Slovanský dům

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Slovanský dům
Společenský dům Slovanský dům (Nové Město) Na Příkopě 22.jpg
Poloha
AdresaNa příkopě 859/22, Praha 1, Nové Město, ČeskoČesko Česko
UliceNa příkopě
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky39991/1-1151 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slovanský dům je název pražského společenského, kulturního a obchodního centra, které bylo vybudováno na konci 20. století v ulici Na Příkopě, jedné z významných ulic ve středu hlavního města České republiky. Jádrem tohoto centra je budova klasicistního paláce, který býval označován jako Vernierovský palác (také palác Příchovských nebo Tuskanyho palác).[1] Název Slovanský dům je z roku 1945; palác je od roku 1964 kulturní památkou.[2]

Majitelem Slovanského domu je Hlavní město Praha, které jej v roce 1997 pronajalo na 77 let společnosti Pražské komunikační a společenské centrum, v.o.s.[3]

Areál centra[editovat | editovat zdroj]

Kromě hlavní budovy, která sousedí s budovou České národní banky a budovou bývalé Zemské banky[4] a svým průčelím patří k dominantám ulice Na Příkopě, patří k areálu také nový objekt multikina a objekty obklopující bývalý nádvorní prostor paláce. Areálem je možné projít z ulice Na Příkopě až k Senovážnému náměstí. Areál nabízí kromě multikina také kanceláře, obchody, restaurace a kavárny.[5]

Hlavní budova[editovat | editovat zdroj]

Hlavní budova nynějšího areálu byla původně barokní palác nazývaný Vernierovský, vystavěný kolem roku 1697 pro Jana Bartoloměje Verniera z Rougemontu; v té době vznikla i francouzská zahrada v nádvorním prostoru paláce (je zachycena na mědirytu Kašpara Wussina z roku 1700).[6] Potom byl palác majetkem hrabat Vršovců (původně Sekerkové ze Sedčic) a Příchovských, a o sto let později (1797) proběhla klasicistní přestavba paláce, kterou pro dalšího majitele Jana V. Tuskanyho provedl František Heger. Přitom byla zachována raně barokní dispozice paláce včetně dvou portálů, ale obě krajní křídla byla zvýšena.[1] Podle zápisné knihy pražských stavitelů se na této přestavbě podílel také Ignác Alois Palliardi.[7]

V dalších letech se využití paláce postupně měnilo, v roce 1825 tu začaly v přízemí vznikat obchody a sklady, palácové komnaty v patrech se změnily na byty a v souvislosti s tím docházelo i ke stavebním úpravám.[7]

Mezi roky 1875 až 1945 areál paláce využívali ke svým společenským a politickým akcím zejména německy hovořící Pražané[5] a celý objekt, kde byly restaurace, herny, kasino či kulečník, byl znám jako tzv. Deutsches Kasino.[8] Interiér paláce v letech 1933–1934 zmodernizoval Fritz Lehman. V budově sídlil také spolek „Concordia Verein deutscher Schriftsteller und Künstler in Böhmen / Concordia spolek německých spisovatelů a umělců v Čechách“.[9]

Po druhé světové válce se stal areál majetkem československého státu, byl přejmenován na Slovanský dům a dále využíván pro společenské a kulturní účely;[10] např. v sedmdesátých letech 20. století tu byla známá vinárna zvaná "Svíčkárna".[11]

V jedné z nádvorních budov sídlilo od roku 1950 Ústřední loutkové divadlo, později přejmenované na divadlo Minor, které během přestavby na konci 20. století muselo objekt vyklidit a přestěhovalo se do bývalého kina Skaut v pražské Vodičkově ulici.[5] Přestavba objektu, kterou v roce 2000 dokončila firma Subterra,[12] trvala přibližně jeden rok a vyžádala si náklady ve výši více než jedné miliardy (v cenách v době rekonstrukce). Investorem celé akce byla jedna ze společností vlastněných podnikatelem Sebastianem Pawlowskim.

Kino[editovat | editovat zdroj]

Součástí objektu je také multikino s deseti kinosály s celkovou kapacitou 1860 míst, které vlastnila společnost Ster Century z Jihoafrické republiky.[5] V roce 2002 jej ovšem získaly americké společnosti Paramount Pictures a Universal Studios.[13] Otevírala jej 6. prosince 2000 premiéra filmu Františka Antonína Brabce Kytice.[5] Dne 12. srpna 2003 uváděl v kině mezinárodní premiéru filmu Liga výjimečných herec Sean Connery.[14] Další premiérou byl 7. března 2007 film Jana Svěráka nazvaný Vratné lahve.[15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KUBÍČEK, Alois. Pražské paláce. 1. vyd. Praha: V. Poláček, 1946. 232 s. S. 208. 
  2. Slovanský dům - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-03-18]. Dostupné online. 
  3. Nájemníkem Slovanského domu je i exmanažer Transněftu Arustamov, oligarcha s kontakty na Putinovu elitu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2022-05-04]. Dostupné online. 
  4. Zemská banka království českého / UniCredit Bank - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-04-07]. Dostupné online. 
  5. a b c d e čtk, ipd. Slovanský dům je připraven k otevření. iDNES.cz [online]. 2000-12-06 [cit. 2014-08-22]. Dostupné online. 
  6. Poche, Preiss (1978), s. 51
  7. a b Baťková (1998), s. 481
  8. Redakce a Sudetenpost. „Německý dům“ v Praze prodán Rusům. Náš směr [online]. 2015-01-04 [cit. 2016-04-16]. Dostupné online. (česky) 
  9. „Jungprag” war kein Verein und kein Klub, es war ein Herzensbund. Jahrbuch brücken. Germanistisches Jahrbuch Tschechien – Slowakei [online]. [cit. 2021-08-04]. Dostupné online. 
  10. Poche (1985), s.161
  11. Hitem byla sekaná se svíčkovou a růžová tatarka. Jak se jedlo v roce 1989. iDNES.cz [online]. 2019-03-20 [cit. 2021-04-07]. Dostupné online. 
  12. NOVOTNÝ, Pavel P. Byznys nám rozjel Václav Klaus, říká majitel restaurací Kogo. iDNES.cz [online]. 2012-02-27 [cit. 2014-08-22]. Dostupné online. 
  13. SPÁČILOVÁ, Mirka; BIČÍK, Marek. Polovina multikin mění majitele. iDNES.cz [online]. 2002-03-13 [cit. 2014-08-22]. Dostupné online. 
  14. pse. Conneryho premiéra omezí dopravu. iDNES.cz [online]. 2003-08-12 [cit. 2014-08-22]. Dostupné online. 
  15. ČTK. Svěrákovy Vratné lahve měly premiéru. Novinky.cz [online]. 2007-03-07 [cit. 2014-08-22]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BELANI, Erwin. Das "Deutsche Haus" in Prag. Moderne Bauformen. 1935, roč. 34, s. 225–244. ISSN 0931-4806. (německy) 
  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl II. 1. vyd. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 882–883. 
  • Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 97–98. 
  • POCHE, Emanuel; PREISS, Pavel. Pražské paláce. 2. vyd. Praha: Odeon, 1978. 399 s. S. 50–52, 96, 100. 
  • POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 472 s. S. 161. 
  • BAŤKOVÁ, Růžena, et al. Umělecké památky Prahy : Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1). 1. vyd. Praha: Academia, 1998. 839 s. ISBN 80-200-0627-3. S. 481–483. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]