Přeskočit na obsah

Vladimír Clementis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Vladimír Clementis
Narození20. září 1902
Tisovec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. prosince 1952 (ve věku 50 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtíoběšení
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánípolitik, spisovatel, diplomat a právník
OceněníČestné občanství města Kladna (1949)
Hrdina Československé socialistické republiky (1968)
velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska
Politická stranaKomunistická strana Československa
Nábož. vyznáníluteránství
ChoťLudmila Clementisová
Funkceministr zahraničních věcí Československa (1948–1950)
poslanec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír „Vlado“ Clementis (20. září 1902 Tisovec – 3. prosince 1952 Praha) byl slovenský komunistický politik, publicista a diplomat. V poúnorové vládě Klementa Gottwalda nahradil Jana Masaryka na pozici ministra zahraničí. Byl však obviněn ze slovenského buržoazního nacionalismu, v lednu 1951 zatčen, v listopadu 1952 odsouzen v procesu s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského k trestu smrti a 3. prosince 1952 popraven.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Studentské období

[editovat | editovat zdroj]

Od začátků studií roku 1921 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se angažoval v socialistickém hnutí akademické mládeže. V roce 1922 založili tito levicoví intelektuálové sdružení slovenských socialistických studentů, v kterém se věnovali studiu marxistické filozofie a ruského umění. V roce 1924 začali vydávat čtvrtletník DAV, proto se jim říkalo davisté. Clementis se díky svému razantnímu a zároveň kultivovanému způsobu stal jejich neoficiálním vůdcem. V roce 1924 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ).

Advokát a poslanec

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1926 až 1930 byl advokátním koncipientem, v letech 1931 až 1939 advokátem v Bratislavě. V letech 1935 až 1938 byl poslancem Národního shromáždění.

Exil

[editovat | editovat zdroj]

V březnu 1939 emigroval přes Polsko a SSSR z rozhodnutí strany do Paříže. Odtud měl jít do Severní Ameriky a rozvíjet činnost pro KSČ mezi krajany v USA a Kanadě. Clementis však kritizoval uzavření paktu Molotov–Ribbentrop v srpnu 1939, za což byl v Paříži vyloučen ze strany. V říjnu 1939 se spolupodílel na vydání memoranda slovenských politiků (Milan Hodža, Štefan Osuský, Jan Pauliny-Tóth) o postavení Slovenska v budoucím československém státě. Ve stejném měsíci byl internován ve Francii. Potom odešel do jihofrancouzského městečka Agde, kde se přidal k tvořícím se československým jednotkám jako voják-nováček. Spolu s jednotkou se přepravil do Velké Británie, kde ho zpočátku internovali za účast na vzpouře v Cholmondeley, na podkladě intervence od československé exilové vlády ho propustili. V letech 1941 až 1945 působil v londýnském rozhlasovém vysílání pro Československo jako žurnalista a hlasatel pod jménem Peter Hron.

Zpátky ve vlasti

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1945 byl opět přijat do KSČ a stal se státním tajemníkem na ministerstvu zahraničních věcí. Od smrti Jana Masaryka v březnu 1948 do března 1950 byl ministrem tohoto rezortu. Na IX. sjezdu KSČ v roce 1949 byl zvolen za člena Ústředního výboru (ÚV) strany. Zůstal jím do roku 1951. V té době řídil „repatriace“ maďarského obyvatelstva ze Slovenska.

V lednu 1951 byl na základě vykonstruovaného obvinění z pokusu o protistátní spiknutí zatčen, o rok později byl odsouzen na smrt a 3. prosince 1952 popraven. V roce 1963 byl rehabilitován a 30. dubna 1968 dostal in memoriam vyznamenání Hrdina ČSSR.[1]

Pocta

[editovat | editovat zdroj]
Minulý a budoucí předseda vlády Slovenské republiky Robert Fico v roce 2023 na akci ke 120. výročí Vladimíra Clementise při představení knihy Clementis & Mináč (Perný, Gešper)
Kniha Clementis & Mináč: Vlastenci nebo „buržoazní nacionalisté“? vyšla v Matici slovenské jako výstupní publikace z vědeckých, odborných a vzpomínkových akcí věnovaných 100. výročí narození Vladimíra Clementise a 120. výročí narození Vladimíra Mináče

