Vladimír Clementis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
JUDr. Vladimír Clementis
Portret Prins Vladimir Clementis, Bestanddeelnr 934-6773 (cropped).jpg
Narození20. září 1902
Tisovec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. prosince 1952 (ve věku 50 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtíoběšení
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánípolitik, spisovatel, diplomat a právník
OceněníČestné občanství města Kladna (1949)
Hrdina Československé socialistické republiky (1968)
velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska
Politická stranaKomunistická strana Československa
Nábož. vyznáníluteránství
ChoťLudmila Clementisová
Funkceministr zahraničních věcí Československa (1948–1950)
poslanec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír „Vlado“ Clementis (20. září 1902 Tisovec, okres Rimavská Sobota, Slovensko – 3. prosince 1952 Praha) byl slovenský komunistický politik, publicista a diplomat. V poúnorové vládě Klementa Gottwalda nahradil Jana Masaryka na pozici ministra zahraničí. Byl však obviněn ze slovenského buržoazního nacionalismu, v lednu 1951 zatčen, v listopadu 1952 odsouzen v procesu s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského k trestu smrti a 3. prosince 1952 popraven.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Studentské období[editovat | editovat zdroj]

Od začátků studií roku 1921 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se angažoval v socialistickém hnutí akademické mládeže. V roce 1922 založili tito levicoví intelektuálové sdružení slovenských socialistických studentů, v kterém se věnovali studiu marxistické filozofie a ruského umění. V roce 1924 začali vydávat čtvrtletník DAV, proto se jim říkalo davisté. Clementis se díky svému razantnímu a zároveň kultivovanému způsobu stal jejich neoficiálním vůdcem. V roce 1924 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ).

Advokát a poslanec[editovat | editovat zdroj]

V letech 1926 až 1930 byl advokátním koncipientem, v letech 1931 až 1939 advokátem v Bratislavě. V letech 1935 až 1938 byl poslancem Národního shromáždění.

Exil[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Clementis a Jan Masaryk v roce 1946
Památník Vladimíra Clementise v rodném Tisovci

V březnu 1939 emigroval přes Polsko a SSSR z rozhodnutí strany do Paříže. Odtud měl jít do Severní Ameriky a rozvíjet činnost pro KSČ mezi krajany v USA a Kanadě. Clementis však kritizoval uzavření paktu Molotov–Ribbentrop v srpnu 1939, za což byl v Paříži vyloučen ze strany. V říjnu 1939 se spolupodílel na vydání memoranda slovenských politiků (Milan Hodža, Štefan Osuský, Jan Pauliny-Tóth) o postavení Slovenska v budoucím československém státě. Ve stejném měsíci byl internován ve Francii. Potom odešel do jihofrancouzského městečka Agde, kde se přidal k tvořícím se československým jednotkám jako voják-nováček. Spolu s jednotkou se přepravil do Velké Británie, kde ho zpočátku internovali za účast na vzpouře v Cholmondeley, na podkladě intervence od československé exilové vlády ho propustili. V letech 1941 až 1945 působil v londýnském rozhlasovém vysílání pro Československo jako žurnalista a hlasatel pod jménem Peter Hron.

Zpátky ve vlasti[editovat | editovat zdroj]

Úmrtní list

V roce 1945 byl opět přijat do KSČ a stal se státním tajemníkem na ministerstvu zahraničních věcí. Od smrti Jana Masaryka v březnu 1948 do března 1950 byl ministrem tohoto rezortu. Na IX. sjezdu KSČ v roce 1949 byl zvolen za člena Ústředního výboru (ÚV) strany. Zůstal jím do roku 1951. V té době řídil „repatriace“ maďarského obyvatelstva ze Slovenska.

V lednu 1951 byl na základě vykonstruovaného obvinění z pokusu o protistátní spiknutí zatčen, o rok později byl odsouzen na smrt a 3. prosince popraven. V roce 1963 byl rehabilitován a 30. dubna 1968 dostal in memoriam vyznamenání Hrdina ČSSR.[1]

Pocta[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Clementis má v Bratislavě umístěnou pamětní tabuli u příležitosti jeho jednání s Džávaharal Néhru a jeho dcerou Irinou Gándhiovou na Hviezdoslavově náměstí v Bratislavě.[2] V Tisovci má umístěnou bustu a pamětní tabuli na rodném domě.[3] V roce 2007 mu byla odhalena busta v prostorech ministerstva zahraničních věcí.[4]

Institut ASA ve spolupráci s městem Tisovec, jakož i dalšími spoluorganizátory, Seniory slovenské diplomacie, Gymnáziem F. V. Sasinka ve Skalici a Klubu Nového slova připravil při příležitosti 110. výročí vzpomínkovou konferenci Vlastenec a Evropan Vladimír Clementis, která se konala pod záštitou místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí SR Miroslava Lajčáka. Zúčastnili se jí vědci, politici, spisovatelé jako Jozef Špaček, František Skvrnda, Ľuboš Jurík, Elena Londáková, Peter Kopecký, Martin Krno, Josef Lysý, Peter Mináč, Peter Lizák a další. Z konference vznikl sborník.[5]

