Charlotte Salomon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Charlotte Salomon
Charlotte Salomon maluje v zahradě, asi 1939
Charlotte Salomon maluje v zahradě,
asi 1939
Narození 16. dubna 1917
Berlín
Úmrtí 10. října 1943 (ve věku 26 let)
koncentrační tábor Auschwitz
Alma mater Vereinigte Staatsschulen für freie und angewandte Kunst
Povolání malířka
Rodiče Albert Salomon
Franziska Grunwald
Manžel(ka) Alexander Nagler
Hnutí expresionismus
Významná díla Leben? oder Theater?: Ein Singespiel
Mecenáš Ottilie Moore
Webová stránka https://charlotte.jck.nl/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charlotte Salomon (16. dubna 1917 Berlín10. října 1943 koncentrační tábor Auschwitz) byla německo-židovská umělkyně. Je známa jako autorka autobiografické série obrazů Leben? oder Theater? : Ein Singespiel (Život? nebo divadlo? : Singespiel)[p 1] která sestává z 769 obrazů vytvořených v letech 1941–1943 na jihu Francie, kde se malířka ukrývala před nacisty. V říjnu 1943 byla zatčena a deportována do Osvětimi, kde byla spolu se svým nenarozeným dítětem nacisty brzy po příjezdu zavražděna v plynové komoře.[1][2][3]

V roce 2015 vydalo pařížské vydavatelství malířčino přiznání k tomu, že v roce 1942 otrávila svého dědečka, který ji sexuálně zneužíval. Tato skutečnost byla po celá desetiletí neznámá.[4]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Charlotte Salomon pocházela z bohaté berlínské rodiny. Její otec Albert Salomon byl chirurgem, její matka Franziska Grunwald (1890–1926) pracovala jako sestra ve válečné nemocnici.[5] Citlivá a ustaraná matka spáchala sebevraždu, když bylo Charlotte devět let;[6] tuto skutečnost se však Charlotte dozvěděla až když jí bylo dvacet dva let. V roce 1930 se její otec znovu oženil, za manželku si vzal operní pěvkyni Paulu Lindberg. Když přišli v roce 1933 k moci nacisté, bylo Charlottě šestnáct let. Na události reagovala tak, že odmítla dále chodit do školy a zůstala doma.

Fotografie Kámen zmizelého, Berlín – Charlottenburg, Wielandstraße 15. Na fotografii je nápis Hier wohnte Charlotte Salomon - JG. 1917 - Flucht 1939 Frankreich - 1940 Lager Gurs - Interniert Drancy - Deportiert 1943 - Ermordet in Auschwitz
Kámen zmizelého, Berlín – Charlottenburg, Wielandstraße 15
Pamětní deska na domě s adresou Berlín – Charlottenburg, Wielandstraße 15. Na fotografii je nápis: In diesem Hause lebte Charlotte Salomon - Von ihrer Geburt am 16. April 1917 bis zur Flucht aus Deutschland im Januar 1939 - 1943 wurde sie nach Auschwitz deportiert - Vergesst sie nicht - Landesjugendring Berlin
Pamětní deska na témže domě

V době, kdy německé univerzity omezovaly podíl židovských studentů na 1,5 % všech studentů, (nutným předpokladem bylo, že jejich otcové sloužili na frontě v první světové válce), byla Charlotte v roce 1936 přijata na Vereinigte Staatsschulen für freie und angewandte Kunst v Charlottenburgu. Studovala tam dva roky malbu, ale v létě 1938 antisemitská politika Hitlerovy Třetí říše znamenala, že pro Charlotte bylo další studium příliš nebezpečné a to přesto, že za své studentské práce obdržela školní cenu. Do školy už se nevrátila.[7]

Na černobílé fotografii na šířku je Charlotte se svými prarodiči. Jako mladá dívka stojí mezi ženou s bílými vlasy a černých šatech, která se na ni dívá. Napravo stojí dědeček se světlými vousy hledící šikmo dolů.
Charlotte se svými prarodiči, Villefranche-sur-Mer, 1939

Charlottin otec byl v listopadu 1938 po křišťálové noci krátce internován v koncentračním táboře Sachsenhausen a rodina Salomonů se rozhodla opustit Německo a odstěhovala se do Nizozemska. Charlotte byla poslána na jih Francie ke svým prarodičům, kteří našli útočiště ve Villefranche-sur-Mer nedaleko Nice, kde bydleli v domku v areálu luxusní vily L'Ermitage (nyní zbořená) ve vlastnictví bohaté Američanky německého původu Ottilie Moore, která zachránila život několika židovských dětí. Charlotte posléze opustila se svými prarodiči L'Ermitage a žila s nimi v bytě v Nice, kde se její babička pokusila o sebevraždu. Děd pak odhalil Charlottě pravdu o sebevraždě její matky a o sebevraždách její tety Charlotty, její prababičky a dalších příbuzných.