Vladimír Clementis má v Bratislavě umístěnou pamětní tabuli u příležitosti jeho jednání s Džaváharlálem Néhrúem a jeho dcerou Indirou Gándhíovou na Hviezdoslavově náměstí v Bratislavě.[2] V Tisovci má umístěnou bustu a pamětní tabuli na rodném domě.[3]

V roce 2002 uspořádali ve V-klubu vernisáž Odkaz života a smrti (50 výtvarných děl a fotografií předních slovenských umělců) k 100. výročí narození Vladimíra Clementise a 80. výročí Vladimíra Mináče, v rámci které bylo uvedeno divadelní drama Petra Štrelingera v režii Matouše Olhu a literárně-hudební pásma Pohřeb se nekonal a I hrdinové se bojí za účasti Juraje Sarvaše, Milana Dubovského, Marie Královičové, Petra Kočiše a Marie Repkové.[4]

V roce 2007 mu byla odhalena busta v prostorech ministerstva zahraničních věcí.[5]

Institut ASA ve spolupráci s městem Tisovec, jakož i dalšími spoluorganizátory, Seniory slovenské diplomacie, Gymnáziem F. V. Sasinka ve Skalici a Klubu Nového slova připravil při příležitosti 110. výročí vzpomínkovou konferenci Vlastenec a Evropan Vladimír Clementis, která se konala pod záštitou místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí SR Miroslava Lajčáka. Zúčastnili se jí vědci, politici, spisovatelé jako Jozef Špaček, František Skvrnda, Ľuboš Jurík, Elena Londáková, Peter Kopecký, Martin Krno, Josef Lysý, Peter Mináč, Peter Lizák a další. Z konference vznikl sborník.[6]

U příležitosti 120. výročí narození Vladimíra Clementise uspořádalo město Tisovec ve spolupráci s Maticí slovenskou akci věnovanou dílu Vladimíra Clementise (přednášel kulturolog Lukáš Perný) spojené s výstavou o životě a díle Clementisa, kterou v minulosti připravil Drahoslav Máchala.[7] Vladimíra Clementise si Matice slovenská připomněla také studiemi, vědecko-populárními články (Lukáše Perného a Mariána Gešpera) a vědeckou konferencí 100 VLADIMÍR MINÁČ, 120 VLADIMÍR CLEMENTIS.[8] V Rimavské Sobotě jmu byla odhalena busta v Aleji národních dědatelů za účasti Roberta Fica.[9]

