Antonín Janoušek
| Antonín Janoušek | |
|---|---|
.jpg) | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Sociální demokracie Komunistická strana Československa Maďarská komunistická strana |
| Narození | 22. srpna 1877 Nymburk  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 30. března 1941 (ve věku 63 let) Moskva  Sovětský svaz |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Děti | Jaroslav Janoušek |
| Profese | politik a novinář |
| Commons | Antonín Janoušek |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antonín Janoušek (22. srpna 1877 Nymburk[1] – 30. března 1941 Moskva[2]) byl český novinář a komunistický politik.
Život[editovat | editovat zdroj]
V roce 1895 se stal členem sociálnědemokratické strany. V roce 1906 se stal dělnickým novinářem a funkcionářem dělnických spolků v někdejším Rakousko-Uhersku.
Od roku 1918 žil v Budapešti, kde pracoval jako dopisovatel kladenských novin Svoboda. Koncem roku 1918 se zapojil do událostí během komunistického převratu v Maďarsku. V roce 1919 vedl českou a slovenskou sekci v ústředním výboru Maďarské komunistické strany.
Po vpádu revolučních maďarských jednotek na Slovensko vyhlásil dne 20. června 1919 v Prešově Slovenskou republiku rad a sám se stal členem jejího Revolučního výkonného výboru a předsedou Revoluční vládní rady.[3] Dne 7. července 1919 československé jednotky vytlačily maďarská vojska z území Československa a Slovenská republika rad zanikla.
Po pádu Maďarské republiky rad v srpnu 1919 byl vězněn v Maďarsku a později v roce 1920 ho Horthyho režim odsoudil a vydal československým úřadům. V roce 1920 obdržel 2 hlasy (ze 411 platných) v československých prezidentských volbách.[4]
V roce 1921 se pokusil o ilegální přechod do Sovětského svazu, byl zatčen a obviněn z vlastizrady.
Po intervenci Sovětského svazu a udělení sovětského občanství se tam v 1922 přestěhoval a stal se zmocněncem Mezinárodní dělnické pomoci. Žil v ruské republice Čuvašsko, v jejím hlavním městě Čeboksary, kde založil sirotčinec. Zemřel v roce 1941 přirozenou smrtí.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
- dcera Oktava[5]
- syn Otto[5]
- syn Jaroslav Janoušek (též pod jménem Pravoslav) – důstojník NKVD, po roce 1948 v službách StB, znám jako brutální vyšetřovatel[6][7][8]
Památka[editovat | editovat zdroj]
V létech I. světové války žil na Kladně v Unhošťské ulici kde má pamětní desku od akad. sochaře Ladislava Nováka.[9] V Čeboksarech[5] a v Českých Budějovicích[10] jsou po něm pojmenovány ulice. Jeho urna byla po roce 1989 vložena do společného hrobu (č. 137) významných členů KSČ na Olšanských hřbitovech.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antonín Janoušek na slovenské Wikipedii.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Nymburk
- ↑ http://svk7.svkkl.cz/arl-kl/cs/detail-kl_us_auth-p0201058-Janousek-Antonin-18771941/
- ↑ www.geocities.com [online]. [cit. 16-02-2008]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-02-2008.
- ↑ Archivovaná kopie. www.libri.cz [online]. [cit. 2008-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-06-21.
- ↑ a b c Улица Яноушека, Чебоксары. web.archive.org [online]. 2005-02-20 [cit. 2019-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-02-20.
- ↑ Archivovaná kopie. it.pedf.cuni.cz [online]. [cit. 2008-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-05.
- ↑ Archivovaná kopie. www.blisty.cz [online]. [cit. 2008-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-05.
- ↑ http://www.cassovia.sk/korzar/archiv/clanok.php3?sub=24.5.2002/13174VI&title=%22To%2C%20%E8o%20som%20pre%9Eil%2C%20ne%9Eel%E1m%20nikomu%22%0D%0A[nedostupný zdroj]
- ↑ VYKOUK, Jaroslav. Skulptury v Kladně. 1. vyd. Kladno: Magistrát města Kladna, 2003. 72 s. Kapitola Janoušek Antonín, s. 14.
- ↑ Názvy budějovických ulic. www.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2021-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-31.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HOŘENÍ, Zdeněk. Antonín Janoušek: předseda revolučnej vlády Slovenskej republiky rád. Bratislava: Vydavateľstvo osvěta, 1964. 94 s.
- NOVOTNÝ, Karel, ed., ŠLESINGER, Milan a VOBORNÍK, Miroslav. Zasvětil život revoluci: k 100. výročí narození Antonína Janouška. Nymburk: OV KSČ, 1977. 218 s.
- Dokumentační přehled. 1977, č. 28.
- MIŽÁKOVÁ, Irena. Antonín Janoušek. Kladno: Krajská knihovna Kladno, 1979. 71 s.
- MIŽÁKOVÁ, Irena, ed. Antonín Janoušek - predseda revolučnej vládnej rady Slovenskej republiky rád: bibliografia. Prešov: Okresná knižnica, 1979. 71 s. (slovensky)
- Slovenská republika rád. 1. vyd. Bratislava: Pravda, 1980.
- Politická elita meziválečného Československa 1918-1938. Vyd. 1. Praha: Pražská edice, 1998, s. 112.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Janoušek na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Janoušek
- Bořím a bouračka se mi daří. Zapomenutý komunista Janoušek, který kandidoval proti Masarykovi Pořad Českého rozhlasu Plus, velmi podrobné životopisné informace, podrobnosti o Slovenské republice rad a o údajné kandidatuře na prezidenta.
