František Schwarzenberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Schwarzenberg

Erb rodu Schwarzenbergů
Narození 24. března 1913
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 9. března 1992 (ve věku 78 let)
Unzmarkt
RakouskoRakousko Rakousko
Místo odpočinku Murau
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva
Rodiče Karel V. kníže ze Schwarzenbergu a Eleonora Clam-Gallasová
Příbuzní Karel VI. Schwarzenberg a Radslav Kinský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Schwarzenberg (24. března 1913 Praha9. března 1992 Unzmarkt, Štýrsko, Rakousko), německy Franz, Prinz von Schwarzenberg, celým jménem německy Franz Friedrich Maria Josef Johann Nepomuck Adolf Eduard Paschalis Gabriel von Schwarzenberg byl český šlechtic z orlické větve Schwarzenbergů, úředník, diplomat a profesor.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 24. března 1913 v Praze jako druhý syn a poslední ze dvou potomků Karla V. Schwarzenberga (26. února 1886 Praha6. září 1914 Vukovar) a jeho manželky (sňatek 5. února 1910 ve Vídni) Eleonory, rozené Clam-Gallasové (4. listopad 1887 Frýdlant v Čechách31. květen 1967 Vídeň, ve Vídni byla také pochována).

Za první republiky na doporučení Edvarda Beneše působil na ministerstvu zahraničí, v roce 1939 působil více než rok v Kanceláři státního prezidenta Emila Háchy. Dne 6. října 1939 přinesl k rukám Emila Háchy deklaraci, ve které se hovořilo o tom, že se česká šlechta připojila k českému národu a nedlouho po té byl jmenován František Schwarzenberg do čela mládeže v Národním souručenství. Účastnil se květnového povstání v roce 1945 a byl členem České národní rady.[1][2] Po válce pracoval na ministerstvu zahraničí a jako československý velvyslanec ve Vatikánu. Vlastnil zámek v Nalžovicích, který byl za války zkonfiskován Němci. Po válce jej obsadila Rudá armáda a v roce 1948 mu byl vyvlastněn. Po únoru 1948 zůstal v zahraničí a odešel do USA. Zde na Katolické univerzitě v Chicagu přednášel jako profesor politologii[1] a po roce 1980 se odstěhoval do Rakouska. Po roce 1990 mu byl zámek i se 400 ha lesa vrácen v restituci. Pochován byl 15. března 1992 v Murau.

Příbuzenstvo
manželka Amálie, rozená Lobkowiczová
1921–2013
otec Karel V. Schwarzenberg
1886–1914
matka Eleonora, rozená hraběnka Clam-Gallasová
1887–1967
dcera Ludmila Marie Schwarzenbergová
* 1945
dcera Isabela Eleonora Schwarzenbergová
* 1946
syn Jan Nepomuk Maria Schwarzenberg
* 1957
bratr Karel VI. Schwarzenberg
1911–1986
vnuk Jan Holden Schwarzenberg
* 1984
synovec Karel VII. Schwarzenberg
* 1937, ministr zahraničí
prasynovec Jan Nepomuk Schwarzenberg
* 1967
nevlastní bratr Radslav Kinský
1928–2008
nevlastní bratr Václav Norbert Kinský
1924–2008
děd Karel IV. Schwarzenberg
1859–1913
babička Marie Terezie Kinská z Vchynic a Tetova
1866–1889
praděd Karel III. Schwarzenberg
1824–1904
prababička Vilemína Marie z Öttingen-Öttingenu
1833–1910

Rodina[editovat | editovat zdroj]

František Schwarzenberg se oženil 23. května 1944 v Dolních Beřkovicích s Amálií Františkou z Lobkowicz (25. leden 1921 Dolní Beřkovice3. duben 2013 Vídeň, pohřbena v Orlíku nad Vltavou), dcerou Marii Leopolda z Lobkowicz (7. červenec 1888 Dolní Beřkovice - 15. květen 1933 Praha) a jeho manželky (sňatek 11. duben 1918 Vídeň) Františky z Montenuova (22. srpen 1893 Margarethen am Moos, Dolní Rakousy3. listopad 1972 Wels). Měli spolu 3 děti (2 dcery a 1 syna):

  • 1. Ludmila (* 25. 7. 1945 Praha)
    • ∞ (14. 2. 1998 Salebury) Carl Barton Hess (28. 10. 1912 Chicago – 15. 2. 2011 New York)
  • 2. Isabela Eleonora (* 22. 6. 1946 Řím)
    • ∞ (civilně 15. 7. 1970 Gräfelfing bei München a církevně 25. 7. 1970 Vídeň) Louis z Harnieru a Regendorfu (* 3. 7. 1938 Mnichov)
  • 3. Jan Nepomuk (* 19. 2. 1957 Chicago)

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://www.libri.cz/databaze/kdo20/list.php?od=s&start=21&count=20
  2. http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2009/1/ve-znameni-tri-deklaraci-/
  3. Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2013, [cit. 2017-06-04]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]