Ladislav Karel Feierabend

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Ladislav Karel Feierabend
čs. ministr spravedlnosti
Ve funkci:
1938 – 1938
PředchůdceVladimír Fajnor
NástupceJaroslav Krejčí
čs. ministr unifikací
Ve funkci:
1938 – 1938
PředchůdceVladimír Fajnor
Nástupcerezort zrušen
čs. ministr zemědělství
Ve funkci:
1938 – 1939
PředchůdceEduard Reich
Nástupcezánik Československa
protektorátní ministr zemědělství
Ve funkci:
1939 – 1940
Předchůdcevznik Protektorátu
NástupceJaroslav Krejčí
čs. ministr financí
1. a 2. londýnská exilová vláda
Ve funkci:
1941 – 1945
PředchůdceEduard Outrata
NástupceVavro Šrobár
Stranická příslušnost
Členstvíagrární strana (-1938)
SNJ (1938-39)
Národní souručenství
nár. soc. (1945-)

Narození14. června 1891
Kostelec nad Orlicí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. srpna 1969 (ve věku 78 let)
Villach
RakouskoRakousko Rakousko
NárodnostČeši
RodičeKarel Feierabend
DětiIvo Karel Feierabend syn
Hana Ludikarová dcera
PříbuzníBohuslav Feierabend bratr
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolitik, spisovatel, ekonom a právník
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm I. třída, in memoriam (1995)
CommonsLadislav Karel Feierabend
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislav Karel Feierabend, křtěný Ladislav Antonín (14. června 1891 Kostelec nad Orlicí[1]15. srpna 1969 Villach, Rakousko), byl český a československý meziválečný národohospodář a vrcholný představitel družstevnictví v éře jeho největšího tuzemského rozkvětu během meziválečného období: stal se vrchním ředitelem Kooperativy (obchodního ústředí hospodářských družstev) a předsedou Československé obilní společnosti. Po Mnichově se stal ministrem zemědělství. Téměř polovinu svého dospělého života strávil Ladislav Karel Feierabend v exilu, kam odešel hned dvakrát – v letech 1940 a 1948.[2] Je autorem řady odborných prací s tematikou zemědělského družstevnictví a rozsáhlých pamětí na události z období let 1938 až 1950.[3]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

První republika[editovat | editovat zdroj]

Po úspěšném vystudování gymnázia v Hradci Králové a práv na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se věnoval různým hospodářským funkcím v zemědělství. Již v roce 1917 nastoupil na místo tajemníka Ústřední jednoty českých hospodářských družstev. Později byl členem, vůči Hradu opoziční, pravicové agrární strany. Bydlel i s rodinou své dcery v exkluzivní rezidenční čtvrti na Ořechovce.[4]

Ve 20. a 30. letech dvacátého století se Ladislav Feierabend stal členem burzovní rady a později také prezidentem Pražské plodinové burzy (ta sídlila v současném Kongresovém centru ČNB).[2] Kromě toho, že se výrazně podílel na přestavbě vnitřku budovy Plodinové burzy (pocházející z let 1893 až 1895), zasadil se také o proražení pasáže spojující Senovážné náměstí s ulicí Na Příkopě.[2]

Roku 1930 se stal vrchním ředitelem Kooperativy (obchodního ústředí hospodářských družstev při agrární straně), členem představenstva Centrokooperativu (svaz jednot hospodářských družstev) a (v roce 1932) předsedou Pražské plodinové burzy. V roce 1934 se stal (z pověření vlády) předsedou Československé obilní společnosti, byl také místopředsedou Exportního ústavu.

Z pověření odstupujícího prezidenta Edvarda Beneše se stal ministrem zemědělství v druhé vládě generála Jana Syrového i protektorátních vládách Rudolfa Berana a generála Eliáše do roku 1940. Ladislav Karel Feierabend se zapojil i do činnosti centrálního odbojového orgánu – Politického ústředí, ale po jejím prozrazení emigroval v lednu 1940 do Anglie.

