Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov

Obraz od Valentina Serova z roku 1898

Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov (rusky Николай Андреевич Римский-Корсаков, Nikolaj Andreevič Rimskij-Korsakov; 18. března 1844 Tichvin v Petrohradské oblasti nedaleko Novgorodu – 21. června 1908, Ljubensk), byl významný romantický ruský hudební skladatel a pedagog (vyučoval harmonii a orchestraci, jejímž byl mistrem).

Byl členem umělecké skupiny zvané „Pětka“ nebo též „Mocná hrstka“. Jeho díla jsou často inspirována náměty z oblasti lidové slovesnosti (zejména pohádek). Rimskij-Korsakov jako první předložil svou představu synestetického (vícesmyslového) vnímání hudby (sluch a zrak), kde určitému tónu je pevně přiřazena určitá barva (viz níže).

Život

Dětství raná léta

Korsakovův rodný dům

Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov se narodil 18. března roku 1844 v Tichvinu v Petrohradě do aristokratické rodiny jako syn gubernátora. Ve své autobiografii Kronika mého hudebního života (Летопись моей музыкальной жизни) napsal, že se u něj jeho hudební nadání projevilo velice brzy: „Ve dvou letech jsem již rozeznal všechny melodie, které mě matka zpívala, a ve třech nebo ve čtyřech jsem dokázal doprovázet svého otce při hraní na klavír údery na buben.“ V šesti letech se naučil hrát na klavír a stále u něj rostl zájem o partitury, které našel doma, včetně Glinkovy opery, Život za cara. Jeho první skladba vznikla v jeho deseti letech a byla to „předehra“ pro klavír. Jelikož v rodině existovala námořnická tradice, a hudba nebyla v té době tak považována, ostatně i jím samým, šel tedy Korsakov ve stopách svého bratra a tak v roce 1856 vstoupil do školy pro námořní kadety v Petrohradě, kde jeho bratr, který byl mimochodem o celých dvaadvacet let starší než on, se měl krátce po Korsakovém odchodu v roce 1862 stát ředitelem.

Jeho studentské povinnosti mu však poskytovaly dostatek času věnovat se hudbě, chodit na hodiny hry na klavír a mimo jiné navštěvovat i nejrůznější opery a orchestrální koncerty, k nimž patřily hlavně Beethovenovy symfonie a hudba jeho krajana Glinky, hudba, která ho fascinovala svým charakterem a brilantním zvukem orchestru. Když bylo Korsakovovi osmnáct let, v posledním roce školy, ho jeho učitel na klavír seznámil s třemi, už v té době známými skladateli: s Balakirevem, Kjujem a s Musorgským. Balakirev viděl v Korsakovovi velkého skladatele a když mu Korsakov ukázal svůj první pokus o operu, začal na něj naléhat, aby ji dokončil. Do roku 1862 vznikly pod Glinkovým vedením dvě a půl věty.

Vrcholná léta

Rimskij-Korsakov roku 1890

Soubor:Rimsky-Korsakov Monument SPB.jpg

Pomník v Petrohradě

Přitažlivost hudby byla nyní pro Korsakova tak silná, že chtěl opustit námořní kariéru, ale rodina mu to nedovolila, a tak více než dva roky cestoval po moři a navštívil města včetně New Yorku, Rio de Janeira a Londýna, kde v Covent Garden navštěvoval operní představení, a dokončil pomalou větu své symfonie. Po návratu do Ruska jako (jeho vlastními slovy) „diletanský důstojník občas provozující nebo poslouchající hudbu“, znovu se setkal a obnovil přátelství s Balakirevem a nakonec v říjnu 1865 dokončil svou symfonii a poté ji sám řídil na Nový rok.

Obraz od Repina z roku 1893

Po zbytek desetiletí spojoval Korsakov své námořnické povinnosti na souši s působením hudebníka, autora několika nových skladeb včetně programové druhé symfonie s podtitulem Antar. V červenci 1871 se mu podařilo, ač byl stále námořním poručníkem bez formálního vzdělání v kompozici, učit na petrohradské konzervatoři, kde se musel učit potají, aby byl alespoň o krok před svými studenty.

V červenci 1872 se Korsakov oženil s Naděždou Purgoldovou, která byla nejen krásná, ale i vynikající sopranistka. Ta pak nadále svého manžela v hudební kariéře stále podporovala. Opustit námořní kariéru se mu podařilo až v květnu roku 1873, když pro něj ministr pro námořní dopravu, jeho přítel, vytvořil dobře placené místo námořního inspektora, které zastával v letech 1873-1884. V pozdější době se začal Korsakov zdokonalovat a získal si i určité jméno. Komponoval hudbu v několika žánrech, ale především psal opery a symfonickou hudbu. Své znalosti a energii obětavě věnoval hudbě svých přátel, mezi které patří mimo jiné i Musorgský, který po své smrti v roce 1881 zanechal svou hudbu ve značném nepořádku. Korsakov ji připravil k uvedení a uveřejnění. Dále do této skupiny patří také Borodin s dílem „Kníže Igor“, které bývá v Korsakově verzi uváděno dodnes.

Pozdní léta a osobní život

Ke konci svého života, kdy trpěl angínou pectoris, na kterou i zemřel, vytvořil taková dokonalá díla, jako je Šeherezáda nebo opera Zlatý kohoutek. Mezi jeho žáky patřily například osobnosti jako Glazunov nebo Stravinskij, který si svého učitele velmi vážili. Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov zemřel v Ljubensku v roce 1908 a byl pohřben na Ljubenském hřbitově v Petrohradě. Korsakov zanechal velké dědictví, z kterého žila jeho vdova Naděžda až do konce svého života.

Korsakov měl s Naděždou Purgoldovou celkem sedm dětí.

Dílo

Přehled děl

Opery

• Pskoviťanka (Car Ivan Hrozný)
• Májová noc
• Sněhurka (Jarní pohádka)
• Mlada (opera-balet)
• Noc před Vánocemi
• Sadko
• Mozart a Salieri
• Věra Šeloga
• Nesmrtelný Kaščej
• Carská nevěsta
• Pohádka o caru Saltánovi
• Servilia
• Pan vojvoda
• Kaščej Nesmrtelný (Pohádka jeseně)
• Pověst o neviditelném městě Kitěži a panně Fevronii
• Zlatý kohoutek

Symfonická hudba

• Symfonie č.1
• Symfonie č.2 (Antar)
• Symfonie č.3
• suita Šeherezáda

Komorní hudba

• Klavírní koncert v C-moll
• Klavírní trio v C-moll
• Klavírní quintet v B

Synestezie podle Rimského-Korsakova

Nikolaj Rimskij-Korsakov vnímal barvy v souvztažnosti k jednotlivým tónům, resp. notám následujícím způsobem:

Nota	Barva
C	bílá
D	žlutá
E	safírová modř
F	zelená
G	zlatá
A	růžová
H	tmavě modrošedá

Odkazy

=== ZdrojeV tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolai Rimsky-Korsakov na anglické Wikipedii. ===

Externí odkazy

• Synestezie