Charles Fourier

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Charles Fourier
Charles Fourier
Charles Fourier
Rodné jméno François Marie Charles Fourier
Narození 7. dubna 1772
Besançon
Úmrtí 10. října 1837 (ve věku 65 let)
Paříž
Místo odpočinku Montmartre
Povolání filosof a ekonom
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Plán falanstéry

François Marie Charles Fourier (1772 - 1837) byl Francouz, jeden z hlavních představitelů utopického socialismu. Doporučoval zakládat jakási družstva - falangy (základní jednotka utopické společnosti, obec skládající se asi z 1600 lidí), v nichž se společně pracovalo a výsledky práce se dělily v kolektivu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem úspěšného besançonského obchodníka s textilem, o zděděnou rodinnou firmu však velký zájem neměl: od té doby, co zjistil, že jedno jablko v pařížské restauraci stojí tolik, jako na venkovském trhu sto stejných jablek, pohrdal obchodem jako klamáním lidí. Zajímal se o přírodu i umění, nedokázal však získat vyšší formální vzdělání, ztroskotal i jeho pokus o vojenskou kariéru. Živil se jako obchodní cestující; práci vykonával s krajní nechutí, umožnila mu však procestovat velký kus Evropy. Teprve od počátku třicátých let 19. století mohl díky finanční podpoře svých příznivců žít v Paříži jako spisovatel na volné noze. Měl pověst podivínského a samotářského starého mládence, šokoval jak svými nekonvenčními názory, tak neustálými výpady proti uznávaným myslitelům své doby.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1808 vydal v Lyonu své nejvýznamnější dílo Teorie čtyř pohybů. Prohlásil v něm za základní princip světa pohyb, který se dělí na materiální, organický, animální a sociální, přičemž všechny vzájemně souvisejí a musejí být v souladu. Smyslem lidského života je podle Fouriera štěstí, které spočívá v naplnění osobních vášní, což dosavadní stupeň společenského rozvoje znemožňuje. Na rozdíl od jiných utopistů Fourier nechtěl individualismus potlačovat, ale využít jej ke všeobecného prospěchu. V jeho představě o ideálním ekonomickém uspořádání proto hrálo velkou roli vzájemné soutěžení. Navrhoval vytvoření velkých statků nazývaných falanstéra nebo Palác harmonie, které by se zabývaly zemědělskou a řemeslnou výrobou; měly by být soběstačné, aby odpadla role překupníků. V budově falanstéry by bydlelo nejméně pět set a nejvíce dva tisíce lidí. Fourier předpokládal zachování soukromého vlastnictví i majetkových rozdílů. Každý ve falanstéře by vykonával to, k čemu má největší vlohy, přičemž by podle harmonogramu vystřídal za den několik různých činností, aby se mu práce neomrzela. Večer po zaměstnání by se osazenstvo falanstéry scházelo k takzvané burze, na které by se podle počtu zájemců sestavily pracovní skupiny na příští den. K životu ve falanstéře by patřily různé hry a kulturní programy ve volném čase.

Fourier neusiloval o zrušení rodiny jako instituce (v tom se rozcházel s Robertem Owenem), předpokládal však její rozvolnění, protože většina lidí stejně nestojí o celoživotní monogamii. Proto by měly být při falanstérách zřízeny Dvory lásky, kde by si zájemci mohli volně hledat partnery, při jejichž výběru jim budou radit zkušení „zpovědníci“. Za základní podmínku společenského pokroku prohlásil Fourier emancipaci žen. Ve své době nevídaná a pohoršující byla také Fourierova tolerance vůči homosexualitě.

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Již za Fourierova života došlo k pokusům o založení falanstéry, zemědělská kolonie, kterou zřídil roku 1832 v Condé-sur-Vesgre jeho žák Victor Considérant, však brzy zkrachovala. Větší ohlas mělo jeho učení v USA, kde Albert Brisbane vydával časopis The Phalanx. Propagátorem fourierismu byl také Horace Greeley, známými komunitami, jejichž vznik inicioval, byly La Réunion v Texasu nebo North American Phalanx v New Jersey.

Řada Fourierových nápadů byla natolik výstředních, že se stala předmětem posměchu; plánoval např. zúrodnit Saharu, zbavit světový oceán soli nebo vyšlechtit zvíře zvané „antilev“, které by si zachovalo lví sílu, bylo by však natolik krotké, že by sloužilo jako velmi rychlý a spolehlivý dopravní prostředek. V mnoha ohledech však skutečně předběhl svou dobu: byl průkopníkem feminismu, jako jeden z prvních formuloval všeobecné právo na základní sociální zabezpečení.

Fourier byl velmi kritický vůči Velké francouzské revoluci: jednak odmítal revoluční násilí (sám byl v době teroru zatčen a těsně unikl popravě), jednak považoval liberální demokracii za pouhou kosmetickou úpravu zásadně nespravedlivého ekonomického uspořádání.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]