Přeskočit na obsah

Karel Poláček (politik)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Poláček
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1960
Poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1964
Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
1969 – 1971
Poslanec České národní rady
Ve funkci:
1969 – 1971
Čs. ministr strojírenství
Ve funkci:
1953 – 1955
PředchůdceJúlius Maurer
NástupceJan Bukal
Náměstek předsedy čs. vlády
Ve funkci:
1955 – ???
Ministr všeobec. strojírenství
Ve funkci:
1958 – 1965
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození7. července 1913
Starý Plzenec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. října 1976 (ve věku 63 let)
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profesepolitik a fotbalista
OceněníŘád práce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Poláček (7. července 1913[1][2] Starý Plzenec[1]28. října 1976 Plzeň[3]) byl český a československý fotbalista, odborář, politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR, Národního shromáždění ČSSR, Sněmovny národů Federálního shromáždění a České národní rady a ministr vlád Československa.

Původním povoláním byl soustružník. Tuto profesi vykonával po vyučení. Později byl technickým úředníkem.[4]

Profesionální fotbalová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V letech 19341943 byl profesionálním fotbalistou, brankářem ligového týmu SK Plzeň. V československé a protektorátní české fotbalové lize nastoupil za SK Plzeň ve 159 utkáních.[5]

Ligová bilance
Ročník Zápasy Góly Klub
Státní liga 1934/35 17 0 SK Plzeň
Státní liga 1935/36 13 0 SK Plzeň
Státní liga 1936/37 22 0 SK Plzeň
Státní liga 1937/38 22 0 SK Plzeň
Státní liga 1938/39 21 0 SK Plzeň
Národní liga 1939/40 22 0 SK Plzeň
Národní liga 1940/41 22 0 SK Plzeň
Národní liga 1941/42 11 0 SK Plzeň
Národní liga 1942/43 8 0 SK Plzeň
Národní liga 1943/44 1 0 SK Plzeň
CELKEM 159 0

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1945 převážně působil jako politický pracovník.[4] Ve volbách do Národního shromáždění roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Plzeň.[6] Jeho zařazení na kandidátku KSČ v roce 1948 bylo podle historika Jakuba Šloufa nečekané. Z řad pracovníků plzeňské Škodovky se očekávala spíše nominace Josefa Dvořáka.[7]

Poslanecký mandát získal i ve volbách v roce 1954 (volební obvod Plzeň)[8] a ve volbách v roce 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění ČSSR za Západočeský kraj). V parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1964.[9]

Roku 1949 se stal předsedou Krajského výboru KSČ v Plzni.[7] V 50. a 60. letech zastával i četné stranické a vládní posty. IX. sjezd KSČ ho zvolil náhradníkem Ústředního výboru Komunistické strany Československa, plným členem se stal na celostátní konferenci KSČ v prosinci 1952. Ve funkci ho potvrdil X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ a XII. sjezd KSČ. Do ÚV KSČ byl kooptován 31. srpna 1968 a na členství rezignoval v prosinci 1970. V období srpen 1968 – duben 1969 byl navíc kandidátem předsednictva ÚV KSČ a od dubna 1969 do ledna 1970 plným členem předsednictva ÚV KSČ.[10] Zastával post ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, kde od ledna 1953 do konce této vlády v prosinci 1954 byl ministrem strojírenství (do září 1953 oficiálně ministr těžkého strojírenství). V této funkci pokračoval plynule i v následující druhé vládě Viliama Širokého až do října 1955 a pak v téže vládě ještě v letech 19581960 zastával post ministra všeobecného strojírenství, v němž pokračoval i v třetí vládě Viliama Širokého až do konce její existence v září 1963 a ve vládě Jozefa Lenárta až do zrušení tohoto rezortu v listopadu 1965. Od roku 1955 byl rovněž jistou dobu náměstkem předsedy druhé vlády V. Širokého (dnešní terminologií vicepremiérem).

V roce 1963 mu byl k 50. narozeninám udělen Řád práce. Kromě toho mu bylo uděleno Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, Řád 25. února, sovětský Řád rudého praporu a Korejský řád práce.[4]

Angažoval se v odborovém hnutí. Na počátku pražského jara v březnu 1968 ho Ústřední rada odborů zvolila svým předsedou. Ve funkci byl potvrzen v březnu 1969, takže svůj post si udržel i za počínající normalizace.[11]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění a ve stejném období zasedal i v České národní radě. V těchto zákonodárných sborech setrval až do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1971.[12]

Historik Jan Rychlík ho řadí mezi centristy, kteří se v rámci KSČ ještě udrželi jistou dobu po srpnové okupaci v roce 1968, a jeho odchod z vysokých stranických postů okolo roku 1970 dává do souvislosti s nástupem konzervativních a prosovětských komunistů.[13]

Zemřel po krátké těžké nemoci v říjnu 1976.[3]

  1. a b LEWYTZKYJ, Borys - STROYNOWSKI, Juliusz. Who's who in the Socialist Countries. [s.l.]: K. G. Saur Pub., 1978. Dostupné online. S. 485. (anglicky) 
  2. Karel Poláček [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. 
  3. a b Pravda, 2. 11. 1976, s. 2.
  4. a b c tisky ČNR [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. 
  5. JENŠÍK, Miloslav. Kronika českého fotbalu do roku 1945. Praha: Olympia, 1997. 432 s. S. 389. 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. 
  7. a b ŠLOUF, Jakub: KSČ na Plzeňsku v letech 1945-1948 [online]. cuni.cz [cit. 2015-02-13]. Dostupné online. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. 
  10. Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. 
  11. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 537, 541. 
  12. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. 
  13. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 538. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Kopaná : odborný měsíčník Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport, ročník 1960

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]