  • Davisté
    Davisté
  • Clementis v Pohorelej, kde měl jako advokát mnoha chudých klientů
    Clementis v Pohorelej, kde měl jako advokát mnoha chudých klientů
  • Vladimír Clementis a Jan Nálepka (druhý zleva) v Komorní Lhotce na setkání mladých učitelů
    Vladimír Clementis a Jan Nálepka (druhý zleva) v Komorní Lhotce na setkání mladých učitelů
  • Ladislav Novomeský a Vladimír Clementis. Zdroj: Matica slovenská
    Ladislav Novomeský a Vladimír Clementis. Zdroj: Matica slovenská
  • Státní tajemník Vladimír Clementis v Matici slovenské v roce 1946
    Státní tajemník Vladimír Clementis v Matici slovenské v roce 1946
  • Vladimír Clementis a Jan Masaryk
    Vladimír Clementis a Jan Masaryk
  • Účastníci konference v Paříži 1946, sedící zleva D. M. Krno, I. Horváth, J. Slávik, J. Masaryk, V. Clementis
    Účastníci konference v Paříži 1946, sedící zleva D. M. Krno, I. Horváth, J. Slávik, J. Masaryk, V. Clementis
  • Dr. Vladimír Clementis s Dr. Ivan Horváth na pařížské konferenci 1946
    Dr. Vladimír Clementis s Dr. Ivan Horváth na pařížské konferenci 1946
  • Dr. Ivan Horváth, Dr. Vladimír Clementis a Mária Horváthová u příležitosti podpisu československo-maďarské smlouvy na velvyslanectví v Budapešti
    Dr. Ivan Horváth, Dr. Vladimír Clementis a Mária Horváthová u příležitosti podpisu československo-maďarské smlouvy na velvyslanectví v Budapešti
  • Vladimír Clementis (První vláda ústavy devátého května)
    Vladimír Clementis (První vláda ústavy devátého května)
  • Dr. Vladimír Clementis (KSS), státní tajemník min. zahraničí
    Dr. Vladimír Clementis (KSS), státní tajemník min. zahraničí
  • Portrét
    Portrét
  • Portrét
    Portrét
  • Reliéf Vladimíra Clementise v Bratislavě
    Reliéf Vladimíra Clementise v Bratislavě
  • Úmrtní list
    Úmrtní list
  • Památník Vladimíra Clementise v rodném Tisovci
    Památník Vladimíra Clementise v rodném Tisovci
  • Konference, kterou uspořádala Matice slovenská
    Konference, kterou uspořádala Matice slovenská
  • Konference na 120. výročí Clementise a 100. výročí Mináče, v říjnu 2022 (zleva Dr. Lukáš Perný, prof. Martin Muránsky, správce Matice slovenské Maroš Smolec, Dr. Martin Krno za SZPB)
    Konference na 120. výročí Clementise a 100. výročí Mináče, v říjnu 2022 (zleva Dr. Lukáš Perný, prof. Martin Muránsky, správce Matice slovenské Maroš Smolec, Dr. Martin Krno za SZPB)

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • Slovackaja literatura (uveřejněno v ruštině ve Věstníku zahraniční literatury – Věstnik inostrannoj litěratury), nejucelenější obraz slovenské literatury a jejích národních specifik, 1930
  • Slovenský ľud a odkaz T. G. Masaryka, brožura, 1937
  • Usmerňované Slovensko, 1942
  • Zem spieva, sborník slovenské poezie 19. a 20. století, 1942
  • Panslavizmus kedysi a teraz (Československý výbor pro slovanskou vzájemnost, Londýn), 1943
  • Medzi nami a Maďarmi (Londýn 1943) (Eko Konzult Brat. 2008 Ed. Ladislav Deák)
  • Slováci a Slovanstvo (Londýn 1944)
  • Hnev svätý, antológia (Londýn 1944)
  • Slovanstvo kedysi a teraz (1946)[10]
  • Odkazy z Londýna, publicistické odkazy z let 1941 – 1942, kdy byl komentátorem a hlasatelem československého vysílání v Londýně (Londýn 1947)
  • Nedokončená kronika (1964) (Tatran Brat. 1989)
  • Vzduch našich čias I. II. (VPL, 1967)
  • Listy z väzenia (Tatran, 1968)
  • Odbor – vlajka na Himálaji (Tatran, 1968)
  • Ďaleko od teba (Tatran, 1972)
  • O kultúre a umení (1977)

