Ludvík Frejka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ing. Ludvík Frejka
Pasová fotografie L.F. z roku 1938
Pasová fotografie L.F. z roku 1938
Stranická příslušnost
Členství Komunistická strana Československa

Narození 15. ledna 1904
Liberec
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 3. prosince 1952 (ve věku 48 let)
Pankrác (Praha)
Československo Československo (popravený)
Národnost německá
Choť Alžběta Frejková
Vztahy ženatý
Děti Hana Frejková, Tomáš Frejka
Zaměstnání politik, ekonom, státní úředník
Náboženství Judaismus
Ocenění Řád republiky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík Frejka, vlastním jménem Ludwig Freund (15. ledna 1904 Liberec3. prosince 1952 Věznice Pankrác) byl československý politik, ekonom, publicista a účastník 2. odboje.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z asimilované židovské rodiny lékaře Siegfrieda Freunda a Kláry, roz. Ledererové. Rodiče zahynuli za druhé světové války v terezínském ghettu. Po maturitě na německém gymnáziu v Liberci studoval v létech 1922–27 ekonomii na berlínské Vysoké škole obchodní. V roce 1925 studoval na London School of Economics. Studium v Německu završil disertací Strukturální změny anglického hospodářství od vypuknutí světové krize. V roce 1919 vstoupil  do sociálně demokratické mládeže. Od roku 1922 byl členem Komunistické strany Německa, 1923 přestoupil do KSČ. 1927 krátce působil jako dobrovolný pracovník v textilním podniku na Liberecku, poté odešel do Prahy, kde vedl do roku1930 národohospodářské oddělení ústředního sekretariátu KSČ.  Ve třicátých letech působil v Ústí nad Labem, Chomutově a Teplicích. Od roku 1935 byl v Praze redaktorem ústředního německého listu Die Rote Fahne.

V prosinci 1938 emigroval do Británie, kde se pohyboval v prostředí sudetoněmeckých a rakouských antifašistů. Působil v redakcích týdeníku Svobodných Rakušanů Zeitspiegel a sudetoněmeckého sociálnědemokratického čtrnáctideníku Einheit. Na počátku druhé světové války byl jako komunista a nepřátelský cizinec internován. Byl držen v Londýně-Brixtonu, Lichfieldu a Yorku. Roky 1940–41 prožil v izolaci na ostrově Man. Po přepadení Sovětského svazu nacistickým Německem se stal národohospodářským poradcem komunistických členů Státní rady a přispěvatelem týdeníku Čechoslovák. Od 1943 pracoval také v redakci anglického komunistického deníku Daily Worker. Od roku 1942 se podílel na založení Jednotného výboru sudetoněmeckých antifašistů ve Velké Británii (Einheitsausschuß sudetendeutscher Antifaschisten in Großbritannien).

V srpnu 1942 napsal pro Einheit článek, v němž jménem sudetoněmeckých komunistů v Británii odmítl plán na vysídlení německého obyvatelstva z Československa, později se disciplinovaně přizpůsobil stranické linii, která od 1943 myšlenku odsunu podporovala. V letech 1944–45 vedl společně s Josefem Goldmannem kolektiv národohospodářů, jehož názory výrazně ovlivnily ekonomický program KSČ.  V Londýně se blíže seznámil s mnohými nekomunistickými příslušníky československého exilu a navázal také užší kontakty s představiteli britské reformistické Labour Party.

Vazební fotografie Ludvíka Frejky (1952)

Po návratu do ČSR si úředně změnil příjmení na Frejka a přihlásil se k české národnosti. Od roku 1945 byl tajemníkem ústřední národohospodářské komise při ÚV KSČ. V červnu 1948 se stal přednostou národohospodářského odboru Kanceláře prezidenta republiky a tajemníkem Ústřední plánovací komise. Na sklonku ledna 1952 byl zatčen a vyšetřován StB v Praze-Ruzyni. V atmosféře psychického a fyzického nátlaku se přiznal k tomu, že jako agent britské tajné služby Intelligence Service sabotoval plnění dvouletého i pětiletého plánu a pomáhal udržovat ekonomickou závislost ČSR na kapitalistických státech. V procesu s tzv. protistátním spikleneckým centrem v čele s R. Slánským byl v listopadu 1952 obžalován z velezrady, vyzvědačství a sabotáže. Soud vynesl trest smrti,[1] který byl vzápětí vykonán v pankrácké věznici. V roce 1963 byl právně i stranicky rehabilitován. V dubnu 1968 mu byl udělen Řád republiky in memoriam.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rozsudek nad vedením protistátního spikleneckého centra.... Rudé právo. 28. 11. 1952, s. 1. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]