Falanstéra
Falanstéra či falangstéra (francouzsky phalanstère) měla být obrovská budova, ve které by společně žili a pracovali příslušníci tzv. falangy, podle představ francouzského utopického socialisty Charlese Fouriera. Název Fourier odvodil z francouzských slov phalange (falanga, starověká sevřená obdélníková formace pěchoty) a monastère (klášter). Někdy Fourier budovu také nazýval Palác harmonie.[1] Samotný Fourier nemohl kvůli nedostatku financí založit jedinou falanstéru, ale některým z jeho následovníků se to podařilo.[2]
Koncept
[editovat | editovat zdroj]Falanstéra je označení pro budovu, jež obývají členové falangy, tedy základní ekonomické jednotky.[3] Falanstéra měla být obklopena dostatečným územím pro zemědělskou či řemeslnou výrobu tohoto společenství, které mělo být soběstačné, aby odpadla role obchodníků. Mělo jich být vytvořeno na tři milióny a Země měla být jedinou republikou.[1]
Klíčovým Fourierovým konceptem je systém vášní. Dospěl k názoru, že existuje dvanáct základních vrozených lidských vášní, které se mezi sebou mísí, takže vytváří 810 různých lidských charakterů. Na tomto základě definoval počet obyvatel falanstéry na 810 mužů a 810 žen, tj. na 1620 osob.[1]
Tyto vášně Fourier rozdělil do tří větví „stromu vášní“, které se skládaly z jednotlivých vášní. „Luxusní“ větev obsahovala pět základních lidských smyslů: zrak, chuť, čich, hmat a sluch. Ty představovaly materiální touhy, jež bylo třeba uspokojovat a kultivovat. „Afektivní vášně“ odpovídaly společenským potřebám člověka: šlo o přátelství, lásku, ambici a rodičovství. „Distribuční“ vášně měly regulovat všechny předchozí vášně. Šlo o vášeň kabalickou čili intrikánskou, dále „motýlí“ vášeň, tedy touhu člověka po rozmanitosti, a vášeň kompozitní, jež měla představovat ryzí nadšení člověka vyvěrající z kombinace fyzických a spirituálních potěšení. Kmen stromu vášní Fourier nazýval „unitismem“, syntézou těchto dvanácti základních vášní, tedy jakýmsi univerzálním pocitem sounáležitosti.[4]
Architektura falanstéry
[editovat | editovat zdroj]
Při navrhování falanstéry se Charles Fourier silně inspiroval francouzským zámkem ve Versailles.[5]
Falanstéra se měla skládat ze střední části a dvou symetrických bočních křídel.
Střední část byla určena pro tiché (nikoliv hlasité) aktivity. Měla obsahovat jídelny, zasedací a studijní místnosti a knihovny.
Jedno boční křídlo mělo být určeno pro řemeslnou a další hlučnou práci, včetně výchovy dětí, které jsou při hraní také hlučné. Druhé křídlo bylo navrženo jako ubytovací zařízení se soukromými byty, tanečními sály a salonky. Ty mohly být navštěvovány i s vnějšími lidmi nepobývajícími v dané falanze, kteří by však pro vstup museli uhradit vstupní poplatek. [2]
Práce
[editovat | editovat zdroj]Vizí Charlese Fouriera byla přeměna práce na hru, přičemž pracovníci měli být motivováni na základě optimálního sladění vášní a mechanismu odměňování pracovního výkonu, a to podle množství vykonané práce, vloženého kapitálu a talentu. Práce byly rozděleny do několika sérií podle jejich obsahu, aby pracovníci mohli mezi různými činnostmi průběžně přecházet. To mělo zabránit pracovníkovu omrzení oněch činností.[3]
Práce však měla být přirozenou potřebou, v tomto společenském ideálu měly být vychovávány děti. Večer po zaměstnání by se obyvatelé falanstéry scházeli k takzvané burze, na které by se podle počtu zájemců sestavily pracovní skupiny na následující den. Ve volném čase by se pak se mohli účastnit různých her a kulturních programů.[1]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Fourier neusiloval o zrušení rodiny jako instituce, předpokládal však její rozvolnění. Podle jeho názoru totiž většina lidí stejně nestojí o celoživotní monogamii.[2] Manželství mělo fungovat jako dobrovolné sdružení, které se nevylučuje s navazováním jiných erotických vztahů.[3] Proto by měly být při falanstérách zřízeny Dvory lásky, kde by si zájemci mohli volně hledat partnery.[2]
Děti měly být vychovávány mimo jejich původní rodinu. Měly pracovat již od útlého věku a měly být edukovány o veškerých aspektech lidského života, včetně sexuality.[3]
Realizace
[editovat | editovat zdroj]Falanstéry vznikaly zejména ve čtyřicátých a padesátých letech 19. století. Tehdy jich bylo po celém světě založeno více než čtyřicet.[6]
Le Familistère Guise
[editovat | editovat zdroj]
