V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Jana Klusáková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jana Klusáková
Narození 3. července 1941 (77 let)
Písek
Povolání spisovatelka, novinářka a překladatelka
Alma mater Univerzita Karlova
Témata ruština
Ocenění Cena Ferdinanda Peroutky (2002 a 2003)
Děti Vít Klusák
Pavel Klusák
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jana Klusáková, roz. Jana Zvoníčková (* 3. července 1941 Písek) je rozhlasová a televizní moderátorka, publicistka a překladatelka.

Příbuzenstvo
syn Vít Klusák
syn Pavel Klusák
bratr Petr Zvoníček
bratr Martin Zvoníček

Životopis[editovat | editovat zdroj]

V dětství zpívala v Pražském dětském sboru, v mládí ve Vysokoškolském uměleckém souboru. Vystudovala FF UK (ruštinu a češtinu, pak postgraduálně estetiku). V 60. letech pracovala ve filmovém průmyslu (titulky) a v tehdy populárním programu Československého rozhlasu Mikrofórum měla týdenní desetiminutovku o filmových novinkách. Přispívala do týdeníku Student.

Za normalizace musela v roce 1971 odejít z Ústřední půjčovny filmů, kde pracovala v oddělení propagace, do „svobodného povolání“. Dvacet let tlumočila a překládala z ruštiny (např. Bulgakov, Čechov, Turgeněv, Saltykov-Ščedrin, Petruševská). V roce 1975 strávila pár měsíců v ruzyňské vazební věznici na udání Vladimira Moroze (krycí název akce: Akce Lina). Koncem 80. let zase směla začít pracovat pro rozhlas.

V lednu 1990 tlumočila na přání prezidenta Václava Havla jeho první setkání s Michailem Gorbačovem v Kremlu, kde byl dohodnut odchod ruských okupačních vojsk z Československa.

Od roku 1995 je redaktorkou ČRo 1, Radiožurnálu (Knihovnička, Kniha týdne, Na scéně, Host Jany Klusákové, Nad věcí). V roce 1999 byla první předsedkyní správní rady Nadace Open Society Fund Praha.[1]

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1989 píše knižní rozhovory – se sochařem Olbramem Zoubkem, s herci Janou Brejchovou a Jiřím Bartoškou, zpěvačkou Hanou Hegerovou (nepublikováno na přání Hany Hegerové), se sociologem Fedorem Gálem (1992), psychiatrem Františkem Klátilem, s politiky Petrem Pithartem (1992), Jiřím Dienstbierem (1993), Karlem Schwarzenbergem (1993), Václavem Klausem (1997), Janem Rumlem (1998), Otakarem Motejlem (1999), s malířem Vladimírem Kokoliou.

Od roku 1990 přispívá i do týdeníku Respekt.[2] V roce 2002 jí byla udělena novinářská cena Ferdinanda Peroutky.

Od svých deseti let žije v Praze. Má dva dospělé syny: publicistu Pavla a režiséra Víta.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nadace Open Society Fund, úplný výpis z obchodního rejstříku ČR
  2. heslo Jana Klusáková, autoři na stránkách Respektu (ročník 1990, hledání článků autora podle ročníku)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]