Krátce po vypuknutí války v září 1939 se Charlottině babičce další pokus o sebevraždu zdařil. Charlotte a její dědeček byli jako příslušníci nepřátelského státu internováni francouzskými úřady v internačním táboře Camp de GursPyrenejích. Charlotte vzpomíná ve svém díle Život? nebo divadlo?, že strávit noc v přeplněném vlaku je lepší než strávit noc se svým dědečkem: „Raději bych strávila deset dalších nocí, jako je tato, než jednu noc s ním“.[4] Její dopis zveřejněný v roce 2015 odhaluje, že ji její dědeček sexuálně zneužíval. Pro dědovu churavost byli z tábora propuštěni a vrátili se do Nice a žili ve Villefranche. Charlotte se vzhledem k rodinným informacím a znechucení ze svého dědečka málem nervově zhroutila. Děda považovala za největšího nepřítele, dokonce ještě před Adolfem Hitlerem.

Místní lékař, Dr. George Morridis, jí poradil, aby malovala své vzpomínky a problémy.[4] Charlotte si pronajala pokoj v penzionu La Belle AuroreSaint-Jean-Cap-Ferrat, kde realizovala dílo, které přežilo její krátký život. Vytvořila sérii 769 obrazů nazvanou Život? nebo divadlo?. Uvádí, že byla vedena otázkou „zda si vzít vlastní život nebo podniknout něco neobvyklého“.

Během dvou let namalovala přes tisíc kvašů a pracovala s horečnou intenzitou. Přemalovávala své obrazy, upravovala je a přidávala k nim popisky a průsvitky s textovými komentáři. Během malby měla ve zvyku broukat si písničky.[8] Celé dílo je mírně fantastickou autobiografií, která zachovala hlavní události jejího života – smrt její matky, studium umění ve stínu Třetí říše, její vztah s prarodiči – ale měnila jména a využívala silný prvek fantazie. Charlotte také přidala poznámky o vhodné hudbě ke zvýšení dramatického efektu a nazvala své dílo Leben? oder Theater?: Ein Singespiel (Život? nebo divadlo? hra se zpěvy, nebo lyrické drama).

V roce 1942 dostala povolení k pobytu v Nice, pokud se zde bude starat o svého dědečka. Toho otrávila, nakreslila jeho portrét a napsala 35stránkový dopis svému bývalému milenci Alfredu Wolfsohnovi, který dopis nikdy nedostal.[4][9][10][11]

V roce 1943, když nacisté zintenzivnili hledání Židů žijících na jihu Francie, svěřila své dílo do úschovy lékaři Morridisovi ve Villefranche a adresovala ho Ottilii Moore – německo-americké milionářce a majitelce vily, kde se poslední léta skrývala. Údajně řekla doktorovi: „Ukryjte to v bezpečí, je to celý můj život“. Ottilie Moore předala v roce 1947 balíček Charlottiným příbuzným, kteří přežili válku.[12]

V září 1943 se Charlotte Salomon provdala za německého židovského uprchlíka, Alexandra Naglera. Nedlouho nato byli oba odvlečeni z domu a dopraveni železničním transportem z Nice do nacistického soustřeďovacího střediska v Drancy u Paříže.[11] Charlotte Salomon byla tehdy pět měsíců těhotná. Dne 7. října 1943 byla odeslána do Osvětimi, kde byla pravděpodobně v den svého příjezdu (10. října 1943) zavražděna v plynové komoře.[1][13]

Život? nebo divadlo?[editovat | editovat zdroj]

Tato série 769 kvašů[14] je mimořádným a jedinečným dokumentem. Ke 320 kvašům jsou ještě připojeny průsvitky na pauzovacím papíru, na kterých jsou napsány komentáře k zobrazovaným scénám.[14] Podrobně vypráví příběh malířčiny rodiny a přátel, popisuje její vlastní vnitřní život, politické pozadí a její posedlosti láskou. Charlotte měla malířské vzdělání a její rodina byla vysoce kultivovaná. Způsob, jakým vypráví svůj příběh, je plný tragédie, ale vyprávění také odhaluje její humor a vtip. Série je rozdělena do tří částí: prologu, hlavní části a epilogu. Začíná velmi podrobnými a vícevrstvými obrazy života a vztahu mezi matkou a otcem. Jak se příběh odvíjí, styl se stává širším a výraznějším. Poslední „kapitoly“ jsou ve svém projevu téměř násilné, jako by si Charlotte uvědomovala svůj hrozící osud a snažila se zaznamenat detaily svého životního příběhu dříve než ji dostihne Gestapo.

