Vavro Hajdů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vavro Hajdů
Vavro Hajdu.jpg
Narození 8. srpna 1913
Senica
Úmrtí 1977 (ve věku 63–64 let)
Mnichov
Politická strana Komunistická strana Československa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vavro Hajdů (8. srpna 1913 Senica nad Myjavou, Slovensko15. července 1977 Mnichov, Německo) byl člen československé armády, československý komunistický politik, zástupce Československa v OSN, náměstek ministra zahraničních věcí Vladimíra Clementise.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1913 v Senici nad Myjavou na Slovensku v rodině židovského advokáta. Studoval na Masarykově reálném gymnáziu a poté na Právnické Fakultě UK v Bratislavě,[1] postgraduálně se vzdělával na Institut des hautes études internationales a École libre des sciences politiques v Paříži. Dále byl na studijní cestě v Londýně. Po studiu byl advokátským koncipientem. Posléze pracoval v právní kanceláři Vladimíra Clementise,[2] spolu s kterým v roce 1939 odešel do emigrace do Francie.[1]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Svou spolupráci s komunisty začal již před rokem 1939. Po 15. březnu 1939 byl pro svou komunistickou činnost zatčen a poté emigroval do Francie, kde spolupracoval s dalšími emigranty, např. s Vladimírem Clementisem a Marií Švermovou. Svou činnost rozvíjel jako člen komunistické buňky v československé armádě. Po porážce Francie odjel spolu se svou jednotkou do Anglie, kde byl držen v internačním táboře. Po 8 měsících znovu vstoupil do československé armády a nadále působil v komunistické buňce. Po svém zranění a následném odchodu z armády pracoval nejen na Ministerstvu zahraničních věcí v Londýně, ale také zde vedl československý rozhlas. Po návratu do ČSR začal pracovat, již jako člen Komunistické strany, na Ministerstvu zahraničních věcí v Praze. Jako vedoucí nebo člen československých delegací se účastnil mezinárodních konferencí, např. v Paříži, v Londýně, v Bělehradě nebo ve Varšavě.[2] Byl také zástupce vedoucího československé delegace v OSN.[3] Dále pracoval jako náměstek ministra zahraničních věcí. Hajdu byl za svou práci vyznamenán československými i mezinárodními řády a vyznamenáními. Od roku 1949 vedl katedru mezinárodního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Po svém zatčení roku 1951 a následné rehabilitaci roku 1956 pracoval na Ústavu státu a práva na Akademii věd ČSR. Pracoval také jako redaktor časopisu pro mezinárodní právo. V neposlední řádě byl uznávaným odborníkem na Německo: účastnil se mezinárodních konferencí a publikoval vědecká díla o Německé otázce a také díla týkající se evropské bezpečnosti.[3][4]

Proces[editovat | editovat zdroj]

Rozsudek z 27. listopadu 1952 obvinil Vavra Hajdů ze špionáže a odsoudil ho k doživotnímu trestu odnětí svobody.[5] Dalších 13 bylo obviněno z velezrady, vyzvědačství, sabotáže a vojenské zrady. K trestu smrti bylo odsouzeno 11 z nich. Zbylí dostali stejný trest jako Hajdů.[6] Obžalovaní se neodvolali a jejich žádost o milost nebyla vyslyšena. Hajdů byl roku 1956 zbaven obžaloby a následně rehabilitován, díky stížnosti generálního prokurátora pro porušení zákona.[1][7][8]

Zemřel v červenci roku 1977 při cestě do Mnichova na mozkovou mrtvici[1]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec byl advokát.[1] Hajdů měl tři děti. Dva syny, Ing. Pavla (* 1940) a Ivana, a dceru Evu.

Publikovaná díla[editovat | editovat zdroj]

Za působení na Ministerstvu zahraničních věcí vydal 21 vědeckopopularizačních publikací.[2]

Dále se zabýval otázkou Německa a evropské bezpečnosti.[1]

  • Právní postavení obou německých států
  • Německá otázka 1945–1963
  • Vznik a postavení Německé demokratické republiky z hlediska mezinárodního práv

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Masarykovo štát. reál. gymnázium v BratislavěPamätnica: k 50. výročí maturity abiturientov. Bratislava, 1981.
  2. a b c Právník: Teoretický časopis pro otázky státu a práva. (str. 808,809) Československá akademie věd, 1963, (10).
  3. a b XHTML,CSS-JIRI-KNYTL, NETservis s.r.o. logic,php,javascript,AJAX,sql,DB-Martin-Frelich. Vzpomínka na setkání s Gustavem Husákem. www.kna.cz [online]. [cit. 2017-03-30]. Dostupné online. (česky) 
  4. Gertruda Sekaninová-Čakrtová: žena, která vzdorovala osudu. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2017-03-30]. (česky) 
  5. Proces: s vedením protistátního spikleneckého centa v čele s Rudolfem Slánským. (str. 190 - 204) Praha: Orbis, 1953.
  6. VHU PRAHA. www.vhu.cz [online]. [cit. 2017-03-30]. Dostupné online. 
  7. O procesech a rehabilitacích: Zpráva ,,Pillerovy komise" o politických procesech a rehabilitacích v Československu v letech 1949 až 1968. (str.83, 84) Knihovna zajímavostí, 1990.
  8. LONDON, Artur. Doznání. (str. 203 - 210), 1990.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hajdu, Vavro - Vznik a postavení Německé demokratické republiky z hlediska mezinárodního práva. Hajdu, Vavro.  In: Slovanský přehled. Praha : Academia; Ústav jazyků a literatur ČSAV; Ústav dějin evropských socialistických zemí ČSAV 50, č. 5, (1964,) s. 270-277.
  • HAJDŮ, Vavro. Německá otázka 1945-1963. 1964.
  • HAJDŮ, Vavro. Právní postavení obou německých států. ČSAV, 1961.
  • Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1953. 547 s. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]