Kušánská říše

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kušánská říše
 Indoparthské království
 Indoskythové
1. století–3. století Guptovská říše 
geografie
Mapa
Mapka rozšíření Kušánské říše
obyvatelstvo
buddhismus, zoroastrismus, hinduismus, starořecké náboženství, řecký buddhismus, různé středoasijské kulty
státní útvar
monarchie
Státní útvary a území
Předcházející:
Indoparthské království Indoparthské království
Indoskythové Indoskythové
Nástupnické:
Guptovská říše Guptovská říše

Kušánská říše, někdy též Kušánsko, byl starověký stát, který se rozkládal přibližně na území dnešního Afghánistánu, Tádžikistánu, Pákistánu až na jih k řece Ganze v severní Indii. Kušánci udržovali diplomatické kontakty se Římem, Čínou i Persií. Po několik století bylo Kušánsko místem, kde docházelo ke střetávání kultur Západu a Východu. Přes Kušánskou říši vedla jedna z tras hedvábné stezky a sami Kušánci obchodovali zejména s mincemi, kořením a hedvábím.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Původ[editovat | editovat zdroj]

Kušáni pocházeli z etnika Jüe-č'uů, které žilo v oblasti čínských provincií Kan-su a Ning-sia. Je možné, že Jüe-č'ové jsou totožní s Tochary obývajícími západní oblasti Číny, avšak mnoho historiků tuto možnost popírá a přiklání se spíš k variantě, která považuje Jüe-č'e za odnož Šaků.[1] Podle čínských pramenů byli Jue-č'ové v minulosti rozděleni do pěti knížectví, které spolu soupeřily o moc. Jako vítěz z těchto bojů nakonec vzešlo knížectví Kuej-šuang, z čehož vzniklo pozdější pojmenování Kušánů.[2] Kušáni se poté vydali na cestu směrem k Řecko-baktrijskému království, kterého se jim podařilo dosáhnou kolem roku 135 př. n. l.[3] Řekové na to přesídlili do oblastí Hindúkuše a řeky Indu.

„Velcí králové“[editovat | editovat zdroj]

Mince Kudžúly Kadphisa (Britské muzeum)

Prvním kušánským králem se stal Kudžúla Kadphises. Tomu se podařilo sjednotit etnikum Jüe-č'uů a rozšířit zatím relativně malé území Kušánců až do severní Indie. Dále se mu podařilo vytlačit Parthy z území Kábulu i Kandaháru.[2] Jeho doba vlády bývá datována do 1. století. Kudžúla Kadphises byl pravděpodobně praotec Kanišky a první z tzv. „velkých kušánských králů“, kterým se postupně podařilo vybudovat mocnou říši napříč centrální Asií. Další král Vima Takto rozšířil Kušánsko o území severozápadní Indie.

Vnuk Kudžúly Kadphisa Vima Kadphises se stal dalším panovníkem. Vládl přibližně mezi lety 90-100 a podařilo se mu dobýt další území v Indii i Afghánistánu. Jako první vládce zavedl v Kušánské říši ražení zlatých mincí. V té době měla říše obchodní styky s Čínou, centrální Asií, Alexandrií i Antiochií.

Za dalšího panovníka, krále Kanišky, dosáhla Kušánská říše vrcholu.[4] Jeho říše byla spravována ze dvou hlavních center: z Péšávaru a Mathury.[3] Sám Kaniška je buddhistickou tradicí považován za jednoho z velkých panovníků, který převzal patronaci nad buddhismem. Vládl přibližně mezi lety 127-151 a z doby jeho vlády se dochovalo množství mincí, na kterých je vyobrazen i sám Kaniška. Z doby vlády Kanišky pocházejí první vyobrazení Buddhy v antropomorfní podobě, do té doby byl vyobrazován pomocí symbolů.

Za krále Huvišky říše dále vzkvétala, posledním velkým králem Kušánů se stal Vásudéva I.

Úpadek[editovat | editovat zdroj]

Detail hlavy sochy kušánského uctívače Buddhy (Muzeum Guimet)
Kaniška na dobových mincích

Od třetího století začala říše upadat. Když v roce 225 Vásudéva I. zemřel, říše byla rozdělena na východní a západní část. Okolo let 224-240 do oblasti Baktrie a severní Indie vpadli Sásánovci, kteří se zde stali později známí jako Indosásánovci. Další oblasti Kušánci ztratili vlivem rozmachu Guptovské říše. Ve 4. století se vzbouřil jeden z kušánských vazalů a svrhl kušánskou dynastii z vládnoucích pozic a založil Kidaritské království, které nějakou dobu ještě prosperovalo, avšak definitivní konec Kušánské říše přinesla invaze Hunů v 5. století a pozdější příchod islámu.

Umění[editovat | editovat zdroj]

Umění za doby Kušánců vzkvétalo zejména na hranici východní a západní části říše, v oblasti Gandháry, kde vzniklo tzv. gandhárské umění. Bylo specifické zejména díky prolínání řeckého uměleckého slohu spolu s východními motivy. Gandhárské umění přineslo do buddhistického umění průlomovou skutečnost - pod vlivem antiky začal být zakladatel buddhismu Buddha vyobrazován v lidské podobě. Do té doby byly antropomorfní zobrazení Buddhy spíše výjimkou a Buddha byl většinou vyobrazován pomocí symbolů jako bylo např. kolo dharmy, obří stopa apod. Z Gandháry je známo i vyobrazení Kušánců, jak uctívají Buddhu či bódhisattvy (asi nejčastěji Maitréju).

Ražba mincí[editovat | editovat zdroj]

Důležitou roli při zkoumání historických okolností Kušánské říše hrají mince. Někdy jsou dokonce jediným vodítkem, které má historik k dispozici.[2]

Již od prvních kušánských panovníků byly mince raženy. První mince ze zlata se začaly razit za vlády Vimy Kadphisa. Byly to zlaté dínáry, které obsahovaly 8,035 g zlata; římský denár obsahoval přesně stejné množství, takže je pravděpodobné, že tato podobnost není náhodná.[5] Na mincích bývaly vyobrazeny indická, řecká, íránská i sumersko-elamitská božstva. Za dob Kanišky se začal na mincích zobrazovat Buddha, většinou v helénském stylu. Na mincích bývají též nápisy, a to v různých jazycích včetně řečtiny.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kushan Empire na anglické Wikipedii.

  1. ZBAVITEL, Dušan. Starověká Indie. Praha : Panorama, 1985. S. 122.  
  2. a b c STRNAD, Jaroslav, a kol. Dějiny Indie. Praha : Lidové Noviny, 2003. ISBN 80-7106-493-9. S. 90. [dále jen Strnad]. 
  3. a b Kushan Empire (ca. 2nd century B.C.–3rd century A.D.) [online]. epartment of Asian Art, The Metropolitan Museum of Art, [cit. 2008-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Zbavitel, str. 123.
  5. Strnad, str. 91.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]