Život? nebo divadlo?
Autoportrét, 1940
Titulní stránka Leben? oder Theater?: Ein Singespiel[15]
Křišťálová noc

Velká část cyklu Život? nebo divadlo? se zabývá její posedlostí k Amadeuovi Daberlohnovi, učiteli zpěvu své nevlastní matky Pauliny Bimbam (Charlotte dává všem svým postavám vtipné, často vícevýznamové přezdívky, skutečné jméno její nevlastní matky bylo Paula Lindberg). Tyto části jsou upřímné a přesvědčivé popisy jejího vášnivého vztahu s Alfredem Wolfsohnem – jedinou osobou, která vzala její uměleckou práci vážně. Není možné zjistit, zda Charlottin popis jejího vztahu s Wolfsohnem odpovídá skutečnosti, ale bezpochyby byl její první láskou.[16]

V roce 1943, když jí bylo 26 let, Charlotte Salomon svěřila tento soubor obrazů Dr. Moridisovi, důvěryhodnému příteli, který léčil deprese její babičky.[13]

Život? nebo divadlo? je zamýšlen jako Gesamtkunstwerk, wagnerovské „totální umělecké dílo“ v rámci tradice ambiciózní německé myšlenky devatenáctého století a chce spojit poezii, hudbu a výtvarné umění. Ale tato práce je obrácením této tradice, která měla být konečným projevem germánské kultury – místo toho je to hluboce prožité a osobní mistrovské dílo, vytvořené „mladou ženou, která patřila k údajně nepřátelské rase a která proto neměla mít dokonce ani právo na existenci, natož na místo ve společnosti".[17]

Ukázka obrazu a průsvitky s textem
Kvaš
Průsvitka
Průsvitka promítnutá na obraz

Některé obrazy (asi dvě stě) jsou doplněny průsvitkami, které nesou doplňující text. Typickým příkladem je závěrečný kvaš Scény 1 v Prologu, který zobrazuje fiktivní Charlotte Kann (představující samotnou autorku) v posteli se svou matkou Franziskou, která popisuje Charlotte, jak nádherně je v nebi a jak tam jednoho dne (Franziska) půjde, a promění se v anděla. Slibuje jí, že jí pak napíše dopis, ve kterém jí popíše život v nebi, a položí jej Charlottě na parapet.[15]

Podpisový obraz[editovat | editovat zdroj]

Podpisový obraz
Text
Průsvitka
Kvaš

"Podpisový obraz" je posledním obrazem závěrečné sekce Epilog cyklu Život? nebo divadlo? Michael Steinberg poukazuje na podobnost obrazu se závěrem povídky V kárném táboře spisovatele Franze Kafky, ve které je trest smrti proveden tak, že ostré hroty popravčího stroje napíší rozsudek na záda odsouzeného.[18] Současně poukazuje na podobnost postavy na obrazu se sochou mořské panny v Kodani, která je zde ale spojena s násilnými událostmi.

Kvůli povaze díla jsou vyžadovány tři obrazy, které mají sdělit závěr díla. Obrázek vlevo je poslední strana čtyřstránkového textu, který zakončuje epilog. Obrázek uprostřed je posledním příkladem průsvitky, které se objevují v průběhu práce. Obrázek vpravo je kvaš, který je jedním z nejčastěji reprodukovaných obrazů souboru. Zobrazuje Charlottu Salomon klečící na břehu moře se štětcem a papírem v ruce a slovy Život nebo Divadlo na jejích zádech.

Závěrečná slova epilogu, citující myšlenky Alfreda Wolfsohna[7]:

A s očima dokořán viděla veškerou krásu kolem sebe, viděla moře, cítila slunce a věděla, že musí na chvíli zmizet z lidského povrchu a vykonat každou oběť, aby znovu vytvořila svůj svět z hlubin. A z toho vzniklo Život nebo divadlo ???

Singespiel[editovat | editovat zdroj]

V díle, které je autorkou označeno jako Singespiel (hra se zpěvy) jsou uvedeny odkazy na tato hudební díla.[19]

