Olga Sommerová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
doc. MgA. Olga Sommerová

1. místopředsedkyně LES
Úřadující
Ve funkci od:
16. února 2014
Předchůdce subjekt vznikl
Stranická příslušnost
Členství LES

Narození 2. srpna 1949 (68 let)
Praha
Československo Československo
Choť Vladimír Sommer (1. manžel)
Jan Špáta (2. manžel)
Děti Jakub Sommer
Olga Špátová
Zaměstnání filmová dokumentaristka, pedagožka FAMU
Commons Kategorie Olga Sommerová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Olga Sommerová (* 2. srpna 1949 Praha) je česká filmová dokumentaristka, vysokoškolská pedagožka a také politička. Od února 2014 zastává pozici 1. místopředsedkyně Liberálně ekologické strany (LES).

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1977 absolvovala Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění – katedru dokumentární tvorby. Krátce působila jako jako redaktorka dokumentaristické redakce Československé televize (1979-1980) a poté pracovala jako režisérka Krátkého filmu Praha až do roku 1993. V letech 1991 – 2002 vyučovala na pražské FAMU, od roku 1994 vedla osm let katedru dokumentární tvorby. V roce 1992 byla zvolena předsedkyní Akademického senátu FAMU. V roce 1995, na základě habilitační přednášky Dokumentární film - má láska, byla jmenována docentkou. Od roku 2005 do roku 2009 vyučovala jako mimořádná profesorka na Akademii umění v Bánské Bystrici a jako externista současně na Filmové akademii v Písku. Je členkou Asociace režisérů a scenáristů (ARAS) a České filmové a televizní akademie (ČFTA). V dubnu 2012 byla zvolena předsedkyní Českého filmového a televizního svazu FITES.[1]

Jejím prvním manželem byl hudební skladatel Vladimír Sommer, se kterým má syna Jakuba, taktéž filmaře. S druhým manželem, dokumentaristou Janem Špátou, má dceru Olgu, která s ní jako kameramanka natočila osm dokumentárních filmů.[2] a autobiografický dokument o matce a dceři s názvem (Ne)cenzurované rozhovory.[3]

Od roku 2001 byla předsedkyní Společnosti Boženy Němcové[4] a angažovala se také v občanských iniciativách Veřejnost proti korupci a Vraťte nám stát. V polovině února 2014 byla na ustavujícím sněmu Liberálně ekologické strany zvolena její 1. místopředsedkyní, když získala 68 hlasů od 70 delegátů.[5] Funkci na sněmu v červnu 2017 obhájila.[6] Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidovala na 3. místě kandidátky, ale strana LES neuspěla.[7]

Podle Olgy Sommerové jsou "ženy jsou vyzrálejší a kvalitnější polovinou lidstva", protože "se zabývají, často osamoceně, základními věcmi života, jako je péče o děti nebo o partnerskou lásku."[8]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jako režisérka Krátkého filmu Praha točila dvanáct let dokumentární filmy pro kina na formát 35 mm. Po revoluci v roce 1989, když bylo promítání dokumentů v kinech zrušeno, natáčí dokumentární filmy pro Českou televizi (cykly GEN, GENUS, OKO, Jak se žije..., Ztracená duše národa, Zpověď, Nevyjasněná úmrtí, Předčasná úmrtí, Třináctá komnata, EGO, Zpověď, Neznámí hrdinové). Ve svých filmech před rokem 1989 se zabývala sociálními tématy a mezilidskými vztahy, později významnými osobnostmi a fenomény společenského a uměleckého života, feminismem a nedávnou historií naší země. Cyklu o politických vězních padesátých let předcházelo natáčení asi dvou set rozhovorů s dalšími politickými vězni. Vznikla tak archivní banka paměti národa, jakou dělal například Steven Spielberg s přeživšími holocaust.

Natočila 122 filmů, za něž získala čtyřicet cen na domácích a zahraničních filmových festivalech, v posledních letech TRILOBIT 2013, Zlatý ledňáček Finále Plzeň 2013, Cena za nejlepší dokument MIDA Šanghaj 2013, 2.cena ATLANT, Lipetsk, Rusko 2013, Křišťálový globus Cena diváků na 49. MFF Karlovy Vary 2014, Událost roku, Český rozhlas 2014). Na základě úspěšného filmu O čem sní ženy vydala tři stejnojmenné knihy rozhovorů, a knihu O čem sní muži, které se staly bestsellery.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

1979

Konkurs na rok 2000 (Zvláštní cena poroty, Ekofilm 1980, Cena studentské poroty, Academiafilm 1980, Čestné uznání, FFM Trutnov 1981)

1980 Doma 1981

Jednotřídka
S tebou táto (Cena ministra kultury NDR, Lipsko 1982, Čestné uznání FČSF Piešťany 1982, Hlavní cena za dokument, Academiafilm 1982, Cena ministerstva školství, Academiafilm 82, Cena studentské poroty, Academiafilm 1982)

