Vladimír Clementis
JUDr. Vladimír Clementis | |
![]() | |
Narození |
20. září 1902 Tisovec |
---|---|
Úmrtí |
3. prosince 1952 (ve věku 50 let) Praha |
Příčina úmrtí | oběšení |
Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
Povolání | politik a spisovatel |
Ocenění |
Čestné občanství města Kladna (1949) Hrdina Československé socialistické republiky (1968) |
Politická strana | Komunistická strana Československa |
Nábož. vyznání | luteránství |
Manžel(ka) | Ludmila Clementisová |
Funkce |
ministr zahraničních věcí Československa (1948–1950) poslanec |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vladimír „Vlado“ Clementis (20. září 1902 Tisovec, okres Rimavská Sobota, Slovensko – 3. prosince 1952 Praha) byl slovenský komunistický politik, publicista a diplomat. V poúnorové vládě Klementa Gottwalda nahradil Jana Masaryka na pozici ministra zahraničí. Byl však obviněn ze slovenského buržoazního nacionalismu, v lednu 1951 zatčen, v listopadu 1952 odsouzen v procesu s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského k trestu smrti a 3. prosince popraven.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Studentské období[editovat | editovat zdroj]
Od začátků studií roku 1921 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se angažoval v socialistickém hnutí akademické mládeže. V roce 1922 založili tito levicoví intelektuálové sdružení slovenských socialistických studentů, v kterém se věnovali studiu marxistické filozofie a ruského umění. V roce 1924 začali vydávat čtvrtletník DAV, proto se jim říkalo davisté. Clementis se díky svému razantnímu a zároveň kultivovanému způsobu stal jejich neoficiálním vůdcem. V roce 1924 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ).
Advokát a poslanec[editovat | editovat zdroj]
V letech 1926 až 1930 byl advokátním koncipientem, v letech 1931 až 1939 advokátem v Bratislavě. V letech 1935 až 1938 byl poslancem Národního shromáždění.
Exil[editovat | editovat zdroj]

V březnu 1939 emigroval přes Polsko a SSSR z rozhodnutí strany do Paříže. Odtud měl jít do Severní Ameriky a rozvíjet činnost pro KSČ mezi krajany v USA a Kanadě. Clementis však kritizoval uzavření paktu Molotov-Ribbentrop v srpnu 1939, za což byl v Paříži vyloučen ze strany. V říjnu 1939 se spolupodílel na vydání memoranda slovenských politiků (Milan Hodža, Štefan Osuský, Jan Pauliny-Tóth) o postavení Slovenska v budoucím československém státě. Ve stejném měsíci byl internován ve Francii. Potom odešel do jihofrancouzského městečka Agde, kde se přidal k tvořícím se československým jednotkám jako voják-nováček. Spolu s jednotkou se přepravil do Velké Británie, kde ho zpočátku internovali za účast na vzpouře v Cholmondeley, na podkladě intervence od československé exilové vlády ho propustili. V letech 1941 až 1945 působil v londýnském rozhlasovém vysílání pro Československo jako žurnalista a hlasatel pod jménem Peter Hron.
Zpátky ve vlasti[editovat | editovat zdroj]
V roce 1945 byl opět přijat do KSČ a stal se státním tajemníkem na ministerstvu zahraničních věcí. Od smrti Jana Masaryka v březnu 1948 do března 1950 byl ministrem tohoto rezortu. Na IX. sjezdu KSČ v roce 1949 byl zvolen za člena Ústředního výboru (ÚV) strany. Zůstal jím do roku 1951. V té době řídil „repatriace“ maďarského obyvatelstva ze Slovenska.
V lednu 1951 byl na základě vykonstruovaného obvinění z pokusu o protistátní spiknutí zatčen, o rok později byl odsouzen na smrt a 3. prosince popraven. V roce 1963 byl rehabilitován a 30. dubna 1968 dostal in memoriam vyznamenání Hrdina ČSSR.[1]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Slovackaja literatura (uveřejněno v ruštině ve Věstníku zahraniční literatury – Věstnik inostrannoj litěratury), nejucelenější obraz slovenské literatury a jejích národních specifik, 1930
- Slovenský ľud a odkaz T. G. Masaryka, brožura, 1937
- Usmerňované Slovensko, 1942
- Zem spieva, sborník slovenské poezie 19. a 20. století, 1942
- Panslavizmus kedysi a teraz (Československý výbor pro slovanskou vzájemnost, Londýn), 1943
- Medzi nami a Maďarmi (Londýn 1943) (Eko Konzult Brat. 2008 Ed. Ladislav Deák)
- Slováci a Slovanstvo (Londýn 1944)
- Hnev svätý, antológia (Londýn 1944)
- Slovanstvo kedysi a teraz (1946)[2]
- Odkazy z Londýna, publicistické odkazy z let 1941 – 1942, kdy byl komentátorem a hlasatelem československého vysílání v Londýně (Londýn 1947)
- Nedokončená kronika (1964) (Tatran Brat. 1989)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Clementis Vladimír, s. 42.
- ↑ REDAKCIA. E-kniha: Vladimír Clementis: Slovanstvo kedysi a teraz. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-12-18 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. (slovensky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 174.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 438–439.
- Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1953. 547 s. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Clementis na Wikimedia Commons
- server totalita.cz
- MZV ČR
- Českoslovenští ministři zahraničí
- Poslanci československého Národního shromáždění
- Členové KSČ
- Vyloučení z KSČ
- Členové Ústředního výboru Komunistické strany Československa
- Českoslovenští politici slovenské národnosti
- Slovenští emigranti a exulanti
- Slováci odsouzení k trestu smrti
- Oběti komunistického režimu v Československu
- Davisté
- Hrdinové ČSSR
- Narození 1902
- Narození 20. září
- Narození v Tisovci (okres Rimavská Sobota)
- Úmrtí 1952
- Úmrtí 3. prosince
- Úmrtí v pankrácké věznici
- Popravení oběšením
- Čestní občané města Kladna