Olga Sommerová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
doc. MgA. Olga Sommerová
Olga-Sommerová.jpg
1. místopředsedkyně LES
Úřadující
Ve funkci od:
16. února 2014
Předchůdcesubjekt vznikl
Poslankyně Poslanecké sněmovny PČR
Úřadující
Ve funkci od:
31. května 2021
Stranická příslušnost
ČlenstvíLES (od 2013)

Narození2. srpna 1949 (72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťVladimír Sommer (1. manžel)
Jan Špáta (2. manžel)
DětiJakub Sommer
Olga Špátová
Alma materAMU v Praze
Zaměstnánífilmová dokumentaristka, pedagožka FAMU
OceněníVýroční cena AČFK (2019)
Webová stránkawww.sommerova.cz
CommonsOlga Sommerová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Olga Sommerová (* 2. srpna 1949 Praha) je česká filmová dokumentaristka, vysokoškolská pedagožka a politička. Od února 2014 zastává pozici 1. místopředsedkyně Liberálně ekologické strany (LES).[1] V Poslanecké sněmovně nahradila 31. května 2021 na pozici poslance Dominika Feriho.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1977 absolvovala Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění – katedru dokumentární tvorby. Krátce působila jako redaktorka dokumentaristické redakce Československé televize (1979-1980) a poté jako režisérka Krátkého filmu Praha až do roku 1993. V letech 1991 – 2002 vyučovala na pražské FAMU, od roku 1994 vedla osm let katedru dokumentární tvorby. V roce 1992 byla zvolena předsedkyní Akademického senátu FAMU. V roce 1995, na základě habilitační přednášky "Dokumentární film - má láska", byla jmenována docentkou. Od roku 2005 do roku 2009 vyučovala jako mimořádná profesorka na Akademii umění v Banské Bystrici a jako externista současně na Filmové akademii v Písku. Je členkou Asociace režisérů a scenáristů (ARAS) a České filmové a televizní akademie (ČFTA). V dubnu 2012 byla zvolena předsedkyní Českého filmového a televizního svazu FITES.[3]

Jejím prvním manželem byl hudební skladatel Vladimír Sommer, se kterým má syna Jakuba, taktéž filmaře. S druhým manželem, dokumentaristou Janem Špátou, má dceru Olgu, která s ní jako kameramanka natočila osm dokumentárních filmů.[4] a autobiografický dokument o matce a dceři s názvem (Ne)cenzurované rozhovory.[5]

Politické a společenské aktivity[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2001 byla předsedkyní Společnosti Boženy Němcové[6] a angažovala se také v občanských iniciativách Veřejnost proti korupci a Vraťte nám stát. Podle Olgy Sommerové „jsou ženy vyzrálejší a kvalitnější polovinou lidstva“, protože „se zabývají, často osamoceně, základními věcmi života, jako je péče o děti nebo o partnerskou lásku“.[7]

V polovině února 2014 byla na ustavujícím sněmu Liberálně ekologické strany (LES) zvolena její 1. místopředsedkyní, když získala 68 hlasů od 70 delegátů.[1] Funkci na sněmu v červnu 2017 obhájila.[8] Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidovala na 3. místě kandidátky, ale strana LES neuspěla.[9]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 kandidovala jako členka LES na 6. místě pražské kandidátky TOP 09. Zvolena nebyla, vlivem preferenčních hlasů se však stala první náhradnicí. Po oznámení rezignace poslance Dominika Feriho v květnu 2021 kvůli kauze se sexuálním obtěžováním a obviněním ze znásilnění oznámila, že se ujme poslanecké funkce.[10] Stalo se tak dne 31. května 2021.[2][11]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jako režisérka Krátkého filmu Praha točila dvanáct let dokumentární filmy pro kina na formát 35 mm. Po revoluci v roce 1989, když bylo promítání dokumentů v kinech zrušeno, natáčela dokumentární filmy pro Českou televizi (cykly GEN, GENUS, OKO, Jak se žije..., Ztracená duše národa, Zpověď, Nevyjasněná úmrtí, Předčasná úmrtí, Třináctá komnata, EGO, Neznámí hrdinové).

Ve svých filmech před rokem 1989 se zabývala sociálními tématy a mezilidskými vztahy, později významnými osobnostmi a fenomény společenského a uměleckého života, feminismem a nedávnou historií naší země. Cyklu o politických vězních padesátých let předcházelo natáčení asi dvou set rozhovorů s dalšími politickými vězni. Vznikla tak archivní banka paměti národa, jakou dělal například Steven Spielberg s přeživšími holocaust.

