Amos Oz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Amos Oz
Amoz Oz
Rodné jméno Amos Klausner
Narození 4. května 1939 (79 let)
Jeruzalém, Britský mandát Palestina (dnes Izrael)
Úmrtí 28. prosince 2018 (ve věku 79 let)
Petach Tikva
Příčina úmrtí rakovina
Povolání spisovatel, jazykovědec, novinář, romanopisec, překladatel, esejista, pedagog, vysokoškolský učitel, autor dětské literatury a autor
Národnost Židé
Alma mater Hebrejská univerzita
Žánr povídka a román
Ocenění Brennerova cena (1976)
Bernstein Prize (1983)
důstojník Řádu umění a literatury (1984)
Bialikova cena (1986)
Prix Femina étranger (1988)
… více na Wikidatech
Politická příslušnost Merec
Děti Fania Oz-Salzberger
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amos Oz (hebrejsky: עמוס עוז, rodným jménem Amos Klausner; 4. května 193928. prosince 2018) byl izraelský spisovatel, esejista, novinář a profesor literatury na Ben Gurionově univerzitě v Beerševě.

Od roku 1967 byl předním zastáncem dvoustátního řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Jeho knihy byly vydány ve zhruba 41 jazycích, včetně arabštiny, ve 35 státech světa. Je nositelem řady ocenění a vyznamenání, včetně Řádu čestné legie, Ceny prince Asturského, či Izraelské ceny.

V roce 2005 byl v internetové soutěži 200 největších Izraelců deníku Ynet zvolen 41. největším Izraelcem všech dob.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Amos Oz se narodil v Jeruzalémě ve čtvrti Kerem Avraham na Amosově ulici č. 18. Jeho rodiče, Jehuda Arje Klausner a Fanja Musman, byli sionističtí přistěhovalci z východní Evropy. Otec vystudoval historii a literaturu v litevském Vilniusu, později pracoval v Jeruzalémě jako knihovník a spisovatel. Jeho dědeček z matčiny strany vlastnil mlýn v Rovně v západní Ukrajině. Rodina patřila mezi pravicové revizionistické sionisty. Ozův příbuzný Josef Klausner byl při prezidentské volbě roku 1948 protikandidátem Chajima Weizmanna za stranu Cherut. Rodina byla nábožensky vlažná, přesto Oz navštěvoval náboženskou školu Tachkemoni. Střední školu absolvoval v Rechavji.

Hluboce ho poznamenala sebevražda jeho matky, ke které došlo v jeho dvanácti letech. V patnácti se odstěhoval do kibucu Chulda, kde ho adoptovala místní rodina (jejich první syn Ron Chuldaj je primátorem Tel Avivu). Tehdy si Amoz změnil příjmení z Klausner na Oz, což v hebrejštině znamená síla. Až do roku 1986 učil v kibucu na střední škole. Poté se kvůli astmatu syna Daniela přestěhovali i se svou ženou Nily do Aradu v Negevské poušti. Oz začal vyučovat literaturu na nedaleké Ben Gurionově univerzitě. Po prvních literárních úspěších postupně i díky honorářům snižoval svou angažovanost v kibucu.

V 50. letech sloužil v izraelské armádě v jednotce Nachal, zúčastnil se mimo jiné potyček na izraelsko-syrské hranici. Během Šestidenní války sloužil v tankové jednotce na Sinaji, během Jomkipurské války sloužil na Golanských výšinách.

Po službě v jednotce Nachal studoval Oz filozofii a hebrejskou literaturu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Roku 1965 mu vyšla první sbírka povídek Země šakalů (hebr. Arcot ha-tan). Jeho první román Jinde, možná (Makom acher) vyšel roku 1966. Od té doby vydával každý rok jednu knihu ve vydavatelství Strany práce Am Oved („Pracující lid“). Toto vydavatelství později opustil a podepsal smlouvu s vydavatelstvím Keter, které mu nabídlo pravidelný příjem bez ohledu na pravidelnost publikace.

Díla Amose Oze byla přeložena do třiceti jazyků. Je nositelem velkého množství izraelských a mezinárodních ocenění. V roce 1992 obdržel Mírovou cenu německých knihkupců, 1998 prestižní Izraelskou cenu za literaturu, roku 2005 mu byla ve Frankfurtu nad Mohanem udělena Goethova cena za literaturu, v roce 2007 získal ve Španělsku Cenu prince Asturského za literaturu.

Oženil v roce 1960 s Nily Zuckermanovou, se kterou měl tři děti: Faniu, Galiu a Daniela.[2]

Amoz Oz zemřel 28. prosince 2018 na rakovinu, je pochován v kibucu Chulda, ve kterém vyrůstal.[2]

Politická angažovanost a názory[editovat | editovat zdroj]

Amos Oz byl uznávaný izraelský intelektuál a obhájce mírové koexistence Izraele a Palestiny. Byl spoluzakladatelem nevládní organizace Mír nyní, snažící se přesvědčit vládu a veřejné mínění v Izraeli o nutnosti dosažení míru s Palestinci a dalšími arabskými zeměmi výměnou za vzájemné kompromisy.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zleva: německá spisovatelka a překladatelka z hebrejštiny Mirjam Presslerová a Amos Oz

Česky nebo slovensky vyšlo:

Další knihy (v závorce anglický název a doslovný český překlad):

  • La-ga'at ba-majim, la-ga'at ba-ruach (angl. Touch the Water, Touch the Wind, česky Dotknout se vody, dotknout se větru), 1973
  • Har ha-eca ha-ra'a (The Hill of Evil Counsel, Hora zlé rady), 1976
  • Al tagidi lajla (Don’t Call it Night, Neříkej tomu noc), 1994
  • Pit'om be-omek ha-ja'ar (Suddenly in the Depth of the Forest (A Fable for all ages), Nečekaně v hlubinách lesa), 2005. Kniha pro děti
  • Al midronot har ga'aš (Na svazích sopky), 2006

Amos Oz je autorem celkem čtyřiceti knih, asi nejoceňovanější je autobiografický román Příběh o lásce a tmě z roku 2002, v roce 2015 zfilmovaný Natalií Portmanovou (Příběh lásky a temnoty).[2] Kromě beletrie Oz pravidelně uveřejňoval eseje zaměřené na politiku, literaturu a otázky míru. Dříve publikoval v izraelském deníku Davar, po jeho zániku v 90. letech uveřejňoval své články v deníku Jediot Achronot. Mimo Izrael publikoval například v magazínu New York Review of Books, příležitostně vycházely jeho články například v deníku Mladá fronta DNES.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Amos Oz na slovenské Wikipedii a Amos Oz na anglické Wikipedii.

  1. הישראלי מספר 1: יצחק רבין [online]. Ynet, 2005-05-11 [cit. 2011-02-27]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  2. a b c Famed Israeli author Amos Oz passes away at 79, The Jerusalem Post, 28. prosince 2018

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]