Přeskočit na obsah

Bedřich Geminder

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bedřich Geminder
Narození19. listopadu 1901
Vítkovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. prosince 1952 (ve věku 51 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtíoběšení
ObčanstvíČeskoslovensko a Polsko
Povolánípolitik
OceněníLeninův řád
Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
Řád 25. února 1. stupně
Politická stranaKomunistická strana Československa (od 1921)
Partner(ka)Marta Čepičková
Irene Falcón[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Bedřích Geminder během procesu s Rudolfem Slánským (20. - 27. listopadu 1952)

Bedřich Geminder (19. listopadu 1901 Vítkovice – 3. prosince 1952 Praha) byl československý komunistický funkcionář židovského původu. V procesu se Slánským byl odsouzen k trestu smrti a popraven.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Jeho rodiči byli obchodník ze Slezské Ostravy Mořic Geminder a Viktorie rozená Lindenbergerová. Rodina patřila mezi německojazyčné židy, Bedřich proto chodil do německých škol. Po čtyřech letech obecné školy pokračoval ve studiu na reálce a střední odborné škole v Podmoklech. Během studií na reálce byl členem sionistického mládežnického turistického spolku Jüdischer Wanderbund „Blau - Weiss“. Později se od sionismu odvrátil, začal sympatizovat s komunistickými myšlenkami a v letech 1919–1921 byl členem komunistické mládežnické organizace Komsomol. Dále studoval na exportní akademii v Berlíně, ale již v listopadu 1920 byl z Německa kvůli komunistické činnosti vyhoštěn. Poté působil nějakou dobu v Rakousku a Maďarsku, ale i zde se stal nežádoucí osobou.[2]

I když se Geminder narodil ve Vítkovicích, na základě domovského práva po otci příslušel do polské obce Szczawnica v okrese Nowy Targ. V roce 1924 požádal o československé občanství, ale jeho žádost byla zamítnuta.[2]

Počátky kariéry v KSČ

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1921[3][4] se stal členem KSČ a také získal funkci v exekutivě Komunistické internacionály mládeže. Ve straně byl postupně krajským tajemníkem v několika městech a přispíval do německy psaného komunistického tisku. Podílel se na agitaci mezi vojáky čs. armády. Jeho politická činnost byla sledována policií a v letech 1930 a 1931 byl kvůli ní vyhoštěn. Geminder ale dál žil v Československu ilegálně.[2]

Působení v Moskvě

[editovat | editovat zdroj]

V polovině 30. let se přesunul do Moskvy. Vykonával různé funkce v aparátu Kominterny, působil jako novinář, propagandista a výrobce dezinformací. Byl sekretářem generálního tajemníka Dimitrova, později se stal vedoucím tiskového oddělení. Po zrušení Kominterny v roce 1943 pracoval Geminder v oddělení mezinárodních informací ÚV VKS(b), poté v oddělení zahraniční politiky. Až do roku 1946 působil ve funkci ředitele Ústavu č. 205 pro zahraniční rozhlasové vysílání. Za svou činnost v Moskvě v době války získal Leninův řád a medaile Za vítězství nad Německem a Za vzornou práci v době Velké vlastenecké války.[2]

Vrchol kariéry v letech 1946–1951

[editovat | editovat zdroj]

Do osvobozeného Československa se vrátil v srpnu 1946. Získal československé občanství a stal se vedoucím mezinárodního oddělení ústředního sekretariátu KSČ. Do jeho působnosti spadaly veškeré styky KSČ se zahraničními komunistickými stranami a také komunističtí emigranti, žijící v Československu. Významné místo mezi nimi zaujímala skupina jugoslávských občanů, kteří se usadili v Praze po roztržce mezi Stalinem a Titem.[2]

V září 1951 byl z funkce vedoucího mezinárodního oddělení odvolán a nastoupil jako vedoucí zahraničního vysílání Československého rozhlasu. Již krátce poté, 24. listopadu 1951, byl zatčen.[2]

Proces se Slánským

[editovat | editovat zdroj]

V procesu se Slánským byl obviněn z vlastizrady a vyzvědačství, 27. listopadu 1952 odsouzen k trestu smrti[5] a 3. prosince 1952 oběšen na Pankráci.[2]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Dostupné online.
  2. 1 2 3 4 5 6 7 DOLEŽALOVÁ, Markéta. Bedřich Geminder (1901–1952) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
  3. ↑ Výslech obviněného B. Gemindera. Rudé právo. 22. listopadu 1952, s. 2. Dostupné online.
  4. ↑ SEDMIDUBSKÝ, Jan. Bedřich Geminder – z rozhlasu na popraviště [online]. Český rozhlas [cit. 2017-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-05.
  5. ↑ Rozsudek nad vedením protistátního spikleneckého centra v čele s R. Slánským. Rudé právo. 28. listopadu 1952, s. 1. Dostupné online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1953. 547 s. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bedřich_Geminder&oldid=26026341“