Le Familistère v Guise ve Francii je jednou z nejúspěšnějších modifikací falanstéry, ačkoliv ne její přímou kopií. Komplex začal průmyslník Jean-Baptiste André Godin realizovat v roce 1859, práce byly dokončeny v roce 1884. Sestával ze tří propojených budov se skleněnou střechou a byl umístěn nedaleko Godinovy továrny. Součástí komplexu bylo zhruba pět set bytů pro asi dva tisíce lidí, ale i divadlo, školy, kouplaiště, prádelna nebo vinné sklepy.[7]
Familistèra sloužila komunitě do šedesátých let 20. století. Její části jsou obývané i dnes, část budovy je nyní muzeum. Využívá se také divadlo. Budova byla roku 1991 prohlášena za historickou památku a v roce 2000 byla zahájena její rekonstrukce.[5]
Brook Farm
[editovat | editovat zdroj]
Brook Farm byl pokus o založení utopické komunity v Spojených státech amerických, ve státě Massachusetts. Komunitu založil teolog George Ripley v roce 1841 původně jako transcendentalistický projekt. V roce 1844 se komunita přeorganizovala ve vzoru fourieristické falangy. Jejich cílem proto bylo postavit falanstéru, komunitě se však nepodařilo tento cíl naplnit. Staveniště totiž zachvátil požár, který zničil strukturu falanstéry, a to těsně před jejím dokončením. To zanechalo komunitu ve finančních potížích, stavba nebyla pojištěna.[8]
Právě finančí problémy pravděpodobně přispěly k rozpadu komunity, stejně jako neshody mezi jejími členy. Někteří z nich totiž nesouhlasili s přechodem z transcendentalismu k fourierismu.[8]
Brook Farm je nyní památkově chráněna.[8]
North America Phalanx
[editovat | editovat zdroj]
North America Phalanx (Severoamerická falanga) byla nejdéle existující falangou na území Spojených států amerických. Vznikla roku 1843 nedaleko města Red Bank ve státě New Jersey po založení vydavatelem a politikem Horace Greeleyem a spisovatelem Albertem Brisbanem. Na svém vrcholu komunita čítala asi 150 členů.[9]
V roce 1854 požár zničil komunitní mlýn, což falanze způsobilo finanční potíže. V roce 1855 komunita vstoupila do likvidace a formálně zanikla o rok později.[9]
Falanga ve Scăieni
[editovat | editovat zdroj]Scăieni byl pokus o ustanovení falangy ve vesnici Scăieni v Rumunsku, v župě Prahova. Experiment vedl bojar Teodor Diamant mezi lety 1835 až 1836, kdy byl rozpuštěn úřady. Teodor Diamant byl ovlivněný Charlesem Fourierem, se kterým se setkal během svých studií v Paříži. Prvními členy asi šedesátičlenné komunity byli dřívější otroci, které Diamant osvobodil. Pracovní doba byla osm hodin denně, tedy výrazně pod tehdejším standardem.[10]
Podle příběhu falangy vznikl rumunský film Falanstéra (Falansterul) režiséra Savela Stiopula, vydaný roku 1979.[11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 3 4 Ottův slovník naučný. 9. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1998. S. 436.
- 1 2 3 4 Macek Josef. Socialismus. Praha. Státní nakladatelství 1925. část VII. Od utopie k reformě
- 1 2 3 4 Falanga – Sociologická encyklopedie. encyklopedie.soc.cas.cz [online]. [cit. 2026-05-15]. Dostupné online.
- ↑ GUARNERI, Carl J. The Utopian Alternative: Fourierism in Nineteenth-Century America. [s.l.]: Cornell University Press Dostupné online. ISBN 978-0-8014-8197-0. doi:10.7591/j.ctv2n7jgz.
- 1 2 Architecture of Territory | Prof. Milica Topalovic: Phalanstère: The Legacy of Charles Fourier, From the Palais Sociétaire to Today’s Cooperatives. topalovic.arch.ethz.ch [online]. [cit. 2026-05-18]. Dostupné online.
- ↑ Kwaschik, A. (2024). Experimental Discourse and Fourierist Settlements in the 1840s and 1850s (s. 159–180). https://doi.org/10.1515/9783111291383-008
- ↑ STAMP, Gavin. ‘There is no other site like this in Europe’ [online]. 2016-09-15 [cit. 2026-05-18]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 Brook Farmand the Architecture of Utopia. Příprava vydání Robert W. Preucel. 1. vyd. [s.l.]: Wiley Dostupné online. ISBN 978-1-55786-657-8, ISBN 978-0-470-75496-2. doi:10.1002/9780470754962.ch8. S. 175–209. (anglicky) DOI: 10.1002/9780470754962.ch8.
- 1 2 CHARLES SEARS. The North American Phalanx. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (English)
- ↑ HITCHINS, Keith. Rumania 1866-1947. Oxford: Clarendon Press (Oxford history of modern Europe). ISBN 978-0-19-822126-5. S. 127.
- ↑ MUBI: THE PHALANSTERY [online]. MUBI [cit. 2026-05-18]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Falanstéra na Wikimedia Commons - PERNÝ, Lukáš. Triumvirát utopického socializmu: Charles Fourier, Saint-Simon, Robert Owen. DAVDVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-08-05 [cit. 2020-048-12]. Dostupné online. (slovensky)