Literatura o Clementisovi a DAVe

[editovat | editovat zdroj]
  • Štefan Drug: Červená sedma (SVKL, 1964)
  • Viliam Plevza: Davisti v revolučnom hnutí (SVPL, 1965)
  • Štefan Drug: DAV a davisti (Obzor, 1965)
  • Štefan Drug: DAV, spomienky a štúdie (Vydavatelstvo Slovenskej akademie vied, 1965)
  • Ján Rozner: Davisté a jejich doba (Československý spisovatel, 1966)
  • Štefan Drug: Vladimír Clementis, kultúrny publicista (Obzor, 1967)
  • Viliam Plevza, Zdenka Holotíka: Vladimír Clementis (Vyd. polit. literatúry, 1968; druhé vyd. 1972)
  • Juraj Sarvaš: Otvorená kronika: scenár o živote a diele Vladimíra Clementisa (Diliza, 1969)
  • Poznali sme jeho tvár. Spomienky na Vladimíra Clementisa. (Autori: národný umelec dr. Janko Blaho [and others]. Zostavil: Július Bolfík.). (Obzor, 1972)
  • Libor Kněžek: O Dave a davistoch (Krajské osvetové stredisko Bratislava, 1974)
  • Daniel Okáli: Literárna kritika a teória davistov (Pravda, 1976)
  • Štefan Drug: Červená sedmička nastupuje (O davistoch netradične) (Vydavateľstvo Smena, 1984)
  • Štefan Drug: Pole rozorané Davisti v Sovietskom zväze (Tatran, 1987)
  • Štefan Drug: Štúrov program na našich zástavách (Davisti o štúrovcoch) (Smena, 1990)
  • Štefan Drug: Vladimír Clementis: O sebe a o Slovensku (Nadácia Ladislava Novomeského, 1998)
  • Štefan Drug: Vladimír Clementis, život a dielo v dokumentoch (Osveta, 1993)
  • Ján Čierny: Vladimír Clementis diplomat (Literárne informačné centrum, 2001)
  • Peter Holásek, Mira Baňacká: Vladimír Clementis 1902–1952 : zborník príspevkov z konferencie Vladimír Clementis – politik a diplomat usporiadanej MZV 28. 5. 2002 v Bratislave (Ministerstvo zahraničných vecí Slovenskej republiky, Slovenský inštitút medzinárodných štúdií 2002)
  • Viliam Bernáth: Spomienky na Vladimíra Clementisa (Alfa, 2002)
  • Stanislav Mičev: Dofajčievam posledné fajky.: (zborník k storočnici Vladimíra Clementisa, ktorý s nami polstoročie byť nemohol) (Slovenské národné stredisko pre ľudské práva pre Nové slovo, 2002)
  • Ľuboš Jurík: Smrť ministra (Matica slovenská, 2011)
  • Peter Kerecman: Advokáti davisti (Clementis, Poničan, Okáli) (Slovenská advokátska komora, 2017)
  • Josette Baer: ˝Spirits that I’ve cited?“ : Vladimír Clementis (1902–1952) : the political biography of a Czechoslovak communist (Columbia University Press, 31. 10. 2017)
  • Lukáš Perný, Marián Gešper (eds.): Clementis & Mináč: Vlastenci alebo buržoázni nacionalisti (Matica slovenská, 2023)
  • Michal Habaj: Dav. Próza slovenskej ľavicovej avantgardy (2023)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Clementis Vladimír, s. 42. 
  2. ↑ Pamätná tabuľa Vladimír Clementis | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ Kultúrne pamiatky - Oficiálna stránka mesta Tisovec. www.tisovec.com [online]. [cit. 2022-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-21. 
  4. ↑ A.S, Petit Press. Clementis a Mináč vo V-klube. www.sme.sk [online]. [cit. 2023-12-05]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. ↑ Komunistickému ministrovi zahraničia Clementisovi odhalili bronzovú plastiku. www.noviny.sk [online]. [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. ↑ LYSÝ, JOZEF. Vladimír Clementis alebo O poetickej demokracii. noveslovo.sk [online]. 2012-09-20 [cit. 2022-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-21. (slovensky) 
  7. ↑ Aktualne - Prednáška "CLEMENTIS" - Oficiálna stránka mesta Tisovec. www.tisovec.com [online]. [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  8. ↑ https://matica.sk/wp-content/uploads/2022/09/Pozvanka_Konferencia_CLEMENTIS_MINAC.jpg
  9. ↑ SEMAN, Jany. V Rimavskej Sobote si uctili výnimočnú osobnosť Vladimíra Clementisa [online]. 2023-05-29 [cit. 2023-12-05]. Dostupné online. (slovensky) 
  10. ↑ REDAKCIA. E-kniha: Vladimír Clementis: Slovanstvo kedysi a teraz. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-12-18 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. (slovensky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 174. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 438–439. 
  • Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1953. 547 s. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
První vláda Zdeňka Fierlingera / Košická vláda
Ministerský předseda

Zdeněk Fierlinger (jmenován 4. dubna 1945, ČSSD)

