Přeskočit na obsah

Édouard Daladier

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Édouard Daladier
Narození18. června 1884
Carpentras
Úmrtí10. října 1970 (ve věku 86 let)
16. pařížský obvod
Místo pohřbeníHřbitov Père-Lachaise (48°51′49″ s. š., 2°23′29″ v. d.)
Grave of Édouard Daladier
ObčanstvíFrancie
Povolánípolitik
Oceněnírytíř Řádu čestné legie (1928)
velkokříž Řádu svatého Karla (1939)
Válečný kříž 1914–1918
Politické stranyRadikální strana
Republikánská, radikální a radikálně socialistická strana
ChoťMadeleine Laffont
Partner(ka)Marie-Louise de Crussol (1934–1940)[1]
Funkceposlanec francouzského Národního shromáždění (1919–1942)
prezident Rady ministrů (1933)
prezident Rady ministrů (1934)
prezident Rady ministrů (1938–1940)
poslanec francouzského Národního shromáždění (1946–1958)
 více na Wikidatech
PodpisÉdouard Daladier – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Édouard Daladier (18. června 1884, Carpentras, Francie10. října 1970, Paříž, Francie) byl francouzský politik, ministerský předseda a historik.

Byl představitelem Radikálně socialistické strany.[2] Od roku 1924 zastával různé ministerské funkce, v letech 1933, 1934 a 1938-1940 byl premiérem.[2]

Byl zástupcem Francie na Mnichovské konferenci, na které se zástupci čtyř velmocí dohodli na odstoupení pohraničních oblastí Československa nacistickému Německu.[3] Po podpisu dohody byl ve Francii oslavován jako zachránce míru.[4]

Poté, co v roce 1939 Německo přepadlo Polsko a v reakci na to Francie spolu se Spojeným královstvím vyhlásily Německu válku, neudělal nic, aby zemi mobilizoval.[2] V roce 1940 Daladier odstoupil z postu premiéra.[2] Od roku 1943 do osvobození spojenci byl vězněn na hradě Itter a v Buchenwaldu. Po válce se znovu aktivně účastnil politického života, byl členem Národního shromáždění v letech 19451958. Odmítal znovuvyzbrojení Německa.[2] Do důchodu odešel ke konci 50. let.

Související články

[editovat | editovat zdroj]
  1. Dostupné online.
  2. 1 2 3 4 5 PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 198
  3. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 167–173. Dále jen PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa.
  4. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 173-178

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]