Období let 1940–1948[editovat | editovat zdroj]

V Londýně se stal v roce 1940 státním ministrem, roku 1941 ministrem financí exilové vlády. V roce 1942 se v londýnském exilu Ladislav Karel Feierabend z pozice ministra financí zasadil o řadu měnových opatření, která se měla realizovat po skončení druhé světové války (a to včetně včasné emise poválečných československých platidel).[2] Budoucí československá platidla nechal vytisknout v roce 1942 a v roce 1944 zřídil Československý měnový úřad, jenž měl po osvobození republiky plnit funkce cedulové banky.[3] V roce 1944 vedl československou delegaci na jednáních o mezinárodním měnovém systému v Bretton Woods.[3]

Jeho rodina se dostala do koncentračních táborů. V únoru 1945 z exilové vlády odešel kvůli nesouhlasu s Benešovou politikou. Po skončení druhé světové války se vrátil do vlasti, kde se netajil s protikomunistickým postojem. Protože agrární strana nebyla po květnu 1945 povolena, vstoupil do národně socialistické strany.

Druhý exil[editovat | editovat zdroj]

Po únoru 1948 emigroval podruhé, nejdříve do Anglie a následně v roce 1950 do USA. Ve Spojených státech se zapojil v letech 1965–1969 do vysílání rozhlasové stanice Hlas Ameriky. Na sklonku svého života napsal a vydal v USA obsáhlé osmidílné paměti, jejichž souborné vydání ve třech svazcích vyšlo po roce 1989 i v Česku.[5][6] Na zámku Mirošov, který v letech 1939 až 1948 vlastnil, je expozice věnovaná jeho osobě a dílu.[7] V roce 1995 mu byl prezidentem republiky in memoriam propůjčen řád T. G. Masaryka I. třídy.[8][2] Pohřben je v rodinné hrobce na Vinohradském hřbitově.

„Musíme hledět k nebesům a nohama stát pevně na zemi…“

Motto Ladislava Feierabenda (dle vzpomínek jeho tajemníka Jana Filípka)[3]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Odhalení busty v ČNB[editovat | editovat zdroj]

Bronzová busta Ladislava Karla Feierabenda byla dne 7. června 2017 slavnostně odhalena na odpočivadle schodiště do Kongresováho centra České národní banky v Praze. Jedná se o druhý odlitek původní busty z 90. let dvacátého století. Autorkou busty je Anna Sedlecká. Odlitek byl zhotoven v umělecké slévárně HVH v Horní Kalné v Podkrkonoší. Slavnostního odhalení byla přítomna i Hana Ludikarová – dcera Ladislava Karla Feierabenda.[2]

Protektorátní dovětek[editovat | editovat zdroj]

Ukázka aktivit Ladislava Karla Feierabenda v Praze během protektorátu
Období Místo Popis aktivity
16. března 1939 Nábřeží Edvarda Beneše 128/4 (v letech 1938–1948 Kramářovo nábřeží, německy Kramář-Ufer) – do prosince 1941 sídlo protektorátní vlády Na svém prvním zasedání byla protektorátní vláda informována ministrem zemědělství Ladislavem Karlem Feierabendem o tom, že po zákroku státní správy rezignovali všichni neárijští členové Obilní společnosti, Plodinové burzy a Škrobárenského syndikátu.[9]
polovina ledna 1940 Nábřeží Edvarda Beneše 128/4 (v letech 1938–1948 Kramářovo nábřeží, německy Kramář-Ufer) – do prosince 1941 sídlo protektorátní vlády Předseda potektorátní vlády Alois Josef Eliáš se zde sešel s Ladislavem Karlem Feierabendem a oznámil mu požadavek říšského protektora Konstantina von Neuratha na Feierabendovu okamžitou rezignaci na post ministra zemědělství. Jako důvod bylo uvedeno, že Neurath získal informace o Feierabendově ilegální odbojové činnosti. Alois Eliáš v této souvislosti uvedl, že ministr protektorátní vlády nemá rezignovat, nýbrž emigrovat.[9]
15. březen 1939 – do roku 1940 Rašínovo nábřeží 2000/78 Dům patřil rodině Havlových. V bytě stavebního podnikatele Václava Marii Havla a jeho manželky Boženy Havlové se na počátku německé okupace scházeli někteří protektorátní ministři: Vladislav Klumpar (ministr zdravotní a sociální správy); Ladislav Karel Feierabend; Dominik Čipera (ministr veřejných prací) s dalšími významnými osobnostmi, k nimž patřili: Hubert Masařík (předseda jednatelského sboru Československého rozhlasu); František Schwarzenberg; Jan Jína; Jan Antonín Baťa; František Bořek Dohalský atd. V domě bydlel i Miloš Havel.[9]
počátek německé okupace Milady Horákové 534/59 Na počátku okupace se v Procházkově plzeňské restauraci scházeli zednáři z rozpuštěných zednářských lóží a též někteří představitelé ilegální odbojové centrály Politické ústředí (PÚ) (např. Jaroslav Kvapil, JUDr. Emil Pavel Lány a Ladislav Karel Feierabend).[9]