Členové v den jmenování vlády
4. dubna 1945

Bohumil Laušman (ministr průmyslu, ČSSD) • Václav Majer (ministr výživy, ČSSD) • Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády, DS) • Vavro Šrobár (ministr financí, DS) • Ivan Pietor (ministr vnitřního obchodu, DS) • Ján Lichner (státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, DS) • Klement Gottwald (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Václav Nosek (ministr vnitra, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (ministr školství a osvěty, KSČ) • Václav Kopecký (ministr informací, KSČ) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (ministr zemědělství, KSS) • Jozef Šoltész (ministr ochrany práce a sociální péče, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS) • Josef David (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (ministr zahraničního obchodu, ČSNS) • Jaroslav Stránský (ministr spravedlnosti, ČSNS) • Jan Šrámek (náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (ministr pošt, ČSL) • Adolf Procházka (ministr zdravotnictví, ČSL) • Jan Masaryk (ministr zahraničních věcí, nestraník) • Ludvík Svoboda (ministr národní obrany, nestraník) • Antonín Hasal (ministr dopravy, nestraník) • Mikuláš Ferjenčík (státní tajemník v ministerstvu národní obrany, nestraník)

Veškeré vládní strany byly součástí Národní fronty. Vládní politika vycházela z Košického vládního programu.
Druhá vláda Zdeňka Fierlingera / Vláda Národní fronty
Ministerský předseda

Zdeněk Fierlinger (jmenován 6. listopadu 1945, ČSSD)

Členové v den jmenování vlády
6. listopadu 1945

Bohumil Laušman (ministr průmyslu, ČSSD) • Václav Majer (ministr výživy, ČSSD) Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády, DS) • Vavro Šrobár (ministr financí, DS) • Ivan Pietor (ministr vnitřního obchodu, DS) • Ján Lichner (státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, DS) • Klement Gottwald (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Václav Nosek (ministr vnitra, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (ministr školství a osvěty, KSČ) • Václav Kopecký (ministr informací, KSČ) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (ministr zemědělství, KSS) • Jozef Šoltész (ministr ochrany práce a sociální péče, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS) • Jaroslav Stránský (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (ministr zahraničního obchodu, ČSNS) • Prokop Drtina (ministr spravedlnosti, ČSNS) • František Hála (náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (ministr pošt, ČSL) • Adolf Procházka (ministr zdravotnictví, ČSL) • Jan Masaryk (ministr zahraničních věcí, nestraník) • Ludvík Svoboda (ministr národní obrany, nestraník) • Antonín Hasal (ministr dopravy, nestraník) • Mikuláš Ferjenčík (státní tajemník v ministerstvu národní obrany, nestraník)

Veškeré vládní strany byly součástí Národní fronty. Vládní politika vycházela z Košického vládního programu.
První vláda Klementa Gottwalda
Předseda vlády

Klement Gottwald (jmenován 2. července 1946, KSČ)

Členové v den jmenování vlády
2. července 1946

Zdeněk Nejedlý (ochrana práce a sociální péče, KSČ) • Jaromír Dolanský (finance, KSČ) • Václav Kopecký (informace, KSČ) • Antonín Zmrhal (vnitřního obchodu – demise 3. prosince 1947, KSČ) • Václav Nosek (vnitro, KSČ) • Jan Masaryk (zahraničí, nestraník) • Ludvík Svoboda (obrana, nestraník) • Jan Šrámek (Náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (pošty, ČSL) • Adolf Procházka (zdravotnictví, ČSL) • Alois Vošahlík (technika, bez portfeje – zemřel 8. srpna 1946, ČSL) • Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády – odvolán 25. listopadu 1947, Demokratická strana) • Ivan Pietor (doprava, Demokratická strana) • Ján Lichner (Státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, Demokratická strana) • Mikuláš Franek (sjednocení zákonů, Demokratická strana) • Petr Zenkl (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (zahraniční obchod, ČSNS) • Jaroslav Stránský (školství a osvěta, ČSNS) • Prokop Drtina (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Zdeněk Fierlinger (náměstek předsedy vlády – zproštěn 25. listopadu 1947, ČSD) • Bohumil Laušman (průmyslu - zproštěn 25. listopadu 1947, ČSD) • Václav Majer (výživy, ČSD) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (zemědělství, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS)

