Přeskočit na obsah

Alžběta Frejková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alžběta Frejková
Rodné jménoElisabeth (Elsbeth) Warnholtz
Narození3. října 1907
Hamburk
Úmrtí3. srpna 1990 (ve věku 82 let)
Praha
PovoláníHerečka
ChoťLudvík Frejka
DětiHana Frejková
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alžběta (Eliška) Frejková, rodným jménem Elisabeth (Elsbeth) Warnholtz, provdaná Elisabeth Henkeová, podruhé Frejková, přijaté počeštěné jméno Alžběta/Eliška (3. října 1907, Hamburk3. srpna 1990, Praha), byla divadelní a filmová herečka německého původu.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Předválečné období

[editovat | editovat zdroj]

Pocházela z bohaté obchodnické rodiny v Hamburku. Navštěvovala tamní soukromou dívčí školu a začátkem roku 1924 přešla na gymnázium v Essenu, kde roku 1927 odmaturovala.[1] Po maturitě přes výhrady širší rodiny odešla studovat soukromě herectví u Ilky Grüningové v Berlíně. Na závěr ročního studia 1929 získala Reinhardtovu cenu (Max-Reinhardt-Preis) pro nejlepšího absolventa hereckých škol v Německu. Hned po absolutoriu nastoupila na doporučení své učitelky, aby „unikla pozlátku velkoměsta a vyhrála se na periferii“,[2] do angažmá v pražském německojazyčném divadle Neues Deutsches Theater. Zde působila až do ukončení jeho činnosti v roce 1938. Roku 1934 se provdala za českého Němce, aby získala československé občanství.[3] Vyhraněně levicové názory ji přivedly k odborářským aktivitám, např. společně s Waltrem Taubem zorganizovala v divadle úspěšnou stávku za spravedlivější pracovní smlouvy. Roku 1935 vstoupila do KSČ a v činoherním souboru divadla spoluzaložila její buňku. Angažovala se i na poli česko-německé kulturní spolupráce v rámci Československa, byla členkou a tajemnicí Klubu českých a německých divadelníků (Klub der tschechischen und deutschen Bühnenangehörigen). V roce 1936 se organizačně podílela na vzniku dvojjazyčné inscenace hry Čech a Němec Jana Nepomuka Štěpánka, provedené celkem čtyřikrát ve Stavovském divadle a v Neues Deutsches Theater.[4][5] Aktivně ze zúčastnila práce několika německých protinacistických spolků na území Československa, zejména nejvýznamnějšího z nich, klubu Die Tat. Pomáhala při získávání finančních prostředků pro německé uprchlíky před nacismem.

V březnu 1939 emigrovala před nacistickou okupací do Velké Británie. Zde se ihned zapojila do protinacistického odboje v rámci aktivit skupiny Die schaffende Emigration nebo v uměleckém uskupení Freier Deutscher Kulturbund, v jehož rámci působila jako konferenciérka, režisérka i herečka např. v pořadech kabaretní scény 24 Schwarze Schafe, roku 1940 přejmenované na Die Kleine Bühne. Podílela se i na činnostech československého exilu, např. v rámci Klubu česko-britského přátelství. Spolupracovala s německojazyčným vysíláním BBC. V Anglii se seznámila s Ludvigem Freundem, publicistou a ekonomickým expertem KSČ v exilu, a začala s ním žít. Podle některých zdrojů se s Freundem znali již před válkou a v exilu se znovu sešli.[6] Roku 1945 se jim v Londýně narodila dcera Hana.

Poválečné období

[editovat | editovat zdroj]

Po skončení války se vrátili do Prahy, Freund si počeštil jméno na Ludvík Frejka a roku 1946 uzavřeli manželství. Frejka zastával vysoké funkce v KSČ i ve státních orgánech. Alžběta Frejková se pokoušela uplatnit v českém divadle jako herečka a asistentka režie, dostala i filmovou roli ve filmu Nerozumím režiséra Vladimíra Čecha (hrála pod pseudonymem Eliška Novotná). V listopadu 1952 byl Frejka odsouzen v rámci procesu s „vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským“ k trestu smrti a 3. prosince 1952 byl popraven. Alžběta Frejková byla následně vyloučena z KSČ, zbavena možnosti pracovat ve svém oboru a i s dcerou vykázána do Janova nad Nisou. Pracovala jako dělnice v tamním závodě liberecké Textilany, po roce 1956 směla příležitostně režírovat v jabloneckém ochotnickém souboru Tyl (Jegor Bulyčov Maxima Gorkého, Člověk hledá radost Viktora Rozova, Filosofská historie podle novely Aloise Jiráska, v níž zahrála svou první divadelní roli její dcera Hana Frejková).[7] Kolem roku 1960 se s dcerou mohla přestěhovat do Jablonce. Po Frejkově rehabilitaci roku 1963 jí bylo vráceno členství v KSČ, mohla se z „vyhnanství“ vrátit do Prahy, směla dálkově vystudovat režii na DAMU a do jisté míry se vrátila ke svému oboru. Pracovala jako dramaturgyně Městských divadel pražských, později na ministerstvu kultury při organizaci divadelních festivalů. Na přelomu 60. a 70. let 20. století se objevila i v menších rolích v několika filmech. Po okupaci Československa roku 1968 vystoupila z KSČ. Jejím posledním významným dílem byla Dokumentace německých divadel v Praze 1918–1938, zpracovaná pro Divadelní ústav. Závěr života strávila v Praze.

Teatrologická práce

[editovat | editovat zdroj]

FREJKOVÁ, Eliška. Dokumentace německých divadel v Praze 1918–1938. Praha: strojopis, 1972. Knihovna Divadelního ústavu, signatura MB 2819. 

Divadelní role v Neues Deutsches Theater Praha (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Divadelní činnost v exilu (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Der Spitzel (aktovka z divadelního pásma Furcht und Elend des Dritten Reiches), Bertolt Brecht, role: Žena, premiéra: květen 1939, Freier Deutscher Kulturbund in Großbritannien Londýn;
  • Libussa, Franz Grillparzer, režie ukázky ze hry; Gott, Kaiser und Bauer, Julius „Gyula“ Háy, v ukázce ze hry role: Císařovna Barbora. V rámci komponovaného pořadu německých herců z Československa Unbeugsames Böhmen. Premiéra: 17. 1. 1942, Mercury Theatre Londýn, pod záštitou Klubu česko-britského přátelství.

Divadelní činnost po válce (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Held einer Nacht (německá verze filmu Hrdina jedné noci, 1935), jako Elsbeth Warnholtz;
  • Nerozumím (1947), role Učitelka hudby Weberová, jako Eliška Novotná;
  • Ceremoniál (krátkometrážní studentský film, 1966), role Návštěvnice;
  • Adelheid (1969), role Stará Němka;
  • Chvojka (televizní film, 1970), jako Eliška Frejková;
  • …a pozdravuji vlaštovky (1972), role: Dozorkyně Sternetzká.
  1. FREJKOVÁ H., str. 22–28.
  2. FREJKOVÁ H., str. 30.
  3. FREJKOVÁ H., str. 33.
  4. Čech a Němec v databázi Archivu Národního divadla.
  5. Knihovna MUNI – SRBA, Bořivoj: Múzy v exilu, Obrazová příloha, obr. 12.
  6. FREJKOVÁ H., str. 35.
  7. DbČAD Soubor Tyl v Databázi českého amatérského divadla.
  8. L.W. [Ludwig Winder]. Maugham: „Die heilige Flamme“. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 15. 12. 1929, roč. 102, čís. 293, s. 8. Dostupné online. (němčina) 
  9. L.W. [Ludwig Winder]. Hermine Medelskys Jubiläum. „Der Biberpelz“ im Deutschen Theater. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 13. 11. 1930, roč. 103, čís. 266, s. 6. Dostupné online. (němčina) 
  10. L.W. [Ludwig Winder]. Russischer Humor. Komödienabend in der Kleinen Bühne. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 28. 6. 1931, roč. 104, čís. 151, s. 8. Dostupné online. (němčina) 
  11. L.W. [Ludwig Winder]. Friedrich Forster: „Der Graue“. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 10. 9. 1931, roč. 104, čís. 211, s. 5. Dostupné online. (němčina) 
  12. L.W. [Ludwig Winder]. „Der Kaufmann von Venedig.“ (Neueinstudiert im Neuen Theater). Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 3. 9. 1932, roč. 105, čís. 208, s. 7. Dostupné online. (němčina) 
  13. L.W. [Ludwig Winder]. „Komödie der Irrungen.“ Neueinstudierung in der Kleinen Bühne. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 19. 3. 1933, roč. 106, čís. 67, s. 7. Dostupné online. (němčina) 
  14. L.W. [Ludwig Winder]. Wallensteins Tod. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 14. 1. 1934, roč. 107, čís. 11, s. 5. Dostupné online. (němčina) 
  15. L.W. [Ludwig Winder]. „Julius Cäsar.“ (Neues Theater). Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 24. 3. 1934, roč. 107, čís. 70, s. 5. Dostupné online. (němčina) 
  16. L.W. [Ludwig Winder]. Peer Gynt. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 21. 10. 1934, roč. 107, čís. 247, s. 5. Dostupné online. (němčina) 
  17. L.W. [Ludwig Winder]. Dantons Tod. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 15. 5. 1935, roč. 108, čís. 113, s. 5. Dostupné online. (němčina) 
  18. L.W. [Ludwig Winder]. „Ein Kind klagt an“. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 4. 4. 1936, roč. 109, čís. 81, s. 5. Dostupné online. (němčina) 
  19. L.W. [Ludwig Winder]. „Eine Frau ohne Bedeutung“. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 28. 5. 1936, roč. 109, čís. 125, s. 7. Dostupné online. (němčina) 
  20. L.W. [Ludwig Winder]. „Fröhlich drehn wir uns im Kreise“. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 12. 11. 1936, roč. 109, čís. 263, s. 7. Dostupné online. (němčina) 
  21. L.W. [Ludwig Winder]. Leonhard Frank: „Der Außenseiter“. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 9. 9. 1937, roč. 110, čís. 212, s. 5. Dostupné online. (němčina) 
  22. L.W. [Ludwig Winder]. Hauptmann: „Die Weber“. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 26. 11. 1937, roč. 110, čís. 278, s. 5. Dostupné online. (němčina) 
  23. L.W. [Ludwig Winder]. „Hamlet“ Neues Theater. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 29. 5. 1938, roč. 111, čís. 126, s. 5. Dostupné online. (němčina) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]