Vladimír Kajdoš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Brig. gen. Vladimír Kajdoš
Vladimír Kajdoš.jpg

náčelník Hl. štábu čs. branné moci
Ve funkci:
září 1938 – říjen 1938

čs. ministr železnic
Ve funkci:
říjen 1938 – prosinec 1938
Předchůdce Jindřich Kamenický
Nástupce Alois Eliáš[1]

čs. ministr pošt a telegrafů
Ve funkci:
říjen 1938 – prosinec 1938
Předchůdce Karel Dunovský
Nástupce Alois Eliáš[1]

Narození 21. února 1893
Němčice nad Hanou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 8. července 1970 (ve věku 77 let)
Frenštát pod Radhoštěm
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Univerzita Karlova (nedokonč.)
Válečná škola Praha
Profese archivář a překladatel
Ocenění Pamětní medaile 2. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Kajdoš (21. února 1893 Němčice nad Hanou - 8. července 1970 Frenštát pod Radhoštěm) byl český a československý generál Československé armády a politik, v roce 1938 náčelník Hlavního štábu československé branné moci, za druhé republiky ministr železnic a ministr pošt a telegrafů.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval obecnou školu v rodných Němčicích a Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, kde maturoval roku 1912. Pak začal studovat klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Kvůli vypuknutí světové války ale studia nedokončil, protože byl povolán do rakouské armády a odeslán do školy na záložní důstojníky zeměbranecké pěchoty v Brně. Od září 1915 velel zeměbranecké pěší četě na východní frontě. Po dvou týdnech v boji byl zajat Rusy. Do července 1916 byl internován v ruském zajateckém táboře. Pak dobrovolně nastoupil do srbských jednotek, které se formovaly v Rusku. V jejich rámci velel střelecké četě a podílel se na bojích v Dobrudži. Od ledna 1917 byl příslušníkem Československých legií. Zastával v nich post velitele střelecké čety a od dubna 1917 působil coby emisar pro rekrutování dobrovolníků do legií ze zajateckých táborech. V říjnu 1918 se stal velitelem střelecké roty 2. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad.[2]

Podílel se na ústupových bojích legií s bolševiky v Rusku. Od září 1918 velel samostatnému oddílu v podhůří Uralu a následně velel střelecké rotě. Do Československa se vrátil v červnu 1920. Téhož roku nastoupil do Kurzu na výchovu důstojníků generálního štábu v Praze a vystudoval Válečnou školu v Praze. Od září 1923 byl důstojníkem generálního štábu Československé armády. V říjnu 1923 byl ustanoven přednostou oddělení štábu, roku 1924 náčelníkem štábu 9. divize Trnava. V září 1928 nastoupil na Hlavní štáb branné moci v Praze na postu přednosty skupiny. V červnu 1930 byl krátce velitelem polního praporu 28. pěšího pluku v Praze. V září 1930 znovu nastoupil na Hlavní štáb branné moci, kde v září 1931 povýšil na přednostu organizačního oddělení. V prosinci 1933 se stal velitelem 40. pěšího pluku Valašské Meziříčí. Od ledna 1935 studoval v Kurzu pro vyšší velitele v Praze. V září 1935 se stal druhým zástupcem náčelníka Hlavního štábu branné moci. Během událostí v září 1938 zastával post náčelníka Hlavního štábu československé branné moci a řídil všechny jednotky zápolní armády.[2]

K roku 1938 se uvádí jako brigádní generál.[3] Tehdy se krátce zapojil do aktivní politiky. Od 4. října 1938 zastával funkci ministra železnic a pověřeného ministra pošt a telegrafů v druhé vládě Jana Syrového. Na postu setrval do 1. prosince 1938.[3][4][5] Ve funkci ministra řešil urgentní stabilizaci komunikační sítě narušené mnichovským záborem a využíval pro tyto účely vojenské jednotky. Od prosince 1938 byl opět druhým zástupcem náčelníka Hlavního štábu branné moci. Po zániku Československa byl v březnu 1939 pověřen řízením likvidace velicích struktur bývalé Československé armády. Od léta roku 1939 se podílel na výstavbě protektorátního Vládního vojska a v této fázi udržoval kontakty s odbojem. V prosinci 1939 odešel do penze, síť napojení na odboj se udržoval i nadále. Zároveň se vrátil k nedokončenému studiu filologie a spolu s Vladimírem Šrámkem pracoval na moderním překladu Starého zákona do češtiny. V květnu 1945 se účastnil Květnového povstání českého lidu a vrátil se do armády. Od dubna 1946 v ní zastával pozici předsedy Odvolacího kárného výboru v Praze. V červenci 1947 byl penzionován. Následující fázi života trávil ve Frenštátu pod Radhoštěm, kde pracoval v okresním archivu a zabýval se regionální historií.[2]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Ministr dopravy.
  2. a b c Vladimír Kajdoš [online]. vlada.cz [cit. 2012-10-03]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b Druhá vláda generála Syrového. Národní listy. Říjen 1938, roč. 78., čís. 273, s. 1. Dostupné online. 
  4. Vláda Jana Syrového (04.10.1938 - 01.12.1938) [online]. vlada.cz [cit. 2012-10-03]. Dostupné online. (česky) 
  5. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 605. (česky) 
  6. Válka.cz, Pamětní medaile na válku 1914-1918
  7. Válka.cz, Řád rumunské hvězdy

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]