1982

Ty to překonáš (Cena studentské poroty, Academiafilm 1983, Hlavní cena Zlaté slunce, FFM Trutnov 1984)
Zkoušky dospělosti

1983

Kluci a holky z ČKD
Státní soubor písní a tanců
Dříve narozeným šťastnou cestu (Cena v novinářské soutěži primátora Vacka 1984)

1986

Talentované děti
Otec a dcera

1987

Zkus to dokázat (Čestné uznání, Parma 1988, Cena ministerstva zdravotnictví, 1988, Cena městské správy kin, Academiafilm 1988, Cena literárního fondu, Praha 1989)
Za svou pravdou stát

1988

Baví mě vyhrávat (Cena CONI, Budapešť 1989, Cena CONI za nejlepší dokument, Torino 1990)
Člověk žena

1989

Máte rádi Smetanu? (Čestné uznání FČSF, Bratislava 1990, Cena Ministerstva školství, Academiafilm 1990, Cena literárního fondu, Praha 1990)
Dokument o zvláštních bytostech

1990

Bůh žehnej Československu
Miluj bližního svého (Cena literárního fondu, Praha 1990)
Svobodný člověk Václav Malý

1991

Netrpělivost srdce
Přítelkyně
Z domova domů

1992

Zdenka Hůly svěcení jara
Žena, zločin a trest
Máňa (cyklus OKO), (Cena literárního fondu, Praha 1993)
Václav Malý (cyklus GEN)

1993

Na východ od českého ráje (cyklus OKO)
Slovensko ve svobodné Evropě
Spřízněni bláznovstvím
Olga Havlová (cyklus GEN)
Jan Špáta (cyklus GEN)
Anna Fárová (cyklus GEN)

1994

Ivan Klíma (cyklus GEN)
Nebezpečí je mým povoláním (Petra Procházková)
Feminismus po česku (cyklus OKO)
Josef Kemr (cyklus GEN)

1995

Žena v ohrožení (cyklus OKO)
Dagmar Hochová (cyklus GENUS)
Mít nebo být? (Cyklus OKO, Grand Prix Ekofilm, Ostrava 95)
Karel Steigerwald (cyklus GENUS)

1996

Věra Čáslavská (cyklus GENUS)
Iva Janžurová (cyklus GENUS)
A znovu Žebrácká opera
Jan Ruml (cyklus V.I.P.)
Sloužím (cyklus OKO)

1997

Jak se žije v nejtěžší věznici (cyklus Jak se žije…)
Jó, to jsem ještě žil (cyklus Nevyjasněná úmrtí)
Jak se žije otcům po rozvodu (cyklus Jak se žije…)
Jak se žije biskupům (cyklus Jak se žije…)
Nesmrtelná hvězda Božena Němcová

1998

Požehnaný prokletý básník Bohumil Hrabal (cyklus Nevyjasněná úmrtí), (Cena za režii Trilobit 1998, Cena Evalda Schorma, Academiafilm Olomouc 2000)
Zavřené světy
Nina (cyklus Zpověď)

1999

Jak se žije jednovaječným dvojčatům (cyklus Jak se žije…)
O čem sní ženy
Profesionální matka (cyklus EGO)
Jiroudek (cyklus Zpověď)
AHOJ aneb Ad HOnorem Jesu[9]
Sedmikrásky (cyklus EGO)
O čem sní muži

2000

Zábradlí (Cena studentské poroty, Academiafilm Olomouc 2001)
Andělé tě hlídají (cyklus Předčasná úmrtí)
Jak se žije v domácí škole (cyklus Jak se žije…)
Občan Kinský (Zvláštní cena poroty, TSTTT Uherské Hradiště 2000, Cena mezinárodní poroty, EKOFILM, Český Krumlov 2001)
Karel Husa (cyklus GEN)
Ztráta důstojnosti (cyklus Ztracená duše národa)
Vlasta Chramostová (cyklus GEN)

2001

Epilepsie / Souboj s mořským koníkem (cyklus Diagnóza)
Ztráta tradice (cyklus Ztracená duše národa)
František Pavlíček (cyklus GEN)
Jana Šilerová (cyklus GEN)
Ztráta slušnosti (cyklus Ztracená duše národa)
Ztráta víry (cyklus Ztracená duše národa)
Ztracená duše národa (Cena Trilobit 2003)

2002

Dana Němcová (cyklus GEN)
Rakovina prsu / O ženských ňadrech (cyklus Diagnóza)
Konec světa v srdci Evropy (Cena za nejlepší film, Ústí nad Orlicí)

