle, Branické divadlo, Divadlo Letí, Strašnické divadlo, Divadlo Radka Brzobohatého, Divadlo Ungelt, Divadlo MANA).[2][6]

Herectví nelze dělat do mírného opocení.
— Jitka Smutná[7]

Od 13. září 2017 alternuje roli Erži Orbánové v Kočičí hře v královéhradeckém Klicperově divadle.

Patří k úspěšným filmovým, dabingovým, televizním i rozhlasovým herečkám a moderátorkám. Vyučovala herectví na pražské Vyšší odborné škole herecké.[8][7]

Její partnerkou je spisovatelka Petra Braunová.[9]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Ostatní činnost[editovat | editovat zdroj]

Jitka Smutná je od ledna 2014 moderátorkou pořadu Dvanáct ve dvanáct na Dvojce Českého rozhlasu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dostupné online.
  2. a b c Český film: herci a herečky III, s. 171.
  3. a b Jitka Smutná [online]. Národní divadlo. Dostupné online. 
  4. a b c BALONOVÁ, Izabela. Jitka Smutná, Jan Vlasák – herecká a pedagogická metoda. Praha, 2010, s. 13. Diplomová práce. Ved. práce Mgr. Martin Pšenička, Ph.D. Filozofická fakulta UK, Katedra divadelní vědy. Přístup také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/89787
  5. a b BALONOVÁ, Izabela. Jitka Smutná, Jan Vlasák – herecká a pedagogická metoda. Praha, 2010, s. 14. Diplomová práce. Ved. práce Mgr. Martin Pšenička, Ph.D. Filozofická fakulta UK, Katedra divadelní vědy. Přístup také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/89787
  6. a b Jitka Smutná [online]. Městská divadla pražská. Dostupné online. 
  7. a b BALONOVÁ, Izabela. Jitka Smutná, Jan Vlasák – herecká a pedagogická metoda. Praha, 2010, s. 72. Diplomová práce. Ved. práce Mgr. Martin Pšenička, Ph.D. Filozofická fakulta UK, Katedra divadelní vědy. Přístup také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/89787
  8. Český film: herci a herečky III, s. 172.
  9. Jana Ciglerová, jup. Zamilovala jsem se do ženy, přiznává Jitka Smutná v otevřené zpovědi. OnaDnes.cz [online]. 16. 05. 2012 [cit. 2012-05-16]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]