Jana Klusáková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jana Klusáková
Narození 3. července 1941 (79 let)
Písek
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolání spisovatelka, novinářka a překladatelka
Alma mater Univerzita Karlova
Témata ruština
Ocenění Cena Ferdinanda Peroutky (2002 a 2003)
Manžel(ka) Jan Klusák
Děti Vít Klusák
Pavel Klusák
Příbuzní Petr Zvoníček bratr
Martin Zvoníček bratr
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jana Klusáková, roz. Jana Zvoníčková (* 3. července 1941 Písek) je rozhlasová a televizní moderátorka, publicistka a překladatelka.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

V dětství zpívala v Pražském dětském sboru, v mládí ve Vysokoškolském uměleckém souboru. Vystudovala ruštinu a češtinu na FF UK, pak postgraduálně estetiku. V 60. letech pracovala ve filmovém průmyslu (titulky) a v tehdy populárním programu Československého rozhlasu Mikrofórum měla týdenní desetiminutovku o filmových novinkách. Přispívala do týdeníku Student. Od roku 1967 byla aspirantkou moskevského Ústavu dějin umění, oboru filmová věda. Po srpnové okupaci studium sama ukončila a když se v osmém měsíci těhotenství v říjnu 1968 vracela z Moskvy, propašovala v těhotenské sukni mikrofilmy s rukopisem knihy Natálie Gorbaněvské Poledne a Paměti Naděždy Mandelštamové, vdovy po básníku Osipu Mandelštamovi. Zařídila i převezení filmů mnichovskému nakladateli Adalbertu Neimanisovi.[1]

Za normalizace musela v roce 1971 odejít z Ústřední půjčovny filmů, kde pracovala v oddělení propagace, do „svobodného povolání“. Dvacet let tlumočila a překládala z ruštiny (např. Bulgakov, Čechov, Turgeněv, Saltykov-Ščedrin, Petruševská). Až po vydání rukopisů Gorbaněvské a Mandelštamové na Západě na ni v roce 1975 přišlo udání z Moskvy (Vladimir Moroz, krycí název akce: Akce Lina). Byla zatčena a strávila několik měsíců v ruzyňské vazební věznici, ale díky obhajobě Otakara Motejla skončila nakonec jen s podmínečným odsouzením. Koncem 80. let zase směla začít pracovat pro rozhlas.

V lednu 1990 tlumočila na přání prezidenta Václava Havla jeho první setkání s Michailem Gorbačovem v Kremlu, kde byl dohodnut odchod ruských okupačních vojsk z Československa.[2]

Od roku 1995 je redaktorkou ČRo 1, Radiožurnálu (Knihovnička, Kniha týdne, Na scéně, Host Jany Klusákové, Nad věcí). V roce 1999 byla první předsedkyní správní rady Nadace Open Society Fund Praha.[3]

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1989 píše knižní rozhovory – se sochařem Olbramem Zoubkem, s herci Janou Brejchovou a Jiřím Bartoškou, zpěvačkou Hanou Hegerovou (nepublikováno na přání Hany Hegerové), se sociologem Fedorem Gálem (1992), psychiatrem Františkem Klátilem, s politiky Petrem Pithartem (1992), Jiřím Dienstbierem (1993), Karlem Schwarzenbergem (1993), Václavem Klausem (1997), Janem Rumlem (1998), Otakarem Motejlem (1999), s malířem Vladimírem Kokoliou.

Od roku 1990 přispívá i do týdeníku Respekt.[4] V roce 2002 jí byla udělena novinářská cena Ferdinanda Peroutky.

Od svých deseti let žije v Praze. Má dva dospělé syny: publicistu Pavla a režiséra Víta.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]