skladba pochází z díla hudba text odkazuje k obrazu/obrazům
Wir winden dir den Jungfernkranz Čarostřelec, (Der Freischütz), III. jednání Carl Maria von Weber Johann Friedrich Kind M004164, M004165, M004167, M004168, M004185, M004189, M004190, M004191, M004192
Am Weihnachtsbaum die Lichter brennen vánoční koleda M004174
Stille Nacht, heilige Nacht (Tichá noc, svatá noc) vánoční koleda M004174
Ach ich habe sie verloren Orfeus a Eurydika (Orpheus und Eurydike), III. jednání Christoph Willibald von Gluck M004183, M004186, M004206
Das Wandern ist des Müllers Lust lidová píseň M004193, M004194, M004195
Das hat nicht Ruh bei Tag und Nacht, ist stets auf Wanderschaft bedacht-das Wasser lidová píseň M004267
Ich bin ja heut so glücklich píseň z filmu Die Privatsekretärin, režiséra Wilhelma Thiele z roku 1931 Paul Abraham M004195
Ich weiss nicht, was soll es bedeuten (Lied von der Loreley) Friedrich Silcher Heinrich Heine M004202, M004204
Was vermeid ich denn die Wege, wo die anderen Zimní cesta Franz Schubert Wilhelm Müller M004202, M004231
Ich hab heut nacht geträumt von dir, du süsse kleine Frau opereta Das Veilchen vom Montmartre (Fialka z Montmartru), Emmerich Kalman Alfred Grunwald M004203
Ja, die Liebe hat bunte Flügel (Habanera) Carmen, I. jednání Georges Bizet Henri Meilhac a Ludovic Halévy M004206, M004227, M004253
Niemand liebt dich so wie ich duet z operety Paganini Franz Léhar Paul Knepler M004207
Ich bin die fesche Lola píseň z filmu Der blaue Engel 1930 Friedrich Holländer M004208, M004209, M004210
Kommt all ihr Seraphim árie z oratoria Samson Georg Friedrich Händel John Milton M004212
Sei stille dem Herrn árie z oratoria Elias Felix Mendelssohn M004214, M004414
Bist du bei mir, geh ich mit Freuden zum Sterben und zu meiner Ruh árie BWV 503 Johann Sebastian Bach M004217, M004218, M004250, M004251, M004379, M004380, M004395, M004510
Eine kleine Nachtmusik KV 525 Wolfgang Amadeus Mozart M004224, M004232, M004310, M004311, M004312
Glücklich ist nur der, der da liebt. Freudvoll und leidvoll předehra Egmont Ludwig van Beethoven Johann Wolfgang Goethe M004229
Schlage doch, gewünschte Stunde, brich doch an, gewünschter Tag později zpracováno Johannem Sebastianem Bachem v kantátě BWV 53 Georg Melchior Hoffmann M004238
In einer kleinen Konditorei Fred Raymond Ernst Neubach M004239
Ich hatt einen Karneraden, einen besseren findst du nicht. lidová píseň M004267, M004263, M004269
Die Fahne hoch lidová melodie Horst Wessel M004304
Der du von dem Himmel bist Wandrers Nachtlied, D.224 Franz Schubert Johann Wolfgang Goethe M004308
Dopo tante e tante pene árie z kantáty Dopo tante e tante pene Benedetto Marcello M004309, M004317
Ich hört ein Bächlein rauschen Die schöne Müllerin (Krásná mlynářka) Franz Schubert Wilhelm Müller M004319, M004320
Im weissen Röss'l am Wolfgangsee opereta U bílého koníčka (Im weißen Rößl) Ralph Benatzky Robert Gilbert M004322
Allons enfants de la Patrie, Marseillaisa Claude Joseph Rouget de Lisle Claude Joseph Rouget de Lisle M004353
Üb immer Treu und Redlichkeit píseň Wolfgang Amadeus Mozart Ludwig Hölty M004354
Du sollst nit gehen mit kein ander Mädel Židovská lidová píseň M004367
Dank sei dir, Herr Siegfried Ochs M004368
Süsser Freund, du blickst mich verwundert an z cyklu písní Frauenliebe und Leben Robert Schumann Adelbert von Chamisso M004369
Auf in den Kampf, Torero Carmen, II. jednání Georges Bizet Henri Meilhac a Ludovic Halévy M004371
Halleluja, Stärk und Macht Kantáta BWV 29: Wir danken dir, Gott Johann Sebastian Bach M004421, M004423
Der Tod und das Mädchen D 531 Franz Schubert Matthias Claudius M004604
Es war, als hätt' der Himmel die Erde still geküsst Liederkreis op. 39 Robert Schumann Joseph Eichendorff M004726
Morgen muss ich fort von hier lidová píseň M004821, M004833
Heute Nacht oder nie píseň z filmu Das Lied einer Nacht, 1932 Mischa Spoliansky Marcellus Schiffer M004843, M004844
Freude, schöner Götterfunken, Tochter aus Elysium 9. symfonie, 4. věta Ludwig van Beethoven Friedrich Schiller M004855, M004856, M004857
Oje, o je wie rührt mir das Netopýr, I. jednání Johann Strauss Karl Haffner, Richard Genée M004959


Přijetí díla[editovat | editovat zdroj]

Ve výstavách a dějinách umění[editovat | editovat zdroj]

Obrazy, ze souboru život? nebo divadlo? začaly být vystavovány až v šedesátých letech. První kniha s 80 reprodukcemi byla publikována v roce 1963 a přinesla srovnání s příběhem Anny Frankové.[20] V roce 1971 byla sbírka svěřena do péče Joods Historisch Museum (Židovské historické muzeum) v Amsterdamu. V roce 1981 muzeum představilo 250 obrazů v narativním sledu a výstava přinesla první ohlasy kritiky.[20]

Výstava na londýnské Královské akademii v roce 1998 byla nečekanou senzací, která pomohla vydání kompletního katalogu. Dílo Charlotte Salomon je stále poměrně málo známé, zčásti proto, že se její obrazy neobjevují na mezinárodním trhu s uměním, neboť celý archiv patří ochranné nadaci Charlotte Salomon Foundation, která sídlí rovněž v Joods Historisch Museum.

Historička umění Griselda Pollock věnovala Charlotte Salomon kapitolu Virtuální muzeum feministky, ve které analyzuje její práci z hlediska současného umění, židovské historie a kulturní teorie.[21]

V literatuře[editovat | editovat zdroj]

V roce 2014 vyšel román Charlotte spisovatele Davida Foenkinose, který mimo jiné získal prestižní francouzskou literární cenu Le prix Théophraste Renaudot.[22]

V divadelním umění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2002 uvedlo britské divadlo Horse and Bamboo Theatre hru Company of Angels.[23]

V říjnu a listopadu 1998 byla v Divadle Bidewell v Londýně uvedena hra Judi Herman Saving Charlotte.[24]

V říjnu a listopadu 2007 uvedlo divadlo New End Theatre v Hampsteadu hru Candidy Cave Lotte's Journey.[25]

Hudebně-dramatická díla[editovat | editovat zdroj]

Záběr z operetního představení na šířku. Zobrazuje lidé ve třech místnostech. V první gestikuluje muž sedící na židli rukama, pozoruje ho žena. V druhé místnosti jsou tři postavy, muž sleduje ženu ležící na posteli a z druhé strany do dveří vstupuje další žena. Ve třetí místnosti s postelí se o stěnu opírá muž.
Opera Charlotte Salomon, která vznikla na objednávku Salcburského festivalu, 2014

Francouzský skladatel Marc-André Dalbavie věnoval památce umělkyně operu Charlotte Salomon, která vznikla na objednávku Salcburského festivalu. Libreto Barbary Honigmann vychází z obrazů cyklu Život? nebo divadlo? a integruje je do představení ve formě projekce. Hlavní roli Charlotte hrají dvě umělkyně, herečka a zpěvačka. Většina zpívaných partů je ve francouzštině, zatímco mluvené části jsou v němčině. Světová premiéra se konala dne 28. července 2014 v salcburském Felsenreitschule na 30 metrové panoramatické scéně pod taktovkou skladatele a v režii Luc Bondyho. Dvojroli Charlotty Salomon mluvila německá herečka Johanna Wokalek a zpívala francouzská zpěvačka Marianne Crebassa.[26] Opera dostala nadšené ohlasy veřejnosti a tisku.

V únoru 2015 představil Musiktheater im Revier (MiR) v Gelsenkirchenu baletní operu Michelle DiBucci založenou na životě a díle Charlotte Salomon. Název díla byl Charlotte Salomon: Der Tod und die Malerin (Smrt a malířka). Autorkou choreografie a režisérkou byla Bridget Breiner. Dílo bylo opět založeno na cyklu Život? nebo divadlo?.[27] DiBucci byla původně pověřena komponovat operu o životě a práci Charlotte Salomon režisérkou Marií Zimmermann a dílo mělo být uvedeno v roce 2010 v rámci festivalu RuhrtriennaleBochumi.[28] Práce nebyla dokončena kvůli smrti režisérky v roce 2007. O několik let později byla DiBucci oslovena choreografkou Bridget Breiner, která ji požádala aby dílo upravila na celovečerní balet. Představení Charlotte Salomon: Der Tod und die Malerin obdrželo v roce 2015 cenu Der Faust, nejvyšší německé ocenění v oboru divadla. Bridget Breiner získala dále ocenění za nejlepší choreografii.[29]

Charlotte: Tříbarevná hra se zpěvy[editovat | editovat zdroj]

V roce 2017 probíhala vzpomínka 100. výročí narození Charlotte Salomon. Při této příležitosti byla uvedena opera Charlotte: Tříbarevná hra se zpěvy (Charlotte: A Tri-Coloured Play with Music) autorů: libreto Alon Nashman, hudba Aleš Březina, scéna a režie Pamela Howard.

Koncertní provedení opery bylo uvedeno v premiéře dne 1. června 2017 v The Isabel Bader Centre for the Performing Arts, Kingston, Ontario, Kanada v nastudování souboru Theaturtle.[30][31] Dále bylo uvedeno na festivalu v Luminato v Torontu[32] a 1. a 2. července 2017 na World Stage Design Festivalu v Taipei, Tchaj-wan.[33] Tento singspiel "dává malířce úžasně autentický a přesvědčivý hlas na pódiu".[34]

V Čechách bylo dílo uvedeno v Praze na Nové scéně Národního divadla ve dnech 1. a 2. července 2019[35] a poté na festivalu Smetanova Litomyšl dne 5. července 2019.[36]

Filmy[editovat | editovat zdroj]

V roce 1981 vytvořil holandský režisér Frans Weisz celovečerní film s názvem Charlotte na téma malířčina života. Hlavní roli hrála rakouská herečka Birgit Doll, Daberlohna hrál Derek Jacobi.[37]

V roce 1992 natočil režisér Richard Dindo film Charlotte, 'vie ou théâtre?', kde hlavní roli hrála Anne Alvaro.[38]

V roce 2011 byl natočen dokument, který odhalil obsah jejího posledního dopisu Wolfsohnovi.

Filmový režisér Bibo Bergeron (který režíroval filmy The Road to El Dorado[39][40] a Shark Tale[41][42] pro DreamWorks) v roce 2017 pracoval na filmu o životě a díle Charlotte Salomon.[22] Film nazvaný Charlotte měl mít rozpočet 10 milionů eur.[43][44] Film měl být dokončen v roce 2018.[45]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Zápis "Singespiel" není překlep, viz titulní stránka souboru.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charlotte Salomon na anglické Wikipedii.

  1. a b STANLEY, Adam C. Salomon, Charlotte (1917–1943). In: COOK, Bernard A. Women and war: a historical encyclopedia from antiquity to the present, Volume 1. Santa Barbara, California: ABC-CLIO, 2006. ISBN 978-1851097708. S. 513–514. (anglicky)
  2. GILBERT, Martin. The Routledge Atlas of the Holocaust. 3. vyd. London and New York: Routledge, 2004. ISBN 978-0-415-28145-4. (anglicky) 
  3. POLLOCK, Griselda. CONCEPTUAL ODYSSEYS : Passages to Cultural Analysis. London and New York: I.B.Tauris & Co Ltd, 2007. 264 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84511-522-7. S. 87–88. (anglicky) 
  4. a b c d BENTLEY, Toni. The Obsessive Art and Great Confession of Charlotte Salomon. The New Yorker [online]. 2017-07-15 [cit. 2019-07-07]. Dostupné online. ISSN 0028-792X. 
  5. GOLD, Leonard. Creativity and Its Imprint: Three Jewish Artists and Some Books About Them: Philip Guston, Charlotte Salomon, R. B. Kitaj [online]. Rosaline and Myer Feinstein Lecture Series, 2001 [cit. 2019-07-07]. Gold.pdf Dostupné online. (anglicky) 
  6. LOWENTHAL FELSTINER, Mary. Jewish Women: A Comprehensive Historical Encyclopedia. Brookline: Jewish Women's Archive, 2009. Heslo Charlotte Salomon, 1917 – 1943. (anglicky) 
  7. a b BELINFANTE, Judith C. E. Charlotte, life or theater?. London: Royal Academy of Arts, 1998. ISBN 0-900946-66-0. S. 15–25. 
  8. Server nenalezen [online]. jewish-theatre.com [cit. 2019-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-18. 
  9. JOUBERT, Sophie. L’art, la vie, le poison [online]. l’Humanité, 2015-10-30 [cit. 2019-07-11]. Dostupné online. (francouzsky) 
  10. CASCONE, Sarah. Holocaust Victim Charlotte Salomon’s Intensely Personal Oeuvre Will Be Showcased for the First Time in Amsterdam [online]. Artnet News, 2017-08-23 [cit. 2019-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b SOLOMON, Zachary. The Painter Charlotte Salomon Killed Her Grandfather. Then the Nazis Killed Her. [online]. Jewish Telegraphic Agency, 2015-12-13 [cit. 2019-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. BOLZ, Diane M. An Artist’s Secret, Now Fully Revealed [online]. Moment Magazine, 2018-01-17 [cit. 2019-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. a b LOWENTHAL FELSTINER, Mary. To Paint Her Life: Charlotte Salomon in the Nazi Era. New York: Harper Collins, 1994. 290 s. ISBN 978-0060171056. (anglicky) 
  14. a b BERINFANTE, Judith C. E.; BENESCH, Evelyn. Life? or Theatre? : a selection of 450 gouaches. Köln: Taschen, 2017. 599 s. ISBN 3836570777, ISBN 9783836570770. OCLC 992579388 S. 8. 
  15. a b Charlotte Salomon : Leben? oder Theater? : Ein Singespiel. Joods Cultureel Kwartier [online]. [cit. 2019-07-16]. Dostupné online. 
  16. SALOMON, Charlotte. Charlotte, life or theatre? : an autobiographical play. New York: Viking Press, 1981. ISBN 0-670-21283-0. (anglicky) 
  17. Norman Rosenthal str. 9, Charlotte Salomon, Life? or Theater?; Royal Academy of Arts 1998; ISBN 0-900946-66-0
  18. KAFKA, Franz. Povídky. Překlad Vladimír Kafka. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1964. 259 s. Kapitola V kárném táboře, s. 171–201. 
  19. Charlotte Salomon - muziek - Jewish Cultural Quarter. jck.nl [online]. [cit. 2019-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. a b FELSTINER, Mary Lowenthal. To paint her life : Charlotte Salomon in the Nazi era. 1. vyd. New York, NY: HarperCollins, 1994. xiv, 290 pages s. ISBN 0060171057. OCLC 29548403 
  21. Griselda Pollock, Encounters in the Virtual Feminist Museum: Time, Space and the Archive.
  22. a b KESLASSY, Elsa. Bibo Bergeron Set to Direct ‘Charlotte Salomon’ Animated Biopic [online]. Variety, 2016-06-13 [cit. 2019-07-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. TUFNELL, Miranda; CRICKMAY, Chris. A widening field : journeys in body and imagination. Alton: Dance, 2004. xix, 300 pages s. ISBN 185273096X, ISBN 9781852730963. OCLC 53912527 
  24. CAVENDISH, Dominic. Theatre: On the Fringe. The Independent [online]. Independent, 1998-11-04 [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. BENNETT, Ray. THEATRE REVIEW: Candida Cave’s ‘Lotte’s Journey’ [online]. London: RAY BENNETT | movies • stage • TV • music, 2007-11-02 [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Marc André Dalbavie: "Charlotte Salomon". Ö1 [online]. Der ORF, 2014-07-28 [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. (německy) 
  27. Charlotte Salomon: Der Tod und die Malerin. musiktheater-im-revier.de [online]. Musiktheater im Revier Gelsenkirchen, 2015-02-14 [cit. 2019-07-16]. Dostupné online. (německy) 
  28. ‘Charlotte Salomon’ puur gesamtkunstwerk. operanederland.nl [online]. 2015-02-14 [cit. 2019-07-16]. Dostupné online. 
  29. HÖVING, Elisabeth. Bridget Breiner erhält zum zweiten Mal den „Faust“. Der Westen [online]. FUNKE Digital First GmbH, 2015-11-15 [cit. 2019-07-16]. Dostupné online. (německy) 
  30. The Isabel Bader Centre for the Performing Arts at Queen’s University Presents Charlotte: a Tri-Coloured Play with Music [online]. Newswire, 2017-05-24 [cit. 2019-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Theaturtle - Charlotte. www.theaturtle.com [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. CHARLOTTE: A Tri-Coloured Play with Music. Luminato – Toronto's International Arts Festival [online]. Luminato – Toronto's International Arts Festival [cit. 2019-07-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. Charlotte : A Tri-Coloured Play with Music : Asia Premiere in Taipei. World Stage Design 2017 [online]. Taipei National University of the Arts : Taiwan Association of Theatre Technology [cit. 2019-07-16]. Dostupné online. (anglicky, čínsky) 
  34. HERMAN, Judi. Review: Charlotte - A Tri-Coloured Play with Music - Charlotte Salomon's autobiographical work explodes onto the stage in glorious tri-colour [online]. Jewish Renaissance, 2017-06-29 [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. DRÁPELOVÁ, Věra. RECENZE: Smrt a dívka. Hra o židovské malířce zapůsobí silou příběhu. iDNES.cz [online]. Mediální skupina Mafra, 2019-07-02 [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. 
  36. Opereta : A. Březina / A. Nashman / P. Howard: Charlotte: Tříbarevná hra se zpěvy [online]. Smetanova Litomyšl [cit. 2019-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-29. 
  37. Charlotte (1981) v Internet Movie Database (anglicky)
  38. Charlotte, 'vie ou théâtre?' v Internet Movie Database (anglicky)
  39. The Road to El Dorado v Internet Movie Database (anglicky)
  40. Eldorádo v Česko-Slovenské filmové databázi
  41. Shark Tale v Internet Movie Database (anglicky)
  42. Příběh žraloka v Česko-Slovenské filmové databázi
  43. GRATER, Tom. News 'Shark Tale' director readies $10m animation 'Charlotte' [online]. screendaily.com - Media Business Insight Limited, 2017-07-19 [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. Charlotte Un film de Bibo Bergeron [online]. Les Productions Balthazar, 2018-05-08 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. (francouzsky) 
  45. Charlotte. Cineuropa - the best of european cinema [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ALPHEN, Ernst van. Salomon's Work. Journal of Narrative and Life History. 1993, roč. 3, čís. 2–3, s. 239–253. Dostupné online. ISSN 1053-6981. (anglicky) 
  • ALPHEN, Ernst van. Charlotte Salomon: Autobiography as a Resistance to History. In: ZEGHER, Catherine de. Inside the Visible. Cambridge : London: The MIT Press, 1996. ISBN 9780262540810. (anglicky)
  • ALPHEN, Ernst van. Autobiography as Resistance to History. In: 1997. Caught by History: Holocaust Effect in Contemporary Art, Literature and History. Redwood City: Stanford University Press, 1996. S. 65–92. (anglicky)
  • BELINFANTE, Judith C. E. Charlotte, life or theater?. London: Royal Academy of Arts, 1998. ISBN 0-900946-66-0. S. 15–25. (anglicky) 
  • BELINFANTE, Judith C. E. Charlotte Salomon: Life or Theater. Cologne: Taschen GmbH, 2017. 600 s. ISBN 9783836570770. (anglicky) 
  • BUERKLE, Darcy C. Nothing Happened: Charlotte Salomon and an Archive of Suicide. Ann Arbor: University of Michigan Press, 2013. 412 s. ISBN 978-0472118557. (anglicky) 
  • LOWENTHAL FELSTINER, Mary. To Paint Her Life: Charlotte Salomon in the Nazi Era. New York: Harper Collins, 1994. 290 s. ISBN 978-0060171056. (anglicky) 
  • POLLOCK, Griselda. Theater of Memory: Trauma and Cure in Charlotte Salomon's Modernist Fairytale. In: STEINBERG, Michael P.; BOHM-DUCHEN, Monica. Reading Charlotte Salomon. Ithaca: Cornell University Press, 2006. ISBN 978-0801439711. S. 34–72. (anglicky)
  • POLLOCK, Griselda. Encounters In The Virtual Feminist Museum: Time, Space And The Archive. Abingdon-on-Thames: Routledge, 2007. ISBN 978-0-415-41374-9. (anglicky) 
  • POLLOCK, Griselda. Life-Mapping. In: POLLOCK, Griselda. Conceptual Odysseys: Passages to Cultural Analysis. London: I.B. Tauris & Co Ltd, 2007. ISBN 978-1-84511-522-7. S. 63–88. (anglicky)
  • POLLOCK, Griselda. Charlotte Salomon and the Theatre of Memory. New Haven, Connecticut: Yale University Press, 2018. 542 s. ISBN 978-0300100723. (anglicky) 
  • POLLOCK, Griselda. Charlotte Salomon: Autobiography as a Resistance to History. New Haven, Connecticut: Yale University Press, 2018. 542 s. ISBN 9780300100723. Kapitola Theater of Memory: Trauma and Cure in Charlotte Salomon's Modernist Fairytale, s. 58. (anglicky) 
  • SALOMON, Charlotte. Charlotte, life or theatre? : an autobiographical play. New York: Viking Press, 1981. ISBN 0-670-21283-0. (anglicky) 
  • In: STEINBERG, Michael P.; BOHM-DUCHEN, Monica. Reading Charlotte Salomon. Ithaca: Cornell University Press, 2006. ISBN 978-0801439711. S. 34–72. (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Charlotte Salomon ve Wikimedia Commons
  • Charlotte Salomon: Leben? oder Theater? : Ein Singespiel – kompletní dílo dostupné on-line
  • Symposium Charlotte Salomon, Life? or Theatre? ant the Victory Over Fear [online]. Joods Cultureel Kwartier, 2017-10-31 [cit. 2019-07-16]. Dostupné online. (nizozemsky a anglicky) 
  • SHENDAR, Yehudit; MOREH-ROSENBERG, Eliad. The Portrait and the Maiden : New Charlotte Salomon acquisition for the Art collection. Yad Vashem Magazine [online]. Yad Vashem: The World Holocaust Remembrance Center [cit. 2019-07-06]. Dostupné online. 
  • HERMAN, Judi. Review: Charlotte - A Tri-Coloured Play with Music - Charlotte Salomon's autobiographical work explodes onto the stage in glorious tri-colour [online]. Jewish Renaissance, 2017-06-29 [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  • LOWENTHAL FELSTINER, Mary. Charlotte Salomon, 1917 – 1943 [online]. Jewish Women's Archive, 2009-02-27 [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. (anglicky)