Aleš Březina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Aleš Březina
Ales Březina 2016.jpg
Základní informace
Narození 17. září 1965 (54 let)
Teplice
Povolání hudební skladatel a muzikolog
Nástroje housle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mgr. Aleš Březina (* 17. září 1965 Teplice) je český hudební skladatel a muzikolog, který se zabývá především osobností a dílem Bohuslava Martinů. Je ředitelem Institutu Bohuslava Martinů a autorem koncertní, divadelní a filmové hudby.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval hudební konzervatoř v Plzni (obor housle) a muzikologii na Karlově univerzitě v Praze a na univerzitě v Basileji a v Berlíně. Věnuje se dílu Bohuslava Martinů, o němž napsal řadu studií, Od roku 1994 působí jako ředitel Institutu Bohuslava Martinů. Řídí kritické Souborné vydání děl Bohuslava Martinů a sám připravil kritická vydání několika jeho skladeb.

V roce 1998 úspěšně zrekonstruoval původní verzi opery Bohuslava Martinů Řecké pašije, která pak byla uvedena na hudebním festivalu v Bregenzu ve světové premiéře v roce 1999. V Praze byla tato verze opery uvedena v Národním divadle, premiéry 13. a 15. dubna.2006.[1]

Kromě Bohuslava Martinů popularizuje i další hudební skladatele (Leoše Janáčka, Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova) i v pořadech České televize, rakouské televize ORF a televizního programu 3SAT, jejichž byl spoluautorem.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Je ženatý, má dceru a syna.

Skladatelská tvorba[editovat | editovat zdroj]

Hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Requiem pro dětský sbor, orchestr a sólisty,
  • Slavnostní hostina pro smíšený sbor a orchestr,
  • Agnus dei pro tři kontratenory a smyčcový kvintet
  • cembalový cyklus Reperkuse (premiéra 2009, Praha).
  • V září 2010 měl v Městském divadle v Brně premiéru jeho celovečerní „vizuální hudební divadelní zážitek“ Muchova epopej na libreto Šimona Cabana.
  • V září 2011 měla v Terešově premiéru jeho kantáta Terešov 1361, kterou složil jako komunitní edukativní projekt k výročí 650 let od první písemné zmínky o této západočeské obci.
  • Pro zpěvačku Soňu Červenou zkomponoval melodram A-ha!
  • V roce 2011 měla v Basileji světovou premiéru suita Klavírní trio 333 (psané na objednávku Guarneri Trio Prague), česká premiéra v roce 2012 v pražském Rudolfinu),
  • dále složil suitu Kawasaki´s rose v provedeníDvořákova tria(2014, Nově Město nad Metují),která vznikla na objednávku MHF F. L. Věka.
  • klavírní cyklus Reperkuse (premiéra 2009, Praha).
  • V září 2012 uvedl Karel Košárek s Pražskou komorní filharmonií ve světové premiéře skladbu Falling Leaves pro klavír a orchestr.
  • V roce 2014 uvedl chlapecký sbor Boni pueri se souborem Musica Florea novou verzi Březinova Requiem pro sóla, sbor a orchestr, kde se sóla ujali Iva Bittová a Vojtěch Dyk.
  • 2019 - Charlotte: Tříbarevná hra se zpěvy (Charlotte: A Tri-Coloured Play with Music), opera o osudech židovské malířky Charlotte Salomon, která byla jednou z obětí zavražděných v koncentračním táboře Auschwitz. Světová premiéra: 1. červen 2019, Hart House Theatre, Toronto, Kanada[2], česká premiéra 1. červenec 2019, Nová scéna Národního divadla, Praha[3]

Scénická hudba[editovat | editovat zdroj]

Rozsáhlá je i jeho práce pro divadlo, kde spolupracoval s Jiřím Ornestem, Jiřím Nekvasilem, Janem Hřebejkem, Jiřím Menzelem, Šimonem Cabanem, Janem Nebeským, Martinou Schlegelovou, Robertem Wilsonem a dalšími.

Filmová hudba.[editovat | editovat zdroj]

Březina složil hudbu k více než 20 filmům např. Jana Hřebejka (Musíme si pomáhat, Horem pádem, Kráska v nesnázích, Kawasakiho růže, Líbánky, Případ pro exorcistu), Petra Zelenky (Knoflíkáři), Dagmar Knöpfel (Durch diese Nacht sehe ich keinen einzigen Stern) a Jiřího Menzela (Obsluhoval jsem anglického krále, Donšajni), k dokumentárním filmům Olgy Sommerové (Věra 68, Marta) a Olgy Špátové (Největší přání 3), kde ve dvou jeho písních zpívá Aneta Langerová. Za svou filmovou hudbu byl 3x nominován na cenu Český lev (Horem pádem, Obsluhoval jsem anglického krále, Líbánky), 1x na Cenu české filmové kritiky (Líbánky), za hudbu k filmu Kawasakiho růže byl nominován na cenu European Film Composer 2010. Soundtracky vyšly u firem Sony Bonton Music a Milan Records v Paříži.[4]

Vybraná publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

  • Březina, A.: „…eine übertriebene, gewollte Einfachheit.“ Bohuslav Martinů als Rezensent des Pariser Musiklebens in Meyer, Felix (ed.): Klassizistische Moderne. Winterthur : Amadeus Verlag, 1996, s. 449–450
  • Březina, A: «Je respire une dernière fois.» Propos sur Ariane de Martinů in Ariane/Le Chateau de Barbe-Bleue. Operní program. Strassbourg : Opéra du Rhin 1997, s. 36–45. Německá verze Kolín nad Rýnem 2006
  • Březina, A.: Tragedy and Compassion a Recreating the Original in The Greek Passion. Operní program. Londýn : Covent Garden, 2000, s. 15–18 a 42
  • Březina, A.: Die nächste Etappe unserer Reise liegt noch im Unbekannten. Bohuslav Martinůs Flüchtlingsdrama ‘Die griechische Passion’ in: Mosch, Ulrich (ed.): Entrez Denges et Denezy. Dokumente zur Schweizer Musikgeschichte 1900–2000. Mainz : Schott Musik International 2000, s. 407–413
  • Březina, A.: „…abych se mohl na změny předem duševně připravit.“ Řecké pašije – dvě opery Bohuslava Martinů in Hudební věda, XXXVII, Praha 2001, č. 1/2, s. 137–153
  • Březina, A. – Dostálová, R.: Řecké pašije. Osud jedné opery. Korespondence Nikose Kazantzakise s Bohuslavem Martinů. Praha : Set out, 2003
  • Březina, A. – Sadílková, L. (ed.): Charlotte Martinů: Můj život s Bohuslavem Martinů. Praha : Editio Bärenreiter, 2003
  • Březina, A.: Editionsrichtlinien der Bohuslav Martinů Gesamtausgabe in Hudební věda 2004, XLI, č. 3–4, s. 411–432

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Řecké pašije v archivu Národního divadla
  2. Charlotte, A Tri-Coloured Play with Music. www.theaturtle.com [online]. Theaturtle [cit. 2019-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. CHARLOTTE: Tříbarevná hra se zpěvy. Národní divadlo [online]. Národní divadlo [cit. 2019-06-30]. Dostupné online. (česky) 
  4. http://kultura.ihned.cz/c1-48458320-polanski-ziskal-sest-evropskych-oscaru-za-film-muz-ve-stinu Polanski získal šest „evropských Oscarů“ za film Muž ve stínu] – iHNed.cz, 5. 12. 2010

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]