Kiel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kiel
Kiel
KielerStadtzentrumLuftaufnahme.jpg
Kiel – znak
znak
Kiel – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 5 m n. m.
Stát NěmeckoNěmecko Německo
Spolková země Šlesvicko-Holštýnsko
Kiel
Kiel
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 118,7 km²
Počet obyvatel 247 548 (2018)[1][2]
Hustota zalidnění 2 086,4 obyv./km²
Správa
Starosta Ulf Kämpfer (SPD)[3]
Vznik 13. století
Oficiální web www.kiel.de
Telefonní předvolba 0431
PSČ 24103–24159 a 24159
Označení vozidel KI
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kiel je nejsevernější německé velkoměsto. Je to hlavní a nejlidnatější město spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko. Žije zde přibližně 248 000 obyvatel (2018)[4]. Leží asi 90 km severně od Hamburku. Vzhledem ke své zeměpisné poloze na jihovýchodě Jutského poloostrova a na jihozápadním pobřeží Baltského moře při Kielském fjordu a Kielském zálivu se město stalo jedním z hlavních německých námořních center. Tradičně zde byla základna baltského loďstva německého námořnictva a i dnes se Kiel snaží být špičkovým loďařským centrem.

Kiel je dnes rovněž známý díky řadě jachtařských soutěží, z nichž nejznámější je Kieler Woche (Kielský týden), jeden z největších závodů svého druhu na světě. V letech 1936 a 1972, kdy Německo hostilo letní olympijské hry, se v Kielském zálivu konaly jachtařské soutěže.[5]

Město je sídlem proslulé Univerzity Kristiána Albrechta založené v roce 1665 a GEOMAR-Helmholtzova centra pro výzkum oceánu. Díky své poloze při Kielském fjordu a jedné z nejvytíženějších umělých vodních cest světa, Kielskému průplavu, jenž do něj ústí, je Kiel významným střediskem námořní dopravy. Operuje odtud řada trajektů plujících do Švédska, Norska, Litvy a dalších zemí. Kielský přístav je dnes rovněž oblíbenou zastávkou výletních lodí křižujících Baltské moře.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Kiel v 16. století

Oblast Kielského fjordu patřila od časů, kdy si Karel Veliký podrobil Sasy, k Franské říši a poté k Holštýnsku. Samotnou vesnici Kiel založil mezi roky 1233 a 1242 hrabě Adolf IV. Schauenburský a Holštýnský jako Holstenstadt tom Kyle (Holstenstadt na fjordu). Tehdy se začaly psát dějiny Kielu. V roce 1242 mu Adolfův syn Johann udělil městské právo vycházející z lübeckého městského práva. Jako součást Holštýnska byl Kiel součástí Svaté říše římské.[6]

Hanzovní město[editovat | editovat zdroj]

Kiel, hlavní město Hrabství (později Vévodství) Holštýnského, byl od roku 1284 hanzovním městem. Zeměpanský vliv na obchod zde však byl silnější než u svobodných měst.

V roce 1301 již bylo hotovo městské opevnění, od roku 1329 byly hradby kamenné. Zdejší panovníci, hrabata z Holštýna a Stormarnu, začali s budováním hradu. Vedle františkánského kláštera založeného 1242 byl ve městě ještě Kostel sv. Mikuláše dostavěný v roce 1240.

V roce 1518 přišel Kiel o členství v obchodním spolku Hanza. Stalo se tak proto, že město přechovávalo a chránilo piráty.[7]

Novověk[editovat | editovat zdroj]

Kielský fjord s přístavem

V září roku 1665 založil vévoda Kristián Albrecht Holštýnsko-Gottorpský ve městě univerzitu, která je po něm dodnes pojmenována. Studovala a vyučovala zde celá řada významných vědců a nositelů Nobelovy ceny, mezi nimi Theodor Mommsen, Felix Jacoby, Hans Geiger, Heinrich Hertz a Max Planck.

V letech 17731864 vládli v Kielu dánští králové. Nicméně jelikož vládli Holštýnsku jako lénu Svaté říše římské, jednalo se pouze o personální unii, město nebylo součástí Dánska jako takového. Kiel tedy náležel k Německu, ale vládl mu dánský král. A přestože císař František I. Rakouský v roce 1806 říši zrušil poté, co Napoleon Bonaparte založil Rýnský spolek, dánští králové dál vládli Kielu jako holštýnští vévodové. Když se Šlesvicko a Holštýnsko v roce 1848 vzbouřily proti Dánsku (1. šlesvická válka), stal se Kiel hlavním městem Šlesvicka-Holštýnska a byl jím až do dánského vítězství v roce 1850.

Moderní dějiny[editovat | editovat zdroj]

Počátkem roku 1814, přesněji 14. ledna, byla ve městě podepsána mírová smlouva mezi Švédskem jako zástupcem Šesté protinapoleonské koalice a Dánskem, které stálo v napoleonských válkách na poražené straně, takzvaná Kielská smlouva.