U příležitosti 120. výročí narození Vladimíra Clementise uspořádalo město Tisovec ve spolupráci s Maticí slovenskou akci věnovanou dílu Vladimíra Clementise (přednášel kulturolog Lukáš Perný) spojené s výstavou o životě a díle Clementisa, kterou v minulosti připravil Drahoslav Máchala.[6] Vladimíra Clementise si Matice slovenská připomněla také studiemi, vědecko-populárními články (Lukáše Perného a Mariána Gešpera) a vědeckou konferencí 100 VLADIMÍR MINÁČ, 120 VLADIMÍR CLEMENTIS.[7] V Rimavské Sobotě je na rok 2023 připraveno odhalení busty Vladimíra Clementise v Aleji národních dědatelů.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Slovackaja literatura (uveřejněno v ruštině ve Věstníku zahraniční literatury – Věstnik inostrannoj litěratury), nejucelenější obraz slovenské literatury a jejích národních specifik, 1930
  • Slovenský ľud a odkaz T. G. Masaryka, brožura, 1937
  • Usmerňované Slovensko, 1942
  • Zem spieva, sborník slovenské poezie 19. a 20. století, 1942
  • Panslavizmus kedysi a teraz (Československý výbor pro slovanskou vzájemnost, Londýn), 1943
  • Medzi nami a Maďarmi (Londýn 1943) (Eko Konzult Brat. 2008 Ed. Ladislav Deák)
  • Slováci a Slovanstvo (Londýn 1944)
  • Hnev svätý, antológia (Londýn 1944)
  • Slovanstvo kedysi a teraz (1946)[8]
  • Odkazy z Londýna, publicistické odkazy z let 1941 – 1942, kdy byl komentátorem a hlasatelem československého vysílání v Londýně (Londýn 1947)
  • Nedokončená kronika (1964) (Tatran Brat. 1989)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Clementis Vladimír, s. 42. 
  2. ↑ Pamätná tabuľa Vladimír Clementis | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ Kultúrne pamiatky - Oficiálna stránka mesta Tisovec. www.tisovec.com [online]. [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ Komunistickému ministrovi zahraničia Clementisovi odhalili bronzovú plastiku. www.noviny.sk [online]. [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. ↑ LYSÝ, JOZEF. Vladimír Clementis alebo O poetickej demokracii. noveslovo.sk [online]. 2012-09-20 [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. ↑ Aktualne - Prednáška "CLEMENTIS" - Oficiálna stránka mesta Tisovec. www.tisovec.com [online]. [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  7. ↑ https://matica.sk/wp-content/uploads/2022/09/Pozvanka_Konferencia_CLEMENTIS_MINAC.jpg
  8. ↑ REDAKCIA. E-kniha: Vladimír Clementis: Slovanstvo kedysi a teraz. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-12-18 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. (slovensky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