Natočila 122 filmů, za něž získala čtyřicet cen na domácích a zahraničních filmových festivalech, v posledních letech TRILOBIT 2013, Zlatý ledňáček Finále Plzeň 2013, Cena za nejlepší dokument MIDA Šanghaj 2013, 2.cena ATLANT, Lipetsk, Rusko 2013, Křišťálový globus Cena diváků na 49. MFF Karlovy Vary 2014, Událost roku, Český rozhlas 2014). Na základě úspěšného filmu O čem sní ženy vydala tři stejnojmenné knihy rozhovorů, a knihu O čem sní muži, které se staly bestsellery.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

1979

  • Konkurs na rok 2000 (Zvláštní cena poroty, Ekofilm 1980, Cena studentské poroty, Academiafilm 1980, Čestné uznání, FFM Trutnov 1981)

1980

  • Doma

1981

  • Jednotřídka
  • S tebou táto (Cena ministra kultury NDR, Lipsko 1982, Čestné uznání FČSF Piešťany 1982, Hlavní cena za dokument, Academiafilm 1982, Cena ministerstva školství, Academiafilm 82, Cena studentské poroty, Academiafilm 1982)

1982

  • Ty to překonáš (Cena studentské poroty, Academiafilm 1983, Hlavní cena Zlaté slunce, FFM Trutnov 1984)
  • Zkoušky dospělosti

1983

  • Kluci a holky z ČKD
  • Státní soubor písní a tanců
  • Dříve narozeným šťastnou cestu (Cena v novinářské soutěži primátora Vacka 1984)

1986

  • Talentované děti
  • Otec a dcera

1987

  • Zkus to dokázat (Čestné uznání, Parma 1988, Cena ministerstva zdravotnictví, 1988, Cena městské správy kin, Academiafilm 1988, Cena literárního fondu, Praha 1989)
  • Za svou pravdou stát

1988

  • Baví mě vyhrávat (Cena CONI, Budapešť 1989, Cena CONI za nejlepší dokument, Torino 1990)
  • Člověk žena

1989

  • Máte rádi Smetanu? (Čestné uznání FČSF, Bratislava 1990, Cena Ministerstva školství, Academiafilm 1990, Cena literárního fondu, Praha 1990)
  • Dokument o zvláštních bytostech

1990

  • Bůh žehnej Československu
  • Miluj bližního svého (Cena literárního fondu, Praha 1990)
  • Svobodný člověk Václav Malý

1991

  • Netrpělivost srdce
  • Přítelkyně
  • Z domova domů

1992

  • Zdenka Hůly svěcení jara
  • Žena, zločin a trest
  • Máňa (cyklus OKO), (Cena literárního fondu, Praha 1993)
  • Václav Malý (cyklus GEN)

1993

1994

1995

1996

1997

  • Jak se žije v nejtěžší věznici (cyklus Jak se žije…)
  • Jó, to jsem ještě žil (cyklus Nevyjasněná úmrtí)
  • Jak se žije otcům po rozvodu (cyklus Jak se žije…)
  • Jak se žije biskupům (cyklus Jak se žije…)
  • Nesmrtelná hvězda Božena Němcová

1998

  • Požehnaný prokletý básník Bohumil Hrabal (cyklus Nevyjasněná úmrtí), (Cena za režii Trilobit 1998, Cena Evalda Schorma, Academiafilm Olomouc 2000)
  • Zavřené světy
  • Nina (cyklus Zpověď)

1999

  • Jak se žije jednovaječným dvojčatům (cyklus Jak se žije…)
  • O čem sní ženy
  • Profesionální matka (cyklus EGO)
  • Jiroudek (cyklus Zpověď)
  • AHOJ aneb Ad HOnorem Jesu[12]
  • Sedmikrásky (cyklus EGO)
  • O čem sní muži

2000

  • Zábradlí (Cena studentské poroty, Academiafilm Olomouc 2001)
  • Andělé tě hlídají (cyklus Předčasná úmrtí)
  • Jak se žije v domácí škole (cyklus Jak se žije…)
  • Občan Kinský (Zvláštní cena poroty, TSTTT Uherské Hradiště 2000, Cena mezinárodní poroty, EKOFILM, Český Krumlov 2001)
  • Karel Husa (cyklus GEN)
  • Ztráta důstojnosti (cyklus Ztracená duše národa)
  • Vlasta Chramostová (cyklus GEN)

2001

  • Epilepsie / Souboj s mořským koníkem (cyklus Diagnóza)
  • Ztráta tradice (cyklus Ztracená duše národa)
  • František Pavlíček (cyklus GEN)
  • Jana Šilerová (cyklus GEN)
  • Ztráta slušnosti (cyklus Ztracená duše národa)
  • Ztráta víry (cyklus Ztracená duše národa)
  • Ztracená duše národa (Cena Trilobit 2003)

2002

  • Dana Němcová (cyklus GEN)
  • Rakovina prsu / O ženských ňadrech (cyklus Diagnóza)
  • Konec světa v srdci Evropy (Cena za nejlepší film, Ústí nad Orlicí)

2003

  • Máňa po deseti letech
  • Deprese / (Ne)viditelná temnota (cyklus Diagnóza) (Cena AstraZeneca, Křišťálové srdce – Poděbrady 2004)
  • Bez trestu, bez pokání
  • Cesta domů

2004

  • Dva muži na Sibiři (Cena za dokumentární film, Ekofilm, Český Krumlov 2004)
  • Děti pod Karpaty
  • Křídla andělů
  • Plicní hypertenze – Diagnóza
  • 12 odvážných – Marie Blatoňová

