Vladimír Clementis

JUDr. Vladimír Clementis
Narození	20. září 1902 Tisovec
Úmrtí	3. prosince 1952 (ve věku 50 let) Praha
Příčina úmrtí	oběšení
Ocenění	Čestné občanství města Kladna (1949) Hrdina Československé socialistické republiky (1968)
Politická strana	Komunistická strana Československa
Nábož. vyznání	luteránství
Manžel(ka)	Ludmila Clementisová
Funkce	ministr zahraničních věcí Československa (1948–1950) poslanec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír „Vlado“ Clementis (20. září 1902 Tisovec, okres Rimavská Sobota, Slovensko – 3. prosince 1952 Praha) byl slovenský komunistický politik, publicista a diplomat. V poúnorové vládě Klementa Gottwalda nahradil Jana Masaryka na pozici ministra zahraničí. Byl však obviněn ze slovenského buržoazního nacionalismu, v lednu 1951 zatčen, v listopadu 1952 odsouzen v procesu s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského k trestu smrti a 3. prosince popraven.

Životopis

Studentské období

Od začátků studií roku 1921 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se angažoval v socialistickém hnutí akademické mládeže. V roce 1922 založili tito levicoví intelektuálové sdružení slovenských socialistických studentů, v kterém se věnovali studiu marxistické filozofie a ruského umění. V roce 1924 začali vydávat čtvrtletník DAV, proto se jim říkalo davisté. Clementis se díky svému razantnímu a zároveň kultivovanému způsobu stal jejich neoficiálním vůdcem. V roce 1924 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ).

Advokát a poslanec

V letech 1926 až 1930 byl advokátním koncipientem, v letech 1931 až 1939 advokátem v Bratislavě. V letech 1935 až 1938 byl poslancem Národního shromáždění.

Exil

Vladimír Clementis a Jan Masaryk v roce 1946.

Památník Vladimíra Clementise v rodném Tisovci

V březnu 1939 emigroval přes Polsko a SSSR z rozhodnutí strany do Paříže. Odtud měl jít do Severní Ameriky a rozvíjet činnost pro KSČ mezi krajany v USA a Kanadě. Clementis však kritizoval uzavření paktu Molotov-Ribbentrop v srpnu 1939, za což byl v Paříži vyloučen ze strany. V říjnu 1939 se spolupodílel na vydání memoranda slovenských politiků (Milan Hodža, Štefan Osuský, Jan Pauliny-Tóth) o postavení Slovenska v budoucím československém státě. Ve stejném měsíci byl internován ve Francii. Potom odešel do jihofrancouzského městečka Agde, kde se přidal k tvořícím se československým jednotkám jako voják-nováček. Spolu s jednotkou se přepravil do Velké Británie, kde ho zpočátku internovali za účast na vpouře v Cholmondeley, na podkladě intervence od československé exilové vlády ho propustili. V letech 1941 až 1945 působil v londýnském rozhlasovém vysílání pro Československo jako žurnalista a hlasatel pod jménem Peter Hron.

Zpátky ve vlasti

Úmrtní list

V roce 1945 byl opět přijat do KSČ a stal se státním tajemníkem na ministerstvu zahraničních věcí. Od smrti Jana Masaryka v březnu 1948 do března 1950 byl ministrem tohoto rezortu. Na IX. sjezdu KSČ v roce 1949 byl zvolen za člena Ústředního výboru (ÚV) strany. Zůstal jím do roku 1951. V té době řídil „repatriace“ maďarského obyvatelstva ze Slovenska. V

lednu 1951 byl na základě vykonstruovaného obvinění z pokusu o protistátní spiknutí zatčen, o rok později byl odsouzen na smrt a 3. prosince popraven. V roce 1963 byl rehabilitován a 30. dubna 1968 dostal in memoriam vyznamenání Hrdina ČSSR.

Dílo

• Slovackaja literatura (uveřejněno v ruštině ve Věstníku zahraniční literatury – Věstnik inostrannoj litěratury), nejucelenější obraz slovenské literatury a jejích národních specifik, 1930
• Slovenský ľud a odkaz T. G. Masaryka, brožura, 1937
• Usmerňované Slovensko, 1942
• Zem spieva, sborník slovenské poezie 19. a 20. století, 1942
• Panslavizmus kedysi a teraz (Československý výbor pro slovanskou vzájemnost, Londýn), 1943
• Medzi nami a Maďarmi (Londýn 1943) (Eko Konzult Brat. 2008 Ed. Ladislav Deák)
• Slováci a Slovanstvo (Londýn 1944)
• Hnev svätý, antológia (Londýn 1944)
• Slovanstvo kedysi a teraz (1946)
• Odkazy z Londýna, publicistické odkazy z let 1941 – 1942, kdy byl komentátorem a hlasatelem československého vysílání v Londýně (Londýn 1947)
• Nedokončená kronika (1964) (Tatran Brat. 1989)

Odkazy

Literatura

• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 174. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 438–439. 
• Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1953. 547 s. Dostupné online. 

Související články

• Seznam osob popravených z politických důvodů v Československu 1948–1989
• Proces se Slánským

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Clementis ve Wikimedia Commons
• server totalita.cz
• MZV ČR

Autoritní data: AUT: jn19990209102 | GND: 118871358 | ISNI: 0000 0000 8247 2386 | LCCN: n50062189 | VIAF: 62346413 | WorldcatID: lccn-n50062189

Portály: Komunistický režim v Československu | Lidé | Politika