Jan Špáta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
prof. MgA. Jan Špáta
Narození 25. října 1932
Náchod, Československo
Úmrtí 18. srpna 2006 (73 let)
Praha, Česká republika
Bydliště Praha
Národnost česká
Alma mater Akademie múzických umění v Praze
Povolání kameraman
režisér
vysokoškolský pedagog
Znám jako režisér a pedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Špáta (25. října 1932 Náchod18. srpna 2006 Praha) byl český kameraman, režisér a vysokoškolský pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství strávil v Hronově, roku 1952 vystudoval fotografii na Průmyslové škole grafické a poté kameru na FAMU. Pracoval jako kameraman ve Zpravodajském filmu, podílel se na desítkách filmů většiny režisérů dokumentárních filmů 60. let.

Zásadně jej ovlivnila spolupráce s Evaldem Schormem. Sám začal režírovat, prosadil se zejména svými citlivými a odvážnými eseji (Největší přání, 1964; Respice finem, 1967, Mezi světlem a tmou, 1990, Největší přání II, 1990), cestopisy (Země svatého Patricka, 1967) a filmy o hudbě (Variace na téma Gustava Mahlera, 1980). Byl úspěšným autorem i po roce 1989, podílel se zejména na sériích GEN, GENUS, OKO nebo Jak se žije. Roku 1998 se rozhodl vědomě ukončit fillmovou kariéru bilančním snímkem Láska, kterou opouštím. Je autorem několika knih (Okamžiky radosti, s Martinem Štollem, 2002; Mezi světlem a tmou, 2004) a držitelem mnoha filmových cen. O jeho přínosu pro český film se hovoří jako o Špátově dokumentaristické škole, svým humanistickým i řemeslně dokonalým pojetím filmu ovlivnil celé generace svých studentů (mj. Olga Sommerová, Ivan Zachariáš, Andrea Majstorovičová, Martin Štoll, Jan Kadeřábek...) Pedagogicky působil na FAMU, od 15. května 2002 jako profesor pro obor filmové, televizní a fotografické umění a nová média – dokumentární tvorba.

Jeho manželka Olga Sommerová i dcera Olga Špátová jsou rovněž autorkami dokumentárních filmů.

Vybrané dokumenty[editovat | editovat zdroj]

1961 Pod Sněžkou je všední den
1963 Proč? (s Evaldem Schormem)
1964 * Největší přání
1965 * Hallo Satchmo
Okamžik radosti (dokument o lezení náchodských horolezců)
1967 * Respice Finem
* Země Svatého Patrika
1968 * Lidé z hor
Znamení krve
Kavkazský podzim
Tbilisi, město neznámé
1970 Nechte nás kvést
Poslední dějství
1971 Vánoce v Africe
Den v Praze
1972 Václav Hudeček
1973 Koně
1974 * Matějská pouť
1975 Šumavské pastorále
1978 Hudbou poznávám
1979 Kreutzerova sonáta
* Jdi za štěstím
1980 Milujeme život
Odsouzení
* Variace na téma Gustava Mahlera
1982 * Atletické variace
1983 Česká filharmonie
1985 Zimní pastorále
1990 * Největší přání II (celovečerní film)
* Mezi světlem a tmou (o Jindřichu Štreitovi, poslední f. pro kina)
1992 * 777 vteřin v Československu
1993 * Japonsko, má láska
* Máňa
* Parta
1993-1996 série dokumentů GEN
1997 Jak se žije baletkám na začátku a konci kariéry
1998 * Láska, kterou opouštím

* dokument byl roku 2009 zrestaurován a vydán nakladatelstvím Indies Records v souboru na čtyřech DVD s názvem Jan Špáta - 18 dokumentů

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha : Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 965.  
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 650.  
  • Jan Špáta, Martin Štoll: Okamžiky radosti, Malá Skála, 2002, ISBN 80-902777-5-6
  • Jan Špáta: Mezi světlem a tmou - Sloupky a fejetony s fotografiemi Jindřicha Štreita, Malá skála, 2004, ISBN 80-86776-01-8
  • Martin Štoll: Jan Špáta, Malá Skála, 2007, ISBN 978-80-86776-06-4
  • Martin Štoll a kol. Český film : režiséři-dokumentaristé. Praha : Libri, 2009. 695 s. ISBN 978-80-7277-417-3. S. 550–554.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 293.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]