Členové jmenovaní později
28. srpna 1946

Jan Kopecký (technika, ČSL)

3. prosince 1947

Alexej Čepička (vnitřní obchod, KSČ)

25. listopadu 1947

Štefan Kočvara (náměstek předsedy vlády, Demokratická strana)
František Tymeš (náměstek předsedy vlády, ČSD)
Ludmila Jankovcová (průmyslu, ČSD)

Kurzívou jsou označeni ministři, kteří podali demisi k 25. únoru 1948.
Druhá vláda Klementa Gottwalda
Předseda vlády

Klement Gottwald (jmenován 25. února 1948, KSČ)

Členové v den jmenování vlády
25. února 1948

Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Antonín Zápotocký (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Bohumil Laušman (náměstek předsedy vlády, ČSD) • Jan Masaryk† (zahraniční – zemřel 10. března 1948, nestraník) • Ludvík Svoboda (obrana, KSČ) • Antonín Gregor (zahraniční obchod, KSČ) • Václav Nosek (vnitro, KSČ) • Jaromír Dolanský (finance, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (školství a osvěta, KSČ) • Alexej Čepička (spravedlnost, KSČ) • Václav Kopecký (informace, KSČ) • Zdeněk Fierlinger (průmysl, KSČ) • Július Ďuriš (zemědělství, KSČ) • František Krajčír (vnitřní obchod, KSČ) • Alois Petr (doprava, ČSL) • Evžen Erban (sociální péče, KSČ) • Josef Plojhar (zdravotnictví, ČSL) • Emanuel Šlechta (technika, ČSS) • Ludmila Jankovcová (výživy, KSČ) • Alois Neuman (pošty, ČSS) • Vavro Šrobár (sjednocení zákonů, Strana slobody)

Členové jmenovaní později
18. března 1948

Vladimír Clementis (zahraničí, KSČ)

†podrobně smrt Jana Masaryka
Vláda Antonína Zápotockého a Viliama Širokého
Předseda vlády

Antonín Zápotocký (jmenován 15. června 1948, KSČ) • Viliam Široký (jmenován 21. března 1953, KSČ)

Členové v den jmenování vlády
15. června 1948

Viliam Široký (náměstek předsedy vlády do 21. března 1953, KSČ) • Zdeněk Fierlinger (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Ján Ševčík (náměstek předsedy vlády do 29. května 1952, SSO) • Vladimír Clementis† (zahraničí do 18. března 1950, KSČ) • Ludvík Svoboda (obrana do 25. dubna 1950, KSČ) • Antonín Gregor (zahraniční obchod do 2. prosince 1952, KSČ) • Václav Nosek (vnitro do 14. září 1953, KSČ) • Jaromír Dolanský (finance do 5. dubna 1949, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (školství a osvěta do 31. ledna 1953, KSČ) • Alexej Čepička (spravedlnost do 25. dubna 1950, KSČ) • Václav Kopecký (informace do 31. ledna 1953, KSČ) • Augustin Kliment (průmysl, těžký průmysl do 1. srpna 1952, KSČ) • Július Ďuriš (zemědělství do 10. září 1951, KSČ) • František Krajčír (vnitřní obchod, KSČ) • Alois Petr (doprava do 14. prosince 1951, ČSL) • Evžen Erban (sociální péče do 8. září 1951, KSČ) • Ludmila Jankovcová (výživa, KSČ) • Josef Plojhar (zdravotnictví, ČSL) • Emanuel Šlechta (technika do 20. prosince 1950, ČSS) • Alois Neuman (pošty, od 30. dubna 1952 spojů, ČSS) • Vavro Šrobár (sjednocení zákonů do 6. prosince 1950, Strana slobody)

Členové jmenovaní později
5. dubna 1949

Jaromír Dolanský (předseda Státního úřadu plánovacího do 21. prosince 1951, KSČ) • Jaroslav Kabeš (financí do 14. září 1953, KSČ)

18. března 1950

Viliam Široký (zahraničních věcí do 31. ledna 1953, KSČ)