2003

Máňa po deseti letech
Deprese / (Ne)viditelná temnota (cyklus Diagnóza) (Cena AstraZeneca, Křišťálové srdce - Poděbrady 2004)
Bez trestu, bez pokání
Cesta domů

2004

Dva muži na Sibiři (Cena za dokumentární film, Ekofilm, Český Krumlov 2004)
Děti pod Karpaty
Křídla andělů
Plicní hypertenze - Diagnóza
12 odvážných – Marie Blatoňová

2005

T.G.Masaryk – Největší Čech
Moje 20.století
Dvanáct odvážných – Patricie Procházková
Třináctá komnata – Kamila Moučková
Láska včera, dnes a zítra

2006

Třináctá komnata – Michal Horáček
Táta jako máma
Ženy Charty 77 – Věra Roubalová
Dvanáct odvážných – Karel Makovský

2007

Přežili jsme svoje děti
Medela, latinsky pomoc

2008

Třináctá komnata Jiřiny Šiklové
Sedm světel

2009

České milování – O lásce vražedné
Do samoty v tanci
Drž rytmus! (Hlavní cena na festivalu Ústí nad Orlicí, Cena na Art and Film festival Telč 2010, Cena Vize 97 Dagmar a Václava Havlových na festivalu Zlatá Praha 2010)

2010

Charta 1. díl 1968 – 1980
Charta 2.díl 1981 – 1988
Charta 3.díl 1989

2011

Neznámí hrdinové – Fredy Hirsch
Třináctá komnata Soni Červené
Česká republika 24 hodin (kolektivní dílo 24 českých dokumentaristů)

2012

Věra 68 (Cena poroty Ústí nad Orlicí 2012, Čestné uznání FICTS Milano 2012, TRILOBIT 2013, Zlatý ledňáček Finále Plzeň 2013, Cena za nejlepší dokument MIDA Šanghaj 2013, 2.cena ATLANT, Lipetsk, Rusko2013)
Hořký návrat z pekla (Neznámí hrdinové)

2013

Tajemství rodu - Ester Janečková
Tajemství rodu – Viktor Preiss
Fenomén Petra Procházková[10]
Popelčin komplex

2014

Magický hlas rebelky (Křišťálový globus - Cena diváků na 49. MFF Karlovy Vary 2014, Cena diváků - Jeden svět Bratislava 2014, Událost roku - Český rozhlas 2014)
To jsme si zase užili světa (Příběhy neobyčejné energie)

2015

Samoživy
Třináctá komnata Lídy Rakušanové

2016

Svoboda podle Ságla
Studentské revolty - Studentské hnutí 60. let
Studentské revolty - Studentské hnutí 1987 - 1989

2017

Jiří Brady (cyklus GEN)
Červená, dokumentární film, kamera Olga Špátová

Knižní tvorba[editovat | editovat zdroj]

  • O čem sní ženy 1 (2002)
  • O čem sní ženy 2 (2003)
  • O čem ženy nesní (2004)
  • O čem sní muži (2005)

Citáty[editovat | editovat zdroj]

  • ... čisté svědomí se nedá nahradit žádnými penězi nebo privilegii. Každý člověk se nejvíc stýká sám se sebou, žije se sebou čtyřiadvacet hodin denně. A takový vztah je třeba rozvíjet s ostražitou pozorností.[11]
  • Dokumentární film obvykle nemá příběh, je to esej, v němž nahlížím jedno téma z různých stran. Musím získat hrdiny svého filmu a zapálit je pro věc...fenomén dokumentárního filmu je pro reflexi života společnosti navýsost potřebný, anebo spíš nutný.[12]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Volba předsedkyně FITES
  2. Olga Sommerová: Božena Němcová je pro mě dosud nepřekonanou českou ženou [online]. Žena-in.cz, 2012-01-20. Dostupné online.  
  3. (Ne)cenzurované rozhovory, ČT 2016
  4. Historie Společnosti Boženy Němcové
  5. Pravdoláskaři zvedli hlavu. Do strany LES vstoupila i herečka Holubová [online]. iDNES.cz, 2014-02-16, [cit. 2014-02-16]. Dostupné online.  
  6. Sněm LES zvolil nové vedení strany [online]. Liberálně ekologická strana, 2017-06-26, [cit. 2017-06-30]. Dostupné online.  
  7. Kandidátky a kandidáti LES do Evropského parlamentu 2014 [online]. Liberálně ekologická strana, [cit. 2014-04-04]. Dostupné online.  
  8. Rozhovor pro Lidové noviny. Dospupné online.
  9. Curriculum vitae, AHOJ aneb Ad Honorem Jesu, ČT
  10. ČT: Návraty dokumentaristů, Olga Sommerová
  11. Olga Sommerová: Své hrdiny miluju a opouštím, Novinky.cz (2014)
  12. Olga Sommerová - režisérka a filmová dokumentaristka

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]