Viktor von Weizsäcker

V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Viktor von Weizsäcker
Narození21. dubna 1886
Stuttgart
Úmrtí9. ledna 1957 (ve věku 70 let)
Heidelberg
Místo pohřbeníHřbitov Handschuhsheim
Alma materUniverzita Tübingen
Univerzita Heidelberg
Gymnázium Eberharda Ludvíka
Povolánífyziolog, antropolog, lékař, neurolog, filozof a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléUniverzita Heidelberg
Vratislavská univerzita
RodičeKarl von Weizsäcker
PříbuzníErnst von Weizsäcker (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Viktor von Weizsäcker (21. dubna 1886 Stuttgart - 9. ledna 1957 Heidelberg) byl německý neurolog, fyziolog a filosof, zakladatel psychosomatické medicíny.

Vystudoval medicínu v Tübingen, kde navštěvoval také přednášky W. Windelbanda a seznámil se s fyziologem H. Drieschem. Zabýval se neurologií a fyziologií srdce. Roku 1920 se oženil se sestrou slavného romanisty E. R. Curtia, vedl neurologické oddělení v Heidelbergu a roku 1926 navštívil S. Freuda. V té době také společně s M. Buberem vydával časopis Die Kreatur (Tvor), kde také publikoval své první práce k lékařské antropologii. Ve 30. letech uveřejnil svůj koncept „tvarového kruhu“ (Gestaltkreis), těsného propojení mezi vnímáním a pohybem. Na tomto základě vypracoval spolu s M. Fuchsovou také novou hlubině psychologickou terapii „funkčního uvolnění“.

Příbuzenstvo
děd Karl Heinrich Weizsäcker
otec Karl von Weizsäcker
bratr Ernst von Weizsäcker
švagr Ernst Robert Curtius
synovec Richard von Weizsäcker
synovec Carl Friedrich von Weizsäcker

Hlavním Weizsäckerovým cílem byla „humanizace“ medicíny, uznání pacienta jako lidské osoby a respekt k jeho vlastnímu duševnímu životu. Čistě biologická medicína není podle něho nikdy chráněna před zneužitím, jakým byly nacistické zločiny. Proto se snažil medicínský pohled na člověka zasadit do širšího rámce antropologie, celkové vědy o člověku, včetně jeho transcendentní stránky.

Weizsäckerovo hlavní dílo Der Gestaltkreis začíná slavnou větou:

„Kdo chce zkoumat živé, musí se sám na životě podílet.“

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • V. von Weizsäcker, O zásadách psychologie se zřetelem k jejím biologickým a ontologickým základům. In: Bolest a naděje. Praha 1992, str. 99-104.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]