Rudolf Margolius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr Rudolf Margolius
Rudolfwiki2.jpg
Narození 31. srpna 1913
Praha
Úmrtí 3. prosince 1952 (ve věku 39 let)
Praha
Povolání ekonom, právník
Politická strana Komunistická strana Československa
Manžel(ka) Heda Margoliová-Kovályová
Děti Ivan Margolius
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Margolius (31. srpna 1913 Praha3. prosince 1952 Praha) byl náměstek ministra zahraničního obchodu v letech 1949-52, oběť Slánského procesu.

Do kategorie českých dějin padesátých let patří pražský proces, inscenovaný soud s lidmi okolo bývalého generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského, kteří byli v listopadu 1952 komunistickou justicí odsouzeni a v prosinci 1952 popraveni.

Skupina okolo Slánského se skládala z celé řady osobností. Na jedné straně byl Slánský, patřící k těm, kdo do Československa zavedli stalinistický režim. Uprostřed byl Vladimír Clementis, komunista a jeden z osnovatelů únorového puče. Na rozdíl od Slánského neztratil však soudnost[1] a odvážil se kritizovat pakt Stalina s Hitlerem. Na opačném konci škály byl například Rudolf Margolius.[1]

Během června 1945 Margolius doprovázel Jarmilu Čapkovou do Bergen-Belsen hledat Josefa Čapka.[2]

Vstoupil do KSČ až v prosinci 1945 a naději v československou formu socialismu mu vtiskla zkušenost v hitlerovských koncentračních táborech. Zůstal pouhým členem, bez vysoké funkce, až do svého zatčení v lednu 1952.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze roku 1913 v Nerudově (nyní Polské) ulici. Vystudoval reálné gymnázium ve Slovenské ulici na Vinohradech a v roce 1937 byl promován na doktora práv na Karlově universitě kde studoval ve stejném ročníku s Hanušem Bonnem. Během studií byl členem organizace YMCA, pod jejíž záštitou procestoval před válkou Evropu a Spojené státy. Od října 1937 do března 1939 Margolius sloužil v pátém pěším pluku TGM v Praze, kde dokončil vojenskou službu jako podporučík v záloze. Sloužil spolu s hudebním skladatelem Janem Hanušem.

Margolius byl deportován v roce 1941 do ghetta v Lodži a v roce 1944 do Osvětimi, a posléze do Dachau, ze kterého utekl na konci dubna 1945. V květnu 1945 byl velitelem utečenského tábora v Garmisch-Partenkirchen. Do KSČ vstoupil koncem roku 1945. Pro členství se rozhodl po nuceném životu v ghettu a koncentračních táborech a vraždě jeho rodičů a příbuzných.

V letech 1945-48 pracoval v Ústředním svazu československého průmyslu v Praze. Posléze byl šéfem kabinetu ministra zahraničního obchodu (1948-49) a pak náměstkem ministra zahraničního obchodu (1949-1952) pod vedením ministra Antonína Gregora a řídil sektor obchodu s kapitalistickými zeměmi. Spolu s Evženem Löblem byl autorem dolarové ofenzívy v československé hospodářské politice. V roce 1949 podepsal několik důležitých hospodářských smluv s Velkou Británií v Londýně které byly smluvené za jeho osobní usilí v mnohem větší prospěch pro Československo než Británii.[3]

JUDr. Rudolf Margolius byl zatčen 10. ledna 1952. V listopadu 1952, po měsících fyzického a psychologického nátlaku od sovětských poradců a StB, kdy byl donucen podepsat falešné doznání, se poprvé sešel u pankráckého soudu s ostatními členy údajné konspirace vedené Rudolfem Slánským. Hodil se do spiknutí podle těch, co jej osnovali, protože sjednával hospodářské dohody se západními zeměmi navzdory nátlaku Sovětského svazu orientovat hospodářství pouze na socialistické země a ve své práci na ministerstvu zacházel s velkými částkami peněz a to ovlivňovalo nejvíce tehdejší veřejné mínění. O rozsudcích smrti pro jedenáct ze čtrnácti obžalovaných se rozhodovalo v Moskvě a na ÚV KSČ. Před popravou dne 3. prosince 1952 Rudolf Margolius nepronesl žádná slova.

Pavel Tigrid napsal: „Margolius… si prožil své v nacistických koncentrácích a do KSČ vstoupil po válce z opravdového přesvědčení: aby se už nikdy nemohlo opakovat, co se stalo, aby už nikdy nikdo nebyl pronásledován pro svůj rasový, národní nebo sociální původ, aby si lidé byli opravdu rovni, aby byl nastolen věk skutečné svobody. O pár let později se soudruhům podařilo, co se nepovedlo nacistům: zabili ho.“[4]

Média[editovat | editovat zdroj]

Československý prezident Ludvík Svoboda udělil in memoriam Řád republiky Rudolfu Margoliovi, někdejšímu náměstkovi ministra zahraničního obchodu, popravenému v roce 1952 během stalinistického Slánského procesu. Margolius byl obviněn, že je členem „protistranického spikleneckého centra“, a 27. listopadu 1952 byl spolu s tajemníkem strany Rudolfem Slánským a devíti dalšími odsouzen k smrti. V roce 1963 nejvyšší soud Slánského i ostatní právně rehabilitoval. Všichni byli původně obviněni z velezrady, špionáže, sabotáže a organizování židovského spiknutí, jehož cílem mělo být svržení vlády.[5]

Pamětní deska[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska JUDr. Rudolfa Margolia je umístěna na rodinné hrobce na Novém židovském hřbitově, Izraelská 1, Praha 3, sektor 21, řada 13, hrob 33, za hrobem Franze Kafky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b LUKEŠ, Igor. Rudolf Margolius: Čistý charakter ve špinavé době. Lidové noviny. 20. listopadu 2008.  
  2. ČAPKOVÁ, Jarmila. Vzpomínky. Praha : Torst, 1998. ISBN 80-7215-046-4. S. 331.  
  3. A.S., Petit Press. Platba za krv II. diel (obdobie 1945-1982). blog.sme.sk. . Dostupné online [cit. 2017-08-23]. (sk-SK) 
  4. Pavel Tigrid, Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu, 68 Publishers, Toronto 1988, s. 97.
  5. Czech ‘Martyr’ Honoured, Executed in 1952. The Scotsman. 16. květen 1968.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lukeš, Igor: Čistý charakter ve špinavé době, Lidové noviny, 20. listopadu 2008 [1]
  • Margoliová-Kovályová, Heda: Na vlastní kůži, Academia, Praha 2003, ISBN 80-200-1134-X
  • Margolius, Ivan: Reflections of Prague: Journeys through the 20th Century, Wiley. Chichester 2006, ISBN 0-470-02219-1
  • London, Artur a Lise: L'aveu, dans l'engrenage du proces de Prague, Gallimard, Paříž 1968
    • Doznání, Stráž, Vimperk 1969
    • The Confession, angl. překlad Alastair Hamilton, Morrow, New York, 1970

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]