2005

  • T.G.Masaryk – Největší Čech
  • Moje 20. století
  • Dvanáct odvážných – Patricie Procházková
  • Třináctá komnata – Kamila Moučková
  • Láska včera, dnes a zítra

2006

  • Třináctá komnata – Michal Horáček
  • Táta jako máma
  • Ženy Charty 77 – Věra Roubalová
  • Dvanáct odvážných – Karel Makovský

2007

  • Přežili jsme svoje děti
  • Medela, latinsky pomoc

2008

2009

  • České milování – O lásce vražedné
  • Do samoty v tanci
  • Drž rytmus! (Hlavní cena na festivalu Ústí nad Orlicí, Cena na Art and Film festival Telč 2010, Cena Vize 97 Dagmar a Václava Havlových na festivalu Zlatá Praha 2010)

2010

  • Charta 1. díl 1968–1980
  • Charta 2.díl 1981–1988
  • Charta 3.díl 1989

2011

  • Neznámí hrdinové – Fredy Hirsch
  • Třináctá komnata Soni Červené
  • Česká republika 24 hodin (kolektivní dílo 24 českých dokumentaristů)

2012

  • Věra 68 (Cena poroty Ústí nad Orlicí 2012, Čestné uznání FICTS Milano 2012, TRILOBIT 2013, Zlatý ledňáček Finále Plzeň 2013, Cena za nejlepší dokument MIDA Šanghaj 2013, 2.cena ATLANT, Lipetsk, Rusko2013)
  • Hořký návrat z pekla (Neznámí hrdinové)

2013

2014

  • Magický hlas rebelky (Křišťálový globus – Cena diváků na 49. MFF Karlovy Vary 2014, Cena diváků – Jeden svět Bratislava 2014, Událost roku – Český rozhlas 2014)
  • To jsme si zase užili světa (Příběhy neobyčejné energie)

2015

2016

  • Svoboda podle Ságla
  • Studentské revolty – Studentské hnutí 60. let
  • Studentské revolty – Studentské hnutí 1987–1989

2017

2018

  • Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (dok. 65 min.)

2019

2020

Knižní tvorba[editovat | editovat zdroj]

  • O čem sní ženy 1 (2002)
  • O čem sní ženy 2 (2003)
  • O čem ženy nesní (2004)
  • O čem sní muži (2005)

Citáty[editovat | editovat zdroj]

  • ... čisté svědomí se nedá nahradit žádnými penězi nebo privilegii. Každý člověk se nejvíc stýká sám se sebou, žije se sebou čtyřiadvacet hodin denně. A takový vztah je třeba rozvíjet s ostražitou pozorností.[16]
  • Dokumentární film obvykle nemá příběh, je to esej, v němž nahlížím jedno téma z různých stran. Musím získat hrdiny svého filmu a zapálit je pro věc... fenomén dokumentárního filmu je pro reflexi života společnosti navýsost potřebný, anebo spíš nutný.[17]
  • Ty volby jsou nebezpečný nástroj, protože volit může každý a volí i lidé, kteří nejsou vzdělaní, kteří se nezajímají o politiku, všechny ty souvislosti, ale skočí na ty populistické nabídky, a to je to nebezpečí teďka po celé Evropě i v Americe...[18]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Pravdoláskaři zvedli hlavu. Do strany LES vstoupila i herečka Holubová. iDNES.cz [online]. 2014-02-16 [cit. 2014-02-16]. Dostupné online. 
  2. a b Olga Sommerová [online]. Poslanecká sněmovna PČR, 2021 [cit. 2021-06-01]. Dostupné online. 
  3. Volba předsedkyně FITES
  4. Olga Sommerová: Božena Němcová je pro mě dosud nepřekonanou českou ženou [online]. Žena-in.cz, 2012-01-20. Dostupné online. 
  5. (Ne)cenzurované rozhovory, ČT 2016
  6. Historie Společnosti Boženy Němcové
  7. Rozhovor pro Lidové noviny. Dostupné online. Archivováno 24. 10. 2007 na Wayback Machine
  8. Sněm LES zvolil 25.6.2017 nové vedení strany [online]. Liberálně ekologická strana, 2017-06-26 [cit. 2017-06-30]. Dostupné online. 
  9. Kandidátky a kandidáti LES do Evropského parlamentu 2014 [online]. Liberálně ekologická strana [cit. 2014-04-04]. Dostupné online. 
  10. Olga Sommerová nahradí Feriho ve Sněmovně - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2021-05-27]. Dostupné online. 
  11. Sommerová nahradí Feriho: Musíme odvrátit temné síly. Novinky.cz [online]. 2021-05-28 [cit. 2021-05-28]. Dostupné online. 
  12. Curriculum vitae, AHOJ aneb Ad Honorem Jesu, ČT
  13. ČT: Návraty dokumentaristů, Olga Sommerová
  14. Trailer, ČT
  15. dostupné z archivu ČT
  16. Olga Sommerová: Své hrdiny miluju a opouštím, Novinky.cz (2014)
  17. Olga Sommerová - režisérka a filmová dokumentaristka
  18. Olga Sommerová: Volby jsou nebezpečné, volí nevzdělanci, Narodninoviny.cz (2021)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]