25. dubna 1950

Ludvík Svoboda (náměstek předsedy vlády do 8. září 1950, KSČ) • Alexej Čepička (obrana, KSČ) • Štefan Rais (spravedlnost do 14. září 1953, KSČ)

23. května 1950
20. prosince 1950
8. září 1951

Rudolf Slánský† (náměstek předsedy vlády do 24. listopadu 1951, KSČ) • Alois Málek (lehký průmysl, KSČ) • Jaroslav Havelka (sociální péče do 14. září 1953, KSČ) • Václav Pokorný (paliva a energetika do 14. září 1953, KSČ) • Karol Bacílek (státní kontrola do 23. ledna 1952, KSČ) • Jan Bílek (hutní průmysl a rudné doly do 24. března 1953, KSČ) • Marek Smida (lesy a dřevařský průmysl do 31. ledna 1953, KSČ) • Jozef Púčik (chemický průmysl do 21. prosince 1951, KSČ)

10. září 1951

Josef Nepomucký (zemědělství do 14. září 1953, KSČ)

21. prosince 1951

Jaromír Dolanský (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Jozef Púčik (Státní úřad plánovací do 22. června 1954, KSČ) • Antonín Pospíšil (doprava, ČSL)

23. ledna 1952

Karol Bacílek (národní bezpečnost do 14. září 1953, KSČ) • Jan Harus (státní kontrola do 14. září 1953, KSČ)

28. května 1952

Josef Krosnář (výkup, KSČ)

4. června 1952

Jozef Kyselý (náměstek předsedy vlády do 31. ledna 1953, SSO)

1. srpna 1952

Josef Pospíšil (železnice do 14. září 1953, KSČ) • Július Maurer (těžký průmysl do 31. ledna 1953, KSČ)

2. prosince 1952

Richard Dvořák (zahraniční obchod, KSČ)

31. ledna 1953

Antonín Novotný (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Karol Bacílek (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Alexej Čepička (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Jindřich Uher (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Václav Kopecký (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Oldřich Beran (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Rudolf Barák (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Václav David (zahraničních věcí, KSČ) • Ladislav Štoll (vysoké školy do 14. září 1953, KSČ) • Karel Poláček (těžký průmysl, KSČ) • Július Ďuriš (lesy a dřevařský průmysl do 14. září 1953, KSČ) • Jozef Kyselý (stavební hmoty do 14. září 1953, SSO) • Marek Smida (státních statků do 14. září 1953, KSČ) • Bohumil Šrámek (energetika do 14. září 1953, KSČ) • Július Maurer (bez portfeje, KSČ)

24. března 1953

Oldřich Beran (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Jozef Púčik (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Josef Reitmajer (hutní průmysl a rudné doly, KSČ)

14. září 1953

Jaromír Dolanský (první náměstek, KSČ) • Alexej Čepička (první náměstek, KSČ) • Rudolf Barák (vnitro, KSČ) • Július Ďuriš (finance, KSČ) • Ladislav Štoll (školství a osvěta, KSČ) • Václav Škoda (spravedlnost, KSČ) • Václav Kopecký (kultura, KSČ) • Jindřich Uher (zemědělství, KSČ) • Václav Nosek (sociální péče, KSČ) • Oldřich Beran (státní kontrola, KSČ) • Josef Jonáš (paliva a energetika, KSČ) • Marek Smida (lesy a dřevařský průmysl, KSČ) • Jozef Kyselý (místní hospodářství, SSO) • Zdeněk Nejedlý (bez portfeje, KSČ)

22. června 1954

Otakar Šimůnek (Státní úřad plánovací, KSČ) • Jozef Púčik (chemický průmysl, KSČ)

†Popraveni ve vykonstruovaném politickém procesu se Slánským.
Ministři zahraničí Československa
První republika (1918–1938)
Druhá republika (1938–1939)
Exilová vláda (1940–1945)
Třetí republika a komunistický režim (1945–1989)
ČSFR (1992)
Proces se Slánským
Odsouzení k trestu smrti
Odsouzení na doživotí
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vladimír_Clementis&oldid=24305298“