První vláda Zdeňka Fierlingera / Košická vláda
Ministerský předseda
Zdeněk Fierlinger (jmenován 4. dubna 1945, ČSSD)
Členové v den jmenování vlády
4. dubna 1945
Bohumil Laušman (ministr průmyslu, ČSSD) • Václav Majer (ministr výživy, ČSSD) • Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády, DS) • Vavro Šrobár (ministr financí, DS) • Ivan Pietor (ministr vnitřního obchodu, DS) • Ján Lichner (státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, DS) • Klement Gottwald (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Václav Nosek (ministr vnitra, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (ministr školství a osvěty, KSČ) • Václav Kopecký (ministr informací, KSČ) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (ministr zemědělství, KSS) • Jozef Šoltész (ministr ochrany práce a sociální péče, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS) • Josef David (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (ministr zahraničního obchodu, ČSNS) • Jaroslav Stránský (ministr spravedlnosti, ČSNS) • Jan Šrámek (náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (ministr pošt, ČSL) • Adolf Procházka (ministr zdravotnictví, ČSL) • Jan Masaryk (ministr zahraničních věcí, nestraník) • Ludvík Svoboda (ministr národní obrany, nestraník) • Antonín Hasal (ministr dopravy, nestraník) • Mikuláš Ferjenčík (státní tajemník v ministerstvu národní obrany, nestraník)
Veškeré vládní strany byly součástí Národní fronty. Vládní politika vycházela z Košického vládního programu.
Druhá vláda Zdeňka Fierlingera / Vláda Národní fronty
Ministerský předseda
Zdeněk Fierlinger (jmenován 6. listopadu 1945, ČSSD)
Členové v den jmenování vlády
6. listopadu 1945
Bohumil Laušman (ministr průmyslu, ČSSD) • Václav Majer (ministr výživy, ČSSD) Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády, DS) • Vavro Šrobár (ministr financí, DS) • Ivan Pietor (ministr vnitřního obchodu, DS) • Ján Lichner (státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, DS) • Klement Gottwald (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Václav Nosek (ministr vnitra, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (ministr školství a osvěty, KSČ) • Václav Kopecký (ministr informací, KSČ) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (ministr zemědělství, KSS) • Jozef Šoltész (ministr ochrany práce a sociální péče, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS) • Jaroslav Stránský (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (ministr zahraničního obchodu, ČSNS) • Prokop Drtina (ministr spravedlnosti, ČSNS) • František Hála (náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (ministr pošt, ČSL) • Adolf Procházka (ministr zdravotnictví, ČSL) • Jan Masaryk (ministr zahraničních věcí, nestraník) • Ludvík Svoboda (ministr národní obrany, nestraník) • Antonín Hasal (ministr dopravy, nestraník) • Mikuláš Ferjenčík (státní tajemník v ministerstvu národní obrany, nestraník)
Veškeré vládní strany byly součástí Národní fronty. Vládní politika vycházela z Košického vládního programu.
První vláda Klementa Gottwalda
Předseda vlády
Klement Gottwald (jmenován 2. července 1946, KSČ)
Členové v den jmenování vlády
2. července 1946
Zdeněk Nejedlý (ochrana práce a sociální péče, KSČ) • Jaromír Dolanský (finance, KSČ) • Václav Kopecký (informace, KSČ) • Antonín Zmrhal (vnitřního obchodu – demise 3. prosince 1947, KSČ) • Václav Nosek (vnitro, KSČ) • Jan Masaryk (zahraničí, nestraník) • Ludvík Svoboda (obrana, nestraník) • Jan Šrámek (Náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (pošty, ČSL) • Adolf Procházka (zdravotnictví, ČSL) • Alois Vošahlík (technika, bez portfeje – zemřel 8. srpna 1946, ČSL) • Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády – odvolán 25. listopadu 1947, Demokratická strana) • Ivan Pietor (doprava, Demokratická strana) • Ján Lichner (Státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, Demokratická strana) • Mikuláš Franek (sjednocení zákonů, Demokratická strana) • Petr Zenkl (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (zahraniční obchod, ČSNS) • Jaroslav Stránský (školství a osvěta, ČSNS) • Prokop Drtina (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Zdeněk Fierlinger (náměstek předsedy vlády – zproštěn 25. listopadu 1947, ČSD) • Bohumil Laušman (průmyslu - zproštěn 25. listopadu 1947, ČSD) • Václav Majer (výživy, ČSD) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (zemědělství, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS)
Členové jmenovaní později
28. srpna 1946
Jan Kopecký (technika, ČSL)
3. prosince 1947
Alexej Čepička (vnitřní obchod, KSČ)
25. listopadu 1947
Štefan Kočvara (náměstek předsedy vlády, Demokratická strana)
František Tymeš (náměstek předsedy vlády, ČSD)
Ludmila Jankovcová (průmyslu, ČSD)
Kurzívou jsou označeni ministři, kteří podali demisi k 25. únoru 1948
Druhá vláda Klementa Gottwalda
Předseda vlády
Klement Gottwald (jmenován 25. února 1948, KSČ)
Členové v den jmenování vlády
25. února 1948
Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Antonín Zápotocký (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Bohumil Laušman (náměstek předsedy vlády, ČSD) • Jan Masaryk† (zahraniční – zemřel 10. března 1948, nestraník)  Ludvík Svoboda (obrana, KSČ) • Antonín Gregor (zahraniční obchod, KSČ) • Václav Nosek (vnitro, KSČ) • Jaromír Dolanský (finance, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (školství a osvěta, KSČ) • Alexej Čepička (spravedlnost, KSČ) • Václav Kopecký (informace, KSČ) • Zdeněk Fierlinger (průmysl, KSČ) • Július Ďuriš (zemědělství, KSČ) • František Krajčír (vnitřní obchod, KSČ) • Alois Petr (doprava, ČSL) • Evžen Erban (sociální péče, KSČ) • Josef Plojhar (zdravotnictví, ČSL) • Emanuel Šlechta (technika, ČSS) • Ludmila Jankovcová (výživy, KSČ) • Alois Neuman (pošty, ČSS) • Vavro Šrobár (sjednocení zákonů, Strana slobody)
Členové jmenovaní později
18. března 1948
Vladimír Clementis (zahraničí, KSČ)
†podrobně smrt Jana Masaryka
Ministři zahraničí Československa
První republika (1918–1938)
Druhá republika (1938–1939)
Exilová vláda (1940–1945)
Třetí republika a komunistický režim (1945–1989)
ČSFR (1992)
Proces se Slánským
Odsouzení k trestu smrti
Odsouzení na doživotí
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vladimír_Clementis&oldid=22031464“