Numismatický dovětek[editovat | editovat zdroj]

Po uznání československé vlády v londýnském exilu dne 18. července 1940 a po ustavení vládních exilových orgánů byly zahájeny přípravy směřující k poválečné obnově československé státní měny. U tří britských firem (Thomas de la Rue Sussex; Waterlow Londýn; Bradburry and Wilkinson New Malden) byl zadán tisk papírových peněz. Numismatici v této souvislosti hovoří o tzv. „Londýnské emisi československé měny 1945“. Podle předválečných ustanovení o emistní bance mohly mít papírové peníze pouze formální náležitosti státovek. Po skončení druhé světové války s platností vyhlášky Ministerstva financí (ze dne 20. října 1945 číslo 92) byly státovky v nominálních hodnotách 100 Kčs, 500 Kčs a 1000 Kčs uznány jako bankovky.[10] Papírová platidla z „Londýnské emise“ byla používána v období od 1. listopadu 1945 do 31. května 1953 (ukončeno vyhláškou Ministerstva financí číslo 41 z roku 1953). Zajímavostí také je, že na dvacetikorunové státovce je uvedena předválečná zkratka měny Kč (takto se československá měna oficiálně označovala v letech 1921-1938, koruny za druhé republiky a protektorátní koruny se označovaly zkratkou K, korunové měna tzv. Slovenského státu pak zkratkou Ks, zkratka Kčs byla zavedena až po druhé světové válce). Na lícových stranách papírových peněz v nominálních hodnotách 5 Kčs, 10 Kčs, 20 Kčs, 50 Kčs, 100 Kčs, 500 Kčs a 1000 Kčs je podepsán jako ministr financí Ladislav Karel Feierabend.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1888-1902 v Kostelci nad Orlicí, sign.77-6159, ukn.4506, str.68. Dostupné online
  2. a b c d e f ZEMAN, Marek. ČNB odhalila bustu významného národohospodáře L. K. Feierabenda [online]. 2017-06-07 [cit. 2017-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-06-15. 
  3. a b c d Informační tabulka s životopisem L. K. Feierabenda umístěná na zdi po levé straně busty L. K. Feierabenda na odpočivadle schodiště Plodinové burzy.
  4. https://ndk.cz/view/uuid:70892390-d54b-11e9-84ef-005056827e51?page=uuid:c63822bb-c659-4fd5-a311-fb6fad93ba9b&fulltext=O%C5%99echovka
  5. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Feierabend Ladislav, s. 569. 
  6. TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-245-7. S. 303. 
  7. http://www.zamek-mirosov.cz/historie
  8. http://www.hrad.cz/cs/ceska-republika/statni-vyznamenani/rad-t-g-masaryka/seznam-vyznamenanych.shtml
  9. a b c d PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Feierabend Ladislav Karel). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 49, 381, 601, 632. 
  10. a b HÁSKOVÁ, Jarmila; KOŠTEL, Miroslav; NOVOTNÝ, Jiří, Pekárek Jiří; Surga Leopold. Československé bankovky, státovky a mince 1919-1992. Ilustrace Antalovský Jiří; Pekárek Jiří. 1. vyd. Praha: Lunarion, v.o.s., 1993. 132 s. Dostupné online. ISBN 80-85774-05-4. Kapitola Kapitola IV. Státovky a bankovky, podkapitola 8: Československé bankovky a státovky 1945-1953, s. 77, 78, 79, 80, 81. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FEIERABEND, Ladislav Karel. Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952 (ang. orig. vydání z r. 1952 Agricultural cooperatives in Czechoslovakia). Volary: Stehlík, 2007. 161 s. ISBN 978-80-86913-03-2. 
  • GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Druhá republika 1938–1939 : svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2004. 315 s. ISBN 80-7185-626-6. 
  • KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha: Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8. 
  • KUBAČÁK, Antonín. Ministerstvo zemědělství v letech 1918–1948: osudy úřadu a jeho ministrů. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2005. 126 s. ISBN 80-7084-463-9. Kapitola Ladislav Feierabend, s. 89–92. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-245-7. S. 303. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]