Kamila Moučková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kamila Moučková

Kamila Moučková v roce 2010
Narození 8. dubna 1928 (89 let)
Jihlava
Československo Československo
Ocenění medaile Za zásluhy (2013)
Manžel(ka) Miloš Willig (1. manžel)
Josef Moučka (2. manžel)
Jiří Zahajský (partner)
Rodiče Vilém Nový
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kamila Moučková, rozená Nová[1], (* 8. dubna 1928 Jihlava) je česká televizní a rozhlasová hlasatelka a moderátorka. Žena, jež jako vůbec první v roce 1968 ohlásila z obrazovky někdejší Československé televize invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Dne 12. dubna 2008 byla uvedena do Dvorany slávy TýTý[2].

Život[editovat | editovat zdroj]

Jako dcera novináře a politika Viléma Nového (1904 – 1987) vystudovala Státní čs. reformní reálné gymnázium v Jihlavě. Od roku 1942 žila v Polné, kde chodila na základní školu a s místními ochotníky hrála divadlo.[1] Po návratu matky z koncentračního tábora v Ravensbrücku[1] se vrátila zpět do Jihlavy. Rok po válce vystupovala jako herečka v teplickém divadle, poté v letech 19461948 v Horáckém divadle v Jihlavě.[1] Sedm let (1949–1956) pracovala jako hlasatelka Čs. rozhlasu, poté přešla do Čs. televize, kde se stala hlasatelkou a moderátorkou zpravodajských pořadů. Byla první hlasatelkou nově vzniklých Televizních novin, jež se začaly vysílat od 1. ledna 1957.

Během pražského jara a při následném obsazení ČSR vojsky Varšavské smlouvy se zapojila do protiokupačního vysílání televize i rozhlasu, v den příchodu cizích armád 21. srpna vysílala celý den, až do momentu, kdy ji ze studia vyvedli ozbrojení sovětští vojáci.[1] 17. dubna 1970 vláda vydala dekret, jímž se Kamila Moučková odvolávala z vysílání televize. Poté krátce působila v dabingu, roku 1970 ji z ČST propustili.

Do roku 1989 pracovala na různých pozicích, např. jako kantýnská v hereckém klubu Komorního divadla či jako uklízečka, prodavačka a servírka. Angažovala se v disentu a stala se jednou z prvních signatářek Charty 77.[1] V letech 19901993 se vrátila do ČST (mimo jiné moderovala pořad Objektiv). Od roku 1994 spolupracuje s různými médii, především s Rádiem Svobodná Evropa a je činná v Hnutí pro občanskou svobodu a toleranci (HOST).

V roce 1996 neúspěšně kandidovala jako nestraník za ODA do Senátu v mosteckém volebním obvodu.[3]. Téhož roku vydala první životopisnou knihu Říkali jí lvice.[1] Na druhé nazvané Nejsem žádná lvice se autorsky podílela Petra Braunová.[4]

V dubnu 2013 obdržela Cenu Arnošta Lustiga pro rok 2012. Profesor Jan Pirk výběr zdůvodnil slovy: „Její morální kvality se v plné míře prokázaly při Pražském jaru 1968 … Všichni dobře víme, jakým perzekucím byla pak díky své návazné protirežimní činnosti vystavena. Přes veškerý nátlak však nikdy od svých názorů neustoupila.“[4]

Dne 28. října 2013 ji prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Její dcera se narodila do prvního manželství, trvajícího téměř dva roky, s hercem Milošem Willigem. Podruhé se vdala za Josefa Moučku, s nímž měla dvě děti. Po rozvodu udržovala tři dekády partnerský vztah s hercem Jiřím Zahajským.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g PRCHAL, Jan. Biografický slovník Polenska. Polná : Linda, 2002. ISBN 80-38-8985-0. Kapitola Moučková Kamila, s. 104-105.  
  2. TýTý si odnesli Václav Moravec, Hana Maciuchová a tradičně Gott s Bílou
  3. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 15. 11. - 16. 11. 1996
  4. a b c Laureátkou Ceny Arnošta Lustiga je jubilantka Kamila Moučková, ČT24, 8.4.2013

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]