Za 2. šlesvické války získal roku 1864 Kiel a zbytek Šlesvického a Holštýnského vévodství Německý spolek, což byl svazek německých států, hlavně Rakouska (včetně Českých zemí), Pruska, Bavorska, Württemberska, Hannoverska a Saska. Po válce Kielu krátce vládly Rakousko a Prusko společně, ale Prusko-rakouská válka v roce 1866 vedla k vytvoření pruské provincie Šlesvicko-Holštýnsko a k připojení Kielu k Prusku v roce 1867.

V březnu 1865 nařídil tehdejší pruský král a pozdější německý císař Vilém I. přemístit pruské baltské loďstvo z Gdaňsku do Kielu a roku 1867 zde byly zřízeny císařské loděnice. Když se pak stal Vilém I. v roce 1871 německým císařem, ustanovil Kiel a Wilhelmshaven říšskými válečnými přístavy.

Díky své nové roli hlavní německé námořní základny se Kiel začal v následujících letech velmi rychle rozrůstat. Počet obyvatel vzrostl z 18 770 v roce 1864 na asi 200 000 v roce 1910. Značná část starého městského centra a přilehlých oblastí byla přestavěna, aby vyhovovala potřebám rozrůstajícího se velkoměsta. Roku 1881 začaly v Kielu jezdit tramvaje. Před koncem 1. světové války měla kielská tramvajová síť 10 linek a celková provozní délka jejích tratí dosahovala 40 km.

Roku 1887 založil princ Jindřich Pruský (1862–1929) prestižní Kielský jachetní klub (Kieler Yacht-Club) a stal se jeho patronem. Císař Vilém II. se stal jeho komodorem v roce 1891.

Na konci 1. světové války, počátkem listopadu roku 1918, se v Kielu rozhořelo povstání námořníků Širokomořského loďstva neboli Kielská vzpoura, jež zahájilo německou listopadovou revoluci, v jejímž důsledku došlo k pádu císařství a založení Výmarské republiky.

Převrácený těžký německý křižník Admiral Scheer v kielských docích po náletu bombardérů RAF v noci z 9. na 10. dubna 1945

I za 2. světové války patřil Kiel k hlavním námořním základnám a loďařským centrům nacistického Německa. Místní průmysl využíval vězně z několika zdejších pracovních táborů k nuceným pracem.[8] Jako jeden z válečných přístavů a místo, kde se vyráběly německé ponorky, byl Kiel během války těžce bombardován spojeneckým letectvem. Bombardováním bylo zničeno více než 80 % starého města, 72 % centrálních obytných oblastí a 83 % průmyslových oblastí.[9] Při náletu, který uskutečnilo britské Královské letectvo v noci z 23. na 24. července 1944, se piloti stíhacích letounů německé Luftwaffe nechali oklamat a zaútočili na letouny zastíracího útoku místo na hlavní síly mířící na Kiel.[10] Po bombardování netekla ve městě tři dny voda, autobusy a vlaky nejezdily osm dní a plynové vedení se podařilo zprovoznit až za tři týdny.[11] V období mezi 20. únorem a 20. dubnem 1945 provedli Spojenci několik náletů na přístav a úspěšně tak vyřadili řadu U-Bootů a několik velkých válečných lodí (křižníků Admiral Hipper, Admiral Scheer a Köln), jež byly v té době ještě schopné plavby.

Tak jako jiná vybombardovaná německá města byl i Kiel po válce opětovně vystavěn. V roce 1946 se stal sídlem vlády Šlesvicka-Holštýnska a roku 1952 jeho oficiálním hlavním městem.

Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dostupné online. [cit. 2020-05-07]
  2. Dostupné online.
  3. Oberbürgermeister Dr. Ulf Kämpfer. www.kiel.de [online]. [cit. 2014-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-20. 
  4. Statistikamt Nord – Bevölkerung der Gemeinden in Schleswig-Holstein 4. Quartal 2018 (XLSX-Datei) (Fortschreibung auf Basis des Zensus 2011)
  5. General Information [online]. [cit. 2006-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-12-30. (anglicky) 
  6. A brief history of Kiel [online]. City of Kiel [cit. 2007-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-08-20. (anglicky) 
  7. Kiel na Riviera Tour.cz
  8. Victor, Edward. Alphabetical List of Camps, Subcamps and Other Camps [online]. [cit. 2008-07-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-12-16. (anglicky) 
  9. The Navy changed the face of Kiel [online]. City of Kiel [cit. 2008-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. JONES, R. V. Most Secret War: British Scientific Intelligence 1939-1945. London: Hamish Hamilton, 1978. Dostupné online. ISBN 0-241-89746-7. S. 466. (anglicky) 
  11. Campaign Diary: July 44 Archivováno 6. 7. 2007 na Wayback Machine, Royal Air Force Bomber Command 60th Anniversary site Archivováno 6. 7. 2007 na Wayback Machine. Accessed 4 May 2007

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]