Bohuslav Chňoupek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bohuslav Chňoupek

poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1972 – 1976
Ve funkci:
1976 – 1981
Ve funkci:
1981 – 1986
Ve funkci:
1986 – 1990

ministr zahraničních věcí ČSSR
Ve funkci:
1971 – 1988
Předchůdce Ján Marko
Nástupce Jaromír Johanes
Stranická příslušnost
Členství KSS (KSČ)

Narození 10. srpna 1925
Bratislava-Petržalka
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 28. května 2004 (ve věku 78 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Profese politik, spisovatel, novinář a diplomat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohuslav Chňoupek (10. srpna 1925 v Bratislavě-Petržalce28. května 2004 v Praze) byl československý politik, diplomat a publicista (publikoval pod jménem Bohuš Chňoupek), jeden z hlavních představitelů Komunistické strany Československa za normalizace. Začínal jako novinář na Slovensku, od roku 1945 byl členem KSČ, jakožto politik se zejména uplatnil jako ministr zahraničních věcí ČSSR v letech 1971–1988, od roku 1972 byl také poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Po roce 1990 odešel ze společenského života.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Novinářská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny státního zaměstnance. Své základní, středoškolské i vysokoškolské vzdělání získal v Bratislavě. Po převratu v roce 1948 se stal redaktorem propagandistického časopisu Borba, v letech 1950–1958 působil jakožto redaktor deníku Smena, od roku 1955 působil ve východoslovenském Prešově, od roku 1958 jakožto zpravodaj deníku Pravda tamtéž, v letech 1960 až 1965 coby zahraniční dopisovatel těchto novin v Sovětském svazu. Od roku 1965 do roku 1967 byl šéfredaktorem bratislavského časopisu Predvoj. V letech 1950–1952 byl členem předsednictva Slovenského svazu novinářů.[1][2]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Členem KSČ byl od roku 1945 do roku 1990, tedy plných 45 let. Zastával řadu stranických a státních funkcí. V letech 1965–1970 je uveden jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska.[3] XIII. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Členem ÚV KSČ se stal 26. září 1969 v době počínající normalizace. Ve funkci člena ÚV KSČ ho pak potvrdil XIV. sjezd KSČ, XV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ.[1]

V letech 1967–1968 byl náměstkem ministra kultury ČSSR, pak v letech 1969–1970 ústředním ředitelem Československého rozhlasu. Zde se podílel na první vlně posrpnových čistek v řadách redaktorů rozhlasu. Od roku 1970 do ledna 1972 působil jako velvyslanec ČSSR v Sovětském svazu a v dlouhém období 1971–1988 coby ministr zahraničních věcí ČSSR v 2., 3., 4. a 5. vládě Lubomíra Štrougala.[1][2] Zejména mezi zahraničními diplomaty a cizími státními činiteli byl oblíbený, neboť byl mimořádně společenský a uměl jednat s cizími lidmi - podle svědectví pamětníků měl velmi dobré diplomatické schopnosti.

Jeho konec ve funkci ministra zahraničních věcí byl odrazem mocenského boje uvnitř KSČ na konci 80. let. Chňoupek se tehdy pod vlivem Sovětského svazu začal profilovat jako stoupenec reformní politiky Michaila Gorbačova. To vyvolalo protireakci konzervativního křídla KSČ. Zejména Vasil Biľak a vedoucí oddělení mezinárodní politiky na ÚV KSČ Martin Štefaňák pak docílili Chňoupkova odvolání.[2]

Dlouhodobě zasedal i v nejvyšších zákonodárných sborech. Ač slovenského původu, byl do parlamentu volen v obvodech v českých zemích. Po volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu (volební obvod č. 111 - Žďár nad Sázavou, Jihomoravský kraj). Křeslo nabyl až dodatečně v říjnu 1972. Mandát obhájil ve volbách v roce 1976 (obvod Třebíč-Žďár nad Sázavou), volbách v roce 1981 (obvod Vyškov-Prostějov) a volbách v roce 1986 (obvod Vyškov-Prostějov). Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy ztratil poslanecký post v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[4][5][6][7][8]

Po sametové revoluci 1989[editovat | editovat zdroj]

Byl vyloučen z KSČ, vyšetřován a posléze i vězněn půl roku ve vyšetřovací vazbě kvůli podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomocí veřejného činitele.[2]

Publicistická a spisovatelská činnost[editovat | editovat zdroj]

Většina z jeho knih se věnuje problematice Slovenského národního povstání a společenskému a politickému dění na Slovensku.

  • 1957 Dunaj sa končí pri Izmaile (reflektuje zkušenost a poznatky z plavby československou lodí po Dunaji)
  • 1959 Život pre východ (výběr z novinářské publicistiky uveřejňované v Pravdě)
  • 1961 Už dozrel bor (výběr z novinárské publicistiky uveřejňované v Pravdě)
  • 1961 Dobyvateľ vesmíru (esejistická a faktografická kniha pro mládež o životě kosmonauta Jurije Gagarina)
  • 1962 Komunizmus sa začína už dnes
  • 1974 Generál s levom (kniha o životě velitele partyzánských jednotek A. A. Asmolova v době Slovenského národního povstání)
  • 1975 Míľniky
  • 1984 Lámanie pečatí (soubor reportáží o osudech francouzských partyzánů)
  • 1989 Banderovci (popis poválečných událostí na Slovensku)
  • 1993 Andy (esej, která je věnována známému modernímu umělci rusínskeho původu Andymu Warholovi)
  • 1997 Biele miesta (témata Slovenského národního povstání, zajetí slovenských generálů Rudolfa Viesta a Jána Goliana a sedm příběhů o zahraničních účastnících povstání)
  • 1998 Memoáre in claris (Belimex, Bratislava; jak si čs. vedení neuvědomovalo změny na východě a na západě)
  • 2001 Dýka v chrbte (úvahy o složitých otázkach existence srbského národa, Vydavatelství Spolku slovenských spisovatelů, kniha byla spolkem oceněna)
  • 2003 Pogrom (Ze slovenských dějin po roce 1918, osudy Židů), oceněno čestným uznáním Ceny Egona Erwina Kische[9]

Film[editovat | editovat zdroj]

Podle reportáže Vstaň a choď z knihy Generál s levom natočil v roce 1989 režisér Martin Hollý film Právo na minulosť.

Vyznamenání a ceny[editovat | editovat zdroj]

československá[editovat | editovat zdroj]

zahraniční[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net, [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha : Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 206. (česky)  
  3. Vyhľadávanie [online]. upn.gov.sk, [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (česky) 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (česky) 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (česky) 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (česky) 
  8. Příloha k usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění č. 93/1971 Sb. [online]. mvcr.cz, [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (česky) 
  9. Bohuslav Chňoupek, 1925-2004 [online]. Ústav pro českou literaturu, [cit. 2016-01-24]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]