Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov
Николай Андреевич Римский-Корсаков
Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov na portrétu Emila Wiesela
Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov na portrétu Emila Wiesela
Základní informace
Rodné jméno Николай Андреевич Римский-Корсаков
Narození 18. (resp. 6.) března 1844
Ruské impérium Tichvin (Ruské impérium)
Původ Ruský
Úmrtí 21. (resp. 8.) června 1908
Ruské impérium Ljubensk (Petrohradská oblast), Ruské impérium
Žánry instrumentální hudba, duchovní hudba, opera
Povolání dirigent, hudební skladatelteoretik
Významná díla Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ171405
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ25591
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ579026
Děti Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ2680950
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Obraz od Valentina Serova z roku 1898

Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov (rusky Никола́й Андре́евич Ри́мский-Ко́рсаков, Nikolaj Andreevič Rimskij-Korsakov; 18. března 1844 Tichvin v Petrohradské oblasti nedaleko Novgorodu21. června 1908, Ljubensk), byl významný romantický ruský hudební skladatel a pedagog (vyučoval harmonii a orchestraci, jejímž byl mistrem).

Byl členem umělecké skupiny zvané „Pětka“ nebo též „Mocná hrstka“. Jeho díla jsou často inspirována náměty z oblasti lidové slovesnosti (zejména pohádek). Rimskij-Korsakov jako první předložil svou představu synestetického (vícesmyslového) vnímání hudby (sluch a zrak), kde určitému tónu je pevně přiřazena určitá barva (viz níže).

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství raná léta[editovat | editovat zdroj]

Korsakovův rodný dům

Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov se narodil 18. března roku 1844 v Tichvinu v Petrohradě do aristokratické rodiny jako syn gubernátora. Ve své autobiografii Kronika mého hudebního života (Летопись моей музыкальной жизни) napsal, že se u něj jeho hudební nadání projevilo velice brzy: „Ve dvou letech jsem již rozeznal všechny melodie, které mě matka zpívala, a ve třech nebo ve čtyřech jsem dokázal doprovázet svého otce při hraní na klavír údery na buben.“ V šesti letech se naučil hrát na klavír a stále u něj rostl zájem o partitury, které našel doma, včetně Glinkovy opery, Život za cara. Jeho první skladba vznikla v jeho deseti letech a byla to „předehra“ pro klavír. Jelikož v rodině existovala námořnická tradice, a hudba nebyla v té době tak považována, ostatně i jím samým, šel tedy Korsakov ve stopách svého bratra a tak v roce 1856 vstoupil do školy pro námořní kadety v Petrohradě, kde jeho bratr, který byl mimochodem o celých dvaadvacet let starší než on, se měl krátce po Korsakovově odchodu v roce 1862 stát ředitelem.

Jeho studentské povinnosti mu však poskytovaly dostatek času věnovat se hudbě, chodit na hodiny hry na klavír a mimo jiné navštěvovat i nejrůznější opery a orchestrální koncerty, k nimž patřily hlavně Beethovenovy symfonie a hudba jeho krajana Glinky, hudba, která ho fascinovala svým charakterem a brilantním zvukem orchestru. Když bylo Korsakovovi osmnáct let, v posledním roce školy, ho jeho učitel na klavír seznámil s třemi, už v té době známými skladateli: s Balakirevem, Kjujem a s Musorgským. Balakirev viděl v Korsakovovi velkého skladatele a když mu Korsakov ukázal svůj první pokus o operu, začal na něj naléhat, aby ji dokončil. Do roku 1862 vznikly pod Glinkovým vedením dvě a půl věty.

Vrcholná léta[editovat | editovat zdroj]

Přitažlivost hudby byla nyní pro Korsakova tak silná, že chtěl opustit námořní kariéru, ale rodina mu to nedovolila, a tak více než dva roky cestoval po moři a navštívil města včetně New Yorku, Rio de Janeira a Londýna, kde v Covent Garden navštěvoval operní představení, a dokončil pomalou větu své symfonie. Po návratu do Ruska jako (jeho vlastními slovy) „diletanský důstojník občas provozující nebo poslouchající hudbu“, znovu se setkal a obnovil přátelství s Balakirevem a nakonec v říjnu 1865 dokončil svou symfonii a poté ji sám řídil na Nový rok.

Obraz od Repina z roku 1893

Po zbytek desetiletí spojoval Korsakov své námořnické povinnosti na souši s působením hudebníka, autora několika nových skladeb včetně programové druhé symfonie s podtitulem Antar. V červenci 1871 se mu podařilo, ač byl stále námořním poručníkem bez formálního vzdělání v kompozici, učit na petrohradské konzervatoři, kde se musel učit potají, aby byl alespoň o krok před svými studenty.

V červenci 1872 se Korsakov oženil s Naděždou Purgoldovou, což byla nejen krásná žena, ale i vynikající sopranistka. Korsakov měl s Naděždou Purgoldovou celkem sedm dětí. Ta svého manžela po celý život podporovala v hudební kariéře. Opustit námořní kariéru se mu podařilo až v květnu roku 1873, když pro něj ministr pro námořní dopravu, jeho přítel, vytvořil dobře placené místo námořního inspektora, které zastával v letech 1873-1884. V pozdější době se začal Korsakov zdokonalovat a získal si i určité jméno. Komponoval hudbu v několika žánrech, ale především psal opery a symfonickou hudbu. Své znalosti a energii obětavě věnoval hudbě svých přátel, mezi které patří mimo jiné i Musorgský, který po své smrti v roce 1881 zanechal svou hudbu ve značném nepořádku. Korsakov ji připravil k uvedení a uveřejnění. Dále do této skupiny patří také Alexandr Borodin s dílem „Kníže Igor“, které bývá v Korsakovově verzi uváděno dodnes.

Pozdní léta a smrt[editovat | editovat zdroj]

Ke konci svého života, kdy trpěl anginou pectoris, na kterou později zemřel, vytvořil taková dokonalá díla, jako je Šeherezáda nebo opera Zlatý kohoutek. Mezi jeho žáky patřili například skladatelé Glazunov nebo Stravinskij a svého učitele si velmi vážili.

Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov zemřel v Ljubensku v červnu roku 1908, byl pohřben na Ljubenském hřbitově v Petrohradě. Korsakov zanechal velké dědictví, z kterého žila jeho vdova Naděžda až do konce svého života.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Přehled děl[editovat | editovat zdroj]

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • Pskoviťanka (Car Ivan Hrozný)
  • Májová noc
  • Sněhurka (Jarní pohádka)
  • Mlada (opera-balet)
  • Noc před Vánocemi
  • Sadko
  • Mozart a Salieri
  • Věra Šeloga
  • Nesmrtelný Kaščej
  • Carská nevěsta
  • Pohádka o caru Saltánovi
  • Servilia
  • Pan vojvoda
  • Kaščej Nesmrtelný (Pohádka jeseně)
  • Pověst o neviditelném městě Kitěži a panně Fevronii
  • Zlatý kohoutek

Symfonická hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Symfonie č.1
  • Symfonie č.2 (Antar)
  • Symfonie č.3
  • suita Šeherezáda

Komorní hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Klavírní koncert v C-moll
  • Klavírní trio v C-moll
  • Klavírní quintet v B

Synestezie podle Rimského-Korsakova[editovat | editovat zdroj]

Nikolaj Rimskij-Korsakov vnímal barvy v souvztažnosti k jednotlivým tónům, resp. notám následujícím způsobem:

Nota Barva
C bílá
D žlutá
E safírová modř
F zelená
G zlatá
A růžová
H tmavě modrošedá

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolai Rimsky-Korsakov na anglické Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]