Vavro Hajdů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vavro Hajdů
Vavro Hajdu.jpg
Narození 8. srpna 1913
Senica
Úmrtí 1977 (ve věku 63–64 let)
Mnichov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vavro Hajdů (8. srpna 1913 Senica nad Myjavou, Slovensko15. července 1977 Mnichov, Německo) byl člen československé armády, československý komunistický politik, zástupce Československa v OSN, náměstek ministra zahraničních věcí Vladimíra Clementise.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1913 v Senici nad Myjavou na Slovensku v rodině židovského advokáta. Studoval na Masarykově reálném gymnáziu a poté na Právnické Fakultě UK v Bratislavě,[1] postgraduálně se vzdělával na Institut des hautes études internationales a École libre des sciences politiques v Paříži. Dále byl na studijní cestě v Londýně. Po studiu byl advokátským koncipientem. Posléze pracoval v právní kanceláři Vladimíra Clementise,[2] spolu s kterým v roce 1939 odešel do emigrace do Francie.[1]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Svou spolupráci s komunisty začal již před rokem 1939. Po 15. březnu 1939 byl pro svou komunistickou činnost zatčen a poté emigroval do Francie, kde spolupracoval s dalšími emigranty, např. s Vladimírem Clementisem a Marií Švermovou. Svou činnost rozvíjel jako člen komunistické buňky v československé armádě. Po porážce Francie odjel spolu se svou jednotkou do Anglie, kde byl držen v internačním táboře. Po 8 měsících znovu vstoupil do československé armády a nadále působil v komunistické buňce. Po svém zranění a následném odchodu z armády pracoval nejen na Ministerstvu zahraničních věcí v Londýně, ale také zde vedl československý rozhlas. Po návratu do ČSR začal pracovat, již jako člen Komunistické strany, na Ministerstvu zahraničních věcí v Praze. Jako vedoucí nebo člen československých delegací se účastnil mezinárodních konferencí, např. v Paříži, v Londýně, v Bělehradě nebo ve Varšavě.[2] Byl také zástupce vedoucího československé delegace v OSN.[3] Dále pracoval jako náměstek ministra zahraničních věcí. Hajdu byl za svou práci vyznamenán československými i mezinárodními řády a vyznamenáními. Od roku 1949 vedl katedru mezinárodního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Po svém zatčení roku 1951 a následné rehabilitaci roku 1956 pracoval na Ústavu státu a práva na Akademii věd ČSR. Pracoval také jako redaktor časopisu pro mezinárodní právo. V neposlední řádě byl uznávaným odborníkem na Německo: účastnil se mezinárodních konferencí a publikoval vědecká díla o Německé otázce a také díla týkající se evropské bezpečnosti.[3][4]

Proces[editovat | editovat zdroj]

Rozsudek z 27. listopadu 1952 obvinil Vavra Hajdů ze špionáže a odsoudil ho k doživotnímu trestu odnětí svobody.[5] Dalších 13 bylo obviněno z velezrady, vyzvědačství, sabotáže a vojenské zrady. K trestu smrti bylo odsouzeno 11 z nich. Zbylí dostali stejný trest jako Hajdů.[6] Obžalovaní se neodvolali a jejich žádost o milost nebyla vyslyšena. Hajdů byl roku 1956 zbaven obžaloby a následně rehabilitován, díky stížnosti generálního prokurátora pro porušení zákona.[1][7][8]

Zemřel v červenci roku 1977 při cestě do Mnichova na mozkovou mrtvici[1]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec byl advokát.[1] Hajdů měl tři děti. Dva syny, Ing. Pavla (* 1940) a Ivana, a dceru Evu.

Publikovaná díla[editovat | editovat zdroj]

Za působení na Ministerstvu zahraničních věcí vydal 21 vědeckopopularizačních publikací.[2]

Dále se zabýval otázkou Německa a evropské bezpečnosti.[1]

  • Právní postavení obou německých států
  • Německá otázka 1945–1963
  • Vznik a postavení Německé demokratické republiky z hlediska mezinárodního práv

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Masarykovo štát. reál. gymnázium v BratislavěPamätnica: k 50. výročí maturity abiturientov. Bratislava, 1981.
  2. a b c Právník: Teoretický časopis pro otázky státu a práva. (str. 808,809) Československá akademie věd, 1963, (10).
  3. a b XHTML,CSS-JIRI-KNYTL, NETservis s.r.o. logic,php,javascript,AJAX,sql,DB-Martin-Frelich. Vzpomínka na setkání s Gustavem Husákem. www.kna.cz [online]. [cit. 2017-03-30]. Dostupné online. (česky) 
  4. Gertruda Sekaninová-Čakrtová: žena, která vzdorovala osudu. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2017-03-30]. (česky) 
  5. Proces: s vedením protistátního spikleneckého centa v čele s Rudolfem Slánským. (str. 190 - 204) Praha: Orbis, 1953.
  6. VHU PRAHA. www.vhu.cz [online]. [cit. 2017-03-30]. Dostupné online. 
  7. O procesech a rehabilitacích: Zpráva ,,Pillerovy komise" o politických procesech a rehabilitacích v Československu v letech 1949 až 1968. (str.83, 84) Knihovna zajímavostí, 1990.
  8. LONDON, Artur. Doznání. (str. 203 - 210), 1990.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hajdu, Vavro - Vznik a postavení Německé demokratické republiky z hlediska mezinárodního práva. Hajdu, Vavro.  In: Slovanský přehled. Praha : Academia; Ústav jazyků a literatur ČSAV; Ústav dějin evropských socialistických zemí ČSAV 50, č. 5, (1964,) s. 270-277.
  • HAJDŮ, Vavro. Německá otázka 1945-1963. 1964.
  • HAJDŮ, Vavro. Právní postavení obou německých států